Svůj mezi cizími

Úvodná spomienková scéna (pobeda!) sa mi dosť protiví. Päť chlapov a jedna baba celé minúty šaškujú, rehocú sa, objímajú sa a do toho príšerne spieva chlapík o pradedovi, čo staval loď a nedokončil ju, v snáď najotravnejšej piesni, akú som kedy počul. Trvalo dlhšie, kým ma film chytil. Spočiatku na mňa všetko pôsobilo umelo, strojene, prepínanie medzi čiernobielym a farebným obrazom zase dosť samoúčelne. Michalkov akoby v tejto prvotine ešte hľadal svoj štýl. Je to taký mix rôznych žánrov. Miestami to pripomína western (alebo eastern, ak chcete), miestami také tie bláznivé Felliniho (Jakubiskove) filmy, miestami jeho neskorší film Unavení slnkom (veľkí hrdinovia revolúcie sú revolúciou požieraní, prenasledovaní Čekou). Inšpirácia Leoneho westernami je zjavná (zločinci čakajúci na vlak), hudba snáď ani nemôže viac pripomínať Morriconeho. Zvláštne je, že vo filme chýbajú ženské postavy, ženy sa tam len sem tam mihnú (napr. tá vo flashbackoch, ktorá vyzerala, že bude dôležitá). Film pozdvihujú hlavne výborné herecké výkony (Bogatyrov, Michalkov, Kajdanovskij, Solonicyn) a viaceré pôsobivé scény. P.S. Ako som sa dozvedel, to často rušivé prepínanie medzi čiernobielym a farebným obrazom nebol umelecký zámer, ale skôr technický nedostatok, keďže produkcia umožnila len určitú farebnú stopáž. Celkom som sa pobavil, je to také typicky sovietske. (14.08.2021)

Původně to byla povídka s neuvěřitelným názvem Rudé zlato. Pak z ní autoři Eduard Volodarskij a Nikita Michalkov udělali inkriminovaný scénář, a už z porovnání názvů je vidět, že posunuli jádro příběhu od action k pocitové až filosofické rovině. Formální vyjádření detektivně-rvačkového děje je vlastně dosti skoupé. V čem si záběry naopak libují, jsou emoce, které pětice kamarádů z vojny prociťuje – jejich touha po míru, po spravedlivějším světě, jež nabourá o život, který nastává po konci občanské války. Jednoznačně je ukázána ubíjející kancelářská práce, pro kterou většina těchto kamarádů není stavěna. S historkou kolem ukradeného zlata pak přichází něco ještě horšího – nedůvěra, zrady a úmrtí – které film odkrývá s větší naléhavostí než pátrání po pachateli. A všechny nitě minulosti, naděje, bratrství, se sbíhají do postavy Jegora Šilova, do jeho neuvěřitelné opravdovosti, která se tyčí nad celým filmem. Postava je napsána tak, aby táhla každou scénu, ve které se objeví. Mimochodem, tento film-ódu skutečnému přátelství natočila také parta přátel, mladých filmařů, zamilovaných do filmu a v podstatě si postmoderně hrajících na western po východním způsobu. Sympatickou potřebu mladého Nikity Michalkova ukázat na svém prvním celovečerňáku, co všechno v něm je, cítíte z každého záběru. Za pomoci geniálního – a počínaje tímto filmem svého dvorního – kameramana Pavla Lebeševa dosáhl takové vizuální stylovosti, které se nemohu nabažit už pět let. Některé silné momenty: na zasedání, po slovech „A Jegor Šilov, to je…“ – ty pohledy přátel, výmluvnější než všechno žvanění… Hyperaktivní a nebezpečně plný života Andrej Zabělin konečně může „do akce“… A slavná pronikavá melodie na trubku jako koncentrát onoho pravého přátelství… (23.08.2010)

Tento komentář nemá žádný obsah, pouze pár poznámek. Pozn. 1: Škoda, že móda westernů přišla do SSSR tak pozdě. V tomto modu se mohla popsat revoluce, občanská válka a další léta. Nakonec to přece nebylo nic jiného - pár dobrých padlo, ale dobrá věc se podařila. Nebo to bylo naopak? Western tak jako tak! Pozn. 2: Nedávno jsem mluvil s hajným z Herálce o tom, že snad žádný národ nedovede tak spontánně prožívat "tady a teď" jako Rusové. Michalkov a jeho filmy to jen dokládají. Pozn. 3: Recenzi lery ivanovy ***** je možno adoptovat. Pozn. 3: Použít polovinu názvu nebo název všemožně překroutit, to umíme skvěle. (11.01.2016)

Debut Nikity Michalkova se mi zdál poměrně nevyrovnaný. Zatímco některé pasáže měly spád a dokázaly udržet v napětí a očekávání (především první půle filmu), jiné moc nefungovaly. Zejména závěrečná přestřelka v kaňonu vůbec nevyužila svůj potenciál, jelikož je podle mně špatně sestříhaná a obsahuje několik nelogičností. Podobně nevyrovnaně působí také zde vychvalovaná kamera, která střídá uchvacující momenty (průchod domem k mrtvému Šilovovi) s relativně ničím nepřekvapujícími záběry. Potěší chvalitebné herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl ten Anatolije Solonicyna a Alexandra Kajdanovského (duo, které se o pár let později sešlo při natáčení Stalkera). (30.01.2012)

,,NABERIEŠ SI NÁDENNÍKOV A BUDEŠ ICH MLÁTIŤ KORBÁČOM." ,,TO JE MARXIZMUS BRAČEK. PRED NÍM NEUJDEŠ. JE TO VEDA." __ Ak je možnosť, nejaký ten eastern si kľudne rád pozriem. O tomto filme už viem nejaký čas. Keď som ho zaregistroval v TV programe zabudol som sa napokon dívať, na druhý krát som si ho pre istotu nahral, no akosi som naňho zabudol a pozrel som si ho asi po mesiaci; a zhruba po ďalšom mesiaci píšem tento komentár. Dôvodom je moje sklamanie z filmu i to, že som chcel čosi o ňom napísať, no nevedel som nájsť slová. Michalkova snaha o umeleckosť, filozofickú rovinu i hlbší zmysel celku je tu vyslovene prehnaná. Chápem, že ako začínajúci režisér chcel svoj debut ozvláštniť čímsi navyše a predviesť svoje autorské schopnosti, avšak znázorniť takto zložito jednoduchý príbeh v ,,odpočinkovom" dobrodružnom žánri je nevhodná voľba. ,,Anderton" píše, že sa počas strihu pilo a možno nie je ďaleko od pravdy. Film som sledoval pomerne sústredene, no predsa som mu niekedy nerozumel, záhadným mi prišlo preskakovanie v chronológií deja, hoci som chápal, čo chcel Michalkov pôvodnou myšlienkou vyjadriť. Menej je niekedy viac a ak by sa toho držal, urobil by zrejme lepšie. Predsa len po napísaní komentára a opisom výhrad k nemu, neviem, či ,,Svojmu medzi cudzími" udeliť 2*, alebo ho predsa len ,,za snahu" odmeniť priemerom. (doteraz 135. hodnotení, 13. komentár k filmu) (16.09.2016)