Unaveni sluncem

Když jsem snímek viděl poprvé před 20 lety, hluboce na mě zapůsobil a posléze ode mě dostal nejvyšší hodnocení. Opakování je ale matka moudrosti, přece jen mám dnes jiná měřítka a napodruhé už jsem si všiml některých kazů, které mi poprvé unikly. Snímek je rusky rozvláčný a výraznější střih by mu jenom prospěl. Zkrátit snímek o 20 minut by rozhodně neznamenalo připravit diváka o cokoliv zásadního, zejména v prostřední části se totiž opravdu drama utápí v dialozích. Kdysi se mi zdálo, že Michalkov si s divákem pohrává a velmi dlouho ho udržuje v nejistotě, která hlava padne, dnes mi naopak přijde, že odhaluje zbytečně mnoho a že by se dramaturgicky dal snímek ošetřit líp, aby úder přišel takříkajíc zčistajasna. Rovněž Michalkovova záliba v melodramatu a sentimentu párkrát zbytečně překročí míru, byť jsou to jen drobné kazy na kráse. A konečně, zpětně viděno, se i tady projevují Michalkovovy politické názory, které by dokonale zapadly do éry perestrojky, tedy jakási kritika stalinistických výstřelků, aniž bychom se dotkli legendárního odkazu bolševické revoluce a zpochybnili tradiční ruské autoritářství. Na druhou stranu, herecké trio Meňšikov, Michalkov a maličká Naděžda snímek neustále udržují vysoko nad průměrem. Michalkov navíc umí krásné obrazy dobové společnosti a v poslední třetině, kdy NKVD naplno vstoupí do hry, snímek získává opravdu mrazivou atmosféru. Pro ruskou společnost, kde Stalin pořád představuje nezpochybňovanou autoritu a symbol ruského impéria, je to i přes výše zmíněné výhrady hodně potřebný film se silnou uměleckou výpovědí o krutosti doby. Celkový dojem: 85 % (06.11.2017)

Něco tady v té „idylce“ na první pohled nesedí. Po hlubším „prozkoumání“ to přímo zapáchá. Zbytečné cokoliv popisovat, to se musí vidět. Pouze s dovětkem, že se N. Michalkovovi povedl husarský kousek a to sice vyobrazit úžasný kontrast „idylického“ začátku (resp.2/3 snímku) odehrávajícího se v poklidné uvolněné atmosféře a (neodvratného) tragického konce. Proto měl ten závěr na diváka takový dopad. Nechť žije soudruh Stalin a jeho odkaz, resp. nechť žije tento snímek a slouží jako odkaz (důkaz) budoucím generacím, aby se NEZAPOMNĚLO....... p.s. poznámka ohledně hereckého obsazení. Když si nejseš jistej, koho obsadit do hl. role (máš strach, že dotyčný nepřevede na plátno dostatečně tvoji myšlenku), obsaď sebe a nezůstaň pouze u toho. Obsaď rovnou i svoji dceru! Jasným důkazem budiž N. Michalkov (coby plukovník Kotov) a mladičká Naděžda (coby Naďa). Slova chváli nicméně mám i pro Olega Menšikova v roli „dobrosrdečného“ Míti. Skláním se mistře! (19.09.2011)

Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. (19.05.2005)

Hudba ve mě probudila více emocí, než se to (asi) mělo podařit samotnému filmu, tj. režii a stylu vyprávění. Bůh ví proč jsem měl navíc snímek spojený s hutným válečně-akčním motivem, jedná se ale "pouze" o silné drama a válečné scény prezentuje snad jen příjezd tanků na samém začátku... Postupně gradované drama tak staví zejména na excelentních hereckých výkonech dvou hlavních představitelů a tíživé atmosféře, která je o to drsnější, že Michalkov diváka nechá střídavě se radovat z eventů v "domu bláznů" a zapomínat na útrapy časů budoucích, které se musí zákonitě dostavit. (06.07.2011)

Všechny ty veselé eskapády na ruské vsi,  s tankisty, rolníky, tetičkami a dalšími postavičkami, zpěvy aneb afektovaná ruská duše. Byl jsem opravdu unaven sluncem  a ruským způsobem vyprávění příběhu. Ale postupně si člověk zvykne a začne objevovat prostou dětskou krásu malé andělsky nevinné Nadi, složitou povahu její krásné mladé matky Marusji i nezlomný charakter hrdiny revoluce Kotova.  A když už jsem se nechal ukolébat, začnou se objevovat první cákance rudé na jinak veselém impresionistickém plátně, aby jej nakonec Michalkov nemilosrdně přemaloval na socialistický realismus. Kupředu levá! (30.10.2023)