Unaveni sluncem

Tento film si mě získal už před léty. Nejvíc mě na něm baví ten brutální kontrast líné letní idyly s krutou realitou stalinských čistek, dokonalá atmosféra a tři vynikající herecké výkony v podání Olega Meňšikova, Nikity Michalkova a Naděždy Michalkovy. Už jsem několikrát psal o tom, jaký mám vztah k dětem ve filmech, ale Naďa v roli Nadi podala opravdu výborný výkon a nedbám na to, že jí mohutně podporoval tatínek/ spoluherec/ režisér/ scénárista. (26.02.2018)

V rámci vlastních možností zdatně zvládnuté vypravěčské umění s cílevědomou ambicí poodhalit auru tajemství nad jednou z mnoha černě vyhlížejících akcí Stalinovy vlády, nelze Michalkovovi upřít. Nezvykle použitá forma sondy do důstojníkovi rodiny přinutí diváka k přemýšlení nad tím, jaká situace vlastně panuje všude kolem. Jenomže dvou a čtvrt hodinové vyprávění pomocí té nejnudnější možné formy, kterou skýtají dlouhé scény plné dialogů, které (možná) dokáží vyústit v „něco“, co posune děj dopředu, se chvílemi míjí svým původním záměrem, kterým byla jistá dávka epičnosti, jenž měla kontrastovat s minimalistickým hereckým obsazením rodinného kruhu. Jenomže i přesto, že se film (záměrně) vleče, po skončení automaticky něco v divákovi zanechá. A to „něco“ není nic příjemného k přemýšlení, i když právě o to Nikitovi šlo. (21.10.2005)

Je na čase trochu rekapitulovat (aby ne, je to moje více jak šestitísícídvousté hodnocení) a musím říct ANO!!! Ruská kinematografie je mi mimořádně blízká a mám ji rád, tenhle film jen a jen potvrzuje a umocňuje má slova. Michalkov je čaroděj, který umí... umí Vás vtáhnout do jeho světa... Já se tomu nebráním, naopak (24.12.2005)

Plukovník Kotov je významný muž, hrdina revolúcie, tešiaci sa spoločenskej autorite. Na dedine v dači si užíva dovolenku s najbližšími pokiaľ nepríde mladý Míťa, ktorý pracuje pre tajnú službu... Nikita Michalkov vo svojom autorskom filme rozohral neúprosnú hru z prostredia Ruska 30 tych rokov. Umne zosilňuje vnútorné napatie až do excelentného záveru. Rozhodne zaujímavý film, len sa divím, že mi toľké roky unikal... (07.11.2017)

Film, v němž se potkává poetika Višňového sadu s poetikou socialistického realismu. Poetika starého poklidného buržoazního světa s chaotickým a bizarním novým řádem stalinistické linie. V poklidných kulisách sovětského venkova, v haronickém rytmu tradiční ruské rodiny, rozehrává se zprvu nenápadný, posléze však naprosto strhující příběh pomsty a svědomí. Příběh člověka v masomlejnku dějin, člověka, sežehnutého (nikoli unaveného!) sluncem revoluce. Není pochyb o tom, že komorní příběh podobně jako v kinematografii jugoslávské metaforicky zrcadlí svět stalinského SSSR (tedy svět formovaný a vláčený ideologií). Zrcadlí ho se sugestivitou až děsivou, přitom nijak nevynucenou prvoplánově šokujícími záběry. Zároveň Michalkov rozehrává neobyčejně čisté a uvěřitelné tóny romance, ve kterých dominuje neuvěřitelně charismatický výkon samotného režiséra a především jeho dcery Naděždy. Jejich vzájemné souznění je absolutní, překrásné, nepopsatelné. Drama člověka, který věří náboženství nového řádu, utopii krásného zítřka, a sám se posléze stává jeho obětí, je díky těmto dvěma něčím napovrchu civilně harmonickým, pod povrchem drásavě dramatickým. Fantastický výkon předvádí i Oleg Menšikov, jeho studie vnitřně rozpolceného člověka má čitelnou strukturu a obrovskou vnitřní dynamiku. Absolutní je pak Michalkův cit po kompozici obrazu, pro střídání poklidných výjevů staroruské rodiny a až komicky koncipovaných vpádů socialismu do života lidí. Leitmotivy kulového blesku a bloudícího stěhováka rámují precizní kompozici, dodávají ji pravidelný rytmus i přídech absurdity. Konstrukce stalinského balónu pak symbolizuje věčnou přítomnost vůdce ve všednodenních radostech i strastech. Nelze nezmínit ani píseň, která dala filmu jméno a která svou melancholií vhání slzy do očí. Michalkovova výpověď o stalinském režimu je proto tak účinná, proto tak bezprostřední, že není sama o sobě žalobou, ale zaujatým vyprávěním o osudech lidí. Lidí, jejichž životy fantomický vůdce jedné šestiny světa spálil na popel. (25.10.2006)