The Doors jsou naprostým fenoménem oslovujícím celé generace i dlouho po smrti Jima Morrisona. Koncerty této legendy se jen málokdy obešly bez hudebních i jiných exhibic. Stejně tomu bylo v Hollywood Bowl 1968, kde The Doors nechali jedinkrát zaznamenat celý svůj koncert. Jim Morrison, John Densmore, Robby Krieger a Ray Manzarek ze sebe tehdy vydali to nejlepší. Záznam byl poprvé vydán v roce 1987. Až nyní si jej však můžeme vychutnat v nadpozemském provedení. K 50 letému výročí si jej znovu vzal do rukou Bruce Botnick, dvorní zvukař kapely. Osobně jej znovu smíchal a zremasteroval a to i pro Dolby Atmos, což zajištuje ultimátní poslechový zážitek.(Beverly Matous Distribution)
Seznam skladeb: 1. When the Music's Over 2. Alabama Song (Whisky Bar) 3. Back Door Man 4. Five to One 5. The WASP 6. Hello I Love You 7. Moonlight Drive 8. Horse Latitudes 9. A Little Game 10. The Hill Dwellers 11. Spanish Caravan 12. Light My Fire 13. The Unknown Soldier 14. The End(Epistemolog)
Hudba aj muzikanti sú za 100% len keby sa Jim Morrison tak nestrieskal pred koncertom. Veru, bol riadne mimo takže je šťatstie, že sa nepomýlil viac krát alebo nestváral ešte väčšie kraviny, ktoré však neskoršie dohnal a skoro ho to dostalo do vezenia. Ale to sem nepatrí. Celkom sa mi pozdával výber skladieb a ich rozmiestnenie. Celkom pestrofarebný tracklist nato, že mali za sebou zatiaľ tri albumy a pilne pracovali na štvrtom. Celý koncert bol zahalený do čierna.. Nebolo vidieť hádam ani tucet ľudí ale za to ich bolo počuť až priveľmi. Podarená komorná atmosféra. Ale 5* nemôžem dať. Jim to mal brať serióznejšie.(22.3.2015)
Koncert Doors, ktorý vyšiel na VHS v 80. rokoch pod titulom Live at the Hollywood Bowl: v novom zostrihu, s remastrovaným obrazom i zvukom a pár skladbami navyše. Výsledný dojem je bohužiaľ len o málo lepší ako u originálu. Strihačom sa ani na druhý pokus nepodarilo úspešne zamaskovať statickosť a vizuálnu plochosť záznamu. Morrison pôsobí strnulo, pódium je nasvietené staromódne a 4 kamery snímajú kapelu z najobyčajnejších uhlov, aké si viete predstaviť. Nový zostrih to fejkuje cez spomalené zábery, zoomovanie a dynamickejší inter-cutting, ale pachuť špatne zaznamenanej a zinscenovanej šou zostáva. Kiežby si to režisér Manzarek lepšie ohlídal v 68-om, keď bola v kurze ručná kamera a split-screen.(14.12.2018)
Je docela paradoxní koukat v kině na záznam koncertu kapely, kterou si člověk nejvíc užije pěkně doma v kumbále, vleže a se zavřenýma očima. Všichni členové byli evidentně totálně sjetý a Morrisonův skelný pohled to dává najevo v každém záběru. Jinak ale vkusná komorní scéna a pár povedených vtípků.(2.1.2019)
Fenomenálne. Byť tam tak vtedy naživo...je pozoruhodné, že v porovnaní s dnešnými koncertami je toto 45 rokov staré vystúpenie až zarážajúco na úplne inej úrovni - či sa to týka minimalistického aranžmánu, alebo mimoriadne vysokej hudobnej kvality. Uchvátil najmä Mazarek a jeho šialené klávesy.(19.9.2013)
Pouhopouhý záznam koncertu, navíc poměrně amatérský s dost hroznými střihy a někdy i záběry (pětivteřinový detail rozkroku Jima Morissona). Zoufale tomu chybí nějaké mluvené slovo před nebo po ale především titulky. Bez nich je to záležitost pouze pro skalní fanoušky skupiny, kteří znají texty písní nazpaměť.(6.1.2019)
-
Kapela The Doors odehrála svůj koncert 4. července 1968 v Hollywood Bowl - 2301 N. Highland Avenue v kalifornském Los Angeles. DVD vydané v roce 2012 obsahuje bonusy skladeb: „Echoes From The Bowl“, „You Had To Be There“, „Reworking The Doors“, „Wild Child“, „Light My Fire“, „Gloria“.
(Epistemolog)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
JohnMiller
Hudba aj muzikanti sú za 100% len keby sa Jim Morrison tak nestrieskal pred koncertom. Veru, bol riadne mimo takže je šťatstie, že sa nepomýlil viac krát alebo nestváral ešte väčšie kraviny, ktoré však neskoršie dohnal a skoro ho to dostalo do vezenia. Ale to sem nepatrí. Celkom sa mi pozdával výber skladieb a ich rozmiestnenie. Celkom pestrofarebný tracklist nato, že mali za sebou zatiaľ tri albumy a pilne pracovali na štvrtom. Celý koncert bol zahalený do čierna.. Nebolo vidieť hádam ani tucet ľudí ale za to ich bolo počuť až priveľmi. Podarená komorná atmosféra. Ale 5* nemôžem dať. Jim to mal brať serióznejšie.(22.3.2015)
Visáč
Koncert Doors, ktorý vyšiel na VHS v 80. rokoch pod titulom Live at the Hollywood Bowl: v novom zostrihu, s remastrovaným obrazom i zvukom a pár skladbami navyše. Výsledný dojem je bohužiaľ len o málo lepší ako u originálu. Strihačom sa ani na druhý pokus nepodarilo úspešne zamaskovať statickosť a vizuálnu plochosť záznamu. Morrison pôsobí strnulo, pódium je nasvietené staromódne a 4 kamery snímajú kapelu z najobyčajnejších uhlov, aké si viete predstaviť. Nový zostrih to fejkuje cez spomalené zábery, zoomovanie a dynamickejší inter-cutting, ale pachuť špatne zaznamenanej a zinscenovanej šou zostáva. Kiežby si to režisér Manzarek lepšie ohlídal v 68-om, keď bola v kurze ručná kamera a split-screen.(14.12.2018)
Laxik
Je docela paradoxní koukat v kině na záznam koncertu kapely, kterou si člověk nejvíc užije pěkně doma v kumbále, vleže a se zavřenýma očima. Všichni členové byli evidentně totálně sjetý a Morrisonův skelný pohled to dává najevo v každém záběru. Jinak ale vkusná komorní scéna a pár povedených vtípků.(2.1.2019)
Defaultovna
Fenomenálne. Byť tam tak vtedy naživo...je pozoruhodné, že v porovnaní s dnešnými koncertami je toto 45 rokov staré vystúpenie až zarážajúco na úplne inej úrovni - či sa to týka minimalistického aranžmánu, alebo mimoriadne vysokej hudobnej kvality. Uchvátil najmä Mazarek a jeho šialené klávesy.(19.9.2013)
Caa
Pouhopouhý záznam koncertu, navíc poměrně amatérský s dost hroznými střihy a někdy i záběry (pětivteřinový detail rozkroku Jima Morissona). Zoufale tomu chybí nějaké mluvené slovo před nebo po ale především titulky. Bez nich je to záležitost pouze pro skalní fanoušky skupiny, kteří znají texty písní nazpaměť.(6.1.2019)