poster

O hodném koníčkovi

  • Sovětský svaz

    Koňjok-Gorbunok

  • Sovětský svaz

    Конёк-Горбунок

  • Sovětský svaz

    Konyok-Gorbunok

Rodinný

Sovětský svaz, 1941, 77 min

Režie:

Alexandr Rou

Předloha:

Pjotr Jeršov (kniha)
  • JohnMiller
    ****

    Kde sa na toto hrabe Mrázik.. Príjemné prekvapenie musím uznať. Koník Hrbáčik z roku 1941 má v sebe parádne veľa skvelých efektov. Práce s nasvietením, ilúzia gigantických obrov, obrovská veľryba, lietanie a boj s obrovským rakom. Malo to skoro "odyseovskú" poetiku. Pochválim aj hudbu ktorá pekne zapadla do filmu. Fantastický výpravný dej kazí akurát spev ktorý je v týchto rozprávkach samozrejmosťou a ešte rýchly spád konca inak som prekvapivo spokojní .PS: Prečo sa vždy v týchto Ruských rozprávkach hlavná postava volá Ivan a má blond hrivu s modrými očami ?(22.8.2013)

  • majo25
    ***

    Námet rozprávky, ktorý poznám z o 6 rokov staršej animovanej verzie, je celkom fajn. Fajn bol aj vždy groteskný Georgij Milljar. Efekty som čakal o niečo lepšie, už aj v porovnaní s podobnými rozprávkovými výtvormi z tohto obdobia, ale stále ujdú. Hlavný hrdina ale už nič moc. Animovaná verzia, možno aj preto, že som ju videl prv, mi prišla po takmer všetkých stránkach lepšia.(4.1.2020)

  • Flego
    ****

    Rozprávka o koníkovi Hrbáčikovi je v Rusku veľmi populárna a vzniklo viacero spracovaní. Táto je hraná a vyznačuje sa slušnými kostýmami, trikmi na úrovni 41- ho roku. Celkový dojem je dobrý, azda len predstaviteľ Ivana mohol byť krajší, pripadal mi ako po chorobe.(20.1.2010)

  • Gig
    ****

    Opět jedna pěkná pohádka servírována panem Rou. Jen mi je líto, že můj oblíbenec si tu zahrál jinou roli, než jsem zvyklý. Hádejte o koho jde? Lev Potěmkin si zahrál trošku něco jiného než mou oblíbenou babu Jagu. I když vím, že tady nemá baba co dělat :). Jo a Ivánka mohli trošku líp zvolit. I když, je to hloupej Ivánek, tak co no. :)(3.1.2014)

  • Jezinka.Jezinka
    ****

    Patřičně hloupý Ivánek, vybavený pohádkovým psíkem z rodu pohádkových bílých psů, ne nepodobným pejskovi z Obušku, z pytle ven s klikou nablblíkům vlastní vsedne na kůň, a neb se jedná o kouzelného oře, který spásá lány kulackých polností jeho otce, cválá vstříc štěstí a světlým zítřkům, a to navzdory tomu, že na koně sedne obráceně a po krátké jízdě sebou flákne o zem. Nejdřív dostane dva koně přenádherné a pak ještě koníčka hrbáčka - rozumějte přelíbezného černého oslíka. Jde vidět, že kouzelní koně si nekouzelného příbuzenstva houby váží, pokud spolukoně jen tak vrhnou do otroctví, snad se v tomhle ohledu charaktery kouzelných koní už poněkud vylepšily. Při svých dobrodružstvích se setká s bandou loupežníků, kteří číhají na pocestné. Ze setkání s tímhle Ivanem loupežníci vyjdou ještě jen se ztrátou květinky, nikoli však se ztrátou kyjů, na to si budou muset více než dvacet let počkat na jiného Ivana. Ivan pro svého cara spáchá skutky přestatečné, do nebeské i podmořské říše se podívá a tak se stane prvním pohádkovým turistou. Zatímco Ivana a Zářící Jitřenku (Zarja-Zarnica, zřejmě jde o předchůdkyni Půlnoční Bouře, až se jeden diví, že tohle prošlo) čekají samá pozitiva a sociální jistoty, nešťastného cara čeká kotel dětmi ve školkách masově nenáviděné mlékové polévky. Při pohledu na výraz jednotlivců v davu se divák ptá sám sebe, zda právě popatřil na opravdové ksichty či masky. Jsou zkrátka věci, které počítačem neuděláte. Škoda jen, škoda veliká, že představitelé Ivana a Jitřenky svým fysis nesahali Hrbáčkovi ani po kopýtka.(13.12.2013)