Το Πρόσωπο της Μέδουσας
Vortex: The Face of Medusa
Obsahy(2)
Obtížně uchopitelný snímek řeckého režiséra Nikose Koundourose je jakousi uměleckou metaforou živočišných instinktů a filmu o filmu zároveň. Kostel nebo obydlí dovedně vystavené na skalnatém pobřeží dosažitelné pouze lodí se stává útočištěm a bojištěm pro tři muže a ženu, jejichž vzájemné vztahy a retrospektivně vyprávěná minulost tvoří pojítko příběhu. TO PROSOPO TIS MEDOUSAS si odbyl mezinárodní premiéru během 17. ročníku Berlínského filmového festivalu v létě 1967. (dopitak)
(více)Recenze (3)
Nebýt tam občas nahá Hara Angelousi, nebylo by na co koukat. Nebýt řeckého původu a destinace, nikdy bych se k tomu nedostal. Na svou dobu jistě odvážné, i pokus o erekci se objevil (tedy ve filmu), ale všechno včetně zpočátku stále se opakujících klapek je chaos a rozumět tomu těžko budete. A pokud jo, asi s váma nechci mít nic společnýho. ()
Opravdu zvláštní experimentální ulítlost, u níž nevím, zda jsem ji pochopil, ale snad je i zde Medusa zhoubkyně mužů, tedy je to o destruktivní síle sexu. Zde aspoň jedna Medusa do svých tenat loví mužů několik. Podivně a přerušovaně vyprávěný film rozsekaný záběry klapky, takže to vzbuzuje dojem filmu o natáčení filmu. Lokalita hornatého řeckého ostrova s podivným domen dodává filmu až snový nádech, stejně jako často až nezemský jasné světlo a krásná hudba. ()
Vortex neboli To Prosopo tis Medousas - Tvář Medúsy: jde o politickou alegorii, ale pro drtivou většinu případných diváků nepochopitelnou. Nikos Koundouros před svou internací na Makronisu studoval malbu na athénské škole výtvarných umění, a právě ve Vortexu je jeho estetická stylizace obrazů nejmodelovější, jeho smyslově smyslné výjevy jsou plné symbolů a metafor. Pojem vortex je parapsychologickým termínem, označujícím oblasti fyzikální abnormality, může jít o časové, prostorové, gravitační nebo jiné fyzikální anomálie působením neznámých sil (nejznámějším je zřejmě Bermudský trojúhelník). Medúsa je tu sice popisována jako žroutkyně nebo zhoubkyně mužů, ale jde o vlast, která pojídá vlastní občany. Nakonec také britská zástava má ve spojení s Řeckem a jejím mocenským působením na politický vývoj země své opodstatnění, dochází i na krále v tom nechvalně proslulém degradování ústavy a demokracie. Může se zvolat jak skvostná alegorie, ale zároveň jde o složitě uchopitelnou estetiku symbolů a většinové mizerné hodnocení je pochopitelné pro nepochopení zjevovaného. Natáčelo se na Krétě, na scénáři s Nikou spolupracoval řecký dramatik a básník Vangelis Goufas, obrazovou estetiku výjevů měl na starosti Karlheinz Hummel za pomoci Dimitriho Nicolaoua, hudební noty filmu složil Jannis Markopoulos. Z herců zaujme nejstarší host bílého domku Filippos (Fanis Chinas), jeho atraktivní přítelkyně Astarte (Chara Angelousi, Aštarté byla kanaánskou bohyní války a lásky), nezvěstný mladší bratr (Alexis Mann), do něj tajně zamilovaný Alexis (Filippos Vlachos), nebo ten poslední obyvatel přímořského domu (George Willing). Vortex neboli Tvář Medúsy bude převážnou většinou diváků odmítnuta, popřípadě velebena pro něco jiného, než Nikos Koundouros zamýšlel. Já osobně mám slabost pro umělce, jimž jsou konzumenti pro jejich výtvory ochotní namlátit. Režisér Nikos Koundouros byl osobitý filmař a umělec a vytvořil estetickou alegorii. ()