Podivná barva slz tvého těla

Mysteriózní mozaika halucinací, které můžou i nemusí něco znamenat pro jednodouchou zápletku “muži ze zevnitř zamčeného apartmánu zmizí manželka”. Rychlostřihová snová šílenost s neopodstatněnými erotickými a gore výjevy, která ze začátku zaujme, ale jako celek prostě nemůže strhnout. Scény, které zápletkovou záhadu rozvíjejí, vydají na formálně stylový 10-minutový kraťas. (08.04.2019)

Zajímavě divná podívaná bez charismatu, zato s nechtěnými komediálními vlohy. (09.03.2014)

Film jako Rubikova kostka tvořená giallo ornamenty, kterou ale divák vlastně ani nemá složit, jen se do ní ponořit a procházet se v jejích švech. (04.08.2019)

Festival otrlého diváka 8.3.2014 (Kino Aero). Na můj příliš experimentální a artové, lynčovsky zmatené a nepochopitelné, ale s ohromujícím vizuálem a lá Argento, dobrými zvukovými efekty a hudbou (a lá Itálie - Morricone nebo Nicolai) a se spoustou odkazů na klasické "giallo" období 70's. Po filmařské-technické či estetické stránce pecka (krásný formát a styl, opravdu působivá kamera, úžasné používání barev etc), kór pak na velkém plátně, ale jinak mě ten zmatek tady strašně brnkal na nervy a vyčerpával (především ony stále dokola se opakující scény), jako thriller to je naprosto dysfunkční, leč všecko ostatní okolo, spolu s atmosférou, nějakými tajemnými znaky a mrazivými momenty, občas docela lákavá a zajímavé. Že já si ale předem nepřečetl zdejší synopsi, páč skoro dvě hodiny mi u tohoto vysoce náročného filmu, připadaly skoro nekonečné, jak tak na to teď koukám, tak bohatě stačí shlédnout nadupanej trailer, tam je totiž takřka vše. Závěr filmu byl podle mě až směšně absurdná a z mého pohledu neuspokojivý, tady ještě větší zklamání než to co jsem do té doby viděl. Já přeci jen radši, nějaký konzistentní příběh, promakanější postavy, které by šli víc do hloubky, sofistikovanější myšlenku, spiknutí či pointu. Tak holt někdy příště. "Amer" jako ortodoxní art, se mi ale od ttéto dvojky autorů Cattet &Forzani líbil více. (08.03.2014)

Rozhodně zapomeňte na AMER !! Tohle je typický Forzani a Cattet ... Tím myslím, že pokud jste viděli jejich krátkometrážní experimentální bizardní tvorbu, pospojujte si tyhle výjevy dohromady, zkuste si pro představu do toho nacpat nějaký děj ve stylu krimi gialla (ale hodně okrajově) a vznikne vám "Barva slz" ... Do poloviny je to ještě snímek v rámci základních norem ... příběh, běžné kamerové záběry na větší celky .. postrádá ale hudbu. V polovině se rozjede hudební doprovod a snímek se totálně "rozpadne" ... Absolutně nechápete co se děje a jste zasypávání jedním bizzardním výjevem za druhým. Podivnost ano, sadismus ano ... Hra barev, oldschoolový look a vizual ... Naprosto něco netradičního, co BĚŽNÝ DIVÁK vůbec nepobere a odejde s hlavou jak meloun se motajích z těch světel, nepříjemných zvuků, ruchů, provokativních záběrů, dát si někde panáka na uklidnění ... a pak tomu dá nějaké ty 2 hvězdy nebo odpad a rychle na to zapomene nepochopíc nic. Protože pochopení tohoto spočívá právě v nepochopení a unesení se formou, nikoliv dějem, příběhem, začátkem a koncem ... Tripoidní záležitost, navozující trochu podobné halušky jak LSD ... a možná že to jednou někdy ještě za pomoci týhle chemky prubnu... :-) Provokace...? Všechno co jsem napsal, to je L'étrange couleur des larmes de ton corps (2013) ... (14.03.2014)

Důležitou součástí každého gialla byl zamotaný detektivní příběh. Alespoň v 70. letech tomu tak bylo. Nová doba se však zřejmě pyšní bystřejším obecenstvem, což si žádá mnohem komplikovanější přístup. A tady ho máte na zlatém podnosu! Tvůrci magického "Amer" sice potvrdili svou pověst surrealistických malířů filmového plátna, ale tam, kde se jejich předchozí počin dal "přečíst", zde tahle snaha připomíná noční můru. V jejich labyrintu plném flashbacků (?), snů (??), bizarních výjevů a důmyslně matoucích, vedlejších cestiček se bez kompasu snadno a rychle ztratíte. Zvlášť, když závěr vás v tom neustálém tápání nechá rovnou utopit. Jenže ten vizuál...!! Vizuál opět bere dech. Ty detaily, ty barvy, ty zvuky, ta hudba (opět Nicolai, Ortolani či Morriconne), to je přesně to, proč Cattetovou s Forzanim milovat, nebo alespoň obdivovat. Kino tudíž obrovskou výhodou, doma už asi nebude mít snímek takový vaginální náboj. (09.03.2014)

Audiovizuální orgasmus, který v zázemí multiplexu zcela překračuje pouhé sledování pohyblivých obrazů a vnímání zvuků. Hélène Cattet a Bruno Forzani překračují hranici filmových postupů natolik, že divák nemá šanci všechno vstřebat na první zhlédnutí. Vizuální a sonické detaily nám protékají přes obrazovku a hladí po celém těle. Snové zobrazení temnoty, tiché šeptání zla, slast při řezání kůže břitvou (následným projížděním rukou pod kůží brrr!), lynchovský prvek probouzení Mulholland Dr., barevné kompozice, flicker efekty, nadsmyslový dějový rozměr. Podivná barva slz tvého těla obsahuje daleko více bizarnosti, surrealismu, brutality a objevení těla než v Ameru (a všech krátkometrážních filmech). Kdyby se spojila režijní čtveřice Cattet-Forzani-Argento-Lynch zplodí nadčasové dílo za hranici představivosti. [Festival otrlého diváka, Brno 2014] (15.03.2014)

Pokud nemůžete Edwige odpustit, že si na pár dní odskočila do Hostelu, je tenhle snímek právě pro vás. Sympatická tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani vytvořila výtvarně opojné dílo v secesních kulisách, kterým neskládají hold jen žánru giallo, ale zároveň i známé giallo queen. L'étrange couleur des larmes de ton corps je podobně uchvacující jako název. Poetický snímek plný mimořádných nápadů, čistých zvuků a tajemna. Vypravěčská struktura, kdy je veškeré dění zahrnuto jen do vnímání hlavní postavy a tím pádem eliminováno všechno „nepodstatné“ okecávání, je až hypnotizující. Jenže v rozpadu klasické vypravěčské struktury se nachází i největší kámen úrazu. Tohle osekání už tak dost jednoduchého děje nutně vede v jedno ze dvou vyústění – kratší stopáž nebo nutnost dění dofouknout. A Cattet s Forzanim si volí druhou možnost – protože měli spoustu pěkné hudby, ke které bylo potřeba vymyslet scény. Jsme tak nuceni sledovat natahování některých dějů, otravné cyklení a přidání zbytečných výjevů. (12.11.2014)

Silný a neopozerane spracovaný zážitok s neuspokojivým vyústením. To, že forma prebije obsah bolo dávno jasné, ale osobne by som ocenil keby sa s tými farbičkami, hudbičkami, úletmi a strihmi narábalo citlivejšie a oprostilo sa to tak od niekoľkých škaredo naivných a gýčovitých úkazov, ktorých síce nebolo veľa, ale aj tak trochu narúšali celkový opojný audiovizuálny dojem. Ináč fajn, mať to o kúsok viac deja, či aspoň nejaké reálne rozuzlenie, tak sa ani nesťažujem. (08.07.2014)

Je ťažké hodnotiť nejakú príbehovú linku a hľadať významy, keď je človek prevalcovaný už od začiatku takým vizuálom. To, čo si dovolili Cattet a Forzani, je neuveriteľné. Vysoké tempo a voľba veľkosti záberov zvyčajne do veľkého detailu nedajú oddýchnuť človeka ani na sekundu. Celkovo postprodukcia je dokonalá. Veľa ostrých strihov, nediegetických vsúvok, flicker efektov, zmien farebných filtrov, proste dokonalá obrazová montáž. Takisto práca so zvukom, kde idú do maximálneho detailu. Netušill som, kde ďalej sa môže ich tvorba posunúť ak s tým porovnám Amer, a posunula. Audiovizuálne dokonalé ako všetky ich filmy. Tu však pritlačili na pílu a išli viac do bizarnosti, surreality a brutality. Už samotné spojenie týchto vecí vyznieva magicky a pre mňa osobne jeden z najväčších zážitkov, aké som v kine zažil. (14.03.2014)

Muž vracajúci sa zo služobnej cesty nachádza prázdny byt. Jeho manželka zmizla bez stopy a on nemá žiadne informácie kde by sa mohla podieť. Zúfalí vybehne z domu a bezhlavo zvoní na každý obytný dom, ktorý stojí v jeho bezhlavom blúdení uličkami. Keď už sa konečne niekto cez mikrofón zvončeka ozve, je slovne odbitý aby nerušil. Prvá pozitívna reakcia prichádza od neznámej ženy bývajúcej v malom byte na siedmom poschodí. No kiež by radšej neprišla. Tomuto režisérovi som dal druhu šancu, nakoľko jeho artový umelecký snímok "Amer" na mňa nijak pozitívne z hľadiska hororových prvkom nezapôsobil. No a je jasné, že tomuto som sa taktiež mohol smelo vyhnúť. Chýba filmu to ale nie je. Skôr moja. Giallo proste ide úplne mimo môj obzor. Napriek dokonalej vizualizácii, nemám nastavené vnímanie, ktoré by mi pripravilo rovnako príjemné chvíle ako iným užívateľom. Prepáčte. (30.01.2015)

Kaleidoskop stále se opakujících bizarností vytvořený násilně ubíjející formou. Režisérská dvojice příliš okatě tlačí na pilu (a to doslova). Doprovodné skřípavé zvuky poškozují sluchový vjem do té míry, až se to dá vnímat jako zkouška, co všechno divákovo tělo ještě snese. Moje nesneslo! Bylo hříšné myslet si, že se i jen nepatrně přiblížili mistrům. (16.12.2022)

Vizuálně nádherné! Ano, Argento z toho kouká na každém kroku (nejen barvy červená a modrá, tajemný dům či smysl pro detail), nekončící záběry lidských očí jsou od Fulciho (jen chybí jejich propichování, rozřezávání a vydloubávání, i když k jedné menší krvavé scénce přeci jen dojde) a překrásné secesní interiéry včetně všech možných doplňků k tomu patřících (mozaiky, šperky, světla...) skvěle doplňují snový, surrealistický snímek. Tohle není mozaika, ale kopice střepů z obřího zrcadla, na němž byl příběh napsán. Filmařské postupy snímků 60.let (zdánlivě donekonečna se opakující záběry), hudba evokující snímky 70.let a Valerie, která spolkne kouzelnou perlu. Černá kůže, lidská kůže, břitvy, nože, pouta...trochu giallo, více však s/m. Za novými zdmi jsou ty staré a do každého bytu se dá nepozorovaně vejít řadou tajných dveří. Chvílemi jsem měl dojem, že sleduji vysoce estetizovanou reklamu na Campari, což mi nevadilo.... (27.02.2015)

Kus pro skutečně otrlé a obludné vítězství formy nad obsahem. NUDNÁ fetišistická sračka. Jak choré jejich mozky musí být? (09.03.2014)

2x. Definitívne afirmatívna stvrdzujúca odpoveď beštiálne virtuózneho nerozlučného belgického dua Cattet-Forzani v otázke možností absolútnej ohýbateľnosti filmovej reality a nadreality. Amer bol predskokanom, L'étrange couleur des larmes de ton corps extatickým vrcholom, ktorý už má svojho systematického (a často dobre ukrytého) glosátora cez dialógy a repliky, príbeh, ktorý zachováva princíp jednoty (ten tam je koncept priezračne jednoliatych kapitol siahajúcich po perfekcii), zostáva však hypnotická strihová skladba plná prestrihov z detailov na polodetaily, polocelky a celky, ešte udatnejšie navŕšená, neriedená záplava audiovizuálnych vnemov a podnetov provokujúcich diváka, kompozícia a predely skúšajúce divácke oko. Z obyčajného sledovania filmu sa tu stáva seansa uctievačov aury filmového plátna, metastázy enfant terribles moderného európskeho art-thrilleru. Prenesenie genia loci secesného domu, obsadeného filmovým štábom, je úplné. Vnútorná kompozícia interiérov zdobených barokovými obrazmi, zrkadlami, okennými mozaikami a množstvom sklenených propriet dáva priestor výraznému vyniknutiu presvetlených a tmavých miest, ktoré nechávajú miesto predstavivosti hrdinu i diváka. Práca s predkamerovým priestorom par excellence. Farebné experimenty už sú rutinou, čo neznamená, že na každom rohu opätovne neohurujú uhrančivými obrazmi. Rytmike simultánnosti hudby (štýlovo vypožičanej z talianskej kinematografie prevažne 70. rokov) a pohybu podlieha všetko. Príbeh by mohol byť jednoznačným, no uprednostňuje rozvrstvenie na pohlcujúce, sexuálne vzrušivé puzzle utkané z hodvábu a oceľovej čepele. Aby to nebolo také jednoduché, Cattet&Forzani si vypožičiavajú pár trikov od majstra Davida Lyncha a uväzňujú diváka spolu s postavou hlboko do jeho mysle, pred zadné vrátka trinástej komnaty temnoty. A potom sa už len hrajú - sen stavajú do rovnocenného postavenia voči realite, čím je hranica zmazaná a v postupných vlnách halucinácií, opakujúcich sa výjavov a skrytých vodítok strácajú pokusy o ich rozlíšenie význam, ale to pre príbeh nie je podstatné. Krása a smrť ruka v ruke v ústrety esencii magického filmového zla. Budem vyzerať akúkoľvek možnosť vidieť to v krátkej dobe opäť. 100% [Cinematik 2014] Tak sa ona možnosť naskytla a prežil som znásobené hektické vyvrcholenie umocnené dusivým temporytmom a vedomým, že patrím medzi okrajových divákov, ktorých tento diabolský splodenec nadobro uzamkol v magickej hračkárskej skrinke. Následná dekompresia spôsobená znovuzrodenou a navrátivšou impresiou z opusu magnum trvala ešte hodne dlho po dobehnutí trademarkových záverečných titulkov. (15.09.2014)

Nie je veľa filmov, ktoré by sa mi páčili v prípade, že forma totálne prevalcuje obsah, ale toto je je presne ten príklad. Priznám sa, bol som zvedavý čo za mutanta môže vzísť zo skríženia D. Lyncha s Argentom, no to čom som dostal prekonalo všetky moje očakávania. Vrcholné majstrovské dielo dvojice Cattet-Forzani posunulo hranice úrovne klasického gialla na ďalšiu úroveň až k samej dokonalosti a čistej esencie tohto hororového subžánru. Audiovizuálna stránka je dokonalá, nemyslím to len ako každú zložku zvlášť, ale mám na mysli aj ich dokonalý súlad a spoluprácu v snahe docieliť maximálny účinok na diváka. A ten sa teda dostavil. Nielenže som sa stratil v tajomnom, prekrásne štylizovanom filmovom labyrinte tak ako som zvyknutý pri snímkoch D. Lyncha (zmienené aj v obsahu filmu), ale ešte mi bolo na cestu riadne naložené na chrbát v podobe tohto audiovizuálneho megaorgazmu. Tak precíznu prácu s kamerou, tieňmi a farbami som ešte nevidel ani v jednom filme, pri tomto je prvotina Amer tejto autorskej dvojice naozaj iba také malé predjedlo. Do toho hudba zabarajúca sa do ľudského podvedomia ako nič v typickej póze gialla 70. rokov a klasického mysteriózneho hororu rokov 80-tych. Potom tu ešte máme hudobnú zložku tak nepríjemného charakteru, že behá mráz po chrbte - rôzne škrípavosti, zvuky rezania rôznych materiálov a v neposlednom rade zvuky rezania a pichania do ľudského tela.... Toto všetko umocňuje pocity diváka na najvyššiu možnú mieru, pričom nedá ani na chvíľku vydýchnuť. Môj názor je, že tento snímok je z dôvodov maximalizácie týchto pocitov za pomoci uvedených prvkov, vhodný predovšetkým pre kiná, preto keď snímok budú dávať v tom našom tak určite nebudem chýbať. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (23.04.2015)

Dávam priemerné hodnotenie, ale tento film je všetko len nie priemerný. Z traileru to nie je až tak cítiť, ale film nie je normálny a to doslova. Ide o artové experimentálné Davidom Lynchom líznuté niečo, čo len tak nepochopíte a nestrávite. Je to fetiš a to riadny. Ani dobré, ani zlé, proste to treba zažiť. Možno je to klišé, ale niečo takéto sa len tak nevidí a to rátam aj Srbski film, Human Centipede a podobné zvrátenosti. [9. MFF Cinematik 2014] (17.09.2014)

Vau.Tak tohle byl nářez.Audiovizuální orgie.Prostě pastva pro oči.Tohle nejde popsat,to se musí vidět.POZOR není pro normální filmový konzumenty. (19.04.2015)

Bez ladu a skladu sestavený sled audiovizuálně vypiplaných scén, které si režisérská dvojice chtěla natočit. Drásavými zvuky a propracovanými obrazy film doslova útočí na divákovy smysly, ale pokud by někdo od Podivné barvy slz tvého těla očekával i podobně propracovanou zápletku, bude zklamán - o zápletce či ději se zde totiž vůbec nedá bavit. Jedná se o snímek, u nějž pochopím oba extrémy hodnocení. Já bohužel půlnoční projekci vyloženě protrpěl, v sedačce jsem se ošíval, sto minut mi připadalo jako dlouhé hodiny a místo kvalitního zážitku jsem si odnesl leda tak silné bolení hlavy. Dvojici Hélène Cattet a Bruno Forzani se příště radši vyhnu. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)