poster

Podivná barva slz tvého těla (festivalový název)

  • Belgie

    L'Étrange couleur des larmes de ton corps

  • Francie

    L'Étrange couleur des larmes de ton corps

  • Slovensko

    Zvláštna farba sĺz tvojho tela

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    The Strange Colour of Your Body's Tears

  • USA

    The Strange Color of Your Body's Tears

Thriller / Mysteriózní / Horor

Belgie / Francie / Lucembursko, 2013, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dionysos
    *****

    Za obrazem. Když jedna z postav provrtá hlavu secesní malbě a objeví za ní smrtící tajemství, divák je filmem nucen překračovat povrch filmového obrazu - hororový žánr je sice po stránce významu svrchovaně dementní, ale má k tomuto překonání obrazu velmi blízko po stránce technik a účinků. Stejně jako v "Amer" i zde je (snad hlavním) jednotícím prvkem vyvolání materiálního, fyzického účinku obrazu na diváka, jenž nesmí setrvávat jen u jeho vizuality. Řezání pokožky, bodání masa, krev-slzy-sliny, vpády zvuku a předmětů do tkáně postav a vnímání diváka - to je dialektika filmu a diváka, jež spojuje logicky nespojitelný příběh. A v "L'étrange couleur" je postup, jakým je toho docíleno, zvláště viditelný - fyziologický efekt filmového obrazu vždy přichází v onom (hororovém) okamžiku napětí, suspense všech obvyklých očekávání běžného světa (srovnej suspense a suspension ve francouzštině, v češtině filosofický či právní význam slova suspense). Přesně v tom okamžiku dochází k zaskřípání, probodnutí, útoku ruky či zjevení oka atd. Ve spojení s tím je nutno se zastavit u funkce opakování: nejde jen o lynchovské opakování na rovině příběhu, ale právě o spojitou funkci mířící k oné suspensi - jsme vždy o to více překvapeni, o to více napnuti, o co více si nejsme jisti tím, co přijde, a tento pocit je paradoxně posílen postupem, kdy opakování prvků syžetu či obrazových analogií vždy v závěru přináší něco nového. Instruktivním je proto sekvence v polovině snímku, sloužící až jako kognitivní schéma: hlavní hrdina se vždy probudí otravně bodavým zvukem interkomu, nucen vždy jinak prožívat svou smrt v sečné, bodné, dusivé atd. podobě.(21.10.2015)

  • ledzepfan
    ****

    Za mě někde mezi 3 a 4, protože z toho cítím hroznou konstrukci a prvoplán... Vše podléhá estetice a snaze vyrazit divákovi dech. Některé motivy a sekvence mě fakt zaujaly. Po technické stránce asi není co vytknout. Osobně nelpím na dokonale přehledném (nebo nedejbože smysluplném) ději a pokud jde o art autentický jsem schopný ocenit i větší šílenosti... Ale tohle na mě ve výsledku působilo jen jako umění pro umění.(22.7.2016)

  • POMO
    **

    Mysteriózní mozaika halucinací, které můžou i nemusí něco znamenat pro jednodouchou zápletku “muži ze zevnitř zamčeného apartmánu zmizí manželka”. Rychlostřihová snová šílenost s neopodstatněnými erotickými a gore výjevy, která ze začátku zaujme, ale jako celek prostě nemůže strhnout. Scény, které zápletkovou záhadu rozvíjejí, vydají na formálně stylový 10-minutový kraťas.(8.4.2019)

  • Karlos80
    **

    Festival otrlého diváka 8.3.2014 (Kino Aero). Na můj příliš experimentální a artové, lynčovsky zmatené a nepochopitelné, ale s ohromujícím vizuálem a lá Argento, dobrými zvukovými efekty a hudbou (a lá Itálie - Morricone nebo Nicolai) a se spoustou odkazů na klasické "giallo" období 70's. Po filmařské-technické či estetické stránce pecka (krásný formát a styl, opravdu působivá kamera, úžasné používání barev etc), kór pak na velkém plátně, ale jinak mě ten zmatek tady strašně brnkal na nervy a vyčerpával (především ony stále dokola se opakující scény), jako thriller to je naprosto dysfunkční, leč všecko ostatní okolo, spolu s atmosférou, nějakými tajemnými znaky a mrazivými momenty, občas docela lákavá a zajímavé. Že já si ale předem nepřečetl zdejší synopsi, páč skoro dvě hodiny mi u tohoto vysoce náročného filmu, připadaly skoro nekonečné, jak tak na to teď koukám, tak bohatě stačí shlédnout nadupanej trailer, tam je totiž takřka vše. Závěr filmu byl podle mě až směšně absurdná a z mého pohledu neuspokojivý, tady ještě větší zklamání než to co jsem do té doby viděl. Já přeci jen radši, nějaký konzistentní příběh, promakanější postavy, které by šli víc do hloubky, sofistikovanější myšlenku, spiknutí či pointu. Tak holt někdy příště. "Amer" jako ortodoxní art, se mi ale od ttéto dvojky autorů Cattet &Forzani líbil více.(8.3.2014)

  • mat.ilda
    ***

    Šílenost orámovaná noblesou secese, u které jsem se už po čtvrté minutě přivítala v klubu náročného diváka, prozatím netuše, jestli na konci přidám uvozovky... Byl jednou jeden dům a tam se děly věci - tedy spíš jakési fragmenty příhod - v poloutmě a polousvětle minul tam den po dni, ve víru hlavní události - zmizení hrdinovy manželky. Ten ve svých mukách obraznosti tuší, že neodjela k mamince a snaží se vedle úředního postupu přispět svou investigativní troškou do mlýna... a tak se v první řadě totálně zmastí, aby byl tvárnějším materiálem pro své extravagantní sousedy, kteří ho v různém pořadí sjedou, ojedou, ořežou a oblbnou tak, že se začne dělit jako buňka, až z toho neví, který nakonec sám je a pak už jemu ani vám nepřijde divné, když přízrak v buřince pronásleduje oběť hlavou dolů a jediná rozumná úniková cesta se jeví být mezi tapetou a zdí... no nedodívejte tu zkoušku sebeovládání... ten klaustrofobický, nepříjemně blízký, nechutně detailní, brutální, sexuálně deviantní, znepokojivý a veskrze pitomý kaleidoskop obsesí, když je v obrazech tak skvostný a hudebně delikatesní... Chce se mi říct, čí styl mi to připomíná, ale nebudu tady nikoho lynchovat, teď zbývá jen čekat, až se vyloupne nějaký chytrák, co mně to s důvtipem sobě vlastním, políčko po políčku hezky osvětlí.(20.8.2019)

  • - Film si natolik oblíbil americký rockový zpěvák a hudebník Marilyn Manson, že jeho dva videoklipy k písním „SAY10“ a „KILL4ME“ jsou celé inspirovány tímto snímkem. V prvním ze zmíněných písní využil Manson scénu nalezeného deníku a ve druhé využil vyprávění policisty Vincentelliho o sledování ženy bohatého manžela. (Maila)

  • - Film vznikal od roku 2002 a jen rok trvala samotná postprodukce. Vedle střihu byla nejnáročnější práce se zvukem, protože film se natáčel němý. (pan Hnědý)

  • - Spoiler: Závěrečné titulky ukazují trochu odlišný název filmu L'étrange douleur des larmes de ton corps, v překladu "Podivná bolest slz tvého těla". (Seabeast)