Podivná barva slz tvého těla (festivalový název)
-
L'Étrange couleur des larmes de ton corps
-
L'Étrange couleur des larmes de ton corps
-
Zvláštna farba sĺz tvojho tela
(festivalový název) -
The Strange Colour of Your Body's Tears
-
The Strange Color of Your Body's Tears
Thriller / Mysteriózní / Horor
Belgie / Francie / Lucembursko, 2013, 102 min
Snorlax
Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.)(13.6.2015)
Seabeast
Každý, kdo již měl tu čest s prvotinou Amer od tohoto režisérského experimentálního dua, bude patrně očekávat něco podobného. Neměl jsem vůbec tušení, že tu pocitovou laťku posunou ještě dál. Dál za hranice představ. Amer reflektoval vnímání okolního světa očima mladé dívky a diváka tak naplno nechal proniknout do jejího těla. Zatímco Podivná barva slz tvého těla mi přišla více jako cesta do útrob psychiky a to rovnou u více postav. U toho filmu vám zkrátka moc racionální pohled nepomůže a nebude svoji intenzitou koukatelný pro všechny. Chvilku mi trvalo než jsem se na celek plně adaptoval, ale pak už mě to neskonale pohltilo. Příběh o ztracené manželce, kterou se hlavní hrdina rozhodne vypátrat si může potykat s podobnou tajemnou atmosférou jako mají Lynchovy snímky. Troufnul bych si tvrdit, že Podivná barva slz tvého těla zamotá hlavu ještě více, i když podání a stylizace je značně odlišné. Nicméně brouka do hlavy nasadí a nabízí nepřeberné množství interpretací. Vizuelně očekávejte hrátky s barvami, podobně jako v Ameru a mnohem více detailních krvavých scén, které k žánru giallo patří. Opět jsem fascinován, kam je film schopný vás zavést a poskytnout vám silný zážitek, který kdejaká popcornová projekce nemůže ani ždibet obsáhnout.(9.3.2014)
ad-k
Nejvýstižnější popis se mi jeví jako "sebestředné filmařské cvičení". Neustále se opakující postupy, nadužívané efekty a důraz na detail. Pobaví / potěší odkazy do minulosti (nejen k giallu), esteticky, resp. audiovizuálně to může leckomu lahodit (stejně jako předchozí Amer), přičemž sám nepopírám, že některé momenty a kamerové záběry nepostrádají originalitu, nicméně čeho je příliš... Zároveň chápu, že nejde v prvé řadě o dějovou linku, přesto chybí jakési pojivo mezi vizuálem a tím, co se skrývá (nebo má skrývat) pod povrchem. Divák zkrátka není účasten a upřímně mi bylo naprosto lhostejné co se v daný moment na plátně děje, dokonce i jak celý film skončí. Pocit vyprázdněnosti... │40%(10.3.2015)
Flipnic
Rozhodně zapomeňte na AMER !! Tohle je typický Forzani a Cattet ... Tím myslím, že pokud jste viděli jejich krátkometrážní experimentální bizardní tvorbu, pospojujte si tyhle výjevy dohromady, zkuste si pro představu do toho nacpat nějaký děj ve stylu krimi gialla (ale hodně okrajově) a vznikne vám "Barva slz" ... Do poloviny je to ještě snímek v rámci základních norem ... příběh, běžné kamerové záběry na větší celky .. postrádá ale hudbu. V polovině se rozjede hudební doprovod a snímek se totálně "rozpadne" ... Absolutně nechápete co se děje a jste zasypávání jedním bizzardním výjevem za druhým. Podivnost ano, sadismus ano ... Hra barev, oldschoolový look a vizual ... Naprosto něco netradičního, co BĚŽNÝ DIVÁK vůbec nepobere a odejde s hlavou jak meloun se motajích z těch světel, nepříjemných zvuků, ruchů, provokativních záběrů, dát si někde panáka na uklidnění ... a pak tomu dá nějaké ty 2 hvězdy nebo odpad a rychle na to zapomene nepochopíc nic. Protože pochopení tohoto spočívá právě v nepochopení a unesení se formou, nikoliv dějem, příběhem, začátkem a koncem ... Tripoidní záležitost, navozující trochu podobné halušky jak LSD ... a možná že to jednou někdy ještě za pomoci týhle chemky prubnu... :-) Provokace...? Všechno co jsem napsal, to je L'étrange couleur des larmes de ton corps (2013) ...(14.3.2014)
mat.ilda
Šílenost orámovaná noblesou secese, u které jsem se už po čtvrté minutě přivítala v klubu náročného diváka, prozatím netuše, jestli na konci přidám uvozovky... Byl jednou jeden dům a tam se děly věci - tedy spíš jakési fragmenty příhod - v poloutmě a polousvětle minul tam den po dni, ve víru hlavní události - zmizení hrdinovy manželky. Ten ve svých mukách obraznosti tuší, že neodjela k mamince a snaží se vedle úředního postupu přispět svou investigativní troškou do mlýna... a tak se v první řadě totálně zmastí, aby byl tvárnějším materiálem pro své extravagantní sousedy, kteří ho v různém pořadí sjedou, ojedou, ořežou a oblbnou tak, že se začne dělit jako buňka, až z toho neví, který nakonec sám je a pak už jemu ani vám nepřijde divné, když přízrak v buřince pronásleduje oběť hlavou dolů a jediná rozumná úniková cesta se jeví být mezi tapetou a zdí... no nedodívejte tu zkoušku sebeovládání... ten klaustrofobický, nepříjemně blízký, nechutně detailní, brutální, sexuálně deviantní, znepokojivý a veskrze pitomý kaleidoskop obsesí, když je v obrazech tak skvostný a hudebně delikatesní... Chce se mi říct, čí styl mi to připomíná, ale nebudu tady nikoho lynchovat, teď zbývá jen čekat, až se vyloupne nějaký chytrák, co mně to s důvtipem sobě vlastním, políčko po políčku hezky osvětlí.(20.8.2019)