Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
Fair Play je nadprůměrný sportovní film se silným příběhem, který se může plně spolehnout na ústřední téma, tedy dilema v různých podobách (brát? riskovat? překládat? podepsat? emigrovat?) a také herectví především představitelek matky a dcery (docela by mě zajímalo, jestli se mi někdy podaří uslyšet Bárdos nepředabovanou…snad jednou). Na druhou stranu, otázka viny a svědomí je právě ženským hrdinkám docela ulehčována. A další postavy působí zas poněkud jednoduše, v určitých případech skoro až černobíle (včetně Barešovy svině…jenže on je umí hrát s takovým přehledem, že mu to člověk stejně „žere“). I některé dialogy vyznívají lehce naivně, klišoidně. Nicméně, kladné dojmy z filmu převládají, a přestože by tam těch běžeckých scén mohlo být víc, kvituju, že se i v našich končinách někdo pokouší natočit kvalitní sportovní drama, a režisérce za něj posílám slabší 4*. ()
Výtečný film, na který jsem se hodně těšil. Hlavní postava - výborná Judit Bárdos - je strašná sympaťačka a člověk jí prostě musí držet palce, aby to všechno dobře dopadlo. Naopak má oblíbená Eva Josefíková je zde zcela upozaděna do role nevýrazné a hloupé holky, která je zde jen do počtu. Film mě v první řadě nadchl svým námětem - nejenže jsem neměl o dopingu za totáče ani ponětí, ale i v kontrastu se soudobou českou produkcí, která se vrací před rok 1989 (Hřebejk a spol.), hodnotím tento film jako osvěžující závan scenáristické invence, který tu chyběl. Největší devizou snímku je ovšem podle mě dvojí rovina, v níž se odehrává děj a která dává titulu filmu nový význam. Hlavní hrdinka je zde vystavena nejen morální otázce dopingu, ale i problému vlastního svědomí (který řeší především její matka) v nelehké době. Obklopena samými amorálními sviněmi musí volit mezi autentickým životem v pravdě a prominentní sportovní kariérou, podmíněnou nevratnými ústupky ze svých zásad. Spolu se svou matkou nakonec nachází odpověď, která celý film završuje emotivním závěrem, při němž jsem byl dost naměkko. Skvělý film, kterému by šly za mě vytknout jen drobnosti. ()
Křišťálový glóbus - výběr, Český Lev : Cena filmových fanoušků + Plakát + 15 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Roman Luknár, Herečka HR - Judit Bárdos, Herec VR - Igor Bareš, Herečka VR - Eva Josefíková, Herečka VR - Aňa Geislerová, Kamera, Scénář, Střih, Zvuk, Hudba, Výprava, Kostýmy, Masky ()
Ročně v našich končinách vzniknou dva až tři filmy, které jsou opravdu dobré (hlavně v porovnání se zbytkem domácí produkce). Fair Play je jedním z nich. Silný příběh o bezmoci v dobách socialismu, o zastrašování, vydírání a manipulaci skrze nekompromisní režim, tu byl zpracován u mnohokrát, ale nikdy v souvislosti se sportovní tematikou. Režie je velmi přesná a čistá, nechybí smysl pro detail a propracované dialogy. Pochvalu si zaslouží i Judit Bárdos v hlavní roli talentované sportovkyně, Aňa Geislerová jako její maminka a Roman Luknár v roli přísného trenéra. Spokojenost. ()
Perfektně vysoustružený snímek, paradoxně možná až moc. Jednoznačná pozitiva jsou zde dusivá atmosféra, parádní kamera a hudba, vhodně vybraný casting. Ovšem jediný problém, který s filmem mám, je scénář, jehož repliky šustí papírem a znějí, jako by vypadly z nějaké laciné příručky pro scenáristy. Víte přesně, co se v dané scéně stane (ba i co přesně postavy řeknou), což je po čím dál tím více ubíjející a ke konci filmu už pomalu k nepřežití. To je bohužel častý problém u autorských filmů, kdy je na pozici režiséra a scenáristy jedna a tatáž osoba. Jinak jde o profesionálně odvedenou práci a poctivé filmařské řemeslo, které se u nás tak často nevidí. Za to rozhodně palec nahoru, ale na zadek jsem si z téhle "férovky" tedy nesedl. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
-
Stromba je známé anabolikum, které se hojně používalo v 80. letech minulého století. Používalo se napříč celým sportovním odvětvím, nejen v SSSR. Mezi tehdejší látky patří třeba Dianabol nebo Agovirin.
(dinamit_1)
- Film se natáčel v Praze, v Bratislavě a ve Vysokých Tatrách. První scéna použitá v úvodních titulkách se natáčela v pražských Vysočanech, konkrétně v parku Podviní. Hlavní hrdinka podbíhá železniční trať, která park na severu lemuje. Německé scény se natáčely v Drážďanech a Chemnitzu, který se v uvedené době jmenoval Karl-Marx-Stadt. (willy1)
- Západoněmecký sprinter Manfred Ommer k problematice uvedl: „Na mých prvních závodech, to bylo na ME 1971 v Helsinkách, jsme seděli na tribuně a už jsme tu za*** písničku nemohli poslouchat, tu hymnu NDR. Pak jdeš za svým doktorem a ptáš se: ´Proč taky nemáme ty pilulky?´" Dagmar Kersten, stříbrná medailistka na OH v roce 1988 v dresu NDR, zase uvádí: „Říkali nám: ,Vezmi si to, jsou to vitamíny.' Anabolika, psychofarmaka – to všechno tam bylo. Neměla jsem myslet, ale cvičit. Stala jsem se pachatelkou sama na sobě." (dinamit_1)
Reklama