Life with Jester
Obsahy(1)
V roce 1989 jedenadvacetiletý iniciátor studentských protestů, dnes čtyřicátník, který má za sebou životní zvraty, výhry i zklamání. Jakuba Špalka pohání vpřed a zároveň pohlcuje posedlost divadlem. Jeho dům za Prahou se postupně plní kulisami a kostýmy, Jakubova žena a dvě dcery z něj však odešly. Za dveřmi čeká nový začátek a jedno z nejtěžších rozhodnutí vůbec. Film o hledání rovnováhy mezi svobodou, odpovědností za druhé a uměleckými zásadami přibližuje 23 let života jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Kdesi jsem četl podtitul o muži ve víru doby, to je přesné, Helena Třeštíková nám nenásilně předkládá určitý výseč našich dějin posledních pětadvaceti let, začíná to euforií, přes práci, překážky až k rozuzlení - Jakub Špalek a sním většina ostatních angažovaných lidí není pouze hrdina nebo jen záporná postava, hlavně je to totiž člověk. Jednoduché, ale je potřeba to stále vyslovovat. ()
Ačkoli má být dokument o vztahu Jakuba Špalka k divadelní společnosti, kterou na přelomu 80. a 90. let založil (k čemuž odkazuje i samotný název filmu), je spíše o tom, jak mu divadlo "komplikuje" rodinný život, jak je oddán věci, jak divadlu obětuje naprosto vše, aniž by něco detailního z Kašpara jako takového ukázal. Těžko bych ale mohl Třeštíkové tuhle uměleckou volbu vyčítat (i vzhledem k výmluvnému konfliktu, který ve výsledném filmu zůstal, po němž následovala několikaletá pauza v natáčení). Stejně jako u Lavičkova časosběru i zde jsou nejsilnějšími momenty ty, kdy jsou vidět na Špalkovi drobné nuance v chování a názorech, kdy se z nejdříve odhodlaného, zapáleného a i arogantního a egoistického člověka, který v lecčems upřednostil divadlo před rodinou (včetně inkriminované a hodně diskutované transplantace ledviny), postupně stává více smířlivým, životem opráskaným jedincem hledající životní jistoty a rodinné zázemí (a připouští darování ledviny své partnerce). Holt sledování uměleckých osobností bývá obvykle zajímavější (narážka na tebe Soukromý vesmíre). ()
Časosběrný dokument o českém divadelníkovi by se skoro mohl jmenovat Život s ledvinou, neboť ve mně vzbudil dojem, že právě o ni tu zejména šlo. Asi je těžké žít s člověkem, pro kterého je evidentně práce až na prvním místě, ale o tom se mohu jen dohadovat. Tentokrát mě to tedy příliš nezaujalo. ()
Herci v jakékoli diskusní talk show mluví jen o divadle a herec Kašpar není výjimkou. V jeho životě v tomto časosběrném dokumentu existuje pouze partnerka - rozmnožení se a rozvod, divadlo a zase divadlo, nová partnerka a její zdravotní potíže. Oceňují Kašparovo upřímné vysvětlení , proč partnerce nechce věnovat ledvinu. Mám na to stejný názor. ()
Helenu Třeštíkovou pro sebe vlastně pořád ještě objevuji, protože jediný dokument, který jsem od ní doposud viděl, je "Katka", což je ale dokument, který na mě udělal dojem. "Život s Kašparem" zase pěkně ukazuje, jak se lidé mohou měnit, jak se mění jejich názory a jejich postoje k životu. A možná i odhaluje to, jací jsou. ()
Chybí tam osobnější rovina nedokázal jsem ke Špalkovi cítit nějakou emoci, na rozdíl od Reného nebo Kateřiny... ()
Oproti "předrecenzentům" mne téma odlišného pohledu na zásadní věc mezi Jakubem Špalkem a jeho partnerkou zaujala z celého dokumentu nejvíc - že je hlavní protagonista hodně zaujatý svou prací, to jsem tak nějak tušila a věděla z jiných zdrojů a tudíž mne to nepřekvapilo. Zato téma "dát či nedat" ve mne rezonovalo několik dní... ()
Začátkem devadesátých let mě hodně zaujal dokument Kašpar o energií nabitém Jakubu Špalkovi. O nějakých dvacet let později, světová mistryně časosběru Helena Třeštíková shrnuje. ()
Tenhle dokument je trochu ze slabšího soudku paní Třeštíkové, ale i tak má své velké "třeštíkovské kouzlo". Dozvěděla jsem se dost nových informací. Docela mě mrzelo věčné točené kolem "ledviny", to si myslím do tohoto typu dokumentu moc nepatří, autorka chtěla patrně vyjádřit, že pokud se v rodině objeví problém takhle velkého rázu, jde všechno ostatní stranou a opravdu se začne odehrávat boj, který se točí jenom kolem toho jediného, nicméně bylo nutné tuto skutečnost ukazovat v "divadle" ? Záměr byl dobrý, ale dokument se tím zvrhl spíše do zdravotnického prostředí.... Co se týče Jakuba, nemám z něj úplně dobrý pocit a to patřil mezi mé top :( ()
Už jenom trefit se volným časem když v kině jde něco tak ojedinělého jako dokument ! Trošku povinnost pro příznivce divadla obecně a spolku Kašpar zvlášť. Špalkova absolutní zaujatost svým životním projektem, divadelním souborem. Nemožnost skloubit profesní a rodinnou stránku života do čehosi jako základní harmonie. V dokumentu mi vadí nadměrná akcentace revolučního období, kdy podobná euforie až snad posedlost byla všeobecná a nikoliv specifická pro Jakuba. A potom poslední záběry, kdy už pomalu není jasné, jde-li o dokument o Jakubovi nebo jeho ženě Evě. Naopak postrádám více z protagonistova pracovního prostředí, které je evidentním a přiznaným středobodem jeho aktivit. V každém případě příběh muže, který pro splnění svého snu obětoval mnohé a ve středním věku smířený lituje máločeho a jde dál. ()
Dokumenty Třeštíkové mají velký zvuk a není divu :). Do té doby jsme nevěděla o panu Kašparovy nic a film uměl pěkně člověka provést životem známého herce, který pořád zkouší a zkouší žít divadlem a zároveň žít s partnerkou a někdy je moc těžké souznění s uměleckou duší zapálenou pro "bláhovou věc " :) ... ()
Jakub Špalek byl idolem mého mládí, hodně se mi líbil, chodili jsme na něj do Celetné. A pak jsem ho hodně let neviděla a pak až v tomto dokumentu, kde se najednou přede mnou objevil úplně jiný člověk. Unavený životem, bez jiskry, no řeknu vám, stárnutí jak naše, tak našich idolů není nic příjemného ke koukání. I když paní Třeštíková odvádí dobrou práci, jako vždycky.... ()
Jako filmový herec mě nepřesvědčil. Jedinou pravdu kdysi řekl v rozhovoru v TV, že Ivana Chýlková je absolutní neherečka. ()