Birdman

Je to teda riadna vtákovina, presnejšie - zaujímavá nuda. Keď už to dostalo toľko oscarov, tak som sa na to musel pozrieť. A ja osobne by som mu udelil asi len jedného a to za kameru, pretože Emmanuel Lubezki, rovnako ako v Gravitacii opäť predvádza skvelá scény bez strihu. Čo sa týka samostatného filmu a výrazu zaujímavá nuda, tak hneď vysvetlím. Film je zaujímavý, snažíte sa zistiť čo, kde, prečo a ako. Postavy a herci, či dialogy dokážu zaujať, ale niekdy len na to čumíte a čakáte čo príde ďalej, pretože vás tie scény nemajú čím zaujať. Miestami dobrý a zaujímavý film, ale ako celok tak vôbec nefunguje. 60% - 3* (25.02.2015)

Strasne me brala rezie, kamera, kongenialni Norton a Letajici Cestmir. Bohuzel me moc nebral ten pribeh, kterej imho vyznel strasne do ztracena. Ale jinak velmi spokojenych 8 a uz se tesim na druhe shlednuti. Ten film si tu chvalu rozhodne zaslouzi, takova Imitation game proti tomu pusobi tak nejak liiiine. (07.03.2015)

"Popularity is the slutty little cousin of prestige." (29.04.2020)

Iñárritu neumí vyprodukovat opravdový humor. Daří se mu pouze vytvářet iluzi vtipu, kterou zabaluje do nudných existenciálních dialogů a motivů, které jsou navzdory vnucovanému nadhledu brány vážně. Birdman se po celou dobu tváří, že jeho specifická forma spojená s komorním divadelním prostředím a tragikomickým znázorněním tvůrčího úpadku má co říci, ale v závěru zjistíme, že nám neřekla absolutně nic. Nemám nic proti filmovým experimentům, avšak jen za podmínky, že v nich shledávám určitý smysl a že mě jejich neortodoxní přístup zkrátka baví. Ani jedno se zde nestalo, a tak mou jedinou dlouhodobější vzpomínkou na Birdmana zůstanou pouze labužnické výkony Edwarda Nortona a hlavně Michaela Keatona, který by s přehledem zvládl zahrát superhrdinu s opravdu jakýmkoli zvířecím přívlastkem.. 60% (15.02.2015)

Našel bych spoustu kladů i spoustu protikladů. Ale intenzivní to je hodně. (31.10.2016)

Klasická oscarovka, která vítězí s odřeným nosem Michaela Keatona. Skoro škoda, že sbalila asi všechny akademiky najednou, protože se určitě stane terčem antiplešounských útoků. A přitom je to "jen" další z mála filmových oživení hromady rutinní výroby kinoprůmyslu firmy Hollywood. Navíc vidět Majkla s Edem je v posledních letech stejný zázrak jako zahlédnout Ježíška, čučel jsem na ně pomalu víc, než na jejich blonďaté spoluhráčky. Co to kecám... Jedno rýpnutí směrem k Bratrstvu zlaté sošky si ale přece jen neodpustím. Když si vzpomenu na nesmyslné výsledky posledních ročníků v kategorii Hudba, tak kde je nominace Antonia Sancheze? To nemáte rádi bubny? (29.01.2015)

Technicky úchvatné! Všechny ty dlouhé záběry, sledující přicházející postavu, rotující kolem konverzace a pak následující postavu odcházet... všechny ty dlouhé záběry začaly být časem trochu samoúčelné. Co je zprvu na pusu otevřenou dokořán, je ke konci na "hm". Herci jsou skvělí (nakolik asi hrají sami sebe?), ale přesto jsem měl po filmu dojem, že tomu celému majstrštyku něco chybělo. Pověstné srdíčko asi. (08.01.2015)

Buď jsem neměl den, nebo mi na to závity nestačí, ale nějak to šlo celé mimo mne. Nebudu tu tedy dlouze filozofovat jako ostatní a svíjet se v orgastických křečích. Velké množství mých oblíbenců ve filmu mne sice namlsalo, možná o to větší bylo mé zklamání, když hráli dle nejednoho scénáře.... Kamera pěkná, ale jinak dle mého názoru hodně těžce přeceňovaný film jen proto, že je to krapet něco jiného mimo mainstream. Odlišné, ale nemusí nutně znamenat skvělé a kvalitní. * * * (03.03.2016)

Hrozně pomalej rozjezd, takřka celou polovinu stopáže mi trvalo, než mě film alespoň trochu zaujal (neplést se zajímal), a stejně tak ke konci mě víc braly hodinky než dění na plátně. Některý scény byly skvělý a předpokládám, že si je v podvědomí udržím, ale nuda jednoznačně převládla. Let Birdmana po městě mi vyloženě připadal, jako by do filmu vůbec nepatřil. Ač musím pochválit jeho podotknutí, že akce je zajímavější než filozofický sračky. Né že by tady akce chyběla, ale v některejch rozhovorech jsem nevnímala víc než zbytečnou scénu na výplň oscarové stopáže. Skvělej byl rozhovor s kritičkou, nálepky mi připomněly mnohé komentáře ve zdejší databázi, a nebudu si mazat med kolem huby, mnohé svoje komenty vidím ve stejném pytli. Jednoznačně musím ocenit technickou stránku filmu, kamera a zvuk nemají chybu, rozhodně mohou za to, že jsem vydržela i nudnější části. Iñárritu se mi do šálku čaje opět netrefil a raději zůstanu nadále pouze u konvičky, z níž se uvařilo Amores Perros. (hodnocení filmu se u mě pohybovalo chronologicky podle přibývající stopáže 40%, 60%, 80%, 40%) Nejvíce mi film připomínal Synecdoche, New York. (01.02.2015)

Birdman je ukázkovým příkladem filmu, který si mě sice získal svou nápaditou, hravou audiovizuální formou a vynikajícími hereckými výkony, ovšem samotným obsahem mě absolutně minul. Dovedu si představit, že pro Iñárritua musela být jedna radost vymýšlet technický scénář a ještě větší jej realizovat a kochat se spolu se štábem konečným výsledkem, stejně jako já se v kině kochal a rozkošnicky vrněl nad hravou kameru, hezky „líným” střihem, zdařilým střídáním, respektive přímým prolínání reality a fantazijních představ, stejně jako nad kakofonickými perkusemi, které až nečekaně výtečně podkreslily atmosféru jednotlivých scén; taktéž si dovedu představit, že alespoň jedna z hereckých nominací bude zcela zaslouženě proměněna. Ovšem prosím, ať jsou Oscary za scénář a nejlepší film svěřeny do jiných rukou. V kontrastu s perfektní formou je samotný příběh jen slepencem provařených a divácky věčných témat a klišé, jež mě v posledních letech už poněkud unavují, postavy se nám vykreslují jen pomocí hysterických výlevů, košilatých keců a věčných iterací a variací slůvek sh*t a f*ck, což mě unavuje neméně, a zřejmě jediná opravdu zajímavá postava filmu, tedy postava Edwarda Nortona, je ve druhé polovině k mému údivu téměř úplně zazděna. Škoda to veliká, že si Iñárritu tolik jako s formou nepohrál i se samotným obsahem filmu – kdyby mi měl film opravdu co říci (a stačilo by jen málo), šel bych s hodnocením bez váhání a milerád výše; takto musím dát jen prosté 3*. (03.02.2015)

Alejandro Iñárritu mě ve svém novém snímku zhypnotizoval bubenickým soundtrackem, uhranul nádhernou kamerou, očaroval precizními hereckými výkony a navodil mi pocit štěstí, který mi vydržel ještě dlouho po projekci. (21.01.2015)

Dobrý filmový zážitek a dobrý je za tři. Děj byl občas nudný, což vyrovnávala skvělá herecká sestava. Příběh udržel, což je důležité a na Oscarový snímek určitě lepší zážitek. Dědci z představenstva si museli smlsnout, ale já jsem jen rád, že nemusím jít s hodnocením pod tři hvězdy. Svým způsobem tedy spokojenost a i díky tomu nosu .. 6/10 = 68% (31.01.2015)

Vůbec nechápu, jak tento film mohl být nominovaný na Oscara. Za sebe upřímně říkám, že je to jeden z nejhorších filmů co jsem v poslední době viděla. Dvouhodinová muka plná zdlouhavých scén a nic neříkajících dialogů, završená tím, že měl hlavní hrdina superschopnosti. Nejspíš nejsem na intelektuální úrovni natolik vysoko, abych mohla docenit kvalitu tohoto filmu (nebo jen odmítám předstírat jak skvělé to bylo, i když jsem to vlastně nepochopila). Jediná dobrá věc na celém filmu byla Emma Stone a její obří oči, bez ní bych hodnotila ještě níž. Hodně slabé 2* (25.01.2015)

Pseudointelektuální průjem na sedm? Birdman. Tohle je opravdu existencionální podívaná, drsná tak, že se s ní můžou hoblovat šibenice. (04.02.2015)

Dávám plnej s poznámkou pod čarou, která říká, že v letošních oscarových filmech Birdman poráží Grandhotel Budapešť o délku dicka Eda Nortona, nudli z nosu uřvané Wattsky, chvístance Emmy Stone a vzdálenost mezi xichtem a nosem Michaela Keatona. Podíl na tom má také Iňárritu, který mě vyloženě potešil schopností rozesmát mě a zároveň tím, že i když už to tak nevypadalo, tak si odpustil nepřímou podporu prodeje antidepresiv. Jako poslední bych v neposlední řadě vyzdvihnul práci Lubezkiho za kamerou, kterému musel střihač nosit kafe, protože ten díky jeho chodbové a šmajchlkabinetové zručnosti moc práce neměl. Je to tak na 85%, ale v rámci výše zmíněného dávám slabší plnej. Doporučuju! (09.02.2015)

„Nejste herec. Jste celebrita.“ Pro mě bezkonkurenčně nejlepší Iñárritu; dialogy, snové (?) sekvence, přechody zákulisí / jeviště, herecké výkony (především pak pánové Keaton - životní výkon, Norton - nadstandardní výkon, Galifianakis - překvapivě dobrý výkon a slečna Stone, která si u mě tímto napravila reputaci - „Spidermen“ were bad), vše de facto bezchybné. Před příchodem velkého finále jsem sice měla nutkání ubrat jednu hvězdu za předvídatelnost, neboť to, co bude následovat, muselo být jasné snad každému, a když k tomu k mému velkému překvapení nedošlo, měla jsem nutkání ubrat ji znovu (on by to byl vlastně skvělý konec...). Vzhledem ke zbytku filmu, k jeho propojení s reálným světem (viz. narážky na Marvel či „Transformers“) a k síle, s jakou na mě dolehl, tu pětku ale nechám, protože takhle přikovaná do sedačky jsem u tohoto žánru nebyla už sakra dlouho. P.S.: To je poprvé, co mám po zhlédnutí nějakého filmu chuť jít do divadla.;-) Edit: Po rozležení tu hvězdu nakonec přeci jen odeberu - za konec, ale po dalším zhlédnutí ji možná znovu přidám. (31.01.2015)

Iñárritu pitvá exBatmana, ale ještě víc pitvá sám sebe, a svůj vztah k hercům, kritikům, divákům, i tvůrcům všeobecně. A činí tak poměrně zábavným způsobem, a se snově halucinační narací zprostředkovanou nezastavitelným okem kamery. Tedy obzvlášť ze začátku baví, jak by také ne když ze všeho nejvíc (i dialogy) připomíná Sorkinovo geniální Studio 60, to jen ke konci mu Ptačí muž už poněkud ulétává. 8/10 (21.01.2015)

Po obsahovej stránke rozhodne zaujímavá vec, páčilo sa mi poňatie príbehu o slávybažnom chlapíkovi v reálnej a nereálnej rovine, pričom o samotnom konci filmu a ohľadom miliónov možných vysvetlení a všakovakých teórií, sa ešte dlho bude viesť množstvo polemík. Forma ma však akosi neoslovila, neviem, nemôžem za to. Technika, herci a všetko okolo toho boli super, no aj napriek tomu celkový dojem mi vyšiel ako pocitovo neutrálny. 70/100 (02.02.2015)

Svěží vánek mezi zaprděnými oscarovými těžkotonážními životopisnými vyčpělinami. Iñárritu převrátil koncept a místo síťového narativu vypráví v rámci jednoho divadla a pár večerů víceméně o jedné postavě, která interaguje s ostatními. Tou postavou je fiktivní herec, který byl kdysi hollywoodskou star (čili vlastně Michael Keaton osobně) a nyní se snaží prosadit divadelní hrou. Kromě toho, že snímek skvěle využívá metahumor (Jeremy Renner!) a surrealistické scény s Birdmanem, se také dotýká důležitých témat - střet filmu a divadla, Hollywood, kariérní krize, média a kritika, sociální sítě, rodičovství, herectví atd. Vše je nasnímáno atraktivně pod dokonalou Lubezkiho kamerou a precizním střihem. Vtahující forma jen umocňuje nevšední zážitek, a to tedy zejména iluze jednoho nepřerušovaného záběru a soundtrack postavený na jazzových bicích (+ hravé přepínání mezi diegetickou a nediegetickou hudbou v podobě bubeníka). Kapitolou samu pro sebe je dokonalé herectví všech hlavních představitelů v čele s Keatonem. Osobně mě hodně potěšil Galifianakis, který jen potvrzuje mou teorii o tom, že komediální herci jsou zkrátka nejlepší v dramatech. Nejvíc mě suverénně bavila ta nekompromisnost, neočekávatelnost a nečitelnost, kdy se v každé nové scéně resetovalo divákovo vnímání a ten mohl čekat cokoliv - od vznášejícího se Keatona ve spoďárech přes Nortona se stojákem až po vrtulníky bojující s obřím ptákem. Troufám si tvrdit, že pro někoho nestravitelné, ale pro ty, co na filmy čumí pravidelně a s láskou ho Birdman musí potěšit. [Přesná stopáž: 119 min] (06.02.2015)

Herecký koncert Michaela Keatona čoby vyhorelého hereca, ktorý stále bude Batman a snaží dostať sa z tejto role a Edwarda Nortona ako ten herec, ktorý je komplikovaný, poháda sa aj s režisérom a on si stanoví pravidlá. Výborná satira Hollywoodu, toho, ktorý plní ústa konzumentom veľkými robotmi vo filmoch plných akcie. Po dlhšej dobre originálna látka, ktorá je v dnešnej dobe tak vzácna. Parádna kamera a v neposlednom rade Iñárritu, ktorý mi konečne potvrdil to čo sa o ňom hovorí od čias Amores perros. [Videl v Kine] (22.01.2015)