Zdeněk Sýkora

Od dětství přitahovaly lounského rodáka Zdeňka Sýkoru (1920) obrázky všeho druhu. Začal sice studovat na Vysoké škole báňské v Příbrami, ale válka rozhodla ve prospěch výtvarného umění. Jeho malování se zrodilo z lásky k přírodě a krajina je stále jeho inspirací, věčným zdrojem a jakousi „čerpací stanicí“. Prošel logickým vývojem – od počátečního surrealismu a kubismu přes okouzlení impresionisty: „Setkání s Matissem v leningradské Ermitáži bylo klíčovým bodem. Brzy poté začal vznikat můj cyklus Zahrady.“ Desetileté období geometrických prvků vystřídaly lineární programované struktury: „Na nich je nejtěžší a nejsložitější příprava. Jde o náročný přepis s matematicky přesnou logikou, protože žvanění se do počítače nevejde. Všechno je předem spočítané a číselné kódy mají podobu partitury.“
Zdeněk Sýkora byl jedním z prvních představitelů českého konstruktivního umění a v mezinárodním měřítku průkopník computerového výtvarného projevu. Svou metodu uplatnil i v monumentálních realizacích v architektuře. Je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách po celém světě. Ačkoli vystavoval v prestižních galeriích (Paříž, Vídeň), doma byl zakazován a opovrhován.
V době natáčení (2001) řekl: „Situace se paradoxně opakuje teď, když máme vstoupit do Evropské unie. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a nemyslím si, že jsme méněcenný nebo rozvojový národ jenom proto, že jsme více na Východě. Co je současná americká kultura? Nic. U nás se uměle vytvořila její tradice, ale tradiční jsou jen westernové malůvky. Nemám pocit, že bych před nějakým význačným západoevropským umělcem měl smekat klobouk, alespoň ve výtvarném umění žádného takového neznám.“ Výklady obrazů v galeriích považuje někdejší člen Umělecké besedy a skupiny Křižovatka za zrůdné. „Nic nemá žádné vedlejší nebo skryté významy. Obraz je to, co vidíte… Umění je stopa po době, ve které vznikalo. A zůstane jen to, co má smysl.“ (oficiální text distributora)