Miracolo a Milano
Zázrak v Miláne
Miracle in Milan
Miracle in Milan
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
G.R. AldoHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Francesco Golisano, Brunella Bovo, Paolo Stoppa, Emma Gramatica, Guglielmo Barnabò, Alba Arnova, Arturo Bragaglia, Anna Carena, Virgilio Riento (více)Obsahy(1)
Bylo nebylo, jednoho dne našla jedna stará žena mezi hlávkami zelí na svém políčku opuštěné dítě. Přijala jej a říkala mu Toto. Po její smrti je Toto vychován v sirotčinci, jehož brány opouští jako dobrácký mladík. Toto se pokouší najít si v poválečném Miláně práci, ale končí mezi bezdomovci. Tedy nekončí, ale začíná. Právě zde totiž Totova dobromyslnost a malé zázraky, které jej životem provází, nacházejí to nejlepší uplatnění, neboť právě zde je jich nejvíc potřeba. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
Zázrak je, že jsem tenhle film dokoukal. Zpočátku se to neslo na neorealistické vlně, kterou mám docela rád, ale pak se z toho stala jakási báchorka, která mě nedokázala vůbec zaujmout. Možná to mělo mít nějaké symboly, ale ty mi spolehlivě unikaly v jakémsi balastu, který se roztáhl jako mlha slzného plynu. Takového Vittoria De Siku nemám rád. ()
Zázrak v Miláně je po právu považován za jeden z kmenových filmů italského neorealismu. Zároveň v sobě mísí groteskní a fantaskní prvky. Zcela chápu, proč Zázrak v Miláně patřil k nejoblíbenějším filmům Miloše Formana. Spolupráce režiséra Vittoria De Sicy a scenáristy Cesareho Zavattiniho přinesla do světa kinematografie zcela nový druh sociálně-kritického i tragikomického pohledu na společnost. Další důvod proč si od nich brzy pustit Zloděje kol a Umberta D. Krásný film o malém zázraku v rukou obyčejného člověka. ()
ocenenia : MFF Cannes 1951 - 1. cena ()
Být to o něco kratší a nebýt místy tak levicový, snad bych i těch 5* dal. On je to opravdu hodně optimistické, a přitom to zůstává italským neorealismem. Musí to znít divně, je mi to naprosto jasné, ale je to tak. Celkem zajímavá komedie plná různých absurdních nápadů, která stylem připomíná grotesky - a musím uznat, že je povedená. Hlavní hrdina je optimista jak sviňa (strašně se mi líbila scéna, kdy vychází ven ze sirotčince, všude okolo něj je vidět ta bída a chudoba a on si tam vesel poskakuje a pomáhá lidem okolo), kde může tak pomůže a povahou mi poněkud připomínal Wandera, což chápejte jako plus. Byla tam i hromada zajímavých nápadů, třeba to bezdomovecké město, včetně těch ulic nebo ta kouzelná holubice. Akorát z toho, co mi ještě vadilo, byl ten závěr, jelikož mi přišel nedotažený. Ona se tam před koncem lehce naťukne myšlenka, že se z nich díky té holubici stali chamtiví a zapomněli na to, jak si užívali života i z minima. Jenže ta tam není dořečená a konec ji zamlčuje úplně. Nicméně i tak se jedná o dost slušný film, který je i překvapivě optimistický. 4* ()
Neobyčejně sentimentální film. Sice nejsem moc socialisticky smýšlející, ale tahle fantaskní vize se povedla. ()
Neskutečně naivní a pitomoučké. Toto se chová jednu chvíli jako geniální pedagog, ale za pár minut už jedná jako neskutečný blbec. První čtvrthodina filmu je zábavná, ale pak přijde přihlouplá didaktická výchova a oslava chudých. Najdeme tu typický pohled levicového kavárenského umělce na dělníky: stačí je naučit, že pět krát pět je dvacet pět, a pak jen sledovat, jak se z těch dětinských dospělých stává vůdčí síla země. Sorry, Vittorio, co se píše v Orwellově 1984 o prolétech? Jenže taková byla doba -a odsoudit Sicu za tento film by znamenalo odsoudit i Wericha s Voskovcem, Vítězslava Nezvala a další a další. Proletariát - opium levicových umělců. ()
Výborné a prapodivné dílko. ()
Pravá nefalšovaná italská ptákovina. Není to do té Itálie sice daleko, ale civilizační rozdíl mezi námi bude vcelku veliký. WTF index je vysoký, ale když se tomu začnete smát, nechá se to vcelku dobře dokoukat. Režisér chtěl zdůraznit známou biblickou citaci: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské....70% ()
Pozoruhodný pohádkový příběh začínající klasickými slovy: "Bylo nebylo ...". Pohádka o touze po spravedlivém světě a bohatství. Hlavním hrdinou je přátelský a laskavý mladík Toto, jenž byl jako nemluvně nalezen matkou pod hlávkou zelí. V Itálii totiž děti nenosí čáp, ale tam se děti rodí pod zeleninou. Po její amrti vyrůstal v sirotčinci a po opuštění sirotčince nalézá místo mezi nejchudšími lidmi žijícími na smetišti a stává se jakýmsi jejich vůdcem. Pohádka o království, kde pozdrav "dobrý den" skutečně znamená dobrý den ... ()
Kouzelně praštěná poetická variace na neorealistické téma, natočená radostně, s neskutečnou mírou nadhledu, suverenity, z řetězu utržené fantazie a smyslu pro absurditu našeho světa vezdejšího; Císařův pekař nebo Až přijde kocour jsou proti ní zapšklé agitky, o Zlodějích kol ani nemluvě. ()
Neobyčajný film Vittoria De Sicu ďaleko presahujúci intencie jeho neorealizmu. ()
Podivnost, ke které jsou filmoví fanoušci ohleduplnější než by si zasloužila. Páč Zázrak v Miláně je možná na svou dobu neotřele odvážným filmem, který vybočuje z dobové italské kinematografie, ale o šedesát let později už nechtěně protahuje koutky úsměvu diváka. Je radost vidět starou (téměř) grotesku bez Charlie Chaplina, ale zároveň dává upomenout o kolik světelných let technika/herecké projevy/scénáristické postupy pokročily. Zub času je neúprosný a já si svůj, moderní kinematografií zhýčkaný, jazýček připálil. 50 % ()
Chlapec bol slušne vychovaný, vedel násobilku, a aj tak mu to všetko nebolo veľa platné a skončil v kolónii bezdomovcov. Až tam sa vlastne príbeh rozbieha a nestačil som sa čudovať. Často som si pripadal ako v budovateľskom filme s Werichom. Ten šialený optimizmus bol ako z filmu Život je krásny a aj to tam niekoľkokrát zaznelo. Oblievanie vedrom vody je zase iný fenomén nedávnej doby. V druhej časti sa z filmu stala na chvíľu groteska, trochu upadal, ale tá vzorka rôznorodých želaní ľudí a ich dôsledkov stáli za to. Každý chcel milión, a ako vieme, nakoniec každý Talian milióny lír aj mal. V povojnovom Taliansku bola situácia celkom iná, ako dnes poznáme, takže nie všetko som dokázal pochopiť, ale aj tak je film zaujímavým zážitkom. –––– Obaja sme moc malí. A život je krásny aj pre nás. –––– Co znamená "vudlajk"? –––– Smerom ku kráľovstvu, kde dobrý deň znamená naozaj dobrý deň. ()
Miyazaki se jistojistě zakoukal do svého italského kolegy a z postavičky Tota stvořil Totora, stejně přifouklého dobráka s bezelstným pohledem. Zázrak v Miláně je optimistickým koncertem De Sica - Zavattini. Drobné hříčky a vypointované scény mě udivovaly každou minutou. Pouštět povinně při depce :) ()
Vittorio de Sica se v tomto filmu zcela jasně přihlásil k humánním myšlenkám socialismu a ....... , což tu nesmím v dnešní společnosti psát. Toto vytvoří na prázdném poli poblíž Milána společenství těch nejbídnějších a nejubožejších, které žije pospolu v komunitě, kde jeden žije pro všechny a všichni pro jednoho, ve společenství bratrství a lásky. Všechno vyjadřuje jejich hymna, v níž je vyjádřeno štěstí skutečně svobodných lidí, kteří netouží po majetku a přepychu, jimž stačí i ta chatrč ke štěstí. - Jenže není vše tak krásné, jak se zpočátku zdá. Přichází silnější protivník, za nímž stojí miliony. Když se objeví v táboře ropa, je zřejmé, že nastane boj. A v tomto boji Totovi vypomůže jeho mrtvá matka, která předává Totovi holubici, jež splní každé jeho přání. Je to vpravdě nešťastný dar, který však ukáže pravou povahu lidí. Jejich hamižnost, touhu po majetku, penězích, po přepychu. Ano, holubice pomáhá odrazit první nápor útoku na tábor, jenže při tom druhém už andělé, znepokojeni chováním svých chráněnců, holubici odnášejí a naposled jim pomáhají, když jsou v zelených antonech přiváženi do centra Milána... Chopí se košťat,kterými se zametá milánské náměstí, a odlétají vysoko, do království, kde pozdrav "dobrý den" znamená "dobrý den"... Kdoo chce, tak chápe, kam autoři své chráněnce zanést... Povinných pět hvězdiček. ()
Hodne naivná story s ústredným hercom, ktorý rozdáva úsmevy ako superstar. Jeho energický prístup k životu drží diváka v pozore, všetko ostatné treba brať s rezervou, resp. nalepiť si na to nálepku neorealizmus. Záverečný úlet na metlách si vraj poniektorí vysvetlili ako únik do ZSSR :) ()
Neobyčajne optimisticky naladený film talianskeho neorealizmu (jeden z mala!). Satira na sociálne rozdiely v spoločnosti aktuálne aj dnes. De Sica doslova vytvoril filmový zázrak. Dokázal v divákovi evokovať pozitívne myslenie aj v zdanlivo neriešiteľnej životnej situácii. Skvelé herecké výkony väčšinou nehercov a krásny scenár bohatý na fantáziu sa nezmazateľne zapíše do vašej pamäti. Živé dielo, ktoré rozhodne treba vidieť:-) Odporúčam pre všetky vekové i filmovo náročné kategórie divákov. 85% ()
Teda na dobu vzniku není technická kvalita "Zázraku v Miláně" žádným velkým zázrakem. De Sica hodil na plátno těžce průměrný námět (bráno z dnešního pohledu), herci (možná spíše neherci) nehrají nic zvláštního a ze všeho malinko (možná ještě méně) prosakujou poválečný budovatelsko- sdruženářský nálady. Ale já dávám pět hvězd za optimismus, který do mne snímek na dobré dvě hodiny nalil. ()
Vážná tématika – sociální rozdíly, předsudky pramenící z rasové odlišnosti, nespokojenost s vlastními fyzickými nedostatky, lidská závist – a přece film, který nevzbudí potřebu zalézt do kouta a bezmocně kňučet. Ulítlé, bláznivé, optimistické, zkrátka dokonalé antidepresivum. Policejní barometr mě dostal do kolen, kabela na barikádách téměř dojala. Ústřední song mi pak lehce připomněl nezdolné (a bratru utopické) veselí písně z Císařova pekaře. Nicméně proč nebýt alespoň na chvíli „idealistkou na koštěti“? ()
SPOILER!! Bylo nebylo – těmito slovy začíná neorealistická pohádková alegorie na téma rozdílnosti mezi chudobou a bohatstvím, mezi skromností a chamtivostí. Stejně jako v pohádce, i v tomto filmu je hlavním hnacím prvkem jakýsi závan naděje izolující skupinu postav od okolního neštěstí a nedobrých vlivů. Nakolik se však De Sicovi podařilo skloubit prvky realismu s hraným pohádkovým příběhem?_Přes oslňující, přesto poněkud zmatený úvod, který přenese hlavního hrdinu Tota přes problémy dětství, dospívání a ranné dospělosti několika málo bezeslovnými střihy, se postupně začíná rozvíjet příběh, jehož zásadní a v naivitě si libující vyznění, k němuž divák nepřistupuje racionálně, ale pocitově, nepochybně splňuje původní principy pohádky. Toto, který ve své prostoduchosti a dobrotě nápadně připomíná Haškova Švejka, skončí na skládce, která je domovem několika desítek žebráků. Zde nachází skutečné uplatnění a svými dobrými skutky si vydobývá pozici respektovaného člověka. Souznění společností zavrhnutých jedinců je divákovi i navzdory pochmurnému prostředí a černo-bílému náhledu líčeno jako silně idealistické a až do příchodu bohatého podnikatele pana Mobbiho (a ani potom nezůstane zmar převládající náladou filmu) jevícího nemalý zájem o pozemek skládky (zdroj ropy), podobně působí i vývoj děje._Ačkoli pan Mobbi tvrdí: mám pět prstů, i ty máš pět prstů, je zosobněním člověka falešného a naprosto postrádajícího morální kodex. Rozpor mezi řečí a činy však nemá poukázat jen na zkaženost bohatých, ale především na chlácholení sebe sama, se kterým jsou úzce spjati žebráci. Libují si ve sborovém zpěvu písně o tom, že jim stačí bouda a kus chleba, přestože by každý z nich při sebemenší příležitosti vyměnil „životní pozici“ s bohatým funkcionářem. Výjimku tvoří skupinou neuznalý individualista, který si jako jediný uvědomuje ubohost své situace, z níž i za cenu kolektivní neoblíbenosti hledá východiska. De Sica se zdánlivě snaží o vyvolání antipatie; staví do rozporuplného kontrastu scény podněcující k optimismu (ty notně převládají) a pesimismu; ve skutečnosti ale vytváří od reality distancovaný svět, jež má své vlastní dobro a zlo. Nezaměřuje se ani tolik na zneuctění bohatýrského egoismu, jako na zobrazení plýtvání (vytryskující gejzíry ropy, Totova magická schopnost), ke kterému má sklon každý bez ohledu na společenské postavení._Veledůležitou složku příběhu, jehož literárním strůjcem je De Sicův přítel a kolega Cesare Zavattini, tvoří poněkud naivní symbolika, nejzřetelněji rozvíjená až v poslední třetině filmu, tedy s příchodem stěžejního magického prvku - bílé holubice. Ta se objevuje v momentě, kdy začíná pan Mobbi shromažďovat armádu k vyklizení ropného pozemku, aby prezentovala boj proti bezpráví nezvykle vřelou formou. De Sica záměrně dbá na striktní dodržování pravidel grotesky a to jak při volbě a vedení herců, tak při výběru exteriérů a kulis. Své snové fantazie pak místy až neohrabaně vsouvá do realistického prostředí poválečné Itálie, což je bezpochyby zajímavý a na svou dobu v jistém smyslu převratný nápad, zároveň však jde o jeden z nedopilovaných aspektů filmu. Režie působí odbytě, nízkorozpočtově a herecké výkony nejsou nikterak přesvědčivé, ač se tak chtějí tvářit. Naopak chvályhodná je veškerá absence negativních vjemů, které jsou pro filmy zabývající se podobnou tématikou natolik typické. Svým způsobem se tento snímek dokázal vymanit z hranic svého žánru, kterému se sofistikovaně vysmívá. Podařilo se mu zobrazit válečnou metaforu bez použití násilí, či politických konspirací, k čemuž mu dokonale posloužila již zmíněná pohádková ikona míru._Bílá holubice, jak se brzy všichni přesvědčí, není pouze prostředek k zahnání nepřátel, k zachování klidu a každodenních stereotypů, je to symbol chamtivosti, lhostejnosti a bezohlednosti. Toto, jako jediný opravdu „čistý“ člověk, má vyhraněnou schopnost holubici využívat ke kouzelným skutkům. Nestačí se však divit, když žebráci, před nedávnem ještě pějící o skromnosti, vyvolávají svá rozmarná přání, na která neměli v nejtěžší chudobě ani pomyšlení (nikdo z nich si nepřeje například dům, touží jen po drahých kožiších, honosných skříních a špercích). Chaos, vzniklý tímto nadpřirozeným zásahem, se snaží urovnat dva andělé. Ti holubici opakovaně vrací do „nebe“ a Totova mrtvá „babička“, která se ho v dětství ujala, ji zase pokaždé přináší zpět (andělé dbají na dodržování daných pravidel tady na zemi, zatímco holubice v područí Tota ztělesňuje pravý opak). Divákovi je tak servírována povídka o ryzím dobrákovi, který se odmítá podřídit, což není v dosavadní kinematografii jev příliš častý (v budoucnu je podle podobné šablony natočen třeba snímek „Frajer Luke“ s Paulem Newmanem v hlavní roli). Otázkou je, nakolik byl film, potažmo původní literární předloha, inspirován již zmiňovanou postavou Švejka od Jaroslava Haška. S blížícím se závěrem se totiž paralela těchto dvou postav jeví přímo doslovně. Přesto by bylo hloupé demonstrovat patrnou podobnost postav Tota a Švejka s jakoukoli zásadovostí, či konečností. De Sicově Totovi chybí Švejkova pověstná dvojakost a je mnohem více závislý na magické síle, než na vlastních přednostech; navíc relativně podobné tematické vyznění je diametrálně odlišně zpracováno jak filmem, tak knihou._Přes všechny (pro běžného diváka) nejspíše nepochopitelné prvky, které film nabízí, se až jeho samotný závěr jeví jako opravdu nestabilní a s daným tématem už vůbec nekorespondující kiks. Skupina bezdomovců v čele s Totem je přemožena Mobbiho armádou a následně pozatýkána - pan Mobbi a jeho armáda tady ztělesňují řád a spravedlnost, přestože jednají jen v zájmu vlastního blaha (andělé udržují pořádek mezi nebem a zemí a pan Mobbi tak činí mezi lidmi). Všichni jsou převáženi transportními vozidly daleko od „svých domovů“ a doufají v další zázrak „Totovy“ holubice. V poslední chvíli se holubice skutečně navrací a tuláky osvobozuje. Ti se jímají košťat a za zpěvu chudinské písně odlétají k nebesům, k vysněnému bohatství a štěstí._Tak končí snímek, který se zcela zaslouženě zapsal do dějin světového filmu; nikoli sdělovanou myšlenkou, ale optimistickým zpracováním závažného tématu, ke kterému zaujímá lidská populace distancovaný postoj a přímá jej jako nesdílné tabu. () (méně) (více)