Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Italsky film vynikajícího režiséra Vittoria de Sicy, odehrávající se v Itálii krátce poté, co se zemí přehnala druhá světová válka, zachycuje návrat Italie k mírovému životu. Z filmu je jasně patrné, že ke skutečnému míru má země ještě hodně daleko. To není mír, to jsou dozvuky války a poraženého italského fašismu, jejichž palčivým problémem se stal osud tisíců bezprizorných italských dětí, jejichž rodiče jsou buď mrtvi, nebo mají tolik vlastních starostí, zejména existenčních, že jim nezbývá čas na dozor nad dětmi, tím méně na jejich výchovu. Tyto "děti ulice", odkázané samy na sebe, jsou bídou a hladem donuceny provozovat nejrůznější zaměstnáni, často hraničící se zločinem. Od čištění bot vojákům okupačních armád je jen krok k žebrotě, ke krádeži, k prodeji kradeného zboží, k podvodům a loupežím se zbrani v ruce. Vzorem a pobídkou nezletilým provinilcům jsou namnoze zločiny fašismem a válkou morálně narušených dospělých lidí. (FILMOVÝ PŘEHLED 11 / 1954) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (15)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Řím, krátce po druhé světové válce: sirotek Pasquale ( Franco Interlenghi) se svým mladším přítelem Giuseppem (Rinaldo Smordon) se pokoušejí prokousat pomocí čištění bot. Aby mohli uskutečnit svůj velký sen o vlastním koni, zaplétají se do nebezpečného černého trhu... Vittorio De Sica se po válce načas odvrátil od svých bezstarostných komedií a pustil se do budování pravého neorealismu, který se nemilosrdně, avšak vlastně nezaujatě, obořuje do bídné situace italské poválečné mládeže, ale především do "dospěláckého" chování a přístupu k minimálně zatím duševně nezkaženým dětem. ()

ripo

všechny recenze uživatele

Italská poválečná kinematografie, stavějící na základech realistického filmového umění, proslavila na celém světě několik tvůrců nové generace, kteří vycházejí ze současné sociální italské problematiky a snaží se přiblížit divákům současný život italského lidu. Na jednom z předních míst v řadě těchto umělců stojí režisér Vittorio de Sica, důsledně uplatňující svůj hluboký smysl pro sociální spravedlnost. Jeho vynikající filmové dílo „Děti ulice" (v originále „Sciuscíá) je dramatickou obžalobou buržoasní společnosti a její t. zv. civilisace. Je obžalobou sociálních poměrů v Italii vyvolaných fašismem a druhou světovou válkou, které nesou odpovědnost za morální zkázu budoucí generace. Divák dobře pozná, že praví zločinci, kteří ve filmu vystupují nejsou děti za zločince označované, nýbrž dospělí, kteří dopustili fašismus a válku, kteří místo výchovy dětí jich využívají k zločinům a ženou je tak do náruče pseudospravedlnosti, která nepochopením psychologie mladistvých provinilců a „výchovou" ve smyslu fašistického drillu je zatlačuje stále hlouběji do propasti zločinu. — Film „Děti ulice" si stejně jako pozdější dílo režiséra de Sicy „Zloději kol" vynutil přes bouřlivý odpor italských měšťáckých kruhů úctu a uznání všech pokrokových diváků doma i za hranicemi a zařadil se tak mezi nejvýznamnější díla poválečné světové kinematografie. Filmový přehled 11/1954 ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Vittorio De Sica je skvelý režisér, v povojnovom období sa pustil do natočenia dramatického príbehu detí v prežívajúcej realite a urobil to nesmierne citlivým a realistickým spôsobom. Chcelo by to však trochu opracovať, otesať, výsledok mohol byť silnejší. ()

rawen 

všechny recenze uživatele

Jeden z prvních de Sicových filmů je bohužel ještě příliš syrový a neotesaný, dětští představitelé hrají skvěle ale i přes svůj závažný obsah a tragické vyústění se snímek nedokáže diváka dotknout natolik, aby bylo "dílo správně dokonáno". Proto jen 6/10 ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Dej filmu sa odohráva v Ríme a jeho okolí, krátko po 2. svetovej vojne, kde na každom kroku vidieť vojnou zničené Taliansko. Zábery sú reálne, krajina je ešte stále pod vplyvom fašizmu. Jediným spôsobom, ako získať peniaze a tým aj jedlo bol čierny trh. Samotný film mi pripadal ako jeden z najsilnejších, ktoré som videl, smutný, ťažký výklad detských životov v povojnovom Taliansku. Tak sa živili aj dva kamaráti Pasquale a Giuseppe, ktorí čistili topánky vojakom spojencom, ktorí tu po vojne ostali. Šťastie sa im otočilo chrbtom, boli zatknutí a poslaní do väzenia. Odkaz filmu je postavený tak, že v chudobnom Taliansku, hlavní protagonisti deti, nesú vo svojich rukách a srdciach nádej na pomalé znovuzrodenie Talianska. Ide to pomaly, nakoľko vzorom sú im fašizmom a vojnou morálne narušení predovšetkým dospelí ľudia. ()

jondzavid 

všechny recenze uživatele

Ďalší silný neorealistický filmík Vittoria De Sicu rozpráva príbeh dvoch priateľov, ktorých rozdelí pobyt v polepšovni. V snímke sa konfrontuje povojnová ignorancia dospelých voči neskazenej zasnenosti detského sveta. Realisticky pôsobivé expresívne dielko s jednoduchým príbehom, ktorý je ale pútavo rozprávaný a vykazuje typické prvky neorealizmu - (sociálna kritika tentokrát spojená s otázkou starostlivosti o deti). Film býva v rámci neorealizmu považovaný aj za jeden z najpesimistickejších, ale aj najsilnejších a režisérovi sa podarilo ma vtiahnuť hneď od úvodu do sveta snov a krutej reality Pascala a Giuseppeho. ()

major.warren 

všechny recenze uživatele

Děti ulice jsou film, který mi z tvorby italských neorealistů docela vypadl. Mezi mé preference patřily Zázrak v Miláně či legendární Zloději kol. Tento nenápadný De Sicův a Zavattiniho klenot mě však přiměl opět přehodnotit můj názor na společenský přesah kinematografie jakožto umělecké disciplíny. Film tak něžný stejně jako krutý. Bez jediného efektu či laciného kazu, plně autentický a zároveň poetický (viz. závěrečný obraz odcházejícího koně). Masterpiece, který řeší sic dětsky nevinný, ale o to silnější konflikt. Jestli je nějaké dílo o hodnotě přátelství, pak jsou to Děti ulice. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Filmový neorealismus v plenkách, nebo aspoň ten v podání Vittoria De Sicy. Ne, že by Děti ulice byly špatným filmem, to se o tom rozhodně říct nedá, ale oproti Zlodějům kol (které jsou jen o dva roky mladší) to prostě jede na půl plynu. Je tu silná zápletka, realistické podání a nejedna scéna krutá jak sám život, ale chybělo mi zde větší propracování postav i zápletky, víc skutečných emocí a na rozdíl od ostatních De Sicových filmů tenhle jako by zestárl a dobu, kdy působil nejsilněji, už měl dávno za sebou. Objektivně tu lze kladně ohodnotit spoustu věcí, ale jestli si z toho budu časem něco pamatovat, tak jen ten závěr. Ale co, každý režisér se potřeboval na něčem vyvíjet, aby pak mohl natočit svá nejkvalitnější díla. Práce s dětskými herci tu ale je obdivuhodná. Silné 3* ()

ad 

všechny recenze uživatele

jistě zajímavý počin, především svým morálním dopad (co je vlastně přátelství a jaké má vůbec hranice), ovšem nutno poznamenat, že čas se na filmu notně podepsal a rozhodně se nedá tvrdit, že by děj v dětské věznici nějak svižně ubíhal... Nic proti tomuto filmu ovšem nemám, je to jistě čistá filmařina, před kterou nelze než smeknout klobouk, ale dal-li jsem De Sicovým (o poznání vyspělejším a zručnejším) Zlodějům kol hvězdy 4, nemohu tento film hodnotit jinak, než o hvězdu méně.. ()

Gagner 

všechny recenze uživatele

Zatím asi emotivně nejsilnější film této doby, co jsem zatím viděl. Ten konec mi přitavil oči k plátnu. Bravo ! ()

dragoliz 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý film, ktorý ale nemôžem vnímať inak ako len De Sicov zácvik pred geniálnymi Zlodejmi bicyklov. Deti ulice, Sciuscià alebo Shoeshiners sú ešte príliš holým, menej vyzrelým produktom neorealizmu, ktorý podľa mňa tiež nie je dotiahnutý k sto percentám, ako je to u bicyklistov. Nebudeme sa tu baviť o realističnosti alebo autenticite snímku - vyobrazeniu povojnového Talianska sa nedá neuveriť. Ale miesto záberov 1, 2, 3 a A, B, C mi tu ako keby chýbali obrazy, ktoré by išli ešte viac do hĺbky postáv tým, že ich ukážu z iného uhla niekde mimo tej naratívnej linky. A tu sa človeku musí vybaviť scéna lejaku zo spomenutého Ladri di Bicciclette. Deti ulice sú ale stále nepochybne dobrým filmom, ktorý stojí za to si pozrieť. U mňa však stačilo raz. ()

Maras.L 

všechny recenze uživatele

Jedná se o krásný typický film z období italského neorealismu. Velmi pozitivně hodnotím výkon obou hlavních dětských (ne)herců a vlastně vůbec všech představitelů, kteří svou poválečnou bídu ani nemuseli předstírat. Zůstanu-li u osobních pocitů, tak největší dojem na mě film udělal právě díky své realističnosti. Žádné šťastné konce, žádné naděje, žádná pozitivní poselství. De Sicovi se na základě těchto postupů podařilo vytvořit jedinečnou atmosféru poválečné Itálie plné žebráků, zlodějů, nezaměstananých a kšeftařů s americkým zbožím. Tím činí film jedinečným a dílo ani po více než padesáti letech od svého vzniku neztráci nic ze své poutavosti. ()

ronczek 

všechny recenze uživatele

Deti ulice sú nádherným filmovým obrazom o priateľstve, vášni, zrade a pomste medzi dvoma mladými chlapcami, ktorí sa poznajú odmalička, a ako sa na najlepších kamarátov patrí, spolu trávia celé dni, dni smútku a beznádeje i dni radostné a šťastné. Ich najväčšou túžbou je mať vlastného ozajstného koňa, ktorý by patril len im. Tejto túžbe podriaďujú všetky ostatné činnosti, takže všetky peniaze, ktoré si zarobia ako čističi topánok amerických vojakov si starostlivo odkladajú, len aby si mohli našetriť na krásneho koňa. Taký kôň však stojí veľa a nech sa akokoľvek snažia, stále majú málo a majiteľ už s nimi pomaly stráca trpezlivosť a čaká na solventnejších kupcov. Čas aj peniaze hrajú proti nim až do chvíle, keď si ich nezavolá bohémsky brat mladšieho z nich, Giuseppe. Staršiemu chlapcovi Pasqualemu sa to nepozdáva, pretože pozná ľudí, s ktorými sa stretáva a je mu jasné, že s kriminálnikmi sa v tejto dobe rozhodne nevypláca spolupracovať. Napokon však podvolí, pretože jeho jediné prianie je konečne si našetriť dostatok peňazí, za ktoré si obaja budú môcť kúpiť koňa. Konečne sa im vyplní sen, že obaja budú môcť jazdiť na krásnom koňovi, deti zo susedstva im budú závidieť, keď sa budú promenádovať po námestí na majestátnom a vetrom ošľahanom žrebcovi a obaja budú jeho pánmi a budú sa oňho starať Koníka si však dlho neužijú. Ostrieľaný kumpán, ku ktorému ich brat zavedie, ich presvedčí, aby šli za starou Židovkou a ponúkli jej nové deky za dohodnutý peniaz, z ktorého dostanú sľúbenú čiastku, ak sa im podarí deky predať. Ani jeden z chlapcov však netuší, že ide o kradnuté zbožie, ktoré patrilo americkej armáde a na takýto tovar si tamojší karabiniéri dávajú riadny pozor. Po tom, ako zinkasujú čiastku sa stanú klamanými obeťami policajného záťahu a hneď nato sú internovaní na policajnom oddelení v cele predbežného zadržania. Obaja chlapci sú dlhé hodiny sužovaní a vystavení tvrdému výsluchu zo strany vyšetrovateľov, ktorí vôbec neberú do úvahy ich vek a nehľadia ani na ich sociálne postavenie.. Psychický nátlak veľmi ťažko znáša hlavne mladší Giuseppe, no obaja sa vytrvalo snažia nič neprezradiť. Mladší však nátlak nakoniec neunesie a prizná sa. Obaja sú bezpodmienečne umiestnení do ústavu pre nápravu a prevýchovu mladých delikventov. Práve prostredie tejto inštitúcie a atmosféra medzi mladými kriminálnikmi predstavuje zásadnú zmenu v odvíjaní deja a vo vývoji vzťahu medzi oboma chlapcami. Okolnosti týkajúce sa vyšetrovania spojené s osobou Fellipeho brata, pozadie zločinu a priebeh súdneho procesu so starším Pasqualom by som ponechal stranou a venoval by som väčšiu pozornosť práve scénam z výchovného ústavu, ktoré sú podľa mňa zásadné pre pochopenie celého snímku. Odlúčenie chlapcov a zaradenie oboch do odlišných ciel naruší a zlomí ich skalopevné presvedčenie vytrvať spoločne všetky útrapy a nástrahy detskej väznice. Navyše sa obaja vídavajú len sporadicky pri spoločných nástupoch a v jedálni. Pasquale sa ocitá na cele spolu s uličníkmi podobného veku ako je on sám a veľmi rýchlo si získava všeobecný rešpekt a uznanie v novom „spolku“, zatiaľ čo chudák maličký a bezbranný Giuseppe je internovaní na celu s nepomerne staršími a prešibanými chuligánmi, ktorí ľahko vytušia jeho bezmocnosť a poskytnú mu falošnú náklonnosť a klamlivé priateľstvo, len aby ho mohli využiť, kde sa dá. Najstarší z tejto bandy, samozvaný vodca najskôr vyvolá v Giuseppem pochybnosti o Pasqualovej morálke a okamžite ho v očiach mladšieho očierni, vyvolá medzi obomi „bratskú“ nevraživosť, a nakloní si Giuseppa tak, že ho banda mladíckych delikventov využije pri úteku z detskej väznice. Utiecť sa úspešne podarí len vodcovi a Giuseppemu. Len čo sa to dozvie Pasquale, presvedčí nedôverčivú políciu, že vie, kam majú zbehovia namierené a ponúkne sa, že ich tam dovedie. Keď však dorazia do stajne, kde sa o ich žrebca staral podkoňský, nájdu len prázdne postroje. Pasqualemu sa podarí odlákať pozornosť karabiniérov a v neďalekom lesíku pri moste nad riekou zaskočí oboch aj s koňom. Vodca od strachu zuteká a obaja bývalí kamaráti teraz stoja zoči voči sebe plní nenávisti a zloby, strachu a pomsty. Po krátkej šarvátke sa stane nehoda a mladší pri páde na hlavu umiera. Pasquale pochopí, čoho sa dopustil, ale už je neskoro. Polícia už je na ceste v čase, keď v náručí jedného z nich druhý kvôli zlomyseľnosti a arogancii iného dokonáva svoj krátky život v pochmúrnej atmosfére povojnovej Itálie, v dobe temnej a ťažkej bez nádeje na svetlejšiu budúcnosť. () (méně) (více)

Reklama

Reklama