Čarodějnice ze Zugarramurdi

První třetina hodně pobaví (Spongebob s UZI samopalem vede, ale i celá loupež je skvěle natočená), druhá nabídne spoustu čarodějek s receptem na dětskou pečínku, a ta třetí se, bohužel, zvrhne v přeplácanou digitální taškařici. A to je ohromná škoda, protože taková zastávka lupičů v podezřelé hospodě má svoje atmosférické kouzlo, i když brzy vyprchá. Další prohřešek vidím v blonďaté čarodějce, co sice ráda provokuje, ale kozy neukáže. Možná příště a v jiném žánru. (60%) (13.02.2014)

Poněkud déle člověku trvá, než se vpraví do děje. Přeci jen něco takového není obvyklé a také na rychlou španělskou mluvu se dlouho zvyká, ale nakonec to všechno dobře dopadlo, hlavně díky schylujícímu se konci, který se povedl a vznikla z toho zábavná komedie s nádechem hororu plná neokoukaných tváří. (30.03.2015)

Této formě zábavy musíte být otevření, jinak asi budete zklamaní. Las Brujas de Zugarramurdi mají totiž hodně specifický smysl pro humor, který jsme už mohli vidět třeba v Balada Triste de Trompeta, jež mě osobně neoslovila. Je to hodně šílené a na pomezí s parodií, hodně lidem by se to vůbec nemuselo trefit do vkusu. U mě to fungovalo tak na půl, rozjezd by snesl kratší stopáž, nicméně bavila mě ta strašidelná atmosféra s příjezdem do vesnice a seznámení s čarodějnicemi. Ke konci to nabírá zcela jiné obrátky a je v tom už trochu bordel. Za mě to byla solidní jednorázová zábava, ale nic, do čeho bych ostatní musela nutit. Takže OK, ale nic nutného pro život. (29.01.2018)

Alexo je režisérsky voľnomyšlienkár, ktorý si pojme látku po svojom a je si istý, že diváci zívať nebudú. Jeho značkou je predimenzované obsadenie figúrkami, ktoré ani netušia do čoho idú, ale odvedú dokonale dementnú robotu, aby potešili aj okolovidiaceho. Pitoreskne sa tváriaci snímok sa takto stáva pripáleným "espacornom", ktorý sa 16:9 vysmieva detailistom Guilermo formátu.Je fayn vedieť, že južania majú v tomto žánri obe póly. S radosťou takto opomeniem záver, kedy si Alexo očividne odbehol na kávu, do silne vzdialeného bistra. (13.02.2014)

Dnes již pravděpodobně nerymejkovatelná záležitost plná do černa propečeného „ultrakorektního“ ibérijského humora, po jejímž zhlédnutí by pan z Edelstadtu s lačným zamlaskáním odešel promazat skřipec a nejedna militantní feministka si pořídila fungl nový jehelníček s xichtem pana Iglesia. Začátek místy možná až přespříliš kulometný, takže, jsa nehispánec, jsem patrně nestihl pochytat všechny narážky a odkazy a konec naopak mírně utahaný, přesto však v úhrnu přece jen nadstandardně prdelózní. A Chozého starou nevím kde vyhrabali, ale nad takovou hydrou by i Kramer se Sprengerem jen hrůzou zalapali po dechu a v mdlobách klesli na připravené úhledně složené otýpky chrastí. (14.01.2021)