Topení po číslech

Obvyklá intelektuální hříčka pro festivalové publikum z dílny Petera Greenawaye, která tentokrát myslím obsahově uspokojí především feministky a zaryté masochisty z řad mužů. Film jsem viděl svého času ve filmovém klubu, kam taky vzhledem ke svému obsahu patří. Je to vlastně hodně černá komedie o svérázném řešení partnerských rozporů. Celkový dojem: 65 %. (26.05.2009)

Zlatá Palma - výběr (14.09.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $424,773║Tržby Celosvetovo $-║ (12.03.2009)

Tak tohle jsou přesně ty filmy, které nejsem schopná jakkoliv hodnotit. Peter Greenaway předběhl svou dobu směsicí absurdity, černého humoru a bizarností skoro o třicet let. (27.03.2016)

Hra s čísly se může jevit jako zbytečná hříčka, u režiséra s Greenawayovou pověstí poměrně nezajímavá a odporující jeho běžnému uvíznutí v okamžiku, na druhou stranu dokazuje jeho naprostou kontrolu nad filmem. Z rozhodnutí skrýt do záběrů a dialogů čísla 1 až 100 plyne okatá, ale taky trochu tísnivá matematická bezchybnost a preciznost Greenawaye. Celý film musel být předem promyšlen do posledního záběru, z výsledné verze nemohla být vystřižena žádná scéna obsahující "skryté" číslo (tedy skoro žádná scéna). Obvykle vzniká film až v postprodukci, kdy se seskupí natočený materiál do výsledné, předem naznačené podoby. Topení v číslech naopak muselo být na začátku postprodukce už hotové, možná bylo v Greenawayově mysli hotové dávno před tím, než se vůbec začalo natáčet. Potvrzuje tak, že režisér je skutečně autorem filmu a že film skutečně může být naplněním jedné konkrétní vize jednoho člověka. Navíc tahle podtržená preciznost krásně kontrastuje s surreálně lhostejném a přitom nádherným světem. Ona hra s čísly pak vybízí k důkladnému zkoumání obrazu a hledání čísel, což podtrhuje práci s mizanscénou, kterou automaticky vnímáme mnohem víc než jindy. 4 a 1/2 (02.09.2013)

Jedna z mnoha podivností od slavného obrazového architekta a intelektuálního gymnasty Petera Greenawaye (nedivím se, že se to všichni bojí komentovat). V pitoreskním příběhu o ženách topících své neschopné manžely najdeme všechny tradiční greenawayovské motivy jako hezké výtvarné řešení dekorací, úmyslně nepřirozeně pronášené repliky, nahá mužská i ženská těla, bizarní cynický humor a krásnou Nymanovu hudbu. Navíc se při sledování filmu naučíte hrát mnoho zábavných společenských her, které si pak můžete zahrát se svými přáteli (namátkou: "Hra na ovce a příliv", "Velká smrtící hra", "Katův kriket" nebo "Hra na oběšení", jejíž vítěz je zároveň poražený a výrok rozhodčího je vždy konečný.......). A milovníci hry "Kde je Waldo?" mohou při sledování filmu hrát hru "Hledej čísla od 1 do 100!" (17.02.2005)

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)

Greenaway sa neštíti ničoho, búra všetky konvencie a kontroverzia je jeho dobrým sluhom. Topenie po číslach sa od Brucha architekta, natočeného rok pred tým, pomerne líši nielen pojatím príbehu o troch generáciách žien z rodu Colpitts, ktoré zavraždia svojich manželov, ktorý sa pohybuje na hrane tragikomédie, ale aj formou. Greenaway už s Viernym netvorí úžasné scénické kompozície rozvrhnuté do niekoľkých plánov a nemaľuje úchvatné obrazy, ale posúva sa smerom ku klasickejšiemu filmovému pojatiu, kamere dáva väčší priestor, ladne ňou obkresľuje dráhy po štedrejších exteriéroch a necháva vyniknúť prostredie a atmosféru anglického vidieku na východnom pobreží. Svojho umenia sa však nezrieka úplne, a okrem niekoľkých kompozične dokonalých záberov napr. domu na pláži ponúka aj zopár dlhých horizontálnych scén, ktoré kamera postupne zaberá a na každom políčku je niečo, čo upúta divákovu pozornosť (najlepšie sa to dá prezentovať na príklade karu a hostiny na pobreží). Herci sú opäť skvelý (má na nich jednoducho skvelý čuch) a tak nijaký článok nezostáva pozadu, a Greenaway opäť tvorí osobitý a silný film, ktorý však nie je pre každého. 85% (23.12.2013)

Už mi to nepřišla jako taková pecka, jako když jsem před lety objevil The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover. Trochu jsem se u toho nudil, strašně mě tam iritoval ten kluk Smut (zjevný autista), a celé to ústí v rozuzlení, u něhož jsem se doslova zhrozil a dost mě rozladilo (btw. přijde mi strašné, že je to zde v anotaci bezostyšně vyzrazeno). Bez debat tomu nejde upřít ohromující filmařské kvality a některé záběry jsou naprosto neuvěřitelné, ale prostě nevkročíš dvakrát do stejné řeky, a já si svůj díl úžasu z Greenawaye zřejmě vybral už před lety. (15.04.2023)

Mám rád hociaký anglický film, ale tento som nepobral. Dosť ma tam sral ten mladý Smut s tým jeho foťákom a rachejtlami a číslami a žltými a červenými dňami, ako aj tie ich hry, ktorých genialitu som vôbec nepochopil. Špeciálne teda tá s tými ovcami a prílivom a odlivom. Tam som sa už úplne stratil. I napriek vtipným komentom mi ani jedna z postáv moc nebola sympatická. Baby mali malé kozy, boli škaredé a bez charizmy a chlapi boli tlstí, chlpatí a s malými vtákmi. Jediné, čo sa mi páčilo a učarilo mi, bola tá jeseň s jablkami na anglickom vidieku, pre ktorú ja osobne mám veľmi veľkú slabosť. Celý film bol zrejme maľbou prenesenou do pohyblivých obrázkov, alebo čo, ale ja som vydlák, ktorý to nepochopil a minul sa úplne s tým. Jednoducho to je film môjho intelektuálneho zlyhania! (09.03.2012)

[7/10] (Barevný (Kodak)) (Produkce: Peter Jaques, Kees Kasander, Denis Wigman /// Scénář: Peter Greenaway /// Kamera: Sacha Vierny /// Hudba: Michael Nyman /// MFF v Cannes: Peter Greenaway (Cena za umělecký přínos)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (16.11.2010)

Anglická krajina ma vždy fascinovala svojím chladom a melancholickou atmosférou, takže si asi neviem predstaviť, kde by ma podobný netradičný filmový príbeh mohol upútať viac. Pri pohľade na plávajúcich v mori je vám zima, pri pohľade na drsné a krásne pobrežie tu chcete stráviť letné prázdniny. Greenawayov cynický pohľad na vzťahy mužov a žien nie je klasický art, ktorý by odhaľoval ich podstatu, ale je to hra s divákom, hra, aké hrajú postavy príbehu. Hry majú väčšinou víťazov a porazených, pričom nie je ľahké uhádnuť podľa toho, kto dostal na začiatku biele figúrky a tak výhodu prvého ťahu, ako to asi dopadne. Muži sú iba čísla, takže pôsobia dojmom pešiakov, ktorí nemajú šancu dámu ohroziť a postupne musia ísť z hracieho poľa von. (23.08.2014)

V profile Petra Greenawaya je veta: "Ak chcete rozprávať príbehy, staňte sa spisovateľom, nie filmárom", ktorá má vysvetliť a ospravedlniť svojrázny štýl jeho filmov. Ja by som ju parafrázoval takto: "Ak chcete vytvárať obrazy, staňte sa maliarom, nie filmárom". Nemám najmenší dôvod zmeniť svoj odmietavý postoj, ktorý som vyjadril už pri filme Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec. Nepovažujem filmy Petra Greenawaya za umenie, nerozumiem im a aj Topenie po číslach som si pozrel iba preto, že som si nevšimol, kto ho spáchal. (24.12.2013)

Můj druhý film od Greenawaye a opět stejný problém. Stejně jako v Umělcově smlouvě je druhá polovina mnohem slabší a působí utahaně a tak nějak nuceně. Je to škoda, protože co se týče kamery, hudby nebo černého humoru, nemají jeho filmy chybu. (25.11.2010)

For ME 88% (12.09.2010)

1 Greenaway 2 je 3 synem 4 vlámského 5 malířství 6 stejně 7 jako 8 obratu 9 k 10 jazyku, 11 cílevědomě 12 dokáže 13 reprodukovat 14 klasickou 15 karteziánskou 16 touhu 17 po 18 počitatelnosti, 19 symetrii, 20 spinozovském 21 more 22 geometrico. 23 Jeho 24 filmy 25 jsou 26 také 27 dokonale 28 souměrné, 29 kružnice 30 příběhů 31 i 30 vizuálních 31 prvků 32 je 33 utvářejících 34 se 35 vždy 36 nakonec 37 spojí 38 v 39 dokonalém 40 pohybu. 41 A 42 je 43 v 44 nich 45 i 46 zachycení 47 nesmyslnosti 48 řeči, 49 plodící 50 šílenství 51 životů 52 postav 53 i 54 filmových 55 příběhů, 56 a 57 to 58 ve 59 spojení 60 a 61 nikoliv 62 proti 63 oné 64 symetrii, 65 kterou 66 si 67 okolo 68 sebe 69 iluzivně 70 vytváříme. 71 Ale 72 jeho 73 filmy 74 jsou 75 i 76 opulentní; 77 obžerství 78 obrazů 79 i 80 scénografie, 81 scénáře - 82 když 83 se 84 všechny 85 prvky 86 úspěšně 87 spojí, 88 je 89 z 90 toho 91 geniální, 92 vizuálně 93 opojný, 94 ikonoklastický, 95 společensky 96 provokující 97 Greenaway. 98 Ale 99 když 100 ne...[* Vznikne z toho prázdná póza (viz komentář garmona), sice dokonale vykroužená forma, ale uzavřená v sobě samé. Vidíte, že mi to nevyšlo v dokonale metrické soustavě, jako Greenawayovi, inu, je to zkrátka velikán, i když ne každý jeho kus musí být zrovna mistrovský.] (17.10.2015)

Wes Andeson tenhle film musí milovat. (08.02.2016)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.02.2009)

Byl u toho sex. (12.02.2018)

…jak popsat, když je dílo mistrovsky vytvořené, ale chybí mu smysl. Ethos detektivky Agathy Christie mi bohužel pro takovou nádheru nestačil. V Drowning by numbers přitom lze najít mnoho nosných a tíživých motivů postmoderní civilizace – závislost na následnostech a řadách čísel (čas?), všudypřítomné odměňování sexu, či sex jako odměna, feminismus jako fakt i jako nepříjemné vydírání. K tomu připočtěte greenawayoviny jako například obskurní (ostrovní) nonsens „humor“ (bolí z něho čelist), systematičnost v těch nejnemožnějších, úžasňácko/konceptuálno/quasi-humorno/zdlouhavých situacích, zápletkách, pravidlech; ploché charaktery postav-principů (jsou jak karty v Alence v kraji divů), povinný a na odiv vystavený cynismus (když to v jiných jeho dílech funguje, je jeho ekvivalentem „demaskování falešné morálky“), exekutivní vyústění příběhu anebo překrásně vymyšlenou formu celku – s motivy je nakládáno volně, napříč lineární časovou osou, po vzoru variační práce v hudbě. Na straně pozitiv tohoto filmu stojí také již po tolikáté neuvěřitelná (noční!) kamera Sachy Viernyho (i tady už viděno – manýrismus až za hrob, ale nevadil), na straně negativ stojí také stokrát sebou-vykradený Michael Nyman s otravným minimalismem (prodávají se zde znovu celé kusy z jiných Greenawayů). Když jsem si to vše sečetl a odečetl, začal mne příběh i zpracování přibližně ve třech čtvrtinách neskutečně prudit – něco tak přefinancovaného, samolibého (kolonialistická spokojenost se sebou samým) a něco ve výsledku tak ZBYTEČNÉHO jsem od tvůrce ZOO, Kuchaře, zloděje… anebo Dítěte z Maconu nezkousl. Velké zklamání. Slabé **. (08.11.2010)