Antonie
Antonia
Antonia et ses filles
Antonia
Antonia's Line
Režie:
Marleen GorrisScénář:
Marleen GorrisKamera:
Willy StassenHudba:
Ilona SekaczHrají:
Willeke van Ammelrooy, Els Dottermans, Dora van der Groen, Veerle van Overloop, Esther Vriesendorp, Carolien Spoor, Thyrza Ravesteijn, Mil Seghers (více)Obsahy(1)
Pôsobivá rodinná sága, zaznamenávajúca život niekoľkých generácií s dominantnou ženskou rodovou líniou, je úsmevnou idylou, stavajúcou na bizarnosti a výlučnosti postáv a oslavujúcou činorodý prístup k životu. Titulná hrdinka spomína na udalosti niekoľkých posledných desaťročí, počas ktorých sa jej rodina zmenila na veľké spoločenstvo, pravidelne sa schádzajúce na sviatočné pikniky. Antonia sa do rodnej dediny vrátila tesne po II. svetovej vojne s už dospelou dcérou Daniellou - obe sa vyznačovali voľnomyšlienkárstvom a bezpredsudkovosťou. Antonia, zosobňujúca ženskú silu, udáva tón pre pochopenie ľudskej slobody v nezávislosti na tradičnej morálke. Popri vyznávaní sexuálnej slobody sa to prejavuje aj jej porozumením pre mentálne postihnutých vydedencov, ktorých pojme do súznejúcej pospolitosti. Dianie komentuje s odstupom pravnučka Sarah, podobne ironizujúce sú aj Danielline predstavy, v ktorých sochy svätých sprisahanecky mrkajú a kamenný anjel na cintoríne krídlom udrie nemravného kňaza. Príbeh hraničiaci s utópiou nadobúda rysy rozprávkovej feérie, obsahuje prvky magického realizmu a pritom prináša sociologicko-feministickú analýzu spoločenských pomerov. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Oscar 1 : Cizojazyčný film ()
Nizozemské soft porno oceněné Oscarem. 60% ()
Antonia je zvláštní film. Je tak zvláštní, že vlastně sám nevím, jestli je dobrý. Ale asi bude dobrý, i když ve mně zanechal spíše rozporuplné pocity. Mohl být trochu méně složitý, trochu jednodušeji nalinkovaný, ale to už by zase nebyl tak zvláštní. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,823,217║Tržby Celosvetovo $13,700,000║ ()
Vyborne, koukave drama o pribezych rodiny pani Antonie je pro me prijemnym prekvapenim ze zeme tulipanu. ()
Marleen Gorris umí upoutat diváky svým osobitým způsobem. Styl vyprávění o zrození, lásce, umírání, mnoha jiných filozofických mouder, radosti i smutku mě vtáhnul mezi všechny ty zvláštní osoby, s mnohdy i jejich absurdním jednáním a já jsem s nimi všechny ty chvíle prožívala naplno a až do konce jsem nemohla odtrhnout oči ani mysl. Zajímavý film. ()
Zajímavá story o silných ženách protkaná magickým realismem a s feministickým nádechem, která kritizuje soudobou morálku a pokrytectví společnosti (jak jinak). Rozhodně stojí za zhlédnutí. ()
Nádherný film, který mi osvěžil hned několik vzpomínek z mládí.... Moc rád ho uvidím znovu. Na viděnou. 90% ()
Labužnicky radostné vyprávění nejen o energické vdově má Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film a nutí mě k tomu, abych se k němu po letech vrátil. ()
Jeden z těch mála filmů, které bych si s sebou vzala "na pustý ostrov". Pro kluky to je možná neúnosně feministické, ale pro mě jeden z mých nejoblíbenějších. Holky (i kluci,) vřele doporučuji...................... ()
Sága jednej rodiny a ich známych. Strasti a radosti života, ktoré si voľne plynú v čase, opísané trpko-humorným a pútavým spôsobom. Tému filmu ako aj takýto spôsob narácie príbehu mám veľmi rád a snímok v tomto smere veru nesklamal. Navyše takmer každá druhá veta tu stojí za hlbší rozbor - nádherná ukážka filozofie života ako i návod ako sa dá žiť. Film si rozhodne zaslúži väčšiu pozornosť. 80/100 ()
Film plný úchylů, mentálně postižených, filozofů, umělců a géniů. Film o lásce, sounáležitosti a porozumění. Film o životě, který se holt musí žít. "Není smutné, že NIC neexistuje? -- "A proto je ho všude tolik" ()
Antonio - kam to vlastně jdeš, co tam vlastně chceš, zač jsi dostala Oskara? ()
Film plný vecí reálnych, aj magických. Ľudia sa v ňom rodia, aj zomierajú. Deje sa im dobro, aj zlo. Sú šťastní, aj smutní. Bez problémov dokážu vedľa seba žiť takí, aj onakí. Film, v ktorom sa žije život, lebo žiť ho treba. Zaujímavý film .. zvláštny. Výborný ťah použiť rozprávača a skvelá hudba. Svojou atmosférou mi Antonia pripomenula Anjela nad Teheránom od Giny B. Nahai, či Sto rokov samoty od Márqueza. ()
Vzhledem k pojetí ve stylu rodinné ságy a častým voiceoverům ze strany vypravěče, resp. vypravěčky (které mi zrovna moc nesedly), jsem během sledování tipoval, že půjde o adaptaci úspěšné knihy... a ono překvapivě ne, jedná se o autorský počin paní režisérky, která velmi slušně za 100 minut rozpracovala příběh velké rodiny, jíž vládnou ženy, vytvořila i více (vlídně řečeno) divných postav s nějakou anomálií nebo úchylkou a vše navrch potřepala parafrázovaním či přímo čtením filozofie pánů Schopenhauera a Nietzscheho. Člověk by z tohoto popisu řekl, že z takového filmu vznikne jedna (pseudo)filozofická slátanina... a ono překvapivě ne, přestože ční z toho silný feminismus a časté jsou filozofické odkazy, vše velmi pěkně včetně samotného epického příběhu i protavení filozofie do něj funguje a připadalo mi dostatečně zajímavé. Antonia je skutečně silnou ženou, jejíž síla spočívá v odhodlání ve všem, od poskytování pomoci a vykročení za zvolenými cíly až po smíření se s přicházejícím stářím a smrtí k závěru života. Slabý oproti ní zůstává nejen starý otec, který své jediné východisko nachází v sebevraždě, ale rovněž postrach vesnice Pitte, jehož slabina spočívá v opakované neschopnosti dostatečně ovládnout své pudy a tím je v rámci komunity předem určen k tragickému konci. Naštěstí není celý film jen pesimistický a jedním z hezkých protipólů se stávají i hezké nápady s oživením soch či mrtvol, které v představách hlavní hrdinky víckrát vtipně vstoupí do děje. Nizozemská režiséra Marleen Gorris mě po Lužinově obraně docela upoutala již podruhé... [75%] ()
Docela mne překvapuje, s jakou dávkou samozřejmosti je tento film mnohými hlasy považován za silně, až militantně feministický. Samozřejmě - pokud se na něj jako na takový film díváte a berete v potaz pravděpodobný záměr autorů...rek, najdete zcela po právu nezpochybnitelný důkaz v každé větě a každém obrazu. Ale záleží přece jenom na úhlu pohledu a na tom, co a jak chce příjemce interpretovat. Byl by ten film mizogynní, kdyby byl z hlediska prezentace událostí a chování postav až na nutné rozdíly zcela totožný, avšak byl by příběhem rodiny samých mužů, kteří mají na háku společenské předsudky, navzájem se respektují jako samostatné myslící bytosti, schopné dělat vlastní rozhodnutí bez tun zbytečných rad a "dobře myšleného" poučování od "starších a zkušenějších" a především navzájem uznávající svoji jinakost bez utkvělých představ o tom, jaký by kdo měl být, aby mohl být považován za plnohodnotného člověka? Nebyl a ani by nemohl být, protože by se ve filmu děly stejné věci, pouze s opačným genderovým znaménkem. Jisté ale je, že by nebyl oceněn žádnými cenami a nenávist vůči němu by propukla násobně větší, ženy jsou v západním světě přeci ještě stále utlačované...ehm. Ta věčná problematika statu quo, který nelze nikdy určit a prohlásit za pravdu, lze pouze jeho předestíranou podobu přijat či nepřijat, protože v základu stojí vždy jednotlivec a až na něj se nabaluje vše další. Navíc Antonia je žánrově samozřejmě čistá utopie, takže dumat nad jakoukoliv realističností, prvoplánovostí nebo naivitou čehokoliv v diegezi je zde zcela zbytečné, utopie slouží k jiným účelům. ()
/Nizozemský a vlámským film/ Místo Antonie v novodobé nizozemské kinematografii je nepopiratelné z několika důvodů. Zemi přinesla druhého Oscara za Nejlepší neanglicky mluvený film, k němuž se o dva roky později připojil třetí. Zaznamenala nevídaný finanční úspěch na mezinárodním trhu, přičemž v amerických kinech zdvojnásobila svůj rozpočet. V neposlední řadě byl film průlom pro režisérku Marleen Gorris a díky explicitnímu feministickému vyznění snímku i pro režisérky obecně. Je to zároveň film velmi lokální, pracující a polemizující ve vyprávění s národní i kulturní identitou. Posoudit věrohodnost této rozpravy je na někom povolanějším, jen ze zdejších komentářů ale soudím, že každému je jasné, že k představě sevřené národní pospolitosti přistupuje režisérka a scenáristka v jedné osobě dost podvratně. Antonia je feministická oslava života, ve které se aktivitou hrdinek rozkládají ztrouchnivělé tradice. Jako problém shledávám, jak průhlednými stereotypy musí být jak obžalované zrůdy, tak dobráci. Antonia se při charakterizaci postav zaštiťuje poetickým realismem – tím si v médiích vysloužila přízvisko „feministická pohádka“. Osobně mi kombinace této odlehčené stylizace a vážnosti, s jakou snímek nakládá s tématy emancipace, sexuality nebo rozkladu rodiny, bránila v napojení na cokoli, o čem film zrovna vyprávěl. Vyskytuje se tu mnoho postav – vše jsou karikatury sloužící k různým argumentům, nejčastěji proti mužské sebestřednosti a společenské a církevní krátkozrakosti. Film je to formálně zvládnutý, ale stylem docela jednotvárný, utápějící se v účelově malebných záběrech a ve hře s barevností dekorací a kostýmů, které se mění ve vztahu k náladám a době. Nic nového pod sluncem, tohle je crowdpleaser, který své myšlenky umí podat srozumitelně a přitom líbivě. ()
Zajímavé a poutavé filmové vyprávění o jedné zvláštní ženské rodině s překrásnou hudbou. Antonia přijíždí se svou dcerou do rodné vesnice a její rozhodnutí - žít po svém - je obdivuhodné. Tomu, jak úsměvně rozšiřovala rodinu, podávala pomocnou ruku tam, kde bylo zapotřebí, s upřímností a vřelým srdcem, jsem neodolala. A pak taky ta nádherná hudba... ()
Sonda mezi obyvatele na maloměstě v poválečném Nizozemsku, kde je ještě všechno zastaralé a zkostnatělé, ale kam se dostane svobodná žena, která ví, co chce. To je něco nepatřičného. Tenhle film je ale podaný s takovým klidem, láskou a navíc i realismem, že vás prostě dovede dostat. Stejně jako to, jak jsou lidé hloupí. ()
SPOILER!!! "V těchto osvícených dobách"... je jedna replika z tohto krásneho a nebezpečného filmu zároveň. Krásny je preto, lebo sledujeme každodenný život a tvrdú prácu na holandskom vidieku. A osvietený je preto, lebo hlavné hrdinky degradovali mužov na druhú koľaj a vystačia si samé, až do tej miery, že otcovia ich detí ani nevedia, že sa stali rodičmi. Ten feminizmus a lesbická láska mi nevadili. To, čo mi vadilo viac, bol negativistický pohľad na cirkev a náboženstvo a filozof, ktorý číta Shopenhauera a Nietzscheho, až sa obesí, lebo svet je zlý. Popritom, každý oprávnene a vierohodne hľadal svoj kus šťastia. Všetky tieto problémy dokážem pochopiť. Myslím si, že každý z nich by bol hodný samostatného filmu. Toto je však len náčrt - koláž, v ktorom hlavná hrdinka akceptuje veci aké sú poukáže na nich, a málokedy ich rieši. Napriek tomu, že s mnohým, čo film obsahoval sa nestotožňujem v tej povrchnej podobe s akou to bolo prezentované, musím mu dať 5 hviezd pre silu a pozitívnu energiu, ktorá vo mne ešte aj na druhý deň rezonuje. ()