Antonie
Antonia
Antonia et ses filles
Antonia
Antonia's Line
Režie:
Marleen GorrisScénář:
Marleen GorrisKamera:
Willy StassenHudba:
Ilona SekaczHrají:
Willeke van Ammelrooy, Els Dottermans, Dora van der Groen, Veerle van Overloop, Esther Vriesendorp, Carolien Spoor, Thyrza Ravesteijn, Mil Seghers (více)Obsahy(1)
Pôsobivá rodinná sága, zaznamenávajúca život niekoľkých generácií s dominantnou ženskou rodovou líniou, je úsmevnou idylou, stavajúcou na bizarnosti a výlučnosti postáv a oslavujúcou činorodý prístup k životu. Titulná hrdinka spomína na udalosti niekoľkých posledných desaťročí, počas ktorých sa jej rodina zmenila na veľké spoločenstvo, pravidelne sa schádzajúce na sviatočné pikniky. Antonia sa do rodnej dediny vrátila tesne po II. svetovej vojne s už dospelou dcérou Daniellou - obe sa vyznačovali voľnomyšlienkárstvom a bezpredsudkovosťou. Antonia, zosobňujúca ženskú silu, udáva tón pre pochopenie ľudskej slobody v nezávislosti na tradičnej morálke. Popri vyznávaní sexuálnej slobody sa to prejavuje aj jej porozumením pre mentálne postihnutých vydedencov, ktorých pojme do súznejúcej pospolitosti. Dianie komentuje s odstupom pravnučka Sarah, podobne ironizujúce sú aj Danielline predstavy, v ktorých sochy svätých sprisahanecky mrkajú a kamenný anjel na cintoríne krídlom udrie nemravného kňaza. Príbeh hraničiaci s utópiou nadobúda rysy rozprávkovej feérie, obsahuje prvky magického realizmu a pritom prináša sociologicko-feministickú analýzu spoločenských pomerov. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Marleen Gorrisová natočila před dvaceti lety možná trochu vizionářský film. Její vize byla ovšem už dávno předvídána, a to, co tehdy bylo výjimečné, je nyní běžné. Antonia, jako prabába rodu po ženské linii (jiná linie tu není myslitelná), to má poměrně snadné. Ona a její dcery jsou odbornicemi na vše (zemědělství, filosofie, výtvarné umění, přírodní vědy, střelné zbraně atd.), zatímco muži jsou buď jen násilníci (Antonia a její dcera považují lynč za řádný prostředek prosazování práva), kreténi, shoppenahauerovští misantropové nebo pouzí poskoci.... Zánik staré (byť jen málokdy dobré) Evropy nezpůsobí zástupy lidí, které sem žízeň a hlad přivádí ze svých rodišť, ale změny, které se konají přímo zde a právě teď. - A toto je jedna z nich. (O neřízeném konzumu se zmiňuji jinde.) ()
ocenenia : Oscar 1996 - Najlepší zahraničný film ()
4* rodinná sága z holandského venkova, která je ve své podstatě hlavně feministická pohádka. Pohádka, ale hezky civilně natočená s nadsázkou a optimismem, s kterým lze překonat většinu zlého. Stylově působí staromilsky, ale o to víc je přirozená. Herecky je zvládnutá taky uvěřitelně, tak myslím že můžu doporučovat. Zatím tu moc diváků nemá, ale vysoké hodnocení snad přiláká. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Nerealističnost vůbec nevadí. To, že se pár postavám dějí neuvěřitelné, obyčejné, ale hlavně velké věci v moc krátké době trvání filmu, rozhodně nijak nepřispívá k míře nesmyslnosti nebo povrchnosti nebo čehokoli negativního. Film je smyslem přesycen a svým "zrychlením", občasnou absurditou, místy i vyzněním připomíná Sto roků samoty. V tomto případě spíše Padesát roků soudržnosti, tvořivosti, plodnosti, nikoli však unylé idyly bez tónů pochybností, a i na tu samotu občas dojde. ()
Ani nevím, mám plakat nebo se mám smát? Mám mít strach z uzavřených prostor nebo otevřených? ()
Pekne odvypraveny a zahrany pribeh jedne rodiny v povalecnem Holandsku. Nijak zajimave, presto hezke. ()
Nemám slov !!! Krásne, plné, nesmierne ľudské. Willeke bola úžasná. Celý herecký komparz, scenár, citlivá a zaujímavá réžia ... opakujem .. nemám slov. Divák so zmyslom pre dramatičnosť, a humor, pre poetiku a múdrosť .. ... (to všetko tam je) si určite príde na svoje. ()
Bez akéhokoľvek hollywoodskeho lesku. Antonia predstavuje oslavu života ženy, v ktorom prevláda „voľná“ láska, genderová solidarita a práca na poli. Dôsledkom zvoleného prístupu je, že všetci muži vystupujú buď v roli záporákov, alebo slabochov slúžiacich ako servis ženám (i keď scéna „stojka“ je perfektná) a tiež, že merítkom kvality života je intelektuálna jednoduchosť. Vysoká inteligencia vedie k morbídnosti alebo je len analógiou schopnosti rodiť deti, smiať sa či sušiť seno. V takomto vesmíre by som žiť nechcel, neodškriepiteľným na druhej strane zostáva, že režisérka šikovne prepína medzi komédiou a drámou, vďaka čomu jej film nepôsobí neprirodzene. ()
Výborná komédia o ženách, ktorá ale zaujme určite aj mužov (nie šovinistov). Tvorkyňa filmu zaujímavým spôsobom pomocou strihu a často krát rýchlym sledom udalostí posúva dej, ktorý v reále opisuje dosť dlhú dobu, na plátne to však zbehne príjemne rýchlo... ()
Tenhle lehounce feministický film má šťávu a probouzí radost ze života! ()
Nakonec jsem kvůli zdejšímu přemrštěnému hodnocení dal hvězdičku jednu místo dvou, které si film asi zaslouží navzdory velmi nepravděpodobnému nepříběhu a brutálně černobílým postavám (tedy spíše figurám). Oscarová porota nepřekvapila, toto je typický jí oceněný snímek. ()
Krásný, vtpný, smutný film o ženě, která na svém statku stvořila malý ráj pro všechny dobré lidi. Antonia na mě mě působí jako Amelie. Stejně pozitivně, ale narozdíl od ní není tak nereálná. Její krása tkví v její realičnosti, že někdě na světě jsou lidé jako Antonie. Jaká škoda, že jsem o VHS s ní přišel. ()
Projekt 100 (1999) ()
Oscarový film se všemi nešvary, které k tomu patří. Jakoby aktuální téma (ženy nepotřebují muže), sled historek připadajících k té či oné zemi, nekonzistentní příběh, jakoby moudrost, která čiší z každé scény. No a nakonec i dojetí a solidní filmařská technika. Nic víc, nic míň. ()
Skvělý, inteligentní humor v rovnováze s vážnými tématy napříč dekádami. Tragikomedie plná bizardních postaviček jak z balkánské komedie a s dávkou cynického a černého humoru jak ze Skandinávie. Oslava žen ale bez urážky mužů. ()
"Oscar" pro mne vždycky znamenal, znamená a bude znamenat, abych se "oskarovým" filmům raději vyhnula, protože určitě o nic nepřijdu. A na tomhle "oskarovém" dílku jsem si to opět potvrdila! ()
Viděla jsem, jak plyne život. Myslím, že i o tom ten film byl. Nic extra složitého. Jen venkovský život lidí, které stmelila hlavní hrdinka v jednu obrovskou rodinu. ,,Naše dlouhá kronika dospěla ke konci, a nic se nezavršilo.'' - toť závěr filmu - život prostě plyne dál, někdo se narodí, někdo zase umře. Zvláštní film. ()
Poetická drámo-komédia o živote, smrti a čase. Znie to ako nuda, no skutočne to vystihuje všetko. V atmosfére holandského vidieka druhej polovice 20. storočia a s príjemným feministickým nádychom. ()
Připadalo mi to jako kdybych místo čtení knížky četl jenom názvy kapitol. Čas v tomhle filmu utíkal tak rychle, že jsem se nestačil do žádné zápletky pořádně dostat. Tím pádem jsem ani nebyl "zasažen" atmosférou filmu, připadalo mi, že je vyvolána velmi uměle - ve snaze napodobit Amarcord. Jsem přesvědčen, že v roce 1995 bylo natočeno dost jiných lepších neanglicky mluvících filmů. ()
Laskavý komediálně laděný příběh jedné malé vesnické komunity, zahrnující různorodé jedince. Příběh vypráví pravnučka hlavní postavy, staré dobré Antonie. Antonie ráno vstane s vědomím, že brzy umře a tohle je její poslední den. Následuje vyprávění jejího životního příběhu. Druhá světová válka právě skončila a ovdovělá Antonia se vrací do svého rodného městečka se svou hezkou dcerou Danielle. Stopy válečné destrukce jsou vidět všude okolo. Doma na ní čeká její šílená matka, která po ní řve, že je ďábel. Pak dorazí také kněz, provede poslední pomazání a matka se opět probere k životu a řekne Antonii, že přišla pozdě jako vždycky. Následuje pohřeb té staré protivné báby, při kterém se ještě jednou probere, než definitivně odpadne. Možná to však byla představa její dcery, která má velice bujnou fantazii a magické výjevy prostupují celým filmem. Danielle chce mít dítě, ale jako svobodomyslná ženská nechce klasického manžela, prostě chce oplodnit. Tak společně s matkou najdou ve vsi šikovného blonďáka, který ji dvakrát napustí, načež ona dělá stojky, zatímco její matka a matka jejího oplodňovatele čekají venku. Ve vesnici žijí také podivní lidé. Například je zde jistý nabubřelý otec od rodiny, mající dva syny – jeden z nich se jmenuje Pitte, které chce nabídnout Danielle v hospodě, a také dceru Deedee, která je však mentálně zabržděná, a přede všemi ji v hospodě ponižuje. Také je tu týpek přezdívaný „Bláznivé rty“, který se často stává obětí šikany, ale Antonia s Danielle se jej zastanou. Ty dvě ženské měly prostě pochopení pro kohokoliv. Jednoho dne přistihne Danielle Pitta, jak znásilňuje svou vlastní sestru Deedee ve stodole, a tak mu probodne genitálie vidlemi – skvělý trest za incest. Důležitou postavou je také místní kněz, který káže v protestantském kostele a pro Danielle a její způsob otěhotnění nemá absolutně žádné pochopení. Sám ovšem není bez poskvrnky – později je přistižen při provádění orálního sexu mladé holce ve zpovědnici. Antonii se nabízí místní osamělý farmář Bas jako nový manžel, ona jej však odmítne, avšak s ním chce udržovat intimní styky jednou týdně, on chce však prcat častěji. Danielle porodí geniální a nádhernou dceru Theresu, která umí v hlavě násobit dvouciferná čísla, a klasická výuka ji nebaví, protože všechno chápe mnohem rychleji než ostatní. A tak jí Danielle najde novou učitelku, která jí bude doučovat několik hodin po škole. Učitelka se jmenuje Lara a s Danielle si začnou lesbický vztah. Často se pořádají společné rodinné hostiny u Antonie na statku a všichni jsou nyní šťastně zamilovaní. Je zde multi-erotická scéna, při které vidíme, jak si všichni užívají a mají sex, včetně Danielle a její lesbické milenky a kněze, který odešel od církve a raději začal plodit děti. DeeDee to zase dala dohromady s Bláznivým rtem. Pitte se ovšem vrací do vesnice a při té příležitosti znásilní mladou Theresu, ale jaksi mu to neprojde, jelikož Theresa začne na poli řvát, jakmile se tak Pitte ukáže. Antonia jej pak najde v hospodě, vytáhne jej ven a přede všemi jej prokleje za znásilnění dítěte. Místní chlapci mu pak dají pořádnou nakládačku, a jeho bratr jej pro jistotu utopí ve studni. Takže tu máme také trochu té brutality a vraždu. Pak je tu také uzavřený intelektuál „Zkřivený prst“, milující Shopenhauera, se kterým jsem se asi nejvíce ztotožnil, jeho pesimistické úvahy o životě a touha po smrti jsou mi také velice blízké. Theresa si s ním vytvoří velice hluboký intelektuální vztah. Začne také učit matematiku na univerzitě a najde si několik milenců, nakonec však zůstane s kámošem z dětství, který není intelektuálně tak na výši, jako ona, což jí vlastně vyhovuje. Společně si udělají dítě Sarah – vyprávěčku příběhu, která je zase nadaná básnířka a je fascinovaná smrtí. Ta se najednou objeví všude okolo, když Bláznivý ret zemře na poli pod traktorem a pesimista Zkřivený prst se nakonec rozhodne to utrpení jménem život ukončit na oprátce. Antonia nyní také umírá, o své smrti informuje zavčasu svou pravnučku Sarah, které to slíbila už před léty. Leží v posteli, obklopena svou rodinou a přáteli. Bylo to prostě krásné, nic tomu nechybělo, všechny postavy až na Pitta a jeho otce byly sympatické. Akorát ty erotické scény, obzvláště ta, kde píchali vlastně všichni, mi způsobila nepříjemné pnutí pod peřinou. A Theresa byla nádherná, a ještě k tomu geniální ženská, takovou bych přesně potřeboval. () (méně) (více)