Duch pětačtyřicátého
The Spirit of '45
Duch štyridsiatehopiateho
VOD (2)
Obsahy(2)
Dokumentární film Kena Loache o době, kdy dělat věci společně bylo normální... Rok 1945 byl klíčovým letopočtem v britské historii. Solidarita, která pomohla Británii přežít válku, spolu s hořkými vzpomínkami na předválečné roky, přivedla lidi ke společným představám o lepší společnosti. Režisér Ken Loach použil filmy z britských regionálních a národních archivů, spolu s nahrávkami a dobovými rozhovory, aby vytvořil vrstevnatý, živý příběh vystavěný na pozadí tehdejších sociálně-politických událostí. The Spirit of 45 se snaží osvětlit a oslavit období nebývale pospolitého ducha, jehož dopad přetrval po mnoho let, a který je možné znovuobjevit ještě i dnes. (Artcam Films)
(více)Recenze (12)
Zo zaujímavého dokumentu odkrývajúceho povojnového ducha v britskej spoločnosti plného nádeje, odhodlania a zápalu zmeniť "veci" sa postupom času vykľul snímok divoko propagujúci socializmus a jeho stránky v rôznych podobách s jasným cieľom demontáže princípov kapitalizmu. Aj napriek množstvu unikátnych dobových záberov ide o dosť jednostranný snímok, čo je škoda, lebo mal veľký potenciál. Slabé tri hviezdy. 50 % ()
V prvej polovici, možno aj dvoch tretinách, sa Loach venuje povojnovej situácii v Británii a jej politickému smerovaniu. Samozrejme zmysel vidí v štátnom znárodňovaní, pričom nie je vysvetlené, odkiaľ štát vlastní toľko peňazí, aby zrazu všetko bez problémov fungovalo. Každopádne v danej dobe išlo o dôležité reformy, ako vidno napríklad na zdravotníctve. Potom však preskočíme tri desaťročia a keď Loach vidí fotku Thatcherky tak vieme, čo to s ním robí. Opäť nemám nič proti právu na vlastný názor a nad faktami typu zatvárania baní kvôli zásahom menovanej pani sa musí krútiť hlava aj najväčším kapitalistom. Avšak takýmto spôsobom sa rozbíja pevne budovaná dramaturgia dokumentu. Zrazu sa dozvieme niečo o privatizácii z roku 2011, potom skočíme späť do 2003 a tak až do konca. Spirit of 45 mal asi zostať dokumentom o povojnových rokoch, i keď je zrejmé, že ten duch má, či skôr už nemá, vplyv aj na súčasné dianie v krajine a o to aj Loachovi išlo. 70% ()
Hledal jsem v této historii příčiny, proč je dnes Británie takové zdegenerovaná země. ()
"Má, žert na stranu, / i další názor svoje raison d’etre. / Názor Pražanů, / co nemaj na zimník ani na svetr." - zpívají ve své písničce ze začátku 30. let Voskovec s Werichem. A skutečně těžko by bylo možné pochopit politické naladění obyvatelstva v roce 1945 v ČSR (demonstrované mimo jiné v květnových parlamentních volbách následujícího roku relativně přesvědčivým vítězstvím KSČ), kdybychom si neuvědomili (mimo jiné) dobové trpké vzpomínky na těžkou sociální situaci první republiky. Nejinak je tomu v tomto směru ve Velké Británii. Stačí si přečíst některé Orwellovy eseje z předválečné doby (kupř. "Cesta k Wigan Pier"), aby člověk pochopil strašlivou bídu, v níž musela za velké krize (a nejenom za ní) žít před válkou značná část britské společnosti. Drtivé vítězství Labour Party v parlamentních volbách v roce 1945 (a tedy i pro mnohé překvapivá prohra Churchillových konzervativců) je v tomto ohledu poměrně pochopitelné: Konec války se zdál být ideální příležitostí i ke skoncování se starým světem ostrých třídních rozdílů a nulových sociálních jistot, s vizí moderního světa vědeckého a racionálně naplánovaného (ovšem i demokraticky kontrolovaného) socialismu. - Je zřejmé, že ač "oficiálním" tématem Loachova dokumentu jsou poválečné sociální reformy ve Velké Británii (jimž jsou věnovány zhruba první 2/3 filmu), jeho hlavním poselstvím má být, že tyto reformy jsou 100 % aplikovatelné i na současnost (poslední 1/3 filmu je věnována nářku nad "nepochopitelným" rušením reforem od dob Margaret Thatcher do současnosti). A v tom dle mého názoru tkví hlavní problém, který poněkud kazí dojem z celého filmu, jenž je jinak myslím zdařilým (převážně střihovým) dokumentem, (byť) jasně deklarujícím svoje politické preference - zhruba ve stylu "Neznámých dějin Spojených států" Olivera Stonea. Připadá mi velmi nešťastné nevidět jednak jedinečnost situace roku 1945, která se ve všech svých souvislostech prostě nedá opakovat, a současně opomenout sdělit, co se stalo mezi léty 1945 - 1979, že se najednou (zřejmě "ex machina" - protože "lid" byl dle filmu jednohlasně proti) dostala k moci paní Thatcherová. Tím nemá být vyjádřen souhlas s thatcherismem (reaganismem, klausismem atd.), jenom sdělena pochybnost vůči produktivitě přístupu, který nostalgicky a nekriticky pláče na hrobě starých zlatých časů... ()
Môj dojem je, že film nie je objektívny, prichádza iba z jedným uhlom pohľadu. Predkladá nám nostalgiu po povojnovom období rozkvetu Veľkej Británie ale aj nespokojnosť so súčasnou politickou a spoločenskou situáciou v krajine. K dokazovaniu vtedajšej jednoty národa a jeho zomknutosti nám dokumentujú aj spravodajské archívne zábery. Najviac je zarážajúci fakt, že Churchill aj napriek obrovskej popularite prehral povojnové voľby a prečo sa v roku 1951 vrátil na výslnie politickej scény? Je obdivuhodné, ako sa Británia poučila z predvojnového obdobia a z obrovskej biedy v krajine. ()
Od zacatku zivy a inspirativni film, ktery skvele zachycuje zeitgeist i naznacuje to, ze veci, ktere se jevi jako samozrejme, zas tak samozrejme kdysi nebyly. Skoda je jen toho, ze Loach jasne fandi jedne strane, nevidi moc negativa, nebere v potaz souvislosti. Vylozene to taha za oci ale az v poslednich cca 20 minutach. Takze to stoji za to videt. ()
Kvalitní, ale jednostranný dokument plný mluvících hlav vzpomínajících s nostalgií na rok 1945, kdy začalo zestátňování a pak nářek nad koncem sedmdesátých let, kdy začala privatizace.(50%) ()
Velice zajimave dobove zabery na working class v povalecne Britanii i zvukove zaznamy proslovu britskych politiku z tamejsi doby. Jinak ale jednobarevna agitka za Labour party a jeji socialni jistoty. Ke konci jeste zesilena spatnou a zlou Iron Lady. ()
Výborný dokument, ktorý do istej miery otvára oči aj presvedčeným pravičiarom... ale ku koncu veľmi pokriváva - agitka za obnovu prosperujúceho priemyslu v ére (digitálnych) služieb je už trochu vyčpelá.... ()
Film mne několikrát překvapil. První překvapení bylo, že jsem se k němu dostal skrz filmový kanál mé kabelové televize. Druhým překvapením bylo, jak moc se čeští komunisté v roce 1948 mohli inspirovat (a asi to tak bylo) tím, co se dělo v Británii po 2.světové válce - hlavně ta míra znárodňování a hlavně tím, co se znárodňovalo. A hlavně jak masa lidí souhlasila se všemi kroky, které se prováděly, protože to bylo to nejlepší, co se mohlo dít. Film bohužel trpí jednou podstatnou nevyvážeností - příliš z něj čiší, komu režisěr straní a jaká je jeho politická "parta". Prostě zapomeňte na "běžný" dokumentární film, který popisuje historické události. Extrémně hodně je prezentován jen jednobarevný pohled na věc. Na jedné straně kapitalisté, ovládající ekonomiku po 1. světové válce a snaha společnosti okleštit jejich moc právě skrz znárodnění, pak pracující třída, žádající si své životní standardy, které jim ta pravá politická reprezentace přinesla, aby se v osmdesátých letech vše zvrtlo zpět a pracně znárodněné se opět zprivatizovalo. Až to nakonec došlo tak daleko, že jediné, co zůstalo, je zdravotnictví, které vám ovšem nedáme. Je přece naše. Nemám rád tahle jednobarevná prohlášení a to bylo také největší zklamání z dokumentu - na konci se z toho vlastně stala politická agitka jedné konkrétní politické strany, která to s Británií jediná myslí dobře... ()
vynikajúci dokument.. kedy ľudia pochopia, že liberálny socializmus je jediným riešením? ()