Charakter

Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy. (28.07.2017)

Na spočítání nizozemských filmů, které jsem viděl by mi stačila jedna ruka, jež zakusila praktiky Yakuzy. A ačkoliv jsem dobře obeznámen s pořekadlem „jedna vlaštovka jaro nedělá“, již nyní bych se nebál označit tamější kinematografii za pozoruhodnou. Charakter má ojedinělou atmosféru a i když se může zdát, že vypráví příliš jednoduchý příběh, není tomu tak. Více než o „životě jednoho chlapce“ je o nevypočitatelnosti lidského osudu, o nočních můrách jež nás sužují o údělu a možnostech uplatnění obyčejného člověka. Dreverhaven se zprvu urputně snaží o začlenění do společnosti, když uspěje zjistí, že má sice všechno, co chtěl, ale přitom nemá nic, představuje prototyp zbytečného člověka, dobře známého z děl romantických autorů. Dobovým zasazením i hlavním hrdinou však připomíná knihy mladšího spisovatele, což si alespoň myslím. Ačkoliv jsem od Kafky nic nečetl, přesně takto si představuji typ „kafkovského úředníka“. Režie se zdržuje nadbytečných vizuálních excesů, je úsporná a tím působivější i srozumitelnější. Jestli mi na filmu něco vadilo, byl to samotný začátek, od kterého se vše odvíjí. Proč by hlavní hrdina před soudem rekapituloval svůj dosavadní život? Vždyť by úplně stačilo říct, co bezprostředně předcházelo zatčení (ač by na tom nebylo možné vystavět celý film), ale budiž. 80% (10.05.2007)

Po filmařské stránce není co vytknout, herci, kamera, atmosféra to tady fakt šlape jak hodinky. Problém jsem měl s příběh, takových střetů osobností už tu bylo mnohem víc a já tady po většinu času postrádal delší emotivní stopu. Závěr, vlastně jsem jejich chování a vztah naprosto nechápal a nemyslím jen otce a syna, ale i matky a taky dalších postav, na to jak reálná šla z filmu atmosféra, tak postavy byly až moc filmové. (04.06.2016)

Odteraz si už budem dávať na oscarové cudzojazyčné filmy naozaj pozor, pretože tie majú obrovské čaro! Skvelý príbeh v bujnou atmoškou o nevídanom vzťahu otec vs. syn, ktorý je postavený hlavne na výbornom scenári (retrospektívne podanie je vždy umenie natočiť dobre), hudbe a samozrejme príjemných nehollywoodskych hercoch. 80%. (14.11.2006)

Vynikající dusné psychologické drama otce (exekutora) a syna (nemanželského), kteří si k sobě nedokážou najít cestu. Ten podpis na závěr mě sejmul... Atmosféra snímku bezchybně tíživá (včetně počasí), hudební podmaz v kvalitě A+, výborně napsané (sociální kontext chudoby a nezaměstnanosti 20. let patrný), bravurně zahrané a o tom, jak je to natočené, je celkem zbytečné psát, neb se jedná o skvost (hra stínů, tmy a světla mě dostala). (13.02.2020)