Tři cesty k jezeru

Když se (po)otevřely hranice, jel jsem do Vídně podívat se na býčka nalezeného v jeskyni Býčí skála (bydlím v Adamově) a koupit si sebrané povídky Ingeborg Bachmannové. Tři cesty k jezeru je mezi nimi jednou z nejzajímavějších. Rozhodně však nevolá po zfilmování. Hanekův film je tak možno považovat za experiment, podle mého zdařilý. Když později vyměnil Ingeborg za Elfridu, získal si mnohem širší publikum. Více a jasně píše o filmu IdaHutt. (19.04.2014)

Haneke si to tu teprve oťukává. Místy ten film ve svém rigidním uchopení textu působí velmi pasivně. Mohl bych vypnout veškerou energii a hledat v tom záměry - a nebo prostě říct, že ať to je jakkoliv, nevede to k nejlepšímu zážitku. Zajímavé to je hlavně coby ukázka hledání zajímavých řešení při televizním formátu a rozpočtu. (29.06.2019)

Hanekeho TV film podle novelky Ingeborg Bachmannové Tři cesty k jezeru je doslova "přepisem" předlohy (obdobně jako např. Fassbinder pojal svou Effi Briestovou podle románu Theodora Fontaneho). Film je tudíž především doplňující obrazovou ilustrací k vypravěčem citovanému textu. Jestliže Fassbinder tuto stylizaci ještě podtrhl záměrnou statičností scén a postav, Haneke se spokojil s mechanickým spojením obou prvků - literárního a filmového. Z mého hlediska se tím v tomto případě spíše potvrzuje to, jak se mnohovrstevnatá literární předloha vzpírá přímočarému, byť kultivovanému a citlivému filmovému jazyku. (28.12.2012)