Date a Live

O Date a Live jsem nenapsal ještě ani čárku, a to už mám ohodnocené 4 série, takže je asi třeba to trochu napravit. Mám rád tyhle balící/randící anime seriály propojené s nějakým tím zajímavějším příběhem na pozadí, který tomu balení dává silnější přesah. Například takový The World God Only Knows má ode mě do dnešního dne 5* u všech sérií a je to v rámci obdobně laděných anime pořád nesporný top. Date a Live jsem si v první sezóně také dokázal oblíbit. Byly tam sympatické dívčiny, kolem kterých se vše odehrávalo a Šidó je taky jako hlavní mužská postava vlastně fajn. Celý ten koncept balení, abys zachránil svět, mi přišel dostatečně zábavný a zajímavý, stejně tak mě už tehdy oslnila animace a hudba. První série 7,5/10 a já si jí fakt užíval. Druhá série přinesla v podstatě víc toho samého a já už se občas začínal nudit. Naštěstí jakékoli ochladnutí zájmu opět spolehlivě zahnala Kurumi. Každý, kdo sleduje Date a Live, má podle mě hned jasno, kdo je nejlepší charakter a best waifu. A i ti co o Date a Live jen slyšeli, taky vědí o Kurumi!  A i autorům je jasné, že tahle holčina má obrovský potenciál, a proto dostává třeba i vlastní spin-offy… Druhá série mě tak pořád bavila 7/10. Jenže nám tu nastává menší problém. Když už jsem viděl a identifikoval tu nejlepší holčinu z celého seriálu, jak velká je šance, že mě pak chytí nějaké další holčiny a příběhy o jejich balení? U třetí série mi to začalo drhnout, všímal jsem si, že je to vlastně pořád tak nějak stejné a tempo odhalování toho celkového obrazu na pozadí bylo jak u unaveného slimáka. Navíc třetí série měla zatím asi nejméně zajímavé nové dívky, staví také dost na Origami, která mě už od začátku moc netankovala, a i když se objevují náznaky a odhalení v rámci hlavní dějové linky, napětí a očekávání nepřichází. Třetí série jen 5,5/10. U čtvrté série mě už začíná regulérně štvát koncept celého seriálu, celý ten nekonečný harém a další nové dívky. Začínám si říkat, že v momentě, kdy Šidó sbalí svojí novou oběť, tak jí v podstatě v rámci příběhu jen zredukuje na obyčejné dějové křoví, které má pak v dalších dílech tak maximálně jednu, dvě věty. Vadí mi, jak se za ním táhne nyní už početný ansámbl holek, který působí až nepřirozeně a v rámci každého dílu má každá jen nějaký ten štěk, aby se nezapomnělo, že tu vlastně je. A tak i mnou oblíbené dívky z prvních dvou řad jsou nyní už jen stínem nějakých zajímavých charakterů, jen figurky v pozadí a příběh jede dál, po dalších dívkách do kolekce, které pak zase jen zredukuje na další křoví. Zlatý The World God Only Knows, který s tímhle umí pracovat a v momentě sbalení linku prostě uspokojivě ukončí, aby se pak mohl bez nějakých přítěží zaměřit na další a s tou předchozí jen šikovně pracovat v rámci větší pointy na pozadí. Dvě třetiny čtvrté řady mě už regulérně nebavily (a nepomáhají tomu ani nová fakta o zdejších mocných organizacích), ale nakonec to zase zachraňuje Kurumi. Jako kdyby věděla, co mi tu chybělo (protože předchozí dvě nové dívky v této řadě rozhodně nejsou tak zajímavé, jako ty z prvních dvou sérií, které tu teď ale jen hrají křoví…), sype ze sebe jedno „Ara, ara…“ za druhým a je pořád víc sexy než zbylých XY holek dohromady, co jen vlaje za hlavním hrdinou. Konečně nás nechá nahlídnout do své tragické minulosti, ukazuje, o co jí celou dobu jde, a i ty největší tupce přesvědčuje, že je pro hlavního hrdinu prostě best waifu ze všech. K tomu se rozvíjí zápletka s prvotním duchem s rádoby ohromným překvapením na závěr, které jsem si ale já dokázal odvodit prakticky hned, protože Aja Endó se ani moc nesnaží měnit svůj hlasový projev. Každopádně poslední třetina u mě tahá celý dojem z bláta, a tak čtvrtá série dostane taky 5,5/10. Další pátá série by klidně mohla být už poslední, je asi jasné, kam to bude dál směřovat a koho bude třeba nyní sbalit a po pravdě už bych byl za konec asi i rád… (29.06.2022) (méně) (více)