The Falls
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
John RosenbergHudba:
Michael NymanHrají:
Stephen Quay, Timothy Quay, Tom Hunsinger, Peter Greenaway, Bob Godfrey, Hilarie Thompson (vypravěč), John W. HydeObsahy(1)
The Falls, Fallové, to jsou jména na stránce vytržené z telefonního seznamu, která se proměňují ve tváře, osudy, příběhy. Snímek poté představuje skládačku 92 portrétů osob, jejichž příjmení začínají právě na 'Fall...'. Režisér si v této mozaice pohrává s různými tvůrčími postupy, s rozličnými osudy. Kompiluje, extrahuje, odkazuje na svá vlastní díla minulá i plánovaná a na tvorbu jiných tvůrců - ovšem jen v náznacích nebo zašifrovaně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Smršť vůbec nemusí být uragánem, nemusí dout ani s intenzitou vánku. Nepřekrývá se ani s lavinou, ani s požárem, a přece jakoby tento Greenwayův film měl něco z toho všeho a ještě trochu navíc. Příměr k Pythonům bych se nebál obohatit ani o odkaz na na Rowana Atkinsona a tím i na druh zvláštního humoru, který vzniká nebo se utváří zhruba na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století spolu s hnutím evropského kulturního dědictví ve společnosti, která dosud nebyla zcela prosta vzpomínek na druhou světovou válku, současně se však z nich začala vymaňovat a postupně si zvykat na "zlatý věk" končící třetí čtvrtiny minulého století a objevovat a reflektovat světla i stíny této nové a současně již také odcházející doby. Kdybychom promluvili o zárodcích postmoderny a prvních projevech neoliberalismu a jeho paradigmatu i vznikajícím a vývojově sílícím pocitu odcizení, vymezili bychom tyto proměny z jiného výchozího zorného úhlu. Buďjakbuď bezdějová mystifikace navozuje klasický Hrabalův výrok, že milý mu je každý čtenář, který po přečtení jeho próz nezůstane lhostejný i za tu cenu, že by mu měl přijít nafackovat. Je to patrno i v Godardova SYMPATHY FOR THE DEVIL a zřejmě v mnoha dalších blízkých i příbuzných či souvisejících nebo navazujících dílech a trendech nebo proudech této doby. Silný zážitek pro zvlášť odolného a vytrvalého diváka je zaslouženou odměnou pro každého, kdo se prokouše třemi hodinami mozaik, prokládaných pochoutkovou kamerou širokého stylového záběru, spíše policejních charakteristik než psychologických portétů, v nichž chybí snad jen jediné jméno - Jára da Cimrman. ()
Moc se to nepodobá Greenawayovi, jak ho znám. Koncept na každý pád zajímavý, víc než zajímavý, ale ne na 180 minut. Peter měl zřejmě pocit, že po dvaceti letech točení kraťasů musí skočit rovnou do tříhodinovky. Byl to špatný nápad. Sám si tak zabil, co mohlo výt jedním z jeho nejzajímavějších počinů a nejzajímavějších mockumentárních experimentů. Ještě že pochopil, že tudy cesta nevede a znovu se k takové stopáži ani nepřiblížil. Fallové zůstávají filmem, jehož jednotlivé segmenty jsou zajímavé, ale celek, už jen kvůli zřídka střídanému monotónnímu vypravěči, nesnesitelný na jeden zátah. ()
Řekl bych, že jde o nejoriginálnější film Petera Greenawaye, který připomíná některé skeče skupiny Monty Python's Flying Circus. Za tu nápaditost a hravost dávám čtyři hvězdičky, i když je pravda, že jde o svého druhu experiment, kterému chybí příběh a který je lepší sledovat po etapách. Každý z mystifikačních portrétů je natáčený jiným stylem a v podstatě pro diváka představuje jakousi školu režijních stylů. Je to vtipné, ujeté, originální. Celkový dojem: 75 %. ()
Všechno je tu tak pozoruhodné a sofistikované a přesto tak ubíjející, i přesto, že jsem si z toho udělal 9-ti dílný seriál. Po nějakém 40. Fallovi mi nepřišlo, že by snímek už přišel s něčím opravdu novým. A Nymanova hymna Katalogu ptáků je....jak to říct...nějaké cizí slovo...transcendentní, asi se mi bude o kasuárovi zdát. Potěšila i úloha jiných skladatelů vážné hudby 20. století (kromě Nymana), jako jsou Anton Webern nebo Olivier Messiaen. ()
Na Fally se asi nedá dívat v celku, ale každý z portrétů je dokonalý. Film by podle osobitého (výtvarníka) Petera Greenawaye neměl být čitelný pro každého: Vidět umí každý, a proto pochopit filmy by si měl člověk zasloužit - vzdělaností, připraveností. Proč s tímto pojetím nesouhlasit? ()
Originální sci-fi námět o Náhodném násilném javu (NNJ), jehož vlivem začínají vybraní lidé v různém stupni mutovat na ptáky, zpracoval Peter Greenaway rovněž ojedinělou formou 92 fiktivních dokumentárních glos ze života zasažených lidí. Celým filmem se přes onu hru na dokument táhne zároveň typický britský suchý a černý humor, což činí Fally neskonale zábavnými, určitě bych potreboval minimálně jednu další projekci na to, abych dokázal sepsat všechny ty vtipné hlášky. Přičemž nejvtipnější místa během sledování čekají obzvlášť v těch částech, které z různých důvodů (překlep, falešná identita, ztracený či nepoužitelný materiál, politická cenzura a pod.) nemohou být promítnuty a vypravěč to zároveň s informací o dané osobě krásně ironickým způsobem podtrhne. Samotné mini-dokumenty o zasažených lidech s příjmením začínajícím na FALL... na mě působily porůznými dojmy a vedle těch skutečně vtipných či minimálně pozoruhodných v rámci tvůrčího rozvíjení sci-fi tématu se zde objevují i méně povedené příběhy, zbytečně zdlouhavé glosy se záběry, které působily na mě jako nutná výplňovaná vata, lehce trapné výstřelky (výstřední zpívání názvů ptáků) nebo rovněž sekvence, které zpracovávají už několikrát před tím zpracovaný motiv (neustálý experiment s vyjmenováváním ptáků na dané písmeno za půl vteřiny) a nudí. Velká škoda, že Greenaway neměl vedle sebe i nějakého ráznějšího dramaturga nebo producenta, který by si před nevyzpytatelným tvůrcem dokázal dupnout nohou a přinutit Greenawaya z tříhodinového díla vybrat jen to skutečně nejlepší, zmenšit počet glos (resp. osob, o kterých film vypráví) na přijatelné minimum a minimálně hodinu stopáže sestříhat. S takovou dramaturgií by výsledek dle mého názoru neměl daleko k skutečně nabitému geniálnímu počinu, takhle vznikl nesnesitelně dlouhý kus, který se mi sice podařilo na 4 části postupně za 4 dny poměrně ztrávit, ale u jeho sledování jsem se vedle občasné zábavy a fascinace i nejednou (zvláště poslední půlhodinu) trápil. Ačkoliv mnozí prohlašují, že Fallové nejsou filmem na jedno zhlédnutí, nedokážu si představit, že bych se rozhodl ty tři hodiny ztrávit dobrovolně ještě jednou. [65%] ()
Naráz to skutečně nejde zkouknout, nebo jde a obdivuju všechny, kteří to dali, ale já mezi ně nepatřím. Je vidět, že už zde Greenaway svůj - ironicky sžíravý, se zálibou v bizarnostech i estetice hnusu, dokonce na kaligrafii dojde... Líbilo se mi, že jednotlivé epizody dohromady skládají určitý obraz jakéhosi fiktivního, až surrealistického světa, přičemž ten svět je nejen dobře vymyšlen, ale i v rámci svého fikce zcela funguje, jen si stačí skládat dohromady jednotlivé střípky. Na druhou stranu souhlasím s názorem, že po zhruba tom třicátém Pádovi, teda Fallovi, ale Pádové by mi v češtině pro ten film znělo líp, je film stále nudnější a informace se jen opakují v různých variantách, někdy až zbytečně zdlouhavě. Věřím, že film moc nestál, ale kdyby měl režisér víc peněz a natočil to jako mysteriozní film či seriál, tak si může s Lynchem podat ruku a říct, ok, povedlo se, jdem na megacloumák. ()
Minimálně v první hodině takřka geniální výsměch veškerým zdánlivě nezpochybnitelně platným nárokům jazyka na objektivní konstrukci sociálního života. Greenaway rozehrává vpravdě lingvistickou hru, v níž je dokonale ukázána nahodilost každého lingvistického systému - v tom smyslu, že význam věcí a tedy jejich pojmenování není dáno pozitivně, ale je odvozeno negativně pomocí diferenciace od všech ostatních jmen (ze slova "stůl" se samo o sobě neodvodí nic, ale představu stolu získáme díky tomu, že je vymezen vůči "židli", "zdi", "dítěti", "raketoplánu" atd........). Nahodilost konkrétních výrazů je proto zjevná. Jazyk, jímž každodenně mluvíme tak může být hravě narušen, což umožní autorovi vybudovat zcela nový systém, který se může díky výše zmíněné nahodilosti/ arbitrárnosti utvořit např. okolo celosvětového ptačího spiknutí... A stejně jako je rozbita stereotypní představa o jazyce, tak je rozbito i naše tradiční očekávání co se týče filmu. Dílo je to po této stránce perfektní, ale prostě mělo být kratší. ()
Nesmírně náročná podívaná i pro fanouška Monty Pythonů - první půl hodinu jsem se bavil, druhou čekal, na další dvě už jsem neměl. Obdivuju všechny, kterým soustředění vydrží až do konce - já bych to bral spíše na tři čtyři části jako minisérii... Nemohu hodnotit, oceňuju hravost a představivost autorů... [LFŠ 2012] ()
Očekávám nadšené ovace, protože jsem tento opus dal na jeden zátah, v kině na 38. LFŠ. Tříhodinová stopáž naznačuje, v jakém duchu je film vytvořen - přináší medailonky 92 fiktivních osob, přičemž kdyby jich bylo 40 a film trval 80 minut, vůbec nic by se nestalo. Ale i stopáž je součástí bizarního uvažování Petera Greenawaye, jeho pobaveného pomrkávání na diváka. Tento opus je jednoduše neskutečný, vytváří svět sám pro sebe. Žena, co sbírá papírové krabice; pán, který v důsledku syndromu NNJ nedokáže rozeznat dobrý vtip od špatného; muž, který seskočil z Eiffelovky - ale asi je to podvod, protože se to stalo dřív, než byla Eiffelovka postavená; neustálé více (Messiaen, Max Ernst) či méně (Alfred Hitchcock) důmyslné narážky na ptactvo, vodu, nesmrtelnost, číslo 92 a asi milion dalších surrealit, bizarností, narážek, zabalených v suchém typicky britském "montypythonovském" hávu, ale díky hudbě Briana Ena a dalších až s určitým mystickým nádechem. Zkrátka mnohovrstevnaté umělecké dílo obřích rozměrů. Rozebírat ho dopodrobna by zabralo minimálně 92 dní, tak se na to radši podívejte... ()
po tomto filme sa vám bude o vtákoch aj snívať. a za všetkým tajomným, nevysvetlitelným, konšpiračným budete vidieť vtáky.... http://vue.org.uk/falls.htm ... http://www.btinternet.com/~paul.melia/vue.html ... http://en.wikipedia.org/wiki/The_Falls ..... ad marginale: v 78 portréte (Crasstranger Fallqueue) je zmienka o "prvom slovenskom akademickom titule v obore leteckého inžinierstva" :)) ()
185 minut výlevů, za které by se nemusel stydět ani Woody Allen. Bohužel, délka je neúnosná, příběhy postav jsou na diváka sypány takovou rychlostí, že jsem někde za číslem 20 upadla do letargie a jen jsem se lehce nuceně usmívala, když došlo zase na nějaký fakt dobrý vtípek. A u čísla čtyřicet mi došlo, že těch portrétů není 62, ale 92 - v tu chvíli jsem se fakt chtěla zastřelit. ()
Velmi pozoruhodná mystika, kde je opět zmiňován Tulse Luper, a zřejmě magické číslo 92. Představuje portrét 92 lidí jejichž příjmení začíná na Fall (i když ne tak zcela 92). Ti všichni byli postiženi NNJ (neznámý násilnický jev), jejichž působením dochází k jejich tělesné přeměně, u někoho pak vyvolává schopnost létat, věk se zastavuje a všichni začínají hovořit nejrůznějšími vymyšlenými novými jazyky (takže lze zaslechnout i češtinu). Původcem NNJ jsou ptáci. Tato teorie má své zastánce, ale i své odpůrce. Velmi pozoruhodná dokumentární mystifakace, které lze vytknout jedině, že na jeden zátah je to velmi náročné. Proč tažní ptáci létají? Protože pěšky by jim to trvalo velmi dlouho. Plné ptáků, létání, seskoků a pozoruhodné ironie a filmařských postupů. ()
Kto vydržal pozerať aj po 9. portréte, má moje (bezvýznamné) uznanie. Ja som ale ďalej už nemohol. Psedodokument o 92 vymyslených ľuďoch plný bizadrností, okomentovaných monotónnym všenudiacim komentárom. ()
Dlouhá řada portrétů, které mystifikují a podporují absurdní teorii o zodpovědnosti ptáků. Možná až příliš dlouhé, ale přesto velmi zajímavé a nápadité. ()
Originální nezařaditelná mystifikační ujetina.. Bohužel dost plochá a nikam nesměřující. Vydržím hodně, ale tohle jsem si musela rozdêlit na pět částí .. ()
Portréty asi 97 lidí, kteří během tří let prožili tzv. Violent Unknown Event (pravděpodobně něco ve smyslu klinické smrti), a jejichž příjmení začínají slabikou "Fall..." Viděl sem jen pět portrétů, které jsou ke stažení na http://vue.org.uk/falls.htm ()
Příliš dlouhé na to, aby to bylo zajímavé. ()
Okno do paralelní dimenze? Film z jiné reality? Tříhodinový schizoidní trip? Vítejte ve světě, kde se objevil tzv,: Násilný Neznámý Jev. Zkráceně NNJ. Co to je? Kdo ví. Když zasáhne lidi v určité lokaci – většinou poblíž vody, tak se jim začnou deformovat těla a začínají se u nich objevovat ptačí charakteristiky. Vyvinou si jeden z 92 známých ptačích jazyků, zatímco jsou trýzněni svojí nemocí. Přidává se fascinace (pro některé) nudismem a obliba v (převážně fiktivních) uměleckých dílech s ptačí tématikou. A kdo je zlotřilá stínová organizace Liška, která se zabývá ornitologickým vyhubením? Je to všechno konspirace za kterou stojí tučnáci, aby udělali z lidí také ptáky nelétavé? Můžete získat nesmrtelnost? Co je to ta podivná dodávka s nápisem Vrabec? Věříte v Teorii o Zodpovědnosti Ptáků? Na tyhle otázky se asi odpověď nedozvíte. Film Fallové údajně udělala agentura (NEZISKOVKA!), která se zabývá lidmi postiženými tímhle handicapem. Ve snaze humanizovat lidské ptavce vydávají tento dokument, aby ukázali 92 lidí z 18 postižených milionů. Jsou to krátké komorní dvouminutové dokumenty, které tvoří tohle tříhodinové mistrdílo. Všech 92 příjmení začíná na „FALL“ – což je samozřejmě příznačně v angličtině „PÁD“. A to se stane, když neumíte létat. Sledujeme, jak se lidi snaží přežít se svými vadami a jak nacházejí útěchu v médiích, která popisují situaci podobné tomu ve které se nachází. Humor v tomhle filmu mi připomíná dost Dona Hertzfelda – obvzlášť It’s such a beautiful day. Vždy, když slyšíme znělku je to téměř punchline alias pointa.Jsou tu i running jokey: Taky kroužíte letadlem dokud vám nedojde benzín? Za všechno může opožděný efekt NNJ. Nakonec je to i meta, kdy jeden příspěvek je o autorovi tohoto filmu. A je řečeno, že nechápe rozdíl mezi dobrým a špatným vtipem. Dokonce se i vtipkuje o tom, že říkají, že autor dokumentu FALLové by vymyslel NNJ, kdyby se nestala. Well played, dokumente. Tenhle dokument jsem ocenil ještě víc poté, co jsem udělal rozhovor s ornitologem, když chytal káně. Zkouknul bych to znovu? Asi ne, ale naprosto dává smysl tříhodinová stopáž. Tohle je doslova LORE fiktivního světa: THE FILM. Je to náhled do nového vesmíru. A hlavně je to dost vtipný. ()
Greenawayi, Greenawayi, ty tvoje filmy se mi začínají zamlouvat čím dál tím víc. Prosperovy knihy se mi nelíbily, Topení po číslech bylo dobré, ale Fallové, to je... něco neskutečného. Fiktivní dokument o události, která navždy poznamenala lidstvo: NNJ - Náhodný násilný jev, který své oběti (a že jich nebylo málo, něco v řádech desítek milionů) navěky proměnil. Nejvíc lidí si začalo myslet, že mohou létat a jsou ptáci (i když to tak není), někteří mají sny o vodě, někteří se začínají trochu podobat některým druhům ptákům a jiným i regulérně narostla křídla. Tahle postižení pro většinu svých obětí dopadla špatně. A Fallové vypráví 92 příběhů o 92 lidech, kteří byli NNJ postihnuti a jejich příjemní začíná na Fall...Pokud si myslíte, že jsem vyspoileroval celý film, což by u Greenawaye bylo klidně možné, jelikož v jeho filmech je děj hrozně jednoduchý, tak jste na omylu. Rozhodně nesouhlasím s uživatelem gudaulin - podle mě jsou Fallové Greenawayovým nejdějovitějším filmem a pochybuju, že ho něco překoná. Fallové totiž vyprávějí, i když se to nezdá, toho děje hodně. Vzhledem k tomu, že by tenhle fiktivní dokument měl být klíčem k celému NNJ a každý z 92 příběhů s tím samozřejmě nějak souvisí. Rozvíjí se tam hodně indicií, hodně znaků, které by mohli být řešením celého NNJ, ale odhalit všechna spojení a náznaky (navíc, některé údaje se sami vyvracejí a tak je jejich přesvědčivost sporná) je pěkně složitá práce a za jedno zhlédnutí se to prostě nedá dát. To je stejné, jako kdyby člověk, co vidí Inland Empire prvně chtěl odhalit všechno, taky to nejde. Celý film je vlastně rébus, poskládaný ze znaků, které si pak člověk musí dát dohromady, stejně jako u Inland Empire. A já tyhle filmy fakt miluju. Když jem si vybíral, na co se od Greenawaye podívám teď, se strachem z délky filmu jsem sáhl po tomhle, jenom proto, že v žánru je sci-fi. Nutno uznat, je tam oprávněně. A co se té tříhodinové délky týče - já se u tohohle filmu, ať to zní jakkoli neuvěřitelně, opravdu nenudil. Fakt, skoro jsem ani nikde nepřetáčel, jen některé segmenty jsou takové nijaké, ale je jich málo a je to pochopitelné, nemůže se jich povést všech 92. Sám nemůžu uvěřit, že se mi to až tak líbilo, od Greenawaye jsem něco takového vůbec nečekal. Co se děje týče, pochopil jsem, proč NNJ přišlo a nejspíš i kdo za tím stojí, ale jak se rozšířilo, proč některé oběti se svými schopnostmi trpí, jiní jsou nesmrtelní a zůstanou ve svém dosavadním věku až navěky a jiným to změnilo život k lepšímu či jim to dodalo až superhrdinské schopnosti, proč to všechno dalo vzniknout tolika jazykům - to už jsou záhady, které čekají na mé odhalení. A někdy znovu, takže záhad rozhodně vyřeším ještě víc. Taky na tom filmu miluju ten song, co hraje vždycky při uvedení nového příběhu nějaké z obětí. A pokud tohle nadšení z tohodle filmu mi zůstane i potom, až se mi to rozloží v hlavě, budu možná taký drbnutý, že si to dám do oblíbených filmů... Ano, až takhle dobrý to je. Jo, a úplně jsem zapomněl zmínit, že ve spoustě segmentech je i černý humor nebo ten suchý anglický, někdy i ten absurdní, takže se tu u něčeho i člověk zasměje. V podstatě na humoru a různých odkazech tady jsou založené snad všechny scény. Odstupem času se až divím, že mě ten film tak fascinuje a že ho tolik zbožňuju. Netuším, čím to přesně je a asi to pro mě nějakou dobu bude ještě záhada, nicméně Greenaway se mi Fally naprosto trefil do vkusu a vždycky si ten film rád připomenu. Fascinoval mě tolik, jako málokterý tříhodinový film. 5* () (méně) (více)