V hodině rysa

Jeden by z toho mohl být na konci úplně dojat a naměkko .. ano, už nějakou dobu žijeme na kontinentě a v době, kde a kdy je téměř každý odporný sadistický vrah, lidská bestie, zrůda bez jakéhokoliv slitování ve skutečnosti oběť .. mnohdy, jak se později ukáže dokonce ovečka boží, která má právo na naše pochopení a speciální zvláštní zacházení při kterém si pár psychiatrů může zvýšit svou kvalifikaci a profesní renomé .. ano, obzvláště to platí u mladistvých, případně nezletilých deviantů, které u nás po pár letech dokonce propouštíme zpět na svobodu s úplně novou osobní identitou ... tady Helen ale zvolila jinak, mnohem správněji a spravedlivěji ... (23.04.2015)

Výtečný zneklidňující prolog, nicméně následná zhruba hodina postavená hajdalácky. Nejasné motivace postav, hodně křečovitá práce s retrospektivou, která se tváří jako vázaná k některé z figur, přitom vesele mixuje perspektivy. Nadbytečně melodramatický voice over, usilovné lovení toho, jak vlastně Hodinu rysa vnímat - jako detektivku? thriller? psychologické drama? V normě to drží jak tradičně velmi civilní a tlumená Sofie, tak Kragh-Jacobsen, manýristicky čarující s navázáním detailu a zvukové stopy, barvou i prostředím. Není v tom nic nad rámec výtvarné exhibice, ale přinejmenším se na to dobře dívá. Pak každopádně přijde pointa, která v pravém slova smyslu vykoupením, pro postavy i diváka. Skvostný film ve filmu komponovaný z krátkých fragmentů, jasně ohraničené obrazy, lyrické veršování o lásce zrozené nadávek vytraktované téměř pohádkovou kompozicí, kde se dráty běžící do nicoty dotknou božího hlasu. Skandinávské pojetí duchovna a zároveň málomluvný doják. Věci začnou konečně dávat smysl, otázkou je, jestli už není trochu pozdě. Pointa opět dotlačená do posledního nahlas vysloveného poznání. Škoda, větší úspornost výrazu a víc fragmentárnosti by tomu slušelo. I proto, že všechny pokusy o kauzalitu končí v případě Hodiny rysa zmatečně a polovičatě. Nakonec je tak nejlepší právě kruté spirituální jádro celého příběhu, které mě, přiznám se, dostalo. (21.03.2014)

Dánům se to opět podařilo, vytvořili velký přeceněný (čsfdáky) filmový BLUD, tleskám. Zcela nesmyslná dramatická zápletka, vlastně úplně vše, co se odehrává za zdmi vězeňské psychiatrie?? či co to bylo za fiktivní ústav, jde mimo rozum soudného diváka. Vlastně, to co je nám nabízeno spíše přípomíná něco jako "béčkový schizofrenní horor" bez špetky atmosféry, nic nedává smysl, všichni včetně (cca šesti členů) personálu dělají divné věci a žvaní nesmysly a "pacienti" jsou možná temnými figurami, ale rozhodně ne pacienty. Jednu hvězdu dávám za úvodní pětiminutovku, a tu druhou, no asi za to, že jsem byl zvědavý na závěrečnou pointu, která je úplně nablblá a pitomoučká. Dánští herci standartně špatní a nezáživní. Hlavně Malling, nejen že hrál bídně, ale navíc "hrál" nesmyslnou postavu. 30% Ztráta času. (08.10.2014)

Zaujímavý film, o ktorom som bol presvedčený, že jeho potenciál nám napokon odkryje nejaký nečakaný príbeh z chlapcovho podvedomia. No napokon som nemilo sklamaný úplne absurdnou pointou celého tohto filmu. Naozaj neviem čo mala mať tá "trauma" z detstva spoločné s chlapcovou vypatlanosťou a konaním. Námetovo to bolo naozaj dobré, ale po dejovej a vývojovej stránke dosť slabota. (29.06.2015)

Začátek mrazivě dobrý, po přesunu do léčebny to ale ztrácelo šmrnc a tak trochu smysl a bohužel pointa a prozření Frk Farářky tomu ale vůbec, vůbec nepomohlo. Půlhvězda navíc za celkem dobrou pomalou atmosféru, kteoru holt seveřani ve filmech vytvořit umí, když se jim zachce. ~~~ 2,5* (27.06.2015)