Der siebente Kontinent
The Seventh Continent
Siedmy kontinent
Režie:
Michael HanekeKamera:
Anton PeschkeHrají:
Birgit Doll, Dieter Berner, Leni Tanzer, Udo Samel, Georg Friedrich, Elisabeth Rath, Silvia Fenz, Georges Kern, Robert Dietl, Meat Loaf (a.z.) (více)Obsahy(1)
Příběh středostavovské rodiny žijící sterilní život v Rakousku je prvním z filmů režiséra Hanekeho, který získal širší mezinárodní ohlas. Chladná studie partnerského vztahu tváří v tvář rodinné krizi. (oficiální text distributora)
Recenze (111)
Siedmy kontinent a 71 fragmentov chronológie náhody sú presným opakom toho, prečo som ako dieťa prepadol filmom. Nulová obrazová poetika, gradovanie príbehu či emócie. Žiadne farby ani tóny. Iba mechanické - hoci intelektuálne brilatné - filozofovanie nad hnusom či nevyspitateľnosťou sveta, úmyselne bezcitne poskladané zo statických, niekedy úmorne dlhých záberov. Bezcitne zostrihané úmyselne, pretože Haneke je rebel a nechce diváka manipulovať tým, čo robí filmy príjemne stráviteľnými (strih) či emocionálne pôsobivými (hudba). ()
Síla. Vždycky preferuju serióznější, uvědomělejší a depresivnější kinematografii před bezproblémovými, rozjuchanými a veskrze pozitivními povrchními filmy, ale tohle bylo dost i na mne. Nevím, prostě nějak nejsem schopen ani ochoten plně přijmout to, o čem film vypráví. Ale natočen je skvěle, o tom žádná. ()
Michael Haneke a jeho první lekce depresivních obrázků může začít. Celý ten film ukazuje jak se v jedné normální rodině mění nálady, názory a celkově vše spěje k horšímu. Poslední dvacetiminutovka ale utře prdel i zarytým držgrešlým, kteří dokážou ovládnout jakékoliv emoci při sledování filmu. Vystrčí držku do kořán a nechají do ní proudit tuny emocí, který tenhle film zničehonic ze sebe vyrazí. Je to síla a bylo dost těžký ten film vůbec dokoukat a zůstat při vědomí. ()
Precizní vertikální řez jednou zdánlivě nepochopitelnou tragédií. Haneke s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů všednosti, které z větší části vzbuzují u diváka nechápavý pocit banality a zároveň plíživou tíseň, která je předzvěstí třetí části. V ní Haneke provádí frontální útok obrazem i zvukem a z dosud nemotivované koláže tvoří překvapivý a brutální obraz rozkladu. Jeho chladný cynismus, profesorský odstup a racionální argumentace s cílem postihnout zdánlivě nevysvětlitelné vykazují prvky vytříbeného sadismu, s jakým tvůrce diváka trýzní náznaky a nejistotou. Dosud nejasně tušená tíseň dochází sžíravého vyvrcholení, v němž se odráží nesmírná tvůrčí kázeň, s jakou si Haneke celý klimax připravoval. Sedmý kontinent je temná, cynická a mizantropická studie zoufalství, které vyplývá z naprostého blahobytu a spořádanosti. Debut Michaela Hanekeho vykazuje všechny znaky promyšlené a dokonale naplněné metody, která z reality odkrajuje tučné nánosy klišé, odsekává fasádu idyličnosti a nechává krvácet iracionální podstatu lidské existence i pandemickou prázdnotu "blažené" moderní společnosti. ()
Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :) ()
Hanekeho rukopis už trochu znám, ale že mě převálcuje poslední půlhodina jako tsunami, jsem přece jen nečekala. Přiznávám, že jeho pozdější tvorba mně je trochu bližší, ale na druhou stranu má Haneke můj obdiv, protože v dnešní době by to zrežíroval možná ještě drsněji, protože rozklad rodin je pandémií dnešní doby a jsem přesvědčená, že třeba film Funny games je dalším dokladem jiné, podobné pandémie. Velmi depresivní a na noc nedoporučuji. ()
Mám rád pošahané rodinky, alebo ako vyriešiť "slobodu" materiálne zabezpečeného stredostavovského života na Konci dejín v atomizovanej societe liberálnej demokracie. Skutočný recept nám poskytne až o 10 rokov Tyler Durden. Thanx for that Mr. Chuck. 8/10 ()
Temnota která vyráží dech a nedá spát. Haneke s mistrovskou úsečností zobrazuje lidskou hloubku, krvácející všednost, která z větší části vzbuzuje u diváka nechápavý pocit (dcera ve škole "nevidím"), který se postupně v divákovi mysli rozkládá ("Austrálie") do úplného závěru, tam Haneke tvoří brutální obraz rozkladu a destrukce diváka (titulky). Michael Haneke je démon a král Evropy. ()
Bohužel jsem věděl, že nakonec má přijít nějaká šokující pointa, takže jsem po ní pátral předem a odhadnul jsem ji asi moc brzo. To ale Hanekenovi nemůžu vyčítat. Je to velmi silný film, který úspěšně využívá riskantní zobrazení nudy a bezcílnosti, což je obdivuhodné. ()
Spadnul jsem do mlejnku na maso se jménem Sedmý kontinent a Michael Haneke ze mě udělal sekanou. K tomuto filmu by se měla přibalovat antidepresiva. Je celkem k neuvěření, že už na konci 80. let dokázal Haneke v Rakousku (!) takhle radikálně pojmenovat ubíjející povahu konzumeristické společnosti. Jinak teď s odstupem to funguje i jako nemilosrdná destrukce ostalgie. ()
Tak svým debutem mě Haneke dost zklamal, jeho zde na čsfd nejlépe hodnocený snímek se mi ze všech mnou zatím viděných líbil nejméně. Jeho možná dobře myšlená demonstrace všedního zoufale stejného a nikam nevedoucího života jedné rodiny byla k unudění. Pořád jsem čekal, kdy příjde zlom, který ve mně spustí citové pohnutky a pečlivě sledoval všechny detaily, které k němu měly pravděpodobně přispět. Ano, půl hodinu před koncem TO přišlo; série bezdůvodného konání na jehož konci čekal akt, který by se dal lehce vykonat bez toho všeho povyku (pro nic) kolem. Žádné objasnění, však on si hloubavý divák sám vymyslí nějaké perfektní odůvodnění a bude fascinován tímto filmem. To si nejspíš režisér představoval, ale já mu nato rozhodně neskočím. A hlavní hrdinové? Divně napsané postavy s pochybným jednání nevyvovávající žádné sympatie ze strany diváka, spíše naopak; Muž mě svým prvním neúspěšným pokusem o "ukončení" vytočil a v mé hlavě zněl úpěnlivý hlas, aby to už "sakra udělal pořádně". Dost dobře nechápu, že právě tímto filmem se Haneke proslavil a téměř všichni tady jsou ze Sedmého kontinentu tak unešení. ()
Odosobnené úkony každodennosti. Nemenný rituál. Rok za rokom to isté. Kariéra sa postupne napĺňa, reprodukčná funkcia rodiny tiež. Čo ďalej? To isté? Ale kdeže. Ostáva perspektíva. Nádej na svieži vietor zmien dokáže divy. Zanechať prácu, školu, predať dom. A miesto prežívania obratom rúk zmeniť z usporiadaného sveta germánskej systematiky na austrálsku pustatinu. Haneke je konštruktér. Vykonštruuje si problém, jeho radikálne či šokujúce riešenie a presný postup. Dokonale to zrežíruje. Ak k tomu potrebuje barličku "skutočného príbehu", je to smiešne. Pretože spôsob spracovania konkrétnej udalosti vždy rašomónovsky prevrátia "skutočnosť" na tvorivú fikciu vytvorenú mysľou režiséra a štábu. Fassbinder dokázal viac - vyčerpávajúco zachytil emočné protirečenia aj lapsusy vzťahov. Cez túto maškarádu falošnosti podryl systém morálnych a právnych noriem, ktoré sa všeobecne rešpektujú. Popritom dokázal porozprávať silný príbeh. Haneke ide na vec inak, ale stále ostáva v pozícii snaživého učňa. V zásade všetky jeho filmy sú konštrukty o príčinách zla, absencii citov, prázdnote života a paranoji ako syndróme doby. Tu niečo potešilo, iné zarmútilo. Potešila scéna peňazí spláchnutých do hajzla. Zarmútili umierajúce rybky. Naozaj bolo nutné v mene "umenia" likvidovať živé tvory? ()
Tušil jsem, o čem a jaké to bude.. a bylo to sice trochu jinak, ale vlastně zcela nepřekvapivé (což je dost tím, že skoro každá scéna byla pak v následujících dvaceti letech několikrát vykradena, především ve studentských filmech ze všech koutů Evropy). Tenkrát to ale musela být zásadní událost, zjevení, zvlášť v Rakousku, a Ulrich Seidl je tomuto filmu asi hodně dlužen, podobně jako Haneke pravděpodobně Bressonově Penězům. ()
Silné a přesvědčivé, ale nemohu se ubránit dojmu, že by bylo na místě lepší herecké obsazení, mně ti Němci nejsou sympatičtí.. :-( ()
Přeju si žít ve společnosti, kde se rodinné krize řeší nekompromisně... a kde cesta do Austrálie znamená cestu na onen svět. Chorobnost jako osmý div světa. ()
Hanekeho mrazivá reality-show, v ktorej sa postavy prepadajú čoraz hlbšie a hlbšie piesočným brehom Siedmeho kontinentu. Od rutinných obradov každodennosti skrz neosobnosť častým zaberaním hercov len od krku nižšie až po apokalyptický záver temnej drámy o rozklade buržoáznej rodiny. Haneke často užíva Bergmanovi podobné kamerové finesy, prísne dodržuje diegetickú hudbu a inzeruje hyperrealizmus pomocou správ z rádia a televízie (prechádzajúcich do filmovej reality scénou obchádzanej autonehody) čím nadobúda na uveriteľnosti. Rozprávanie, rozlámané do útržkovitých fragmentov, asynchrónnosť obrazovej a zvukovej stopy i cielená dramaturgia záberov dodržujúca dramatickú výstavbu (paralelná príprava nástrojov na poslednú večeru a finálnu deštrukciu) zasa naopak udržujú diváka vo vedomí, že sa díva na prostý film, ktorý je len režisérovou interpretáciou skutočných udalostí. Dvojaká je i gradácia a koncepcia celého filmu, ktorý dlhými precíznymi zábermi čičíka a v druhej polovici pozvoľne prechádza k príprave na klimax preradený na maximálnu rýchlosť. Tým i napriek tomu, že s odoberaním šiat zo šatníka odoberá z filmu posledné zvyšky emócií, má koniec až explozívne drastický účinok (za ktorý vďačí brilantnej psychológii charakterov). Čo však možno snímke vyčítať je až príliš konkrétna a radikálna ľavicová obžaloba, čo je známkou miernej nevyspelosti. Práve tu stráca body oproti exkluzivite Hanekeho neskorších, viacznačných filmov, v ktorých sa snúbi um a elegancia s priestorom pre voľnú interpretáciu. Druhou výčitkou voči filmu je pocit, že si občas herci nie sú plne vedomí zámeru a zmyslu konania postáv, ktoré predstavujú a plne nezdieľajú režisérovu autorskú víziu. Vo všetkom ostatnom inteligentná a precízna príprava a naporcovanie moderného západného konzumu podľa jeho vlastného návodu. A keď už nič iné, možno to brať ako čiernu komédiu, ktorá vám poradí nový spôsob otvárania šuplíkov. 80% P.S.: Mimochodom, skutočne sa nejedná o Hanekeho debut. ()
Všechno by bylo v pořádku a hezké, kdyby to netrvalo bezmála dvě hodiny. Chápu, že zobrazit nudu a ubíjející jednotvárnost nikam nevedoucího života vyžaduje opakování stále stejných plytkých situací, neboť o tom to koneckonců je. Ale nemuselo by to znamenat, že sokoro celou tuto dobu mají filmaři nudit mně. V tom, aby našli jiné, zajímavější prostředky sdělení, by mělo být jejich umění. Zdá se, alespoň mně, že tomu tak zcela nebylo. ()
Už dávno ma nejaký film tak vnútorne nerozsekal ako toto majstrovské dielo od Hanekeho. Sociálna dráma o rozklade jednej rodiny, ktorá nemôže nikoho nechať chladným. Bezcieľnosť, bezútešnosť a chladné vytriezvenie... Je natočená veľmi dobre, realisticky, pre diváka nie je žiaden problém dosiahnuť empatické vcítenie do charakterov jednotlivých postáv. Je tu množstvo momentov, ktoré postupne budujú chladnú, mrazivú atmosféru od scénky ku scénke a to až do mrazivého pekla kdesi hlboko pod Siedmim kontinentom (manželkin tichý plač v aute, dcéra v škole...). Čo Haneke ubral na racionalite a istej mindfuckovosti snímku (tak ako to je u jeho neskoršej tvorby), to pridal k emotívnej stránke a celkovej dusivej a nepríjemnej atmosfére, výsledkom čoho je drvivá priamočiarosť. Záver je šokujúci, strhujúci, depresívny, presne podľa môjho gusta čo sa týka priamočiarej, chladnej a depresívnej drámy s maximálne realistickým účinkom. Film bude vo mne ešte dlho rezonovať. ()
Parádní scénář zoracovaný tou nejlepší možnou filmařskou prací na posledních 33 minut dostane takové grády, až se z toho člověku dělají mžitky před očima. 33 jako polovina 66 je symbolem zmaru a pláčem nad nejhnusnější scénou filmu, nad scénou s rybičkami. ()
Keby to bolo normálne natočené, mohla to byť pecka. Cieľová skupina pár snobských európanov bude samozrejme spokojná (že videla zas niečo viac vzdialené klasickému štýlu rozprávania), ale takto sa filmy netočia. A aj keď sa tu tak veľa ľudí tvári, Haneke neni Bergman. ()