Sedmý kontinent

Hanekeho sdělení o rozpadu tradičních rodinných hodnot je silně umocňováno zvolenou formou - život navenek poklidné rodiny je nahlížen vesměs skrze předměty a situace přetechnizovaného světa, ve kterém jsou čtyři členové rodiny zdánlivě spokojeně uvězněni. Toho je dosahováno nezvyklými úhly kamery, jež se v mnoha situacích úspěšně vyhýbají obličejům a stereotyp jejich denodenního počínání sledují jaksi obecně a bez možnosti vytvoření si vztahu k hrdinům (ať už kladného nebo záporného). Demoliční část přináší pro rodiče jistý druh katarze, která je podporována postavou holčičky Evy, která se ve své naivitě a nevědomosti směle účastní. Nicméně mi chybí nějaký výraznější převrat, vše přišlo tak nenápadně, symbolizováno jen průjezdem automyčkou a tedy jakýmsi očištěním. Po závěrečném sdělení, že je film natočen podle skutečné události dostává pro mě Hanekeho výrok o 24 lžích za sekundu úplně jiný význam. (30.03.2008)

Môj štvrtý film od Hanekeho. Už po prvých troch som ho zaradil do mojej Top 10 a Siedmy kontinent iba potvrdil, že to bola dobrá voľba. Hlboko ma sklamalo iba jeho 71 fragmentov. Práve Siedmy kontinent (alternatívny názov Cesta do Austrálie je tiež nápaditý) mi pripadá ako nejaká skladačka, mozaika, u ktorej každý pridaný kúsok približuje divákovi hrozivú podobu výsledného diela. Obraz spokojnej rodiny, žijúcej v materiálnom dostatku začína deštruovať pre mnohých nepochopiteľná žieravina, ktorej účinkom sa plánovite, systematicky (inak to aktéri snáď ani nevedia) približuje neodvratný koniec. Ešte aj rybičky na koberci, tak ako v správnej tragédii, poskytli chvíľkovú nádej, že to nakoniec neskončí až tak zle. Ale Haneke, to je kat všetkých nádejí. Pre niektorých ľudí by mal byť na recept. (14.12.2010)

Všetko toto, čo mi tu naservíroval Haneke mu beriem, ale neviem to pochopiť. Jasné, že za to môže aj doba, ale podľa mňa je to všetko o ľuďoch a v ľuďoch. Aké si to urobia, také to majú. Také ticho aké bolo u nich doma ráno pri vstávaní, ticho aké bolo v aute počas umývania auta ... to je u nás doma nepredstaviteľné. Natočené to bolo tak dobre, že film vôbec nemusel obsahovať hovorené slovo, všetko to bolo zrejmé len z obrazu. (13.09.2015)

Vždycky když se dívám na nějaký film, prvořadým kritériem hodnocení je, jestli vidím, že tvůrce ví, co dělá, nebo to náhodně střílí, jak mu to přijde dobrý. U Hanekeho o důkladném promyšlení výstavby snímku nepřemýšlím, to tam prostě je. Další otázka ale je, jestli s jeho stylovými volbami (a s mravními východisky) souhlasíme. A tady už mám problém. Scény ničení domu jsou prostě strašlivě zdlouhavé. Dá se sice uvažovat nad tím, že tím režisér zprostředkovává divákovi informaci, kolik času zabere zničit všechen balast věcí, kterými se obklopujeme - z čehož se pak stává důkazní materiál pro kritiku konzumu. Já ale úplně nevěřím, že divák potřebuje sledovat deset minut záběrů na stříhání triček, aby tohle všechno došlo. Střih funguje už od počátků kinematografie jako prostředek narativní zkratky, která je všeobecně sdělná. Ve výsledku: Sedmý kontinent stojí a padá na úderné pointě, což z něj dělá film na jedno použití. Přesto sílu a vypovídací hodnotu nepostrádá, jen už si ho nepustím znovu. (14.08.2019)

Fiktivní příběh podle skutečný události, kterej je mnohem pravdivější a skutečnější kritikou kapitalismu než cokoliv od Michaela Moora. Zbožňuju Hanekeho záběry na předměty místo postav. Haneke odmítá nechat diváka ztotožnit se s jakoukoliv postavou nebo jí hodnotit, on totiž dlouho postavy mnohdy zabírá jen tak mimochodem a pouze jejich jednající části, zpravidla končetiny, tím dostává do filmu přímo diváka a dělá z něj postavu samotnou. V poslední části mu pak předkládá možný řešení. Emoční síla a deprese z filmu nevychází kvůli aktu samotnému, ale kvůli pocitu diváka, že Hanekem popisovaný svět je totožný s divákovým. Vztahová nefunkčnost je zachycena skrz neochotu komunikovat. Film je postaven na mozaikovitém stylu, kdy až poslední fáze nám podává vysvětlení k opakujícím se sekvencím a záběrům. (21.01.2011)