Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.
(seriál)-
Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru.
(více)
Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru.
My Teen Romantic Comedy: SNAFU
Série(3) / Epizody(41)
Obsahy(2)
Rezervovaný Hikigaya Hachiman má veľmi pesimistický pohľad na život. Nemá kamarátov, ani priateľku a mladosť berie ako nevyhnutné zlo. Jeho učiteľka, ktorú urazí, ho nejedenkrát za trest prinúti pridať sa do klubu, v ktorom je len jedno dievča, a to najkrajšie dievča celej školy Yukinoshita Yukino. Po chvíli Hikigaya zistí, že sú si vlastne celkom podobní. Zmení sa jeho pohľad na život potom, čo spozná aj iných ľudí? (Chinese Ashio)
(více)Recenze (15)
Oregairu mi jistým způsobem připomíná trilogii Matrixu. Pochopitelně ne žánrově, ale z hlediska výstavby ano: první část je nápaditá, zábavná a divácky snadno přístupná, ovšem se druhou částí přichází větší filozofování a výrazná proměna nálady a třetí část přináší závěr, který pro nemalou část diváctva bude znamenat vyloženě zklamání. Pro Oregairu je typický převážně epizodický děj odehrávající se na střední škole, v jehož středu je přemýšlivý a cynický Hačiman, jeho jízlivé komentáře a interakce s různými typy spolužáků. První řada je zaměřena pouze a jen na situační humor, který je nadmíru příjemný a zároveň inteligentní, a nabízí i dobře napsané postavy. Poté však záleží, jestli budete chtít do králičí nory proniknout hlouběji. Druhá řada totiž odhazuje komediální charakter první řady, mění se vzhled postav a ze seriálu se stává regulérní drama o dospívání, kde se sice stále dá najít několik komediálních okamžiků, ale prim zde hraje psychologický vývoj postav a jejich vztahy. V tomto ohledu chápu ty, kteří byli touto změnou rozčarováni a očekávali další jednoduchou, avšak inteligentní zábavu, a druhou a třetí řadu považují za nudné tlachání o ničem. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry a budete každou řadu brát jako nedílnou součást velké mozaiky o dospívání, kdy hrdinové postupně vyzrávají a s přibližujícím se posledním ročníkem si uvědomují životní priority, můžete si to náramně užít jako já – a to včetně závěru. Právě závěrečnou, třetí řadu považuji zpětně za tu nejzajímavější část a celé anime můžu vřele doporučit. Lepší 4*. ()
[1. série] Nemůžu se ztotožnit s názorem HDeer, který snad vůbec nepochopil, co se děje anebo koukal na něco jiného. Koncept lásky mezi žákem a učitelem? Nějak jsem ho nepostřehl. Já koukal na poměrně originální námět jinak neoriginálního školního světa, kdy hlavní hrdina je poměrně kyselý, antisociální, posměšný, emocí se štítící chlapík, který by snad nejraději ani neexistoval, což mě zaujalo. Když se přídá podobně zamlklá, rezervovaná a příkrá parťačka z klubu, tak se nám otevře dost prostoru nad neobvyklým filosofickým přemítáním, proč je ten svět kolem nás tak povrchní. Rozhodně není šťastné Yahari považovat za tutovou komedii a už vůbec ne romantiku, která se jen tak lehce mihne a brzo zase zamává, protože se nám spíš dostává cynické a sarkastické podívané na to, jak řešit lidské problémy, vztahy a životní situace malinko neortodoxním způsobem. Hlavní duo je přirozeně chytré a vzájemné dialogy mají solidní jiskru, které právě dávají vzniku nejúsměvnějším situacím. Hikigaya mi připadá scénáristicky trochu přitažený: Přistihnete se, že byste už konečně chtěli od něho nějakou emoci, nějaký úsměv. Nebude vám vyhověno, ale nedělá to z něho nějakou nenáviděnou postavu. Yukino mě naopak zaujala rozhodně mnohem víc. Už dost lolitek a hloupoučkých submisivek; Yukino je naprosto svěžím vánkem a rychle se dostala v mém osobním žebřícku anime hrdinek téměř k vrcholu. Celkově má seriál příjemný flow, žádný velký zásek s mírnou gradací na závěr. Animace je ucházející. Za mě mírné překvapení. ()
[Komentár v príprave: Currently watching S3] ()
Příběh Hikigayi Hachimana patří mezi ty, které mě opravdu zasáhly a já celé anime hltal od začátku až do konce. Oproti jiným podobně laděným příběhům tu máme celkem specifického protagonistu, který je na okraji společnosti, ale pořád se ze sebe snaží dát to nejlepší, když přijde na řeč. I kvůli jeho životnému postoji je dán do jakéhosi klubu pomocníků, kdy musí vyhovět všem, kdo přijdou s žádostí a i to jej pomalinku mění. Hikigayův život se tak začne točit kolem dvou dívek, které jsou taktéž součástí klubu a časem blíže poznává i ostatní spolužáky a on možná i poprvé v životě začíná mít nějaké přátele. Postavy jsou zde celkem detailně vykreslené, máme tu trochu filosofie a spoustu silných momentů. S hrdinou jsem se celkem dost ztotožnil, byť jsem na rozdíl od něj optimista a nikoliv pesimista. Spolu s Rascalem a Beastars patři Oregauru určitě k vrcholu anime romdrama. 85% ()
Klasické anime zo školského prostredia, kde vlastne žiaci majú svoj klub a v ňom plnia priania iných spolužiakov? Wau to je anime, ktoré skúsilo ísť absolútne inou cestou ako všetky ostatné ...ok nie to bol sarkazmus. V školskom klube musíme zmiešať čo najviac divných postáv tak teda pridáme Hachimana typického "budižkničemu" zo zvláštnymi očami, ktorý je veľmi pesimistický a vo svojej podstate sa s ním ostatní ľudia ťažko zhovárajú, ale vo svojom vnútri je to dobrý človek. Takého hlavného hrdinu má skoro každé anime a teraz POZOR do toho dáme Yukinoshitu, ktorá je knihomoľ a ťažšie vyjadruje svoje city a potom trocha extrovertku Yuigahamu. Takže máme klasické prostredie, klasických hrdinov, klasický príbeh, klasické zasadenie...napriek tomuto všetkému anime Oregairu pôsobí dobre na diváka a je rozhodne zábavné. ()
Trhá mi to srdce, protože Oregairu by si za mnohé zasloužilo mnohem víc. Skvělými postavami, námětem, myšlenkami i formou je to seriál pyšnící se vysoko nad průměrem romantických anime, ale bohužel je přecpaný prázdnými pseudohlubokými kecy, fádními a nekonečně nudnými pasážemi o ničem, při kterých má člověk chuť to několikrát dropnout (ehm, prostředek druhé sezóny mě donutil dát si pauzu asi na měsíc) a občas hrozně nesmyslnými problémy, za kterými často stojí pár nicneříkajících vět některé z žen YukinoSHITových a které se vždycky vyřeší nějak hrozně random, ale má to vypadat mindbowingly důvtipně. Díky tomu bylo pro mě sledování občas dost painful a i když mě to hrozně mrzí, tak mi to až příliš kazilo dojem. Charaktery postupem času nabydou větší lidskost a zranitelnost, ale zároveň skoro všechny ztratí svoji jiskru a zábavné, drzé dialogy se vytratí taky skoro úplně (Yukino s Hachimanem ke konci bohužel až moc "znormálnějí" a nejsou pak už ani trochu kousaví a to mě na nich v první sérii hrozně bavilo). A navrch jedno z hlavních děvčat se od druhé sezóny v seriálu skoro přestane vyskytovat a pro mě pak bylo hrozně těžké jí fandit. Nakonec se stalo, že svou lidskostí, živelností a citelně hořkou rozpolceností, mi nejvíc k srdci přirostla Yui. Její charakter v průběhu seriálů kolísá ze všech nejmíň a zůstává pro mě jako nejvíc main MC, bez které by to stálo už úplně za nic. Moc se mi ale líbila bromance Hachiman + Saika a taky krásně ryzí, reálné a relatable přátelství Yui s Yukino. ()
Natož, že se jedná o komedii, tak tam nebylo prakticky nic vtipného. Po prvý jsem to vzdal po dvou dílech, ale když to vyšlo koplet a pořád to mělo tak dobrý hodnocení, tak jsem si řekl, že to zkusim dokoukat celý. Až ke konci to začíná být trochu zábavný a v posledních dvou dílech i dokonce trocha legrace. Nejvíc mě bavila epizoda se sportovním dnem a potom s přípravou na kulturní festival. Jinak animace nic moc, hudbu si ani nevybavuju. 55% ()
My Teen Rom-Com SNAFU predstavuje jeden obrovský vztýčený prostredník do tváre diváka s očakávaniami. Množstvo fanúšikov so seriálom sympatizuje, najmä kvôli osobnej podobnosti k samotárskemu protagonistovi, ktorý nepochybne disponuje nadpriemerným intelektom, ako aj rozhľadom, ohľadom štandardných praktík teenagerov, pre získavanie pozornosti. Problémom je však skutočnosť, že pre zachovanie celkovej konzistentnosti je takýto charakter žalostne málo. Neviem, do akej miery môžem zachádzať do detailov, nakoľko nezvyknem spoilerovať, avšak to, aby ani jeden z predstavených charakterov nepredstavoval pre dej hlbší význam, tak to sa mi ešte pri žiadnom anime nestalo. Motív romancy, milostného trojuholníka, či dokonca (spočiatku sa jemne črtajúci) neštandardný koncept lásky medzi žiakom a učiteľom, sú pohodlne odsunuté stranou a povrchne nahradené filozofickým kontextom, ktorý aj napriek čiastočnej pravdivosti, je v porovnaní s inými seriálmi humorným iba málokedy. Opäť som sa presvedčil, že nie každý prívetivý vizuál skutočne stojí za zhliadnutie. ()
Plný počet dávám hlavně kvůli tomu, že se mi zalíbilo poněkud originální pojetí naprosto klasického žánru. Hlavní postava s opravdu pesimistickým a "antisociálním" uvažováním, které vzhledem k jeho minulosti dává smysl - během dětství přišel prakticky o všechny ideály a teď už se jen nechce znovu spálit... Pak tu máme svéráznou a velmi zajímavou Yukino a milou a sympatickou Yui. Postavy se zkrátka povedly. Škoda jen toho ne úplně přítomného posunu děje... snad se to zlepší ve druhé sérii. - 95 % ()
Zdařilý, a celkem ojedinělý námět, který je na to, že jde o anime, výborně zpracován. Bohužel to ale občas skřípe u Hikkiho, hlavního hrdiny, se kterým jsem se částečně ztotožnil. Bohužel, někdy je jeho cynismus natolik velký, že mu nějaký Baudelaire nesahá ani po kotníky! Jeho občasné diskuze s Yukino, které jsou mnohdy až přespříliš filozofické tomu vskutku moc nepomáhají. Jinak jde ale o anime s dobrým, a zajímavým nápadem, Jelikož jsem cílovka, sedlo mi to velmi dobře. ()
Kdybych se tu snažil nějak obsáhleji popsat Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. , nejspíše by čtenář dostal pocit, že se jedná jen o další kopii Boku wa Tomodachi (která je zase pouze zdařilou kopií těch X rabukome, které Japonsko v takových kvantech rok co rok chrlí) a svým způsobem by měl onen čtenář dost možná i pravdu. Základ je zase naprosto stejný - škola a v ní pár archetypálních kreslených děvčátek dychtivě čekajících na to, aby jim nějaký vždy milý a vždy úslužný hlavní protagonista pofoukal bolístky, pořešil traumátka a oni mu pak mohli někde v dešti se slzami v očích a lehkým ruměncem na tváři padnout do náruče ... no jo jenže, on nikde! Místo něj je tu Hachiman, samotářský, zamindrákovaný, odtažitý, dívající se na svět a lidskou společnost pohledem absolutního cynika. A právě tenhle přístup působí v jinak naprosto zatuchlém rabukome settingu jako závan čerstvého vzduchu, přičemž zaručuje kromě povinné dávky komediálních situací a humorného dialogu i fakt, že když už dojde na ono "léčení bolístek", rozhodně se divák nedočká nějakých obvyklých pravdoláskařských keců plných patosu a řešení všemožných problémů je vždy dost neotřelé. No jak tak na to koukám, dost možná bych si vystačil s tím, kdybych napsal, že Hachiman je prostě borec. Zdatně mu sekunduje Yukino, která sama o sobě je poměrně zajímavý charakter (a to nemyslím pouze na oko), ale seriál zatím nedospěl do žádného vyloženě jejího příběhového arcu (snad v případné druhé sezóně), takže zatím slouží spíše jen jako nepostradatelná partnerka při vpravdě výživných slovních přestřelkách s hlavním hrdinou. Zbytek postav příliš originality nepobral, což ale osobně ani neberu jako takový zápor, poněvadž právě při interakci s těmito charakterovými archetypy Hachiman vytahuje spoustu vtipných i trefných narážek a poukazuje tak na to, co už asi při sledování jiných seriálů na takových postavách štvalo každého z nás. Co říci závěrem? Rozhodně jedno z nejvýraznějších rabukome tohoto roku a oživení jinak dost vyčichlého žánru, už to samo o sobě pro mě dělá z Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. kandidáta na vysoce nadprůměrné hodnocení. Slabší **** PS: I přes ryze pozitivní tón mého komentáře ale nutno podotknout, že anime se ani zdaleka nevyrovná originální novele, kterou tímto fanouškům seriálu vřele doporučuji.Stejně tak anime dost výrazně poráží i manga adaptace, ze které je zatím bohužel na světě jen pár kapitol. ()
Trochu mě tu děsí ta romantika, ale dejme tomu, že tam je s určitým slabým nádechem přítomna. Tohle je hlavně o vtipu, psychologii a filosofii. Co se týče vtipu, tak většina věcí se týká cynismu, takže ne každý si přijde tomuhle seriálu na chuť (narozdíl od jiných anime, to tu naštěstí není stavěno na klasických klišé nebo ecchi prvku). Případně se o hodně vtipných scén postará onen BL prvek. Další věcí je určitý souboj mezi psychologií a filosofií, proto se tohle anime celkem těžce sleduje. Člověk si musí lámat celkem slušně hlavu tím, kde končí filosofie a kde začíná psychologie. Navíc je zde vidět, že počáteční těžký kriticismus se postupem času mění díky jednotlivým událostem a zesilňujícím "poutem" v lehkou kritiku. Nejvíce se mi tu hlavně líbil onen prvek, kdy občas, abychom dosáhli požadovaného výsledku, musíme zvolit ne úplně dobré prostředky. A tím se dostávám k jednotlivým postavám, kdy každá z nich je unikátní a má svůj specifický účel. Když vezmu tohle anime obecně, tak si udržuje intelektuální úroveň a proto je oproti drtivé většině podobných anime vyspělejší. Animace je opravdu povedená a hudba, i když není výrazná, tak je celkem příhodná atmosféře. ()
Poriadna dávka cynizmu a úprimnosti za každú cenu. Bez barličiek typu ecchi v každom druhom zábere. Psychológia zábavnou formou. A návod na to, ako byť výnimočný svojou neviditeľnosťou :-). Veľmi dobré. ()
Videná prvá séria. Hlavná postava neustále produkujúca nihilisticko-cynické hlášky, má nulový záujem začleniť sa do spoločnosti a často prichádza do intelektuálnych potýčok so svojou sociopatickou klubovou kolegyňou, ktorá nevynechá žiadnu príležitosť, veľmi kvalitnou rétorikou, vyjadriť svoju oprávnenú nadradenosť nad ostatnými. Za mňa určite áno. Epizódy sledujú nesúvisiace udalosti zo školského prostredia, nerieši sa žiadny hlavný príbeh. Jediné nadväznosti medzi epizódami je vývoj postáv a ich vzťahov. Väčšina postáv je dosť zaujímavá a niečím špecifická, takže sa určite nenudím pri ich interakciách. Učiteľka Shizuka Hiratsuka si ma dosť získala. Humor bol skvelý a takisto som sa vždy neskutočne smial keď sa každý chalan pri pohľade na dievčenského Saiku zamiloval. Dosť mi tieto konkrétne scény pripomenuli Ouran High School. Aj keď v seriály nie sú skoro žiadne emócie, ktoré by mi dovolili viac všetko precítiť, postavy mi tak neskutočne sadli, že nemôžem nehodnotiť piatimi hviezdami. Fakt super. Yukino Yukinoshita je môj nový životný idol. ()
Osobne mi prvá séria až tak nezahrala do noty, na to, že by malo ísť o romantiku, tak tam tá romantika absentuje, zároveň sa však našli zaujímavé momenty. Predpokladám, že anime nie je mierené na mladé publikom s chuťou na krásnu romancu, Asi na to budem musieť hodiť očkom ešte raz keďže som na to takmer okamžite zabudol (to nie je dobrým indikátorom pre čokoľvek). ()