Ten to či no tatakai / Nagai jume / Ano oka no ki ni mukatte (S04E30)

Osobně se neřadím ani k jedné straně "fanoušků" tohoto anime. 1 strana, především manga enjoyers, silně kritizuje konec anime, 2. strana pak jede spíše v duchu nostalgie a hodnotí konec až přehnaně kladně. Konec byl vskutku decentní a AoT celkově patří k jedněm z nejlepších anime vůbec, především u mě si to vysloužilo oblibu díky své suspense části a logice. Ovšem poslední 2 díly nejsou tak černobílé, jak se někteří snaží poukázat. 1. část speciálu byla téměř dokonalá a určitě přihrála hodně možností pro tento závěrečný díl. Ovšem Isayama sám ve svém příběhu udělal několik děr, které se počas tohoto stejného dílu snažil zalepit. Obecně oceňuji příštup MAPPA k celému přetvoření mangy do anime, který se nad míru vyvedl. Nelze ale ignorovat některé detaily ze závěrečného dílu, které nedávají smysl. Isayama se totiž v celém AoT snažil o tzv. bootstrap paradox, který se mu více než jen vyvedl. Celou věc dotáhl opravdu do dokonalosti a zlomový bod v 3. sérii je hodně znát. Neznám člověka, který by si tuto část neužil. Ovšem Isayamův bootstrap paradox přestává fungovat v posledním díle, kdy se některé věci dají vysvětlit možná jen tím, že si Eren sám sobě mazal vzpomínky jako dítěti. U něčeho to nelze vysvětlit ani tímhle. Jeho motivace k armádě, jeho postupování dál příběhem... Konkrétně plot twist ohledně jeho matky v posledním díle nedává absolutně žádný smysl, jakožto to nabourává celou logiku, kterou Isayama budoval. A i když to neničí pointu anime ani jeho závěr, že lidstvo je v cyklu a vždy tu budou války a vždy se celý cyklus agrese, míru, přátelství a boji o vlastním přežití bude opakovat znovu a znovu, tyto detaily jsou důvodem, proč poslední část neskončila u mě jako 10/10 epizoda. Rozhodně to ale není špatný konec, je velmi důstojný k tomu, co Isayama vybudoval a dost anime kousků by si mohlo o takovém konci nechat jen zdát. Ve finále jsem možná radši, že ten díl obsahuje pár chybek, protože nemusím těžce nést, že AoT skončilo a zároveň to nebylo ani špatné, aby se mi to znechutilo. Možná přeci jen v tomto případě něco špatného bylo pro něco dobré. A upravené dialogy z mangy, které byly trochu více krkolomné a ne úplně osvětlovaly vše, jsem si v anime užil mnohem více. See you later, Eren. (09.11.2023)

U mě se rozhodně nadšení nekoná. Jak bylo finále výborně budováno v předchozím díle, zde nakráčel dost standardní a očekávaný konec. Smršť hodiny a půl neustálých soubojů a snových sekvencí, které dělaly bordel v už tak nesouvisle prezentovaných scénách, či nějaká ta snaha o filozofii a otázky smyslu života. Místy dost prvoplánové, mi přišlo. Jediné, co se mi opravdu líbilo, tak finální epilog, který ukázal, že lidstvo se periodicky vždycky zničí samo, ať má předtím úmysly sebelepší. Jsem spíš rád, že už je konec a natahovaná, desetiletá cesta s tímto počinem, je aspoň trochu uspokojivě uzavřena. (06.11.2023)

Kdyby mi někdo před deseti lety řekl že budu na tohle finále čekat tak dlouhou dobu, asi bych mu jednu fláknul a zařekl se, že se na takový seriál už nikdy nepodívám, ale hele ho. Attack on Titan byl už od prvních sérií neskutečnou peckou, která zabírala přední příčky sledovanosti. Díky skvělému světu vznikla dokonce fanouškovská hra, která se těšila stejné popularitě a čekání na další série byl takový mem sám o sobě. To co tomuhle anime tvrdě uškodilo bylo to nekonečný čekání, nadruhou stranu musím přiznat, že to čekání stálo za to. Isajama napsal geniální ending ze kterého by se mohli všichni tvůrci poučit. 5 titánů z 5 (06.11.2023)

Velkolepé finále epického příběhu! Vlastně to bylo po všech stránkách skvělé, ačkoliv jsem měl před zhlédnutím pochybnosti. Byla tu ohromující bitva, emoční scény a strašně se mi líbilo, že příběh se nebál v některé okamžiky razantně zpomalit, aby dovysvětlil příběh, a to především s pomocí hlavních postav, jež naštěstí dostali dostatek prostoru. Útok titánů má opravdu neskutečně promyšlený příběh a finále se jednoduše povedlo! Tvůrci tomu hold odevzdali svá srdce! 🧡 (05.11.2023)

Nádherné, téměř bezchybné zakončení, kde Isayama (i s pomocí obrovského talentu animačního studia) opravil několik chyb, které nadělal v závěru mangy (včetně úpravy několika dialogů). S výjimkou nějakých 20 minut čisté akce hlavně v první části, kdy se mi zdálo, že je střih scén trochu kostrbatý (ale animace byla samozřejmě po celou dobu perfektní, o hudbě asi ani nemusím mluvit) jsem po zbytek finále cítil titánskou tíhu emocí - nadšení, děs, dojetí a smutek. Nejen z krutosti a krásy dění (scéna s zoufalým davem na útesu jako strašně silné vizuální znázornění zde probíraných motivů) a myšlenkově a emočně podnětného rozjímání postav na obrazovce (a že tam bylo aspoň tak 5 momentů, kdy jsem musel odhánět onion ninja padouchy, přičemž závěr byl v tomto už přímo smrtící), ale taky z toho, že jsem věděl, že tentokrát to je opravdu, opravdu THE END. Konec jednoho z nejlepších příběhů, jaký jsem ve svém životě mohl prožít. See You Later, Scout Regiment Heroes. See You Later, Eren, Mikasa and Armin. (05.11.2023)