Reklama

Reklama

Šingeki no kjodžin

(seriál)
  • Japonsko 進撃の巨人 (více)
Trailer 1
Japonsko, (2013–2023), 36 h 45 min (Minutáž: 23–85 min)

Předloha:

Hadžime Isajama (komiks)

Hrají:

Romi Paku, Akeno Watanabe, Susumu Čiba, Unšó Išizuka, Hiroši Kamija, Júki Kadži, Juiči Karasuma, Tomokazu Sugita, Kódži Jusa, Minami Takajama, Hideaki Tezuka (více)
(další profese)

Série(4) / Epizody(89)

Lidé byli nuceni bojovat s obry o záchranu svého pokolení. Když se schylovalo k nejhoršímu, postavili několik měst pod ochranou mohutných zdí, které obři nedokázali překonat. Po jedno celé století si lidé za hradbami mohli oddechnout a žít v relativním míru, avšak odříznuti od okolního světa. Mír ale trval jen do dne, než jedno z těchto měst, obehnané zdí, Maria, bylo napadeno dosud nevídaným šedesátimetrovým obrem, kterému se ochranu města podařilo překonat. Ústřední postava příběhu Aren Jaegar se svou adoptivní sestrou Mikasou při útoku přicházejí o svoji matku a vydávají se vstříc nehostinému světu. (-Victor-)

(více)

Recenze uživatele TheDarKnig k tomuto seriálu (18)

Šingeki no kjodžin (2013) 

Sie sind das Essen und Wir sind die Jäger! - Ať už titulní píseň začíná takto nebo tou druhou variantou, jedno je jasné - Asi si ještě nepamatuji ani jeden anime opening, který by mě tak neuvěřitelně navnadil na samotné anime, pak mě uvěznil ve svých adrenalinem nabitých spárech a nutil mě si poslouchat na youtube jeho dvouhodinové verze, aby mě nakonec vyplivnul po několikadenním maratonu, jen abych díky němu našel svou další závislost na hudebním uskupení ve formě zřejmě nejlepší japonské muzikální tvorby pod taktovkou génia REVO. Děkuji tomuto anime, že mi vrátil víru v to, že možná přece jenom nejsou na csfd všechna anime tak vysoce hodnocená jen kvůli tomu, že anime fanoušci jsou na tom podobně jako momentální obří fan základna Walking Dead nebo Game of Thrones, ale že anime jsou často opravdu neskutečné prožitky (ačkoliv pak je tu zase opak mezi těmi opravdu hardcore otaku, kteří jsou už tím mnoholetým anime zápalem tak unaveni, že většinou většinu hodnotí průměrně až přímo špatně - další extrém, který ve spojení s nostalgií a vzpomínáním na ty "krásné léta sedmdesáté" dokážou už vidět jen chyby a mnohonásobně víc pozitiv už ne.. i když samozřejmě může tu být i faktor toho, že je nezaujal žánr nebo příběh nebo tak něco). Děkuji mu ale kvůli úvodní skladbě i za to, že mě přivedl k Sound Horizon, což je naprostá láska na první poslech. Neuvěřitelně propracované alba, každá jedna skladba a celé opery. A vše pod taktovkou jediného muže. K samotnému anime - nebudu zatajovat, že subžánry hrdinská fantasy, dark fantasy či military fantasy jsou přesto, že miluji fantasy žánr jako celek, mé nejvíc milované. A i proto stačily první dva, či tři díly a byl jsem pohlcen. Zasazení do postapo, způsobené obřími lidožroutskými uprchlíky z ústavu pro choromyslné, správně postupně odhalované motivace a následný vývoj hlavních postav, příjemné vedlejší postavy, tvrdost i humor při výcviku nové elity - vše je zvládnuté na jedničku bez jediné chyby. Nejdůležitější je pro následující děj, že díky funkčnímu načrtnutí postav na poli pouhých! 2 či 3 epizod jako živých lidí plných odvahy, naděje a síly, případně odhodlání a vůle má divák rád nejen hlavní postavy a pár vedlejších, ale fandí tomu uskupení jako celku. A teprve pak se ukáže autorova naprostá, děsivá, přímo šílená nekompromisnost a tvrdost, ukáže se, že tenhle svět nebyl vytvořen pro vývoj postav v stále větší a větší hrdiny, ale naopak byl vytvořen čistě pro to, aby všichni, všichni! trpěli, procházeli pekelnou očistou každý jeden moment své existence a nic, vůbec nic je nemohlo spasit, maximálně jenom odložit neodkladný pád. Jenže já jako divák jsem taktéž velmi nadějný a emocionální tvor a tak při každém jednotlivém vzchopení nabírám spolu s hrdiny další a další energii na vzpouru proti tomuto krutému osudu.. abych znovu a znovu dostal sám sebe do nejčistší deprese a zmaru. Jo, miluji tohle anime a taky ho nenávidím. Miluji ho za to, jak dokáže podat ty vypjaté scény, ze kterých šlehá stejná míra osudovosti a epiky jako z těch nejvíc high fantasy, miluji ho za to, jak se Arnim, Mikasa i Eren, každý svým způsobem, vyrovnávají s světem, kde žijí a snaží se kráčet dál, miluji ho za výbornou gradaci, kdy se anime po prvních dvou dílech už nezastaví a valí na vás těžší a těžší balvany války, kamarádství, výborných proslovů (slyšel jsem na tohle stížnosti, mám rád proslovy přesně takové, jaké jsou klasické pro skutečné války - plné patosu, snahy přesvědčit vojáky, že bojují o ty nejvyšší cíle apod. - tady takové jsou), naprostých emočních znásilnění (málem jsem se už jen při vzpomínce na některé rozbrečel.. znovu), ale také fanatismu, zbabělosti a krutosti, ach krutosti. Miluji ho i za výborně zvládnuté technické aspekty - jak animačně (opravdu se někteří stěžují na tohle? LOL), někomu ale může přijít to zamrznutí obrazu do stylizovaných maleb jako snaha ušetřit, ale mě to přišlo jako snaha zdůraznit celou náladu a atmosféru, tak zvukově a hudebně (soundtracky v anime jsou už tak nějak klasicky výborné, ale tenhle ve spojení s těmi obrazy dělá občas skutečné zázraky - Vogel im Käfig nebo překvapivě funkčně použité popové či rockové skladby dokonce i v hrdinských momentech). Stejně tak jsou, a samozřejmě to je v military fantasy opravdu důležité, výborně zpracované akční sekvence, ať už jde přímo o souboje nebo o cokoliv jiného. S tím souvisí výše zmiňované, člověk si užívá momenty, kdy mu buší srdce jak veverce a navíc ho má v krku. Opravdu, vůbec se nedivím, jaký úspěch už první sezona měla a jaký úspěch následně začala mít manga. Protože tohle je po stránce příběhu, dramaturgie, postav, akce a řekl bych i hloubky (ačkoliv to samozřejmě není pokus o nějaký Evangelion nebo Ghost in the Shell, ale to co zde je, prohlubuje vztah k světu Erena a spol.) naprostý klenot. Až se trochu bojím, že druhá sezona celý dojem pokazí, protože to vše bude jenom roztahovat, bude ji silně chybět záporák, který byl zde (úžasný charakter!) a celé se to utopí v opakování toho stejného. Mangu jsem zatím nečetl, takže nevím. Neříkám, že bych si Shingeki no Kyojin užil stejně i tehdy, kdybych viděl předtím stovky anime, ale... je tu silná možnost, že ano. Tohle se mi prostě trefilo přímo do mého černého kokora. PS: Ne, postavy tam opravdu furt jen neřvou a pokud ano, zcela to sedí do toho,co zrovna prožívají. Postavit celý komentář na tomhle je trošku divné, vskutku. () (méně) (více)

The Final Season (2020) (S04) 

Poslední a zároveň nejdelší sezonou Shingeki no Kyojin definitivně dosáhl kultovního statusu jakožto jeden z nejmonumentálnějších a tematicky i vypravěčsky nejkomplexnějších a v neposlední řadě nejvíc pohlcujících příběhů (nejen) o stavu lidstva a lidské existence napříč historií naší planety, ať už s titány nebo bez nich. A zároveň tato sezona zpečetila status SnK jako jednoho z nejkrásnějších a nejtragičtějších pohledů na osudy vybraných jednotlivců (a populací), reprezentujících přirozenou i umělou rozmanitost a různorodost světa se všemi temnými i světlými stránkami, které to přináší. Nic z toho by ovšem nebylo možné a nemělo zdaleka takovou sílu, kdyby Hajime Isayama předtím tak pečlivě nevybudoval brilantní základy v předchozích částech, zejména pak v 2. a 3. sezoně. ()

Umi no mukógawa (2020) (S04E01) 

War is a terrible thing Ale tak dobře se na ni dívá, jak by jistě řekl seržant Gross, nechť mu země není lehká. Nutno ovšem podotknout, že určité momenty v této epizodě dobře prodaly ty opravdu děsivé, veskrze odporné a nepříjemné aspekty, které provází totální válku. Jistě, vidět titány ve střetu s moderními výdobytky technologie bylo dechberoucí, zvlášť když MAPPA znovu dokázala, že CGI umí dost slušně (a bez něho by tu dynamickou akci asi opravdu nešlo udělat), ale hned vzápětí na člověka dolehne ta ošklivost reality, která byla zobrazena. A to se tady netýká jenom samotné brutality války. Ani zdaleka ne. Oproti manze pár zajímavých změn, přičemž jedna z nich hezky doplnila kontext, který mi ostudně unikal a druhá má potenciál být opravdu zásadním dílkem celé té komplikované skládačky tohoto monumentálního příběhu. ()

Jamijo no rešša (2020) (S04E02) 

První epizoda dala ději počáteční explozivní (ha!) impulz, v druhé epizodě, nazvané Půlnoční vlak, se už staví pevné základy pro začátek staronového příběhu a vývoj staronových postav. Je radost sledovat, jak se každým momentem svět, děj i postavy nezadržitelně začínají sunout k stále větší komplexitě a hloubce. Stačil k tomu vlastně pouze jeden na první pohled jednoduchý, ale ve skutečnosti velmi odvážný a efektivní krok - změnit perspektivu (víme, jak rozporuplně to dopadlo zrovna tento rok např. v The Last of Us 2). Nejde opomenout ani skvělou práci, kterou odvádí studio MAPPA. Řemeslné provedení této epizody bylo něco, co se vidí spíše u anime filmů než u seriálů. Kompozice scén, použití kamery, střihu, míra detailu na obličejích postav, celková dynamika scén -a to vše v epizodě, která byla "klidná", postavená na dialozích. Klidná píšu v uvozovkách, protože třeskot zbraní sice dočasně utichl, ale život v dlouhodobém konfliktu po sobě zanechal traumata, které nespravedlivá a krutá společenská a politická realita Marley ještě prohlubuje. A často je přímo jejich hlavním původcem. Epizoda byla velmi zajímavá v momentech rozhovorů mezi generálním štábem Marley a válečníky, které naznačují další geopolitická dějství, ale opravdu atmosférická a silná byla v menších, rodinných scénách samotných Eldianů, kde prostřednictvím jedné z postav figuroval až děsivě reálný vhled do prohnilosti totalitních systémů a jeho vlivu na racionalitu a mysl lidí. Scéna rodinné večere byla spíše tragi než komická a skončila čistě hororově. Ale abych nebyl celý komentář tak strašně vážný, SASUGA PIECK-CHAN DA!!! A snad se do konce série dozvíme taky to podivuhodné tajemství, které prý ukrývá jedna z postav :-) ()

Kibó no tobira (2020) (S04E03) 

SPOILER I have been thinking everyday since coming here, how did things turn out this way, ruined minds and bodies, people with no freedom left. People who even lost themselves. What kind of person would want to go to war if they knew they will end up like this? But there was something there all along, pushing us through hell. For most of us that something is not our free will, we were forced by others, or by our environment. That's why the people who push themselves into this hell see a different hell from the rest of us. They see something beyond this hell, maybe it is hope, maybe it is an another hell. I don't know which it is. The only people who do know are the ones who keep moving forward. Krásně podaná esence tragického příběhu SnK a možná i dějin civilizace jako takové. Jestli se genialita Isayamou vytvořeného světa naplno ukázala ve chvíli, kdy byl dosažen sklep Grishy Yeagera, touto epizodou se poprvé opravdu naplno ukázala genialita jeho práce s postavami. Znovu extrémně temný a neskutečně napsaný pohled na dehumanizaci a lidskou cenu války. Ovšem pro úplné docenění Reinerova vinou zmítaného života v úžasné paralele k Erenovi a pro docenění veškerých nuancí života válečníků na této osudové misi musím každému doporučit i předlohu, neboť MAPPA musela na tomto místě šetřit čas a prostor. Škoda všech těch produkčních problémů, ale na druhou stranu, studio zatím předvádí i v stižených podmínkách skvělou práci. We were just kids.....we didn't know anything ()

Te kara te e (2020) (S04E04) 

Ticho před bouří. Skvělý build-up. A nejhezčí a možná zatím nejlépe zrežírovaná epizoda v této sérii. Konečně zcela bezproblémové tempo, výborně zvládnutá návaznost scén po dějové, případně i symbolické stránce. A i animace a hlasové výkony znovu na jedničku. Co se samotného děje týče, dostaneme několik dalších pro tento svět zásadních odhalení (ten nový úhel pohledu vlil sérii opravdu neuvěřitelné množství nové krve do žil, kdo by čekal, že se něco takového po šíleně dobré druhé polovině 3. série dá ještě udělat) a dojde i na několik tíživých, výborně napsaných osobních momentů (např. rozhovor v nemocnici). Ústředním motivem této epizody ale podle mě bylo ukázat to, že děti mohou zůstat a většinou zůstávají dětmi, i přes všechny otřesné okolnosti života. Proto moje poznámka na začátku komentáře o nejhezčí epizodě. Ano, i po stránce animace, ale hlavně díky té krásné, lehké atmosféře výdechu, která byla tak potřebná pro postavy nových "válečníků" (a jednoho velmi unaveného válečníka), pro jejich charaktery i pro jejich další humanizaci. Divák si díky tomu může vytvořit mnohem jednodušeji sympatie a osobní pouto + si může sám na chvíli oddechnout. Ovšem, koneckonců, tohle je stále svět SnK, takže již na konci epizody přichází další nádech. PS: THAT SCENERY OF PIECK, MAPPA ACTUALLY DID IT! :)) ()

Sensen fukoku (2021) (S04E05) 

SPOILER I just keep moving forward... until my enemies are destroyed! ()

Gijúhei (2021) (S04E09) 

SPOILER if you win, you live, if you lose, you die. If you don't fight, you can't win. Fight. Fight! ()

Damaši uči (2022) (S04E18) 

Čekání na nové epizody bude dalších pár týdnů fakt tortura. Proč má každá epizoda pocitově jenom pět minut? Krutá daň, kterou musí člověk platit za privilegium sledovat takto mistrovsky napsanou (a adaptovanou) fikci. :(( ()

Ani to otóto (2022) (S04E19) 

SPOILER Prakticky bezchybná adaptace po stránce tempa, kompozice a dynamiky scén, střihu a soundtracku (o tradičně excelentních VA asi nemá smysl mluvit). Dokonce se povedlo nějakým způsobem obejít ve velké míře klasickou anime cenzuru, což je věc téměř nevídaná a strašně to vylepšuje celkovou atmosféru. Druhá (nebo už vlastně třetí) bitva o Shiganshinu je stejně jako bitva předchozí neuvěřitelně osudová, velkolepá, dramatická, nemilosrdná a šokující (a nakonec i mystérium světa odkrývající). Jenom tentokrát je střet kvůli zcela změněným okolnostem mnohem méně naivně hrdinský a černobílý a mnohem komplikovanější, morálně složitější a proto pro diváka i krutější a bolestivější. V pozadí všeho dění přitom už definitivně přetrvává nepříjemný pocit, že tentokrát jsou kostky vrženy na hrací plochu nejen naposledy, ale takovým tragickým způsobem, že nakonec tato válka sežere všechny. ()

Mirai no Kioku (2022) (S04E20) 

SPOILER Stejně jako to, co bylo ukryto ve sklepení Jaegerovic domu ve Shiganshině, obrátilo celý SnK svět naruby a masivně ho rozšířilo, šílené odhalení této epizody zvrátilo vše, co jsme doposud věděli o příběhu. Je extrémně složité, psát příběh takto dlouhý, spletitý, vrstevnatý, plný tajemství, zvratů a malých detailů a náznaků aniž by se autorovi rozpadl pod rukama v momentě, kdy má vše do sebe zaklapnout. Ale Isayamovi se to povedlo. Proto je pro mě osobně několik kapitol, které uvidíme napříč touto polovinou závěrečné sezony, naprostý vrchol vyprávěčského umu. A samotné "Memories of the Future" jeden z nejlépe provedených a nejvíc šokujících příběhových zvratů v historii. Jsem zvědavý, zda se internet zboří podobně jako když vše bylo vyjeveno v manze. Hodnotím alespoň 11/10 :-) (abych oddělil absolutní vrchol od velkého množství předchozích vrcholů, které tato série už měla... a bez kterých by toto vyvrcholení nejen nemohlo existovat, ale ani nemělo takovou sílu (samozřejmě, že sílu veškerým odhalením a zásadním momentům série dodaly i již zmíněné od začátku pečlivě rozsívané náznaky a detaily). PS: VA Grishy ze sebe v této epizodě vydal všechno, hlavně ve scéně po masakru, jedna z nejtragičtějších a nejdepresivnějších scén série. ()

Nisennen-mae no Kimi kara (2022) (S04E21) 

GIGANTIC SPOILER Hear me, all Subjects of Ymir. My name is Eren Yeager. I now speak to all the Subjects of Ymir, by way of the Founding Titan's power. Every wall on the island of Paradis has been unhardened. the Titans buried within them have begun to walk. My goal...is to protect the people of Paradis, who bore, and raised me. But the world desires the extinction of the people of Paradis. Over countless years, their hatred has grown beyond this island. They surely will not stop until they have killed every last one of our people. I reject their desire. The Titans of the Walls will trample and rumble all the lands beyond this island. Until the lives there... are eliminated from this world! ()

Hjókai (2022) (S04E22) 

Nostalgické ohlédnutí, rozlučka a smíření. Ve více než jednom směru. ()

Jújake (2022) (S04E23) 

SPOILER Cena oběti za svobodu/za záchranu člověka. Kdo/Co o ní rozhoduje? Kde je ta hranice, kdy se ze svobody stává nový útlak. Co by k tomu asi řekly nedobrovolné oběti (využité jako palivo pro ideologii), kdyby ještě mohly mluvit. Tematicky výstižné dialogové střety a v pozadí temně atmosférický soumrak bohů. Ponurý západ slunce nad rozpadající se civilizací i lidstvím. ()

Kaiko (2022) (S04E27) 

SPOILER Special people do exist, I just simply wasn’t one of them. Ale ano, byl. A MAPPA v této epizodě po několika slabších epizodách zase ukázala, že když chce, dokáže být opravdu speciální taky. ()

Džinrui no joake (2022) (S04E28) 

SPOILER I am gonna destroy them! Every last one of those animals that's on this earth! Tematicky i formálně dokonale vystavěný závěr na kontrastu krásy a krutosti světa. Během první poloviny jsem cítil naději i radost a přitom strašný smutek, během druhé zadostiučinění i odevzdání a přitom strašné mrazení. Závěrečná scéna "Úsvitu lidstva" jeden z nejvíc ikonických momentů v historii fikce. Kdo by takto neuvěřitelný vývoj příběhu a postav, tematickou hloubku a vyprávěčské mistrovství (kde roztříštěný a retrospektivní způsob vyprávění nebyl zvolen jen pro uchování tajemna - ačkoliv to byl zřejmě primární důvod, ale i z důvodu, že celá realita tohoto světa je nelineární) kdysi dávno, v jednoduchých časech akčního survival hororu, čekal. Kolosální dějový oblouk ve čtvrté sezoně (resp. na konci 3. sezony) pronikl konečně pod povrch/hladinu, a každý mohl poprvé spatřit, že vše, co jsme z oblouku doposud viděli, byla ve skutečnosti menší polovina hlubokého kruhu, načež se ještě ukázalo, že kruh ani není obyčejným kruhem, ale je to Uroboros. Myslím, že takhle nějak bych metaforicky popsal Isayamovu mangu... alespoň do tohoto bodu. ()

Ten to či no tatakai / Nagai jume / Ano oka no ki ni mukatte (2023) (S04E30) 

Nádherné, téměř bezchybné zakončení, kde Isayama (i s pomocí obrovského talentu animačního studia) opravil několik chyb, které nadělal v závěru mangy (včetně úpravy několika dialogů). S výjimkou nějakých 20 minut čisté akce hlavně v první části, kdy se mi zdálo, že je střih scén trochu kostrbatý (ale animace byla samozřejmě po celou dobu perfektní, o hudbě asi ani nemusím mluvit) jsem po zbytek finále cítil titánskou tíhu emocí - nadšení, děs, dojetí a smutek. Nejen z krutosti a krásy dění (scéna s zoufalým davem na útesu jako strašně silné vizuální znázornění zde probíraných motivů) a myšlenkově a emočně podnětného rozjímání postav na obrazovce (a že tam bylo aspoň tak 5 momentů, kdy jsem musel odhánět onion ninja padouchy, přičemž závěr byl v tomto už přímo smrtící), ale taky z toho, že jsem věděl, že tentokrát to je opravdu, opravdu THE END. Konec jednoho z nejlepších příběhů, jaký jsem ve svém životě mohl prožít. See You Later, Scout Regiment Heroes. See You Later, Eren, Mikasa and Armin. ()

Reklama

Reklama