Dům pro Irene

Craig Morisson byl chlap, jehož příběh by měl být povinnou četbou všech těch, kteří považují starou generaci za bezcenný póvl. Ostatně respekt každému, kdo díky nezdolné vůli a životním zkušenostem vede válku na tolika frontách a přesto si ve finále může říct "je to POŘÁD MOJE". Pocta sklonku života okolnostem navzdory + nádherná závěrečná scéna, která nestydatě křeše snad všechny druhy emocí. (12.02.2014)

Přišlo mi to až moc na sílu. Stáří je samozřejmě sviň a nic hezkého, a je fajn, že tady se stařík rozhodne být stále aktivní a postavit nový dům pro sebe a svou milovanou ženu, která začíná trpět stařeckou demencí. Ale geronto sex jsem zrovna vidět nemusel, ten soud taky asi těžko mohl vyhrát, takže se nakonec dívám na pohádku, a tak zaujme jen krajina, kamera a satira na byrokracii a na nesmyslné zákony, kdy musíte obhajovat někomu cizímu, že si na svém vlastním pozemku něco stavíte, a ještě mu za to platit, aby měl bezpracný zisk. Absurdita moderní doby. (02.04.2024)

Nezačíná to ani nijak zvláštně, prostě jen kanadsky pomalu. A stejně pomalu to plyne i dál a melancholickou ideu nahlodávají jen kancelářské úřední krysy, na které ale skvělý Cromwell hází bobek, dokud to jen jde. Jeho jediným plánem je prostě jen postavit dům pro svoji vyvolenou, se kterou zůstane stůj co stůj a ať si svět i okolí myslí co chce. Docela silné konverzační drámo, na které se ale hezky i smutně koukalo. A výborná ústřední dvojice. ~~~ Podívej ty vlasy. Jak dlouho si se nestříhal? (09.11.2014)

Starecká demencia je sviňa. A vlastne pokročilá staroba ako taká. Film dobre vyvažuje problémy, s ktorými sa potýkajú penzisti, s nefalšovanou láskou, ktorá prežila desaťročia. A potom je tu odporný byrokratizmus, ktorý žerie nervy všetkým, starým aj mladým. Filmu nedávam vysoké hodnotenie, nie je to úplne moja šálka kávy, ale uznávam, že na konci príde veľmi dobrý pocit. Celkovo bola rola výborne zahraná Jamesom Cromwellom. A je tu jeden veľmi dobrý výrok: "Čo chceš do mňa? Aby som stále len ležal? Na to bude čas, keď budem mŕtvy." (16.05.2021)

To je film, který nemůžu a ani nechci hodnotit nějak objektivně. Celou dobu jsem měla před očima svého dědečka, který byl truhlářem srdcem a duší a ještě dnes si pamatuji tu vůni dřeva z jeho dílny, to jak jsem sbírala různé odřezky a stavěla si z nich pak domečky pro panenky. Chodila jsem fascinovaně kolem těch obrovských pil a hoblovacích strojů, pomáhala jsem dávat piliny do pytlů, když byl děda večer v hospodě a zařizoval si tam další zakázky. Druhý den jsem pak byla vyslaná babičkou hledat jeho zuby, protože je někde ztratil cestou. Dnes to už jsou jen krásné a úsměvné vzpomínky. Takže jak byl celý film trochu prodchnut sentimentalitou, tak jsem jí z velké části nasála do sebe i já. A díky za neuvěřitelné výkony obou hlavních protagonistů, kteří mně v určitých momentech vehnali slzy do očí. Maurice Chevalier napsal : "Muž s bílými vlasy je jako dům, na jehož střeše leží sníh. To ještě zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň. Já s tím souhlasím. (02.03.2015)