Dotek zenu

Zlatá Palma - výběr (12.09.2006)

Tříhodinový epos sice bývá vyzdvihovaný jako zásadní milník kung-fu a wu-xia filmů, ale jeho vztah k nim je asi stejný jako má Tarkovského "Stalker" k postapokalyptickým akčňákům. King Hu stvořil fenomenální unikát, který se tyčí nad celým světem bijáků s bojovými uměními i potulnými šermíři. Mnohé jiné snímky těchto žánrů, byť příznačně vzniklé až po "Doteku zenu", se snaží vedle fyzických atrakcí začlenit také filosofii bojových umění, ačkoli to převážně činí vyloženě doslovně. Hu naopak využil tehdy populární žánr, aby vytvořil úchvatně lyrický film, který na základě taoistických motivů divákům spolu s postavami dá pocítit dotek budhistického prozření, a dokonce i zenového osvícení. Radikálnost Huovy vize se ukazuje při srovnání s často vzpomínanou "literární předlohou", kterou je klasická kratičká povídka s nadpřirozenými a duchařskými prvky. Ty ale Hu zcela staví na hlavu, respektive jejich taoistický základ demaskuje racionalitou i buddhistickou širší perspektivou. Jeho film zůstává mimoběžný dobovým i dnešním standardům vyprávění. Nejblíže k jeho struktuře má původní trilogie "Matrix". Stejně jako v ní Hu před diváky rozkládá vyprávění, které nás provede různými způsoby nahlížení světa (byť to oproti "Matrixům" dělá méně doslovněji a na dvoupětinovém rozsahu). Od taoistické cesty harmonie osobní existence s bezprostředním okolím, přírodou i domnělými energiemi a duchy kolem nás se vydáme přes nazření širšího světa, souvislostí a vlastní role v jeho síti vztahů, až po závěrečné osvícení, které ale příznačně není dáno hlavním hrdinům - ti jej mohou být během svého prozření pouze svědky. V souladu s tím také vyprávění "Doteku zenu" postupně mění ústřední postavu, respektive se věnuje různým vzájemně provázaným figurám (na rozdíl "Matrixů" s jejich západně individualistickým ideálem "vyvoleného"). Původní název jako ústřední figuru stanovuje chrabrou dámu, zatímco vyprávění do popředí klade obyčejného učence, který ale není hrdinou, nýbrž průvodcem diváků. Právě jeho hledisko do značné míry podmiňuje úchvatně impresivní styl filmu a v mnoha sekvencích, obzvláště těch bojových doslovně ospravedlňuje jejich stylizaci. Ta vychází ze symbolistní a taneční tradice pekingské opery a odlišuje se od dobového standardu choreografie a estetiky hongkongských bojových filmů, přejímané ze sestav konkrétních bojových škol i krvavé doslovnosti populárních samurajských bijáků. Na západní diváky může "Dotek zenu" působit enigmaticky, což do značné míry vychází z jeho esenciálního sepětí s čínskou kulturou i z Huovy práce s jejími tradicemi. Ale i přes tuto kulturní bariéru "Dotek zenu" dokáže náležitě otevřenou mysl uhranout přinejmenším svou formální bravurou, především pak v oblasti střihu, práce s barvou a kmerovými kompozicemi. (22.07.2023)

Klasický kung - fu film. Děj spojující několik povídek ze souboru Podivné příběhy z čínského ateliéru není zdaleka tak důležitý jako ukázky bojových uměních. Souboje probíhají především na neviditelných drátech. Lidé létající v povětří a mistři zenu mizející v západu slunce vytvářejí krásnou směs bojových a duchovních hodnot. Film má za úkol zprostředkovat divákovi prostřednictvím obrazu i děje zenový zážitek. Nakolik se to povedlo si netroufám soudit, protože ještě nejsem mistrem zenu. (03.08.2004)

Plnohodnotný bojový film s prvky boj.umění. (29.07.2008)

Sammo Hung Kam-Bo zde má první zajímavější filmovou příležitost. Role Jackie Chana musela být hodně malá, protože jsem si ho vůbec nevšiml. Původní tchaj-wanská verze byla uvedena ve dvou částech v letech 1970 a 1971, protože při uvedení první části nebylo natáčení ještě ukončeno a celkový čas byl v součtu 200 minut. Scéna v bambusovém lese byla v obou částech v první na konci a ve druhé na začátku. V listopadu 1971 byly obě části pro honkongský trh sloučeny do jednoho snímku o stopáži 187 minut. (23.12.2011)

Keď je kráska v nesnázích, môže sa konečne predviesť aj mamičkin nepriebojný synáčik a ukázať, čo je v ňom. Trojhodinový film je popretkávaný viacerými kratšími a dlhšími súbojmi, poväčšinou v lese a tak nemá kedy začať nudiť. Súboje sú možno prestrihávané trochu zmätočne (čo je to ale oproti dnešnému epileptickému strihu), ale cítiť, že bolo pre ich prehľadnosť urobené vzhľadom na možnosti maximum. Dlhšia je iba expozícia, o čom bude film, sa dozvieme až po trištvrte hodine. Záver sa uzavretiu nejakého dejového oblúka, aký by sme na dlhší úvod čakali, vzdáva a prichádza tak k titulnému "dotyku zenu". (28.09.2016)

Smysl tohoto filmu mi trochu unikl. Na zenovou filosofii expert nejsem, tudíž asi nejsem tím správným divákem. Jenže z počátku se zdá, že se bude na co dívat. Mladý malíř se zaplete do pronásledování dvou vládních nepřátel – generála a Zprvu pociťuje sympatie k pronásledovaným, ale i k mladému pronásledovateli, postupně se však začne přiklánět ke dvěma uprchlíkům. Ti jsou očividně obviněni neprávem. „Hrdina“ (uvozovky vysvětlím dále) se do dívky zamiluje, a (i trochu pod tlakem matky) chce si ji vzít. Tady bych měl podotknout, že tento film trvá tři hodiny – 2 díly po 1,5 h. První část se tedy docela slibně rozvíjí, soubojů tu sice moc není , ale sem tam se zableskne čepel nějakého toho meče, což se v kombinaci s létajícími scénami (wire-fu) zdálo dobrým příslibem pro část druhou. Jenže! Druhá část pomalu, ale jistě opouští příběh sympatického malíře, opouští vlastně jakýkoliv příběh! Kamera sice sleduje oba uprchlíky, ale nedozvíme se o nich ani o píď víc, než v díle předchozím. Tady se souboje docela zmnoží, ale vzhledem k absenci příběhu působí dost samoúčelně. Oba (vhledem k první půli filmu noví) hrdinové nemohou nijak přirůst k srdci. I přesto je asi největším překvapením filmu závěr, kdy se pozornost přenáší na mnicha, u kterého oba uprchlíci kdysi prodělali výcvik. Konec filmu působí jak z nějaké kýčovité buddhistické brožury. Mnich sedí proti zapadajícímu slunci, vidíme jen jeho siluetu Nemá pro mě asi význam hledat v tomto filmu nějaké hlubší smysly, když zenu nerozumím ani za mák. Škatulata s ústřední postavou jsem si vysvětlil jako určitou hierarchii v lidské společnosti – malíř, bojovník/uprchlík, skoro bůh. Jejich schopnosti jsou jakoby odstupňované. Malíř se zdá neschopný, jeho cit pro pozorování se však upotřebí ve vymýšlení taktiky. Oba bojovníci umí zacházet se zbraněmi, chybí jim však ono pozorování, pouto se lidmi. Mnich jako by oba tyto přístupy propojil. Asi proto mu připadlo právo celý film uzavřít. Film má krásnou kameru, v bojových scénách zajímavý, někdy však příliš rychlý, střih. Krásná příroda a čínské kostýmy za vidění rozhodně stojí. Snaha sdělit i něco víc než jen „obyčejný“ dobrodružný příběh však film tříští, a dělá ho nudným. (29.10.2005)

Opět létající bojovnici já prostě nevím jsou sice scény co se mi líbí, ale někdy se nedá dívat. Délka je zbytečně dlouhá až nakonec film nudí a příběh není dobrý. Tyhle cibulky na hlavě nejsou dvakrát moje láska. (14.10.2018)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (14.02.2009)

Celý čas som rozmýšľal, z koľkých príbehov, resp. motívov sa tento príbeh skladá. Na začiatku je tu pekný pokus o ´´ducharinu´´, potom trocha tej ( zbytočnej ) romantiky, neskôr príde wuxia, následne akési revenge či exploitation. Ani jedno ale nefunguje. Či je to problémom zbytočného naťahovania minutáže, alebo proste neschopnosťou tvorcov pracovať s tak komplexným námetom, každopádne to tiahne do podpriemeru. (04.05.2019)

Je to až neskutečné, že některé filmy prostě nestárnou. Samozřejmě, ta vizuální stránka trochu stárne, ale příběh tohoto skvělého wuxia filmu je prostě pořád výborný a pořád vás dovede strhnout i po takové době. Ano, ta stopáž se na první pohled může zdát přetažení, ale ve skutečnosti tomu tak není a film vás bude bavit, samozřejmě za předpokladu, že máte ke kung fu nějaký vztah. (30.06.2015)

jo, má to kouzlo, nefalšované. (05.03.2021)

Autor příspěvku v knize 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete nazval tento úžasný film Rosettskou deskou žánru wuxia. Tedy něčím zásadním, co pomáhá pochopit a definovat další filmy daného žánru (Rosettskou desku našli Napoleonovi vojáci v Egyptě a na jejím základě rozluštil Champollion hieroglyfy). Český překladatel si s pojmem zjevně nevěděl rady, proto z něj udělal Rosettu Stoneovou žánru wuxia. Na kráse a působivosti Doteku zenu to naštěstí nic neubírá. (11.02.2009)

ocenenia : MFF Cannes 1975 - Cena spoločnosti "Commission supérieure technique de l'image et du son" (CST) (?) (19.01.2013)

Ze začátku to bylo natahované jak žvýkačka a to zbytečně. Ke konci sme se konečně dostali k Jackie Chanovia Sammo Hugovi, ale moc toho ani nepředvedli, takže taky žádná slává. Ale jiní předvedli a dalo se to a to duchovno zabalené v kung-fu bylo magické. (04.05.2012)

Jak dost dobře vychválit film, který nelze přechválit? Pro pochopení filmu je možná nejlepší jej zasadit do kontextu, ve kterém vznikl. King Hu tímto filmem kriticky vystoupil proti zavedenému stylu ve wuxia (bojovnických) filmech, které v 60. letech produkovala hongkongská studia. Tyto filmy byly plné magie a nadpřirozena, proti čemuž Hu reagoval novým stylem historicistického wuxia; právě v tomto spočívalo Huovo mistrovství (Mě osobně magie, kterou později opět zpopularizoval např. Tsui Hark, ve wuxia filmech nevadí, příkladem takového filmu vysoké kvality může být „Bojovníci z hory Zu“.). Hu byl v tomto ohledu inovátor žánru, který inspiruje režiséry wuxia dodnes. Dotek zenu se lehce inspiruje povídkou čínského spisovatele Pu Songlinga, hlavním postavou není machistický hromotluk, ale neúspěšný umělec a literát; hrdinství zosobňuje mladá, energická žena–bojovnice (od toho i původní název Xianu), která i přes své schopnosti neztrácí nic ze své ženskosti. Druhá jmenovaná postava se stala prototypem žánru. Kromě světa bojového umění je ve filmu obsažen – jak napovídá již název – svět zenového (v Číně chanového) buddhismu. Prvek tajemna ve filmu tedy netvoří magie ale náboženství, za hranici reality film zajde jen lehkým „dotekem zenu“. Kromě buddhistických motivů je film „zenový“ i po vizuální stránce; střih akčních scén záměrně pracuje s chybami, kterými chtěl Hu přinést obraz blíže divákovi: “Diváci sami jsou kamerou. Nechci, aby diváci seděli a dívali se, chci, aby byli v pohybu.” Vidět tento film je skutečně kulturním zážitkem, který se vyrovná klasikým historickým eposům západní kinematografie (řekněme Vláčilovo Údolí včel), nebo (o dost známějším) klasickým japonským historickým filmům (Kurosawa). (21.07.2011)

Dotek zenu je o písaři Ku, slečně Yang, která je vystavena hrozné budoucnosti … Spletitý příběh promísený duchařskými povídačkami, bojovým uměním až k rozhřešení problému, který spočívá v nelehké budoucnosti slečny Yang. Bude nakonec spravedlnost po odplatě znovu nastolena??? První část filmu odsýpá velmi pomalu, takže místy nudí i přes napínavé okamžiky. Ale jen první čtvrt hodinku, potom se vše obrátí a divák začíná víc rozumět indiciím ze kterých si postaví prozatímní dějový celek… než se vlastně vůbec divák dostane na samý konec příběhu. Mě film začal bavit právě ke konci první části na kterou navazovala část druhá – konečná. Když bych měla hodnotit tento film ze všech obdobných filmů (s tématem bojového umění, zenu apod.), které jsem měla možnost vidět musím uznat že na svojí dobu (1969) je Dotek Zenu velmi vkusně natočený. Nejvíc jsem byla unešená a zároveň velmi potěšená scénou boje v bambusovém lese. (13.08.2012)

Markéta Lazarová made in Tchaj-wan. Ta ikonografie, obzvláště ke konci. Je to už dlouho, co jsem si dal řádný kung-fu movie a tohle bylo na mém listě už nějakou dobu a asi bych si neodpustil, kdybych se tomu vyhnul. Ale více než kung-fu se film zabývá vlastními artistickými kvalitami. 'A Touch of Zen' si plyne svým tempem, i když má dost drasticky přepálenou stopáž, nějak to k filmu pasovalo. Spíš je to otázka čistě toho, jak moc se zrovna cítite na to být trpělivý sledovat tříhodinovej film, kde se snaží banda císařovských poskoků, která se množí v číslech a síle postupně udolat stíhanou krasavici a hrstku jejích přátel. Zkrátit se to ale definitivně dalo. (11.08.2019)

"Even if we're only friends, I still would like to help you." "I am afraid you, sir, are not the "duel to the death" type."     Významný kung-fu film plný úžasnej bojovej choreografie, zaslúžene zaradený do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Je koncipovaný ako stará čínska legenda o záhadnej bojovníčke (preklad originálneho čínskeho názvu je "rytierska žena"), ktorou je pôvabná, ale neustále zamračená dievčina Yang. Ďalšími hrdinami príbehu sú potom mladý učenec Ku, ktorý pôsobí tak trochu ako truhlik, ale zato má za ušami a jeho prísna matka, ktorá by ho rada za každú cenu oženila (tá herečka je inak na jeho matku príliš mladá, takže to obsadenie je trochu otravné). Na prvú akciu sa síce čaká pomerne dlho (okolo 1 hodiny), ale keď konečne príde, tak stojí za to. Tých súbojov je tam potom neúrekom a sú ohromne elegantné a dokonale prepracované. Inak trochu škoda, že pomerne dosť z nich sa odohráva v noci, takže je figu vidieť. Počas prvých dvoch hodín sa vo filme striedajú nesmierne podmanivé momenty s dianím, ktoré naopak pôsobí zbytočne dosť rozvláčne. Dielo je to ale veľmi nevyspytateľné, takže v poslednej hodine sa nečakane vyberie po úplne odlišnej ceste. A to po ceste obrazovo úchvatnej, s ohromne pôsobivou, až mystickou atmosférou. Záverečné súboje s démonickým žltým veliteľom a s nesmierne charizmatickým červeným mníchom vyvolávajú zimomriavky a sú dokonalým vyvrcholením filmu (tie vidiny v závere sú úžasné). Skvelo je do filmu zapracovaná aj hudba. (04.02.2023)

Haik. (26.12.2013)