Ve spárech yakuzy

Kitano jako nelítostný yakuzák? Nu, proč ne? Tento všestranný a osobitý režisér každým svým dílem dokazuje, že jeho všestrannost se neomezuje jen na natáčení, ale projevuje se také v herectví. Dokonalé dílo, které mimo jiné také zajímavým způsobem poukazuje na problém multikulturality, hlavně pokud jde o soužití různých mafií. (27.12.2009)

Krása. Bezchybné skloubení krvavého násilí a humoru přesně v tom originálním kitanovském style. Takeshi si tentokrát odskočil do hlavního města filmařského průmyslu Los Angeles, aby natočil příběh japonského yakuzy (kterého si sám zahrál) přijíždějícího do USA po problémech v jeho rodném Japonsku. Zde se setká s mladším bratrem, který jede v drogách a přestože Aniki (Kitano) neumí ani slovo anglicky, ihned si zjedná respekt a pustí se do krvavého válčení mezi mafiemi. Již po několika minutách vidíme první 'chutnou' scénu, kterých potom v průběhu filmu přichází ještě několik. Zapomeňte na charaktery postav, zapomeňte na nějaké sáhodlouhé dialogy nebo snad dokonce na nějaký důvod veškerého násilí, jak to chce většina diváků. Tady jde hlavně o vizuální stránku a o Kitanův humor, který si člověk musí zamilovat a ne každý ho tam vidí. Trošku jsem se obával, co předvede Omar Epps, typického amerického černocha jsem si v Kitanově filmu nedokázal představit. Ale zahrál výborně, což dosvědčuje mimojiné jeho monolog ze závěru filmu, kdy jede v autě. Tradičně skvělé výkony předvedli také stálí Kitanovi herci Ren Osugi a hlavně Susumu Terajima v roli Anikiho pravé ruky. Vůbec všechno zůstává stále stejné. Hudba znovu od Hisaishiho a znovu výborná (i když sám Kitano řekl, že si pro případné nové filmy již Hisaishiho nemůže finančně dovolit, což je velká škoda). A sám japonský polobůh si znovu napsal scénář a hlavně znovu film sestříhal, což údajně považuje za jednu z nějdůležitějších složek filmu. Přesto všechno, co jsem napsal, se o tom vlastně píše špatně. Stačí vědět, že režíruje a hraje Kitano, převážná většina se odehrává v USA, je tam násilí, je tam humor, je tam všechno, co má mít kitanův film. Takže rozhodně vidět...A jako bonus uslyšíme Kitana mluvit občas i v angličtině, což pro něj není zrovna obvyklé...Mám problém s tím, že když je film hodně doporučovaný, jsem potom zklamán. Ovšem u Brothera mi to vůbec nevadilo a Kitano potvrdil roli mého nejoblíbenějšího režiséra/herce. O plném hodnocení není pochyb. A závěr velmi stylový: "Tady máte na opravy". (08.10.2004)

Krutosť môže byť vo filme prítomná a nemusí byť pritom viditeľná. Tento film ju nielenže zviditeľnil, ale venoval jej podstatnú časť stopáže. Jedna vražda môže predstavovať desivý zážitok (a nielen pre obeť), ale niekoľko desiatok vrážd už prináša so sebou stereotyp a nudu. A keď okrem vzájomného vyvražďovania sa vo filme veľa iného neuvidím a Kitana nepoznám, nemám dôvod ísť s hodnotením nad tri hviezdičky. (21.04.2010)

Skvělá drsná gangsterka, Takeshi Kitano je frajer. Dávám ****, za to že jsem se občas v tom složitém ději ztrácel. (09.10.2004)

Film o tom, co se stane, když Yakuza zavítá do Ameriky. Vybavuje se mi nápis na jednom hřbitově. "Co jste Vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i Vy." Aneb na každého dojde - dřív, nebo ještě dřív. Mrtvolyvyrábějící gangsterka. (14.09.2011)

Miluju filmy o mafiánech, ale tohle šlo uplně mimo mě. Naprostá nuda s otřesnou hudbou. (29.03.2019)

Pro mě jeden z nejlepších (a nejbrutálnějších) Kitanových filmů. Je sice pravda, že jsem se ztrácel v množství postav a občas jsem ani nevěděl kdo, koho a proč vlastně zabíjí ale vůbec mi to navadilo a film jsem si náležitě vychutnal (hlavně akční nebo spíše krvavé scény). (02.03.2007)

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám. (03.04.2012)

Protagonista Aniki Jamamoto, síce kompletne zmenil svoje prostredie, no podstata veci ostala i naďalej zachovaná... • Presne tak, nakoľko už podľa jeho mena a priezviska, je viac než zrejmé, že má japonský pôvod, s pôsobením v tokijskej yakuze, pričom na základe predchádzajúcich, pomerne i dosť vyhrotených udalostí, sa tentoraz snáď už konečne nadobro presídli do slnečnej Kalifornie, kde by si mal údajne na čas「odpočinúť」od svojich naprosto vyčerpávajúcich aktivít, spájajúcich sa so vskutku divokými praktikami, nad ktorými koľkokrát normálne ostáva rozum stáť. • Áno, totižto som sa ani nestačil poriadne čudovať, keď pôsobil v『Krajine vychádzajúceho slnka』, čo ešte nie je nič v porovnaní s tým, čo všetko na neho vlastne čaká na území osadníkov, čiže na západnom pobreží Spojených štátov, konkrétne v「Meste anjelov」, a to s mimoriadne prekvitajúcou korupciou nielen zo strany bezpečnostných zložiek, ale zároveň tu predovšetkým vari úplne najviac dominoval i drogový biznis, na čom práve rozprávkovo zarábajú dodávatelia & dealeri, čo je v podstate hlavnou myšlienkou tejto drzej "kitanovky" , a to ani nehovoriac o tom, keď sa do tohto procesu postupne pridáva i povedzme taká talianska mafia, tak je celkom vymaľované s potenciálnymi konfliktmi na viacerých stranách, ktoré určite vôbec neostanú nepovšimnuté, skôr naopak, treba sa pripraviť na brutálne masakre, čo mi napokon predsa dali trochu zabrať... • Takeši Kitano zobral so sebou japonský štáb a hercov, aby spoločne s americkým obsadením, nakrútil drsný thriller tam, kde to mimochodom spomínam už o pár riadkov vyššie, a to s mierne predvídateľným dianím, za to s nepredvídateľnými postavami, od ktorých môže divák očakávať splna čokoľvek, a vedzte, že je tomu bez akéhokoľvek prikrášlenia stopercentne tak, až som býval občas totálne zaskočeným, či zarazeným zo scén, ktoré mi ponúkol tento herec, strihač a režisér v jednej osobe, ktorá si u mňa napravila pošramotenú reputáciu po predošlom Ohňostroji, keďže toto je absolútne odlišný ohňostroj, ako bolo tomu zrovna predtým. • Až som na záver milo prekvapený, ako dobre mi sadla táto porcia nekonečného násilia, s našťastie nesamoúčelným charakterom, no súčasne s prehnaným zovretím ako v celku, na ktorý sa v súčasnosti nechytajú ani podobné napodobeniny od výmyslu sveta... (15.04.2023)

Film měl dost předpokladů k úspěchu - byl mým osmým Kitanem v pořadí, takže bych si měla začít zvykat, v hlavní roli mistr sám (v některých snímcích jsem jeho nepřítomnost nelibě nesla, protože býval zpravidla tím jediným, na co mě bavilo se dívat) a disponoval přímočarou dějovou linkou. Bohužel mě zasáhlo poznání, že už mám vlastně dost věčně stejného kamenného projevu, hedvábné bílé košile, yakuzy i podivně mrtvých zabijáckých scén a spásu nepřináší ani přihlouplý závěr, zavánějící hollywoodským dochucovadlem. Přesto zde klady převážují zápory a já se s falešným pocitem "kitanovce" přehupuju přes šedesát procent :-) (26.03.2010)

Tradičné gangsterky majú jednu rozporuplnú vlastnosť. Mafiáni v nich častokrát pôsobia dojmom, že si žijú nielen luxusne, ale aj pohodlne a bezproblémovo. Až pokým nezomrú. Neznie to možno stopercentne vierohodne, ale filmová zábava je to skvelá. V Kitanovej Yakuze sa však smrť skrýva za každým rohom a každá z postáv je si toho vedomá, no nemieni stáť na mieste. Jednoducho povedané, je tam cítiť ten chlad. Z pohľadu sugescie, palec hore, z pohľadu diváckeho pôžitku, dávam radšej ruky preč. (26.07.2014)

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)

Jakuza sice je nedílnou součástí jak japonska jako takového, tak i filmů Takešiho Kitana, ale až s Brotherem se Kitano vrátil k čistokrevnému jakuzáckému filmu a povedlo se mu to asi jako nejlepší film o jakuzácích vůbec :). Film sleduje příběh jakuzáka Jamamota, který je kvůli prohrané válce gangů v tokiu nucen utéct do ameriky, kde v Los Angeles vyhledá svého mladšího bratra Kena a zjistí, že ani v americe se světu násilí a zločinu nevyhne. Zase jako obvykle Kitano jednoduchým a náznakově minimalistickým způsobem přesně charakterizuje všechny postavy včetně vedlejších a zapojí je do svižného, vtipného, násilného i smutného filmu, který je takovou maličko rozmáchlejší a hlavně optimističtěji pojatou verzí Sonatina. Na Sonatine se tu i několikrát odkazuje jako třeba "Bolí mě břicho" nebo blbnutí na pláži a hraní basketu, ale narozdíl od Sonatina zobrazujícího únavu ze života a odevzdanost, Brother se staví i ke smrti bojovně a hlavní hrdinové žijí naplno až do konce. Násilí v brotherovi je mnohem nekompromisnější než v sonatinovi a ta pravá jakuza a oldschooloví jakuzáci jako je Kató, Širase nebo sám velký bratr (Aniki) Jamamoto se k němu staví bez jakýchkoli zábran a bez váhání, což krom toho, že z toho udělá asi film s největším bodycountem pokud jde o Kitana, tak navíc ukáže i spoustu krve a zločinecký svět jako dost nevybíravý a drsný. Hlavní postavy si ale ve filmu užijí i nějaký ten oddech a scény stojící mimo všechny zločinné aktivity jejich gangu, zase jako je to pro Kitana tak typické a vůbec celé je to tak Kitanovské, že už to víc ani nešlo, protože ve filmu hrají i veterání jako Ren Osugi nebo Susumu Teradžima a dokonce oprášili i Clauda Makiho, kterému jeho role Kena seděla pěkně. A aby to nebylo málo kitanovské, tak hudbu složil Joe Hisaiši s tím úžasným ústředním motivem, který se dá poslouchat pořád dokola. Výborně dopadl i casting na ten multikulturní gang, který kolem sebe Jamamoto vytvoří a to především pokud jde o Omara Eppse, jehož výkon a postava filmu dává opravdu hodně ať už jde o vtípky nebo zamyšlení se nad tím kdo je komu víc bratrem avizovaným v názvu filmu. Takeši Kitano to prostě znovu dokázal a udělal perfektní gangsterský film ale s kitanovským přesahem, na který se dá podívat vždycky a vždycky člověka přímo nadchne svou svižností, zpracováním a vůbec vlastně vším, protože je to prostě pecka už od prvních tónů titulního hudebního motivu k filmu. :) (09.12.2010)

Hodně zvláštní a zajímavá Kitanova minimalistická gangsterka - takhle nějak bych si představoval gangsterku od Jima Jarmusche... tedy kdyby trochu zdrsněl. Takeši Kitano je určitě ten nejhustější filmový jakuza jakého jsem kdy viděl, jeho pravá ruka Kato je ten druhý nejhustější filmový jakuza, akce ve filmu jsou přímočaré, nesmlouvavé a bez zbytečných slov, a nezasvěcený divák má možnost nahlédnout pod pokličku zvykům a rituálům japonské mafie. Tolik pozitiva. A negativa? Jazyk filmu je opravdu hodně zvláštní a jeho postavy jednají jakoby bezduše, prkenně, odevzdaně, fatalisticky... určitě ne každému tahle svérázná poetika sedne, mně samotnému sedla tak maximálně na 80%, a to mám přitom menšinové filmy rád. Ale dávám čtyři za několik skvělých momentů (třeba za jídelní hůlky zaražené nosem do mozku). "Japs and niggers, big fucking deal!" (17.04.2014)

Ono to přesazení Yakuzy do ulic L.A. vypadalo lákavě, ale je to vlastně úplně stejné, jakoby Kitano zůstal v Tokiu, protože až na pár výjimek se to i na západním pobřeží USA hemží Japonci. A tudíž zůstává i stejný herecký projev, který ne každému sedne. Copak o to, pokud jde o střílení a různé kuchání, je všechno v pořádku a Kitano se svým kamenným výrazem vládne. Problém je, že pak jsou tu scény, kde medvědí mimika nestačí a ty emoce chybí i u ostatních. Pokud vám tedy nestačí klasické japonské řvaní. Ne že by se mi to nelíbilo, ale jen drsná syrovost mi v tomto případě nestačí. 60% (14.01.2018)

Moc pěkná noirová gangsterka v typickém Kitanově stylu, tentokrát ozvláštněná západním prostředím Meccy veškerého multi-kulti života - Los Angeles. Kitano bývá obecně vnímán jako jakýsi japonský, minimalistický Tarantino. Ve skutečnosti se pod jednoduchou stylovou rouškou obvykle skrývá solidní obsah (pravda, konkrétně v tomto snímku je spíše upozaděn) a také velmi tradiční konstrukce jap. filmu. TK totiž není inovativní v pravém slova smyslu. Ano, pracuje originálním způsobem a trefil se svým přístupem do správné doby, ale základní esence jeho snímků je bytostně japonská a v určitém slova smyslu je ze současných jap. režisérů tím nejkonzervativnějším (a přes veškeré mé sympatie k němu - rovněž na západě nejpřeceňovanějším). edit: Samozřejmě se v Kitanově duchu dočkáme i různých skrytých a nenápadných vtípků či narážek (mě dostal hned ten, když Aniki přiletí do L.A. a typický západní symetrický obraz se diagonálně pootočí - což je typické naopak pro jap. kinemtografii; význam této libůstky netřeba ozřejmovat). (19.02.2010)

Ale skôr 4 a pol. Kitano sa po neskutočne dojemnom kikujirovi vrátil k tomu čo vie najlepšie a to ku gangsterským filmom. s tým že svoj predobraz gangstera nezmenil, len ho zasadil do iného prostredia a to ameriky. Práve v tom tkvie čaro tohoto filmu. stret africkoamerickej a japonskej kultúry. príbeh celkom banálny. nečakajte nejaký dejový zvrat. na to kitano nikdy nebol. on si vždy natočí nejaký jednoduchý filmík v ktorom zohráva nejaku tú úlohu aj mierna dávka moralizovania ale v tomto je to skôr naopak. ani scorsese nepoužil vo svojich mafiánoch toľko krvi ako kitano tu. každá scéna takéhoto rázu je brutálna a svojim spôsobom nechutná ale nevymiká sa s kitanovej poézie, takže stále máte pocit že sledujete skôr umelecký film. lenže priznajme si to. Motherfuckerujúci američania nie sú to pravé orechové. Film má kopec emocionálnych scén , ktoré skazia impolite black people. ale to nevadí. ide o to že stále to má ten feeling aký by to malo mať. na gengsterku trocha nezvyčajný a prechod s obyčajných drogových dealerov na yakúzacké esá príliš rýchly, ale tieto malé výtky rozhodne prepáčim, či už kvôli záveru alebo celkovému priebehu filmu, ktorý dotvárala pomalá hudba, kamera a close upy na všetkých zúčastnených. Pocit emocionálnosti a celkovo života na druhej strane zákona, na nemilosrdné zabíjanie a na bratskú lásku a pochopenie, človeka , ktorý ani nevie po anglicky a preto robí jediné čo mu rozumie on sám aj iný - zabíjanie - dotiahol kitano do dokonalosti a pre jeho vyznávačov bude lahoda sledovať takýto podarený filmík, ktorý spolu s jeho zatoichim poznajú vo veľkej miere aj u nás. a myslím že tak to má byť. (13.12.2008)

Scarface v prostředí Yakuzy! Takeshi Kitano vykouzlil výjimečný snímek. Pro mne se jednalo o obrovské překvapení a jednu z nejlepších syrových gangsterek poslední doby. Zaujala mne minimalistická práce s hudebním doprovodem, kitanovo mrazivé ztvárnění Anikiho a náhled do japonského světa řádu a tradic. (21.06.2010)

"Rodiče nás odložili, a tak nás oba dali do domova.. Brácha mi dal peníze na cestu a na studia.." - "A ty teď prodáváš drogy !!" - "To mu radši neříkejte !!" ;) (08.03.2015)

Na tomto filme sa mi najviac paci to, ze aj ked prisiel Kitano tocit do USA, tak vôbec nic na svojom pristupe nezmenil. Takze to je pomale, brutalne a s typickou Kitanovou atmosferou. Väcsinovemu divakovi isiel na ruku snad len poctom mrtvych, ktorych tu je viac ako je u neho obvykle. Ale akcne sceny su znova v jeho bleskovom style s dôrazom, aby nasilie nepôsobilo samoucelne a cool ale len ako bezna prirodzena sucast yakuzy. Trochu mi vadili len 2 vyhrotene sceny v ktorych sa yakuzaci obetuju, aby zachovali svoju cest. Sice chapem ich pohnutky, ale nikdy som tieto samovrazedne obete nemal rad. V centre deja je vztah, ktory sa postupne vyvinie medzi Kitanom a jeho kumpanom Omarom Eppsom, ktory sa nakoniec ukaze silnejsi ako jeho vztah k skutocnemu bratovi, ktory je neschopny zbabelec. Vsetko to superenie a vyvrazdovanie gangov je len taka omacka okolo. Kitano si znova viac vychutnava len take obycajne blbnutie yakuzakov v casoch volna. Celkovo mi film nepripada tak intenzivny ako predosle Kitanove filmy. Vztah bratov mohol byt prepracovanejsi. Takisto americki gangsteri nepôsobia tak vznesene ako japonski yakuzaci, co vynikne v linii odohravajucej sa v Japonsku, ktora je ovela zaujimavejsia ako ta v USA. Hisaisiho hudba mi pripadala tentoraz len priemerna. Vysledkom je typicka gangsterska Kitanovka, ktora divakovi ocakavajucemu tradicnu americku gangsterku nemusi sadnut. 7/10. (14.01.2017)