Ve spárech yakuzy

Výstižný komentář: viz Marigold. Kitano natočil svoji gangsterku s tím, že se sice nevyhýbá zobrazování brutálního násilí, ale za hlavní považuje psychologii postav a jejich vývoj. Žánrového fanouška režisér zklame pomalým tempem vyprávění a rozbíjením žánrových klišé. I když je v titulu uveden termín "jakuza", japonským organizovaným zločinem se film zabývá vlastně okrajově. Je to spíš film o globalizaci a prolínání a střetávání kultur ve sféře zločinu. Snímek je v podstatě osudové drama muže, který se sice dokázal zříct své země, jazyka a kultury, ale nedokázal se vymanit ze společenské vrstvy, ze které vzešel a ze způsobu života, který od dětství vedl. Změnit hodnotový žebříček je pro hlavního hrdinu nemožné... Celkový dojem: 75 %. (10.04.2009)

Ve filmu se mi nepodařilo najít příběh, který bych měl zájem sledovat. Dva gangy, jeden z nich posílený japonským Yakuzákem, proti sobě nemilosrdně bojují. Díky tomu má režisér příležitost předvést řadu různých morbidností. U některých mi opravdu dobře nebylo. Jinak ale v tom filmu nic není, nebo jsem to nenašel. Kmotr je např. také velmi brutální film, co se týče zobrazeného násilí, ale člověk z něho pozná hlubší souvislosti fungování mafie. Tady jsem si jen říkal, že bych byl OPRAVDU nerad členem takovéhoto gangu, ve kterém mi hrozí i nebezpečí od vlastních lidí, třeba za neopatrně projevenou neúctu k vůdci. Chápu, že mafie je jiný svět, ve kterém je tvrdost nutností a japonská mentalita naprosto odlišná od naší. Velmi se mi líbilo, že se režisér v průběhu filmu nesnažil vzbudit sympatie k postavám (a pokud ano, pak u mě nepochodil), takže jsem nemusel trápit své svědomí tím, že fandím bandě zabijáků. Sympatická začne být jedna z postav až na závěr, což se mi zdá dost originální - při scéně s černochem v autě jsem se velmi pobavil a vytáhla mi film z bahna zatracení. 5/10 (07.12.2005)

Jednoduchý příběh. Gangster japonské jakuzy rozjede svou živnost v japonském stylu v Americe. Přímý film s úsporným střihem, dialogy a hodně krvavými, stylově natočenými scénami. Ovšem postupem času to začíná být stále méně zajímavé a film se začiná omezovat jen na bezcitné odosobněné vyřizování účtů, chyběl mi tu nějaký emocionální náboj. (08.10.2004)

Tak nějak moje první filmové setkání s Yakuzou, aneb mafie trošku jinak. Charismatický Aniti, který bratrovi ukáže, jak má fungovat pořádný nelegální byznys. Nicméně zde nejde zrovna o tu obchodní stránku, tady se jde přes mrtvoly. Řezání prstů, střeva, nějaká ta hlava bez těla, jo, v asijských filmech si prostě neberou servítky a to je dobře. Schází málo a dal bych s klidným srdcem pět hvězd. (15.04.2010)

Jakuza sice je nedílnou součástí jak japonska jako takového, tak i filmů Takešiho Kitana, ale až s Brotherem se Kitano vrátil k čistokrevnému jakuzáckému filmu a povedlo se mu to asi jako nejlepší film o jakuzácích vůbec :). Film sleduje příběh jakuzáka Jamamota, který je kvůli prohrané válce gangů v tokiu nucen utéct do ameriky, kde v Los Angeles vyhledá svého mladšího bratra Kena a zjistí, že ani v americe se světu násilí a zločinu nevyhne. Zase jako obvykle Kitano jednoduchým a náznakově minimalistickým způsobem přesně charakterizuje všechny postavy včetně vedlejších a zapojí je do svižného, vtipného, násilného i smutného filmu, který je takovou maličko rozmáchlejší a hlavně optimističtěji pojatou verzí Sonatina. Na Sonatine se tu i několikrát odkazuje jako třeba "Bolí mě břicho" nebo blbnutí na pláži a hraní basketu, ale narozdíl od Sonatina zobrazujícího únavu ze života a odevzdanost, Brother se staví i ke smrti bojovně a hlavní hrdinové žijí naplno až do konce. Násilí v brotherovi je mnohem nekompromisnější než v sonatinovi a ta pravá jakuza a oldschooloví jakuzáci jako je Kató, Širase nebo sám velký bratr (Aniki) Jamamoto se k němu staví bez jakýchkoli zábran a bez váhání, což krom toho, že z toho udělá asi film s největším bodycountem pokud jde o Kitana, tak navíc ukáže i spoustu krve a zločinecký svět jako dost nevybíravý a drsný. Hlavní postavy si ale ve filmu užijí i nějaký ten oddech a scény stojící mimo všechny zločinné aktivity jejich gangu, zase jako je to pro Kitana tak typické a vůbec celé je to tak Kitanovské, že už to víc ani nešlo, protože ve filmu hrají i veterání jako Ren Osugi nebo Susumu Teradžima a dokonce oprášili i Clauda Makiho, kterému jeho role Kena seděla pěkně. A aby to nebylo málo kitanovské, tak hudbu složil Joe Hisaiši s tím úžasným ústředním motivem, který se dá poslouchat pořád dokola. Výborně dopadl i casting na ten multikulturní gang, který kolem sebe Jamamoto vytvoří a to především pokud jde o Omara Eppse, jehož výkon a postava filmu dává opravdu hodně ať už jde o vtípky nebo zamyšlení se nad tím kdo je komu víc bratrem avizovaným v názvu filmu. Takeši Kitano to prostě znovu dokázal a udělal perfektní gangsterský film ale s kitanovským přesahem, na který se dá podívat vždycky a vždycky člověka přímo nadchne svou svižností, zpracováním a vůbec vlastně vším, protože je to prostě pecka už od prvních tónů titulního hudebního motivu k filmu. :) (09.12.2010)