Kikudžiro

Rozhodně to není všední film, ale brada mi nespadla. Kitanův "strýček" je opravdu mazák a klouček měl nervy ze železa. Nechat si nadávat za špatné typy na dostizích nebo prosedět dvě noci v autobusové čekárně, to už chce nějaké sebezapření. Pod bodrou slupkou ale dříme zlaté srdce, jasně..... ale bylo to - zvlášť v některých partiích - zbytečně dlouhý. (24.01.2005)

Zlatá Palma - výběr (27.01.2006)

Nevšední kouzlo všedního. Kitano ve své anarchistické road movie za přispění Hisaišiho nádherné hudby básní o jednom letním dobrodružství dvou osamělých kluků, kteří toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Činí tak s podobně neokázalým půvabem jako Tati v Mém strýčkovi, jenom je podvratnější a hravější a svou hravost neustále (a neuvěřitelně nápaditě) tlačí do popředí (v podstatě zdrsnil Tatim zjemněnou anarchičnost grotesek). Kromě toho, že jednotlivé, stále absurdnější epizody vedou ke sblížení ústřední dvojice (které je nadřazeno cestě za matkou - vyprávění pokračuje ještě cca hodinu po „dosažení“ tohoto cíle), nabízejí pestrou přehlídku různých žánrů a odkazů ke Kitanovým vlastním filmům, ke Kubrickovi i Caprovi, westernům i wu-šu. Únik před každodenními starostmi je tak zároveň sebereflexivním únikem do fikce v jejích rozmanitých podobách. Také proto jsem si přál, aby tyhle filmové prázdniny nikdy neskončily. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, mm13, ScarPoul (24.03.2012)

Z japonský kinematografie mám nakoukanejch pár šogunů a gora bílýho psa a tím to hasne. Absolutně jsem netušil, že japončíči uměj humorovat v takovým rozsahu jako tady předváděl dotyčnej strejda. Občas když ze sebe vypálil nějakou tu perlu, jsem jen nevěřícně otveřel pusu, která až po chvíli ze sebe začala vydávat ony otřepané zvuky haha-hihi-hoho. Film krom vynikajícho humoru serviruje s citem vyprávěný příběh vztahu mezi japončíkem a japoncem. Klidný a dlouhý záběry kamery byly balzám pro moje kukadla a celý příběh na mně působil jako příjemná relaxační koupel. (18.12.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $200,920║Tržby Celosvetovo $300,000║ (29.09.2009)

Nádherná lyrická báseň o chlapci, který měl byl o prázdninách sám, ale nakonec bylo všechno jinak. Masaova pouť za maminkou, kterou touží spatřit, je nevšedně pojatou road movie, které dal Takeshi Kitano výtvarným hereckým i režijním pojetí svojský styl, který je někde mezi dětským deníčkem a poetickou vřelostí evropského vypravěčského filmu. Epická žíla je defacto druhotná a příběh v pravém slova smyslu vrcholí tehdy, když má film odslouženu asi polovinu stopáže. O něj ale tak dalece nejde. Jde o požitek a procítěnost. Kitanovo umění udělat z cesty chlapce a jeho průvodce – "strýčka" hrubána, vejtahy a kašpara od nátury – nevšední a s labužnickou pomalostí recitovanou báseň o lásce, naivitě a dětství, dosahuje absolutní dokonalosti. Kamera se často distancuje od přímé dějovosti a libuje si v lyrickém panoramatizování, střih zdánlivě rozbíjí tok času a podává často střípky událostí, výtvarné doplňky a Masaovy sny dodávají všemu magický ráz. Kikudžiro je v jádru takový Kolja po japonsku, ale tam, kde byl Svěrák dojičem slz, je Kitano působivým básníkem, který dobře pochopil, že kouzlo není v explicitnosti sdělovaného. Jeho film má neobyčejný humor, který zajišťuje sám režisér svou rolí obhroublého klauna (svým způsobem velice podobného postavě Shinkichiho z pozdějšího Kitanova filmu Zatoichi). Humor "strýčka" je plný přehmatů, přehnaného sebevědomí a velmi křupanského chování, pod kterým se ale skrývá dobrá duše. "Strýček" přitahuje různé další podivíny, s láskyplností stvořené a sehrané figury, které Masaovi zařídí ty nejpodivnější a nejhezčí prázdniny. Ohrané? V tomhle balení nikoli. Navíc hudba dvorního kapelmajstra Hisaishiho je prostě a jednoduše geniální a svojí křehkou krásou a nestylizování přesně vystihuje hořko-sladkou notu Kikudžira. Protože Kikudžiro není jen filmem o nacházení a radosti, ale především o ztrácení, která nás nutí nacházet. Je to film, který se jako mozaika složí a ještě pozdě v noci jsem těžko dusil záchvaty smíchu, když jsem pozoroval celý obrazec z odstupu. Pohlazení po duši, nic lepšího mě nenapadá. (24.01.2005)

Krásný a dojemný film. Byl jsem velice překvapen že Takeshi Kitano natočil něco takového měl jsem ho spíše za takového japonského Quentina Tarantina. Kdyžto Kikudžiro je jemný film u kterého se budete lehce usmívat a asi vás to i dojme. (24.01.2005)

Krásné, lehce poetické a V lecčems jakoby odtržené od reálného světa v zájmu zábavné nadsázky a povznášející atmosféry. Alfou i Omegou filmu je postava samotného Takeshi Kitana, je to hloupý, drzý, infantilní, ale dobromyslný a sympatický buran, skutečně jedna z nejlepších filmových postav (díky němu je mi i líto, že filmu nedávám 5*). Kikudžiro je hravý a místy nesmírně vtipný film, přesto si však zachovává inteligenci, kvalitu vyprávění snad až pohádkového příběhu i určitou serióznost dramatu, na jehož konci možná leckdo zamáčkne slzu. 8/10 (02.08.2009)

Takeshi Kitano je jednou z nejzajímavějších postav současné japonské kinematografie a natočit špatný film snad ani neumí. Kikudžiro ale k jeho nejlepším pracím nepatří. Měl jsem problémy s nevyrovnaným tempem, silné scény střídají hluché pasáže a celkově má film přetaženou stopáž. Navíc film obsahuje scény, kde se režisér až příliš okatě snaží svého diváka dojmout. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2009)

Je to dosť dobrá rodinná komédia od Takeshiho Kitana. Má pomerne dobrý príbeh o malom chlapcovi žijúcom so svojou starou mamou, ktorý veľmi túži vidieť svoju matku, keďže žije ďaleko a už spolu dlho neboli. Práve idú prázdniny a s tým očakávaná nuda, keďže ani kamaráti mu už nezostanú, ale našťastie známa jeho starej mamy pošle svojho muža, aby spolu navštívili jeho matku. A tak sa vydajú na dlhú cestu, počas ktorej si k sebe nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, síce zápletky, v ktorých majú veľký priestor malé deti moc neobľubujem, no toto mi sadlo. Už od začiatku to navodí takú príjemnú atmosféru, ale skutočne si ma to získalo až po tej štvrtine filmu, kedy sa začne štýl road-movie a toto ma už veľmi bavilo. Môže za to samozrejme hlavne samotný Kitano, ktorý tu opäť stvárňuje svoj typický úplne nezodpovedný, arogantný a nevďačný charaker a na týchto cestách sa môže naplno prejaviť, preto hlavne v strednej časti filmu jedna výborná situácia strieda druhú, postupne prichádzajú rôzne zaujímavé epizódne postavy, ktoré to ešte osviežia a síce ku koncu už tomu trochu začne dochádzať dych, ale aj tak ma to už dosť bavilo až do konca, pričom tá príjemná atmosféra z filmu nezmizne ani na okamih. A rozhodne musím tento film pochváliť hlavne po tej komediálnej stránke, tu je množstvo výborných scén, kde som sa skutočne zasmial, práve všetky tie Kitanove prístupy k jednotlivým situáciám ma veľmi bavili a vždy som sa tešil, čo ďalšie zase urobí. A pritom fungujú aj tie dramatickejšie momenty, niektoré na mňa dosť zapôsobili. Herecké obsadenie je na tom dobre, samozrejme skvelý Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, postava chlapca mi na moje prekvapenie vôbec nevadila a k tomu mnoho príjemných, skôr epizódnych postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá atmosféra, mnoho zaujímavých obrazových nápadov, tu nemám čo vytknúť. A k tomu ešte veľmi príjemná hudba. Takže filmy s deťmi vo výraznej úlohe a ani road-movie moc neobľubujem, ale v Kitanovom prevedení si nemôžem sťažovať, výborná zábava. 78% (19.09.2013)

Hlavní postava je stejně zábavná a ulítlá jako celý film. (24.01.2005)

Tohle není ani tak film, jako vyprávění. Příběh citlivý, úsměvný a lidský s typickou asijskou náturou, která čiší jistým těžko popsatelným druhem energie. Když si vezmete film, dostanete rychlé mihotání děje, rychlé střihy mezi jednotlivými scénami, ale tohle tady neplatí. Jak už jsem zmínil, tady jde spíš o vyprávění, takové jaké si alespoň jednou za život odbudeme, když vyprávíme kamarádům, nebo známým něco, co si naše fantazie nějak poskládala dohromady. Vyprávění protkané jakýmisi nápadnými znaky road-movie. Takeshi Kitano je zručný vypravěč a neméně schopný režisér. S typickým hereckým projevem, kolíbavou chůzí, zabarvením hlasu, dodává svým filmům originální a osobitý ráz a šmrnc. Nevím jestli je Kikudžiro tak zvláštně pojaté, ale tady mi právě ten Takeshiho styl příliš nezapadl do dění, které se na "plátně" rozvíjí. Jasně, tohle není samurajské drama, ani akční gangsterka, ale do obou těhle žánrů si jej dovedu zařadit mnohem lépe. Krom té provázané úsměvnosti, která je spojena s nitek jednotlivých situací, jasně vyniká hudební doprovod skladatele Joea Hisaishiho, který svou poetickou barvitostí pomáhá lidsky citlivé téma dostat na tu správnou úroveň vnímání. Protipól pro Kitanovu osobitost v podobě dětského herce Yusuke Sekiguchiho skvěle podtrhl atmosféru, zvýšil ten už několikrát omílaný citlivostní potenciál. Ale přesto nemůžu dát plný počet. Takže tady to bude za 4 hvězdičky rovné. Těžko říct, jestli mi Kitano opravdu přišel oproti jiným svým snímkům tak málo uvěřitelný, ale to co filmu a hlavně příběhu jako takovému nejde odečíst a co je prostým a holým faktem, to je ta jeho nepředstíraná opravdovost. (24.01.2005)

[LFŠ 2009] Naprosto výborný film, který dokonale zpracovává strukturu komiksových stipů. Velmi humorný, ale občas také dost rozvláčný, nicméně skvěle se u něj pobaví snad každý. (28.07.2009)

Dojemný příběh chlapce putujícího za svou matkou Takeshi opepřil tím, že do něj přidal sám sebe. Jeho věčně ubrblaný a nadávající strýček je nejspíš poslední člověk na planetě, kterému by kdokoliv svěřil dítě. On je to tak trochu takový japonský KOLJA, který tolik netlačí na city. Jen je hravější (část s motorkáři a spisovatelem u jezera byla jako návrat do dětských let) a možná i neuvěřitelnější. Osobně mi tentokrát trochu nesedli snové sekvence a možná zbytečně zdlouhavý začátek. (22.07.2012)

Neuveritelne prenadherny pribeh priatelstva dvoch spriaznenych dusi. Jedna ziska tolko potrebny pocit ze nieje na svete sama, tej druhej toto priatelstvo prinesie trochu svetla do jej trochu ineho sveta. Tazko budete hladat nieco tak ciste a uprimne. (10/10) (19.02.2008)

Malý chlapček trýznivo pociťuje osamelosť uprostred prázdnin, kedy všetci jeho kamaráti odchádzajú s rodinami na dovolenku a on ostáva sám s babičkou uprostred veľkomesta. Vie však o tom, že kdesi ďaleko má mamičku. Rozhodne sa navštíviť ju. Spoločnosť mu robí svojrázny drzý a neokrôchaný "strýčko", ktorý svojím chovaním cesstu skôr spomaľuje ale zároveň vytvára množstvo srandovných siuácií, ktorých cieľom je azda rozveseliť smutného chlapca. Typické kitanovské hranie v hlavnej úlohe, akoby večný drzý úsmev, kolísavá prihrbená chôdza, nečakané reakcie a svojrázny humor. Krásna hudba presne vystihujúca pocity pri sledovaní deja. Rozpohybované stránky denníka malého chlapčeka premiešané so snením a náhlymi prestrihmi vytvárajú úsmevnosmutné poetické road movie o detstve a priateľstve. (26.01.2005)

100% - Nádherná, úsměvná, a přesvědčivá podívaná plná lidskosti. Někomu se může zdát, že se film trochu vleče, ale kdo je zvyklý na Kitanův rukopis, rozhodně bude spokojen. Nejlepší road movie, co jsem kdy viděl. Z Kikujira jsem si pro život vyvodil cenné motto, které mi vydrží na věky: V životě není důležité, co člověku dělá starosti, a co ho trápí. Důležité je pouze to, z čeho se kdy těšil, a z čeho má radost. (17.09.2005)

Tento film mi přišel jako jakási japonská obdoba Kolji. Motiv chlapce bez maminky, jež se dostane do spárů strejdy antivychovatele je nosný i zde. Není to vysloveně rodinný film, ale dávat na ČT2 v noci je fakt úlet. Doposud mi byl japonský humor zcela cizí, ale při tomto filmu se nešlo nesmát. Kikudžiro je jednou z nejoriginálnějších komediálních postav, které jsem kdy viděl. (02.07.2007)

Velmi milý a příjemný film o cestě malého kluka za svou mámou - společnost z donucení mu dělá postarší nevrlý chlápek, takový ten typ, co jen na všechny řve a na nikom mu nezáleží. Ale přesto se během těch několika dní změní... ___ Film má zvláštní, pro Kitana typickou, poetiku. Je víceméně veselý, ale občas až bizarně a "úchylně". Hudbu má na svědomí Kitanův dvorní skladatel Joe Hisaishi a myslím, že se mu velmi povedla. Za zmínku též stojí, že obrazy, které se filmu objeví, maloval sám Takeshi Kitano. ___Celkově vzato: Ideální film proti depresím a jiným smutkům. (23.02.2004)

Milý film na dávné téma symbiózy dětské dušičky s drsným chlapákem. Přílišná neomalenost mi možná až tolik nevadila, protože jsem ji přičítal odlišnosti japonské mentality, co mi ale vadilo, byla nepřiměřená rozvláčnost, která filmu dost ubližuje. (18.02.2012)