Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„...že ty se nebojíš vlastní smrti, že? ... Ty jsi drsňák. Mám ráda drsňáky.“ „Nenosil bych zbraň, kdybych byl drsňák.“ „Ale střílí se ti tak snadno...“ „Protože se snadno vyděsím.“
Aniki Murakawa (Takeshi Kitano), zasloužilý jakuzák unavený životem ve stínu smrti, je v čele skupiny svým bossem vyslán na Okinawu pomoci spřátelenému klanu. Už od začátku ale celá akce smrdí, a když několik jeho mužů padne v přestřelce, odjíždí se zbytkem do odlehlého domku u moře, aby vyčkali dalších rozkazů. Tady odpočívají, hrají hry a dovádí na pláži. K Anikimu se po jednom incidentu přidává dívka a ten se zdá být po dlouhé době šťastný. Jenže skutečnost je jiná než se zdála a nic netušící Murakawa je od bezstarostné hry s frisbee opět vtažen se zbraní v ruce do hry, ve které už se mu nechce bojovat... 
Čtvrtý film hvězdy japonské mediální scény a renesančního Takešiho Kitana, který své filmy nejen režíruje, ale obvykle v nich i hraje nezřídka hlavní role, střihá je a točí podle vlastního scénáře, je už psán zcela pevným rukopisem svého tvůrce. Míchá v sobě tiše prožívané emoce, statické záběry z odstupu, prolínané těmi jeřábovými záběry na strnule hledící tváře, hru střihu, hlubokou symboliku, zejména však všudypřítomnou poetiku přerušovanou akty násilí a neortodoxního humoru a v poslední řadě přítomnost moře i oceňovanou hudbu režisérova dvorního skladatele Joe Hisaishiho. Film díky své účasti na filmovém festivalu v Cannes mezinárodně upozornil na Kitanovu tvorbu a získal si hluboké uznání široké kritiky.
„Ale smrti se nebojíš...“ „Když se bojíš smrti tak dlouho, tak dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřel.“ (AlDelon)

(více)

Videa (1)

Recenze (44)

JFL 

všechny recenze uživatele

Bravurní yakuzácké drama, které dobylo Takeshi Kitanovi světový věhlas, není jen dalším filmem o válce gangů, ale hlavně nádhernou minimalistickou baladou o přátelství a opravdových osobnosti skrývajících se za pokerovými tvářemi gangsterů. Opět se můžete těšit na režisérův nezaměnitelný pomalý styl vyprávění, cit pro detail a také na jeho osobitý humor. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Takeshi Kitano .. Podivný je život a vyřizování účtů v Yakuze. Pan režisér a zároveň hlavní herec si jen obyčejně hraje, brutalitou či jemným humorem nešetří a natáčení evidentně užívá. Bohužel na úkor nějakého hlubšího prožitku a sdělení. Většinu stopáže se střídají dlouhé záběry s minimalistickou akcí nebo radostným dováděním, ale vše se poměrně vleče, trochu až nudí. Takeshi Kitano určitě umí, tentokrát mi ale nesedl.. 70%. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Předně, jde o moji první filmovou zkušenost s režisérem Kitanem. Snímek Sonatine na mě dlouho působil jako docela obyčejné kriminální drama, které sem tam překvapí pouze akcí, nebo náhlým úmrtím. Co ho však kromě hudby či některých zrychlených záběrů ozvláštňuje a nad ostatní podobné žánrovky vyzdvihuje, je právě onen výlet na pláž. To vyčkávání, zdánlivá pohoda, nuda a přitom... Částečně i závěrečné rozhodnutí hlavního hrdiny. Všechny tyto aspekty z něj dělají záležitost, kterou nemůžu a nechci odbýt pouhým průměrem, proto slabší 4*. ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Sonatine se zprvu tváří jako "normální" nebo chcete-li "dobrá" gangsterka z prostředí, v němž smrt neznamená nic, ale za to čest, úcta a síla slova jsou nade vše. Není to žádný zázrak, ale dřív než se stačí do snímku vkrást nuda, projeví se nezaměnitelný Kitanův rukopis a film se začne ubírat nečekanými směry. Poznáme zcela nečekanou lidskou stránku drsných mafiánů. Byť to na sobě nedají znát, pocítíme silné emoce plynoucí z jejich prožívání. Film je hravý, dokáže být v jednu chvíli veselý a během okamžiku zase smutný až krutý... velmi povedené. 8/10 ()

zputnik 

všechny recenze uživatele

Takeshi Kitano v SONATINE opět rozjíždí hru, ve které mísí prvky brutality a svůj nezaměnitelně křehký smysl pro humor. Prazvláštní kombinace; občas až musí mít divák pocit, že sleduje dva zcela odlišné filmy. Na jedné straně nelítostné prostředí jakuzy, v němž si nikdo není jistý svým životem a ve kterém platí zásadní pravidlo "mír do příští války". Na straně druhé pak nesmírně lidská linie tvořená kopou humorných mikro-příběhů, z nichž čiší radost a pohoda. Když toto nakombinujete dohromady, přidáte výbornou hudbu a jakousi (v nejlepším smyslu slova míněnou) teatrálnost, získáte přesně to, co dělá Kitanu Kitanem. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, veselý i smutný příběh, který potěší všechny ty, kterým nevadí pomaleji se linoucí proud děje. Pokud vás oslovují "neakčně akční" filmy typu Jarmuschova Ghost Doga, pak toto je pro vás ta správná volba. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (2)

  • Po závěrečných titulcích následuje ještě málo známá kratičká scéna se záběrem na časem, pískem zaváté věci na pláži a slunečnice, se kterými si pohrává přímořský vánek. (AlDelon)

Reklama

Reklama