Ruka

Zcela souhlasím s brilantním a přesvědčivými argumenty podloženým komentářem soudruha GilEstela. Trnka byl skutečný génius-vizionář a vidět v jeho Ruce modelovou agitku o údělu umělce v totalitním režimu je krátkozraké. Interpretace, která chápe Ruku jako metaforu kapitalistické společensko-ekonomické formace, je myslím Trnkově intenci práva. (06.07.2013)

Umění pana Jiřího Trnky = Umění velkého Umělce. Ruka nemá nejmenší chybu, je dokonalá ve všech ohledech. Souhlasím s uživatelem belldandy, že se co do děje jedná o nejpovedenější Trnkův film. Stejně tak souhlasím s tvrzením uživatele Marigold, že by se snímek měl vysílat v hodinách dějepisu. Já osobně bych ho pouštěl i v občanské výchově. Mít možnost šesti *, zde bych neváhal. I "hororová pohádka" o harlekýnovi a ruce může být nejvíce protitotalitním snímkem, který jsem (zatím) shlédl. Když jsem snímek viděl poprvé, běhal mi mráz po zádech a jako člověk velmi sensitivní jsem poté dlouho nemohl spát. A nikdy nezapomenu na sny, které jsem poté (co jsem konečně usnul) měl. Zdálo se mi o padlých vojácích, které do náruče smrti vehnala totalita vedená touhou ovládnout svět. Fuj, bylo mi z něj úplně zle. Kdyby za nic jiného, tak za tohle patří panu Trnkovi (další povedený Plzeňák) můj (a nejen můj) nehynoucí obdiv. Pane Trnko - byl jste úžasný. (16.09.2015)

Jiří Trnka na plastické vystihnutie totalitného správania, kontrolujúceho život, prácu i smrť poddaných, nepotreboval ani jedno slovo. Stačil prostý príbeh jednoduchého hrnčiara, ktorému sa do života, vyplneného miesením hliny a výrobou kvetináčov, začne miešať ruka. Excelentný finálny odkaz veľkého výtvarníka a režiséra! (27.01.2021)

Jiří Trnka k svojim filmom písal scenáre, bol hlavným výtvarníkom a režisérom. Bábky najprv vymyslel, potom z moduritu, latexu či iných materiálov vymodeloval, obliekol do kostýmov, ktoré sám navrhoval, a napokon im tajomným filmovým rituálom vdýchol život – dotyk im ukázal ako prirodzene držať telo, otáčať hlavu, zdvihnúť ruku, kráčať, zastaviť, či len tak stáť, ležať, objímať sa; svetlo ponúklo priestor i hĺbku ich citom; kamera im dala tvár a reč; strih ich votkal do nášho času; a hudba Václava Trojana im požehnala. V roku 1965 napísal a natočil vtedy už ťažko chorý Jiří Trnka svoj posledný film Ruka. Vo filme tentoraz nie sú veľké davové scény ani veľkolepé prírodné panorámy, len komorné zábery jednej bábky a jednej ruky. Celý sa odohráva v malej hrnčiarskej izbietke. Žije v nej zručný Hrnčiarik, má tam posteľ, skriňu, stoličku so stolčekom a hrnčiarsky kruh. A kvietok. Preto hnetie hlinu iba na črepníky. A robí ich dobre. Baví ho to. Jeho talent si raz všimne plazivá mocná Ruka, ktorá ho požiada, aby jej postavil sochu... ...Jiří Trnka zomrel v Prahe 30. decembra 1969 ako 57-ročný. Bol pochovaný so všetkými poctami ako jeden z najvýznamnejších umelcov minulého storočia. Pár týždňov po jeho pohrebe bol jeho film Ruka zakázaný a nesmel sa vysielať nasledujúcich 20 rokov. viac tu - http://blog.tyzden.sk/vladimir-leksa/2012/03/16/jiri-trnka-rozpravkar-ktory-daroval-dusu-babkam/ (18.03.2012)

Film jsem viděl již několikrát, ale až teď jsem si uvědomil, že jsem ho zapomněl ohodnotit... Co k tomu říci??? Myslím, že celý film se dá charakterizovat asi takto: Jedná se o nádhernou ukázku toho, jak se dá obrazem říci víc než pomocí tisíce slov. Film je temnou výpovědí o nelehkém životě umělce v totalitním státě. Vzhledem k tomu, o jaký typ filmu se jedná, nebudu se tu rozepisovat o příběhu. Ovšem musím říci, že při závěrečné scéně se mi vybavil krátký úryvek písně Karla Kryla Pochod Gustapa: "A když ho vodstřelí, po smrti dáš mu řády." V tomto případě našeho hrdinu sice nikdo neodstřelil (veškeré zlé věci si nakonec díky svému strachu z Ruky přivodil sám), nicméně je zde krásně vidět, jak dokáže totalitiní propaganda všeho využít. I po smrti může člověk dostat vyznamenání, která nechce, od lidí ke kterým se nikdy nehlásil... (07.03.2012)