Režie:
Timothy LanzoneScénář:
Timothy LanzoneKamera:
Benji BakshiHudba:
Benjamin KrauseObsahy(1)
Čtveřice geniálních matematiků objeví v průběhu úspěšného výzkumu problému P versus NP algoritmus rapidně zrychlující výpočetní operace. Jejich objev může mít obrovské důsledky. Jak pozitivní, v podobě mohutné akcelerace biologického a medicínského vývoje, tak negativní, neboť nový algoritmus mj. umožňuje překonat moderní šifrování během několika vteřin. Poté, co vláda Spojených států nabídne každému z nich 10 milion dolarů za exkluzivní přístup k jejich části algoritmu, musí se čtveřice vypořádat s morálními i praktickými problémy, které jejich rozhodnutí přináší. (Slaboproud)
(více)Recenze (5)
„Svět není tak komplexní, jak si myslíte.“ Tematicky (matematika, rovnice, programování, hackerství) mě tohle naprosto minulo. Vizuálem s věčně rozklepanou digitální kamerou a neustálým zoomovaním na detaily strašně otravovalo. Vychvalovaným syntetickým hudebním podkresem zcela neoslovilo. Přidávání mysteriózní atmosféry pravidelným záběrem na podivného slizkého strážníka či horrorovou sekvencí s maskou připadalo samoúčelné. Postavy do jednoho nesympatické nevzbudily ve mě žádný zájem a celý film naprosto žádné emoce. Uznávám, že mezí řečí padlo pár zajímavých myšlenek, argumentů, či podnětů ohledně vědeckých vynálezů a možných odvrácených podobách pokroku, ale to je snad jediné, v čem bych dokázal najít jistý osobní přínos. Pamatuji si před pár lety, když jsem zhlédl Dvanáct rozhněvaných mužů, jak jsem si coby ještě mnohem méně rozhleděný divák říkal, proč se takto skvělé komorní a konverzační filmy, na které opravdu stačí nízký rozpočet a přesto mohou být velice silné a úderné, dnes již netočí. Postupně zjišťuji, že realita je jiná, neboť filmů s úzkym kruhem postav v jedné místnosti vzniká v rámci nezávislé scény pořád dost – možná i víc, než tenkrát, kdy se podobné nápady více objevovaly zejména v televizní tvorbě. Problém je, že málokdy mi tyto současné, často na můj vkus až přehnaně synteticky stylizované komorní thrillery dokážou přinést fascinující zážitek. V rámci sci-fi žánru se to ve stejném roce podařilo Thomasu Bohnovi díky Reality XL. Čekal jsem tady podobný zázrak, ale pro mě se holt nekonal. [40%] ()
Vadí mi konec. Ten jsme mohli vidět v Útěku z L.A., V jako vendetta i v jiných. Navíc trochu popírá to, zač onen hlavní matematik celou dobu bojoval. Mělo to končit u té výhrůžky agenta vůči matematikově rodině a objevení vodoznaku iluminátů na oficiálním dopise prezidenta USA, bohatě by to stačilo. Hlavním tématem filmu jsou totiž nové objevy. Kdo ví, kolik věcí nebo léků už různé vlády nebo bohaté tajné organizace nechaly své najaté matematiky (inženýry, techniky, vědce) vynalézt, které používají pro sebe, většinou ke špehování a mocenským a ekonomickým výhodám (v případě léků k prodloužení života), a ani je nenapadne je dát veřejnosti, jak si kdysi první vědci mysleli, že jejich vynálezy budou všech, dokud nějaký šikovný byznysmen nevymyslel patentní úřad. I zde zazní, jestli vědci pracující v Los Alamos mohli tušit, k jakým účelům bude použita atomová bomba, a právě tahle disputace mne zaujala ze všeho povídání nejvíc. Vědec, matematik, lékař mohou věřit, že to vláda použije k dobru lidí, ale v reálu to bývá jen a jedině opačně. Taky je nutné si uvědomit, že film vznikl v roce 2012, tedy rok před Snowdenem, jestli se nepletu, takže tehdy vlastně šlo o sice ne až tak převratnou, ale přece jen stále ne až tak otřelou myšlenku. Ale stejně bych uvítal větší drajv a když už si tvůrci hráli na mysteriózno (ten strážný nebo ta maska), měli to alespoň dotáhnout do konce nebo nějak víc využít. ()
Ono se fakt vyplatí dávat šanci všem neznámým nezávislým sci-fi... Tedy takhle, předně musím říct, že matika jde celkem mimo mě a jak v ní dojde k těžším operacím, jsem úplně v háji a nechápu která bije, takže jestli to skutečně bylo chytré a jenom se to chytře netvářilo nemohu posoudit. Nezbývá mi než doufat, že ano a kdyby to náhodou bylo jinak, počkám si na komentář někoho, kdo tomu opravdu rozumí. Tak jako tak jsem rád, že se tvůrci snažili myslet i na nás "hloupé", takže jsem chápal, o co tu jde, v čem je problém a snad i ten princip, na kterém funguje ta rovnice. Takže jsem si mohl plně vychutnat celou tu zápletku, která mi upřímně hodně sedla. Zvlášť, když má inteligentní scénář, dialogy mezi ústředními postavami působily uvěřitelně a přirozeně, kamera mi sice mírně vadila, ale slušnou atmosféru vytvořit dokázala a co ji hlavně dokázalo totálně umocnit byla ta naprosto dokonalá a přesně se hodící hudba. Vůbec celý ten soundtrack byl dokonalý, bez jediné slabé skladby a kdyby to šlo, klidně bych si ho i pořídil na CD, nebo stáhnul jen tak, jak působivý byl. A co se týče přesahu, osobně si nemyslím, že by myšlenky zde řečené zněly fádně, spíš naopak, fungovaly, zaujaly a správně předaly to, co předat chtěli. A i ten příběh má dost do sebe. Sice je to jedna z těch sci-fi založená hlavně na tom, že několik lidí vede mezi sebou intelektuální rozpravu na dané téma a v tomhle stylu tkví celý film, ale tady mi to přišlo skutečně slušně vedené, jak po stránce dialogů, tak i celkově. Navíc zde nechybí ani moment překvapení. Je od určité chvíle jasné, kam to celé povede a k čemu to dospěje, jenže když už si člověk myslí, že jsou všechny karty odkryté, tak pak v posledních minutách jedna postava prozkoumá znova dopis a nabere to úplně jiný rozměr než doposud... i když by se teoreticky dal odhadnout na základě jedné řečené věty, ale to mi došlo až později, takže jsem ve finále skutečně překvapený byl. Tohle jsem vůbec nečekal, fakt mě to chytlo tolik, jako už dlouho žádný film a celých 80 minut jsem měl oči přilepené k obrazovce. Jinak všechny žánry k tomu sedí (i když se to ze začátku vůbec nezdá, ale počkejte si) a co je nejdůležitější, společně s H0us3 se jedná o nejlepší film svého druhu. Kam se na to hrabe nedopracovaný Pozemšťan! 5* ()
"If P = NP, then the world would be a profoundly different place than we usually assume it to be. There would be no special value in "creative leaps," no fundamental gap between solving a problem and recognizing the solution once it's found. Everyone who could appreciate a symphony would be Mozart; everyone who could follow a step-by-step argument would be Gauss..." — Scott Aaronson, MIT. Intelektuální rozprava nad důsledky rovnosti P=NP. Líbí se mi, že se točí filmy, které rozšiřují všeobecné povědomí o matematice a jejím využití v současném světě. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi malý film, tak musím pochválit místy výbornou hudbu, bez které by byl film pro laiky jen bezbarvým obalem fádních myšlenek. Dokažte, že P=NP a vyřešíte nejdůležitější otevřený problém matematiky, změníte současný svět a přepíšete dějiny lidstva. Zatím nikdo nedokázal, že to tak není :) ... ()
Velmi vydarena konverzacka so siestimi ludmi v miestnosti - 4ria matematicki virtuozi, z nich jeden genius, korporatne "kladivo" a "strazca-agent". Trochu mi vadili prilisne kamerove detaily, ktorych bolo ...MOC. Este stastie, ze si to v dalsich 3och "cervenenych" filmoch Bakshi odpustil. V zavere hlavny hrdina "execut-om" poprel sam seba. Ako fikcia s par nametmi k premyslaniu vsak fajn. Odporucam. 60% ()