Režie:
Zdeněk KubečekKamera:
Jiří VojtaHudba:
Bedřich SmetanaHrají:
Jindřich Jindrák, Antonín Julínek, Jan Bajer, Oldřich Kaiser, Beno Blachut, Hana Packertová, Miroslav Švejda, René Gabzdyl, Marta Boháčová, Vanda Švarcová, Karel Hanuš, Přemysl Kočí, Zdeněk Kroupa (více)Obsahy(1)
Svou poslední operu komponoval Bedřich Smetana v době těžkých depresí a nemoci, v podstatě osamělý, v Jabkenicích. Původní libreto romantické pohádky Elišky Krásnohorské přetvářel a dokončil je v souladu s vlastními pocity. Tíha rozpolcení osobnosti – ďábla a mnicha – se dotýkala jeho samého. Stejně tak mu byla blízká melancholie Vokova, zrazeného životem, či vášnivá touha Jarkova. Tíhu svého osudu i smíření s ním vtělil do díla, které se stalo nejen oslavou největšího citu – lásky, ale i novým kompozičním počinem, který v mnohém předběhl svou dobu. Čertova stěna je opera moderní, svým charakterem její hudba již patří do 20. století. O to hůře na skladatele zapůsobilo nedbalé nastudování v Novém českém divadle jeho prvního provedení 29. 10. 1882, které způsobilo, že obecenstvo této opeře neporozumělo a přijalo ji chladně. Již desítky let však Čertova stěna patří k ozdobám repertoáru našich předních operních scén, a působí jako vzácný šperk ve Smetanově operním odkazu. Režiséra Zdeňka Kubečka toto dílo inspirovalo před více než padesáti lety k vytvoření působivého dramatického filmového obrazu. Filmově atraktivně zpracovaná opera v plenéru (např. kostýmy vytvořil T. Pištěk) je podle dobového úzu zpívaná operními pěvci mimo obraz, v obraze pak jejich role znázorňují povětšinou herci, s výjimkou B. Blachuta, který roli Michálka i ztvárňuje. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
"Jen hajej, holátko! Ha, ha! Mým budeš zakrátko! Ha, ha!" Smetanově Čertově stěně se někteří doboví kritici vysmívali a hovořili o úpadku duševních sil skladatele a o zmatenosti díla. Z mého pohledu však není pro takovýto výsměch žádný důvod. To samé se týká celé této televizní inscenace. Především bych ocenil výborné kostýmy, výpravu a lokace (např. Kokořínsko se zdejším majestátním hradem). Už jen díky tomu všemu (ve spojení s pěknou kamerou) se na tuhle inscenaci hezky kouká. Tedy s výjimkou scény, kdy se na scéně objeví pekelné příšery (smrtky), což ale mělo svůj účel. Mělo to skoro hororový nádech. Televizní zpracování jinak v případě této opery přináší jednu zásadní výhodu. Jde o proměny raracha v mnicha a zpět. Na divadle tohle musí být inscenačně složitější. Jedinou drobnou vahou na kráse tak asi je, že inscenace představuje televizní úpravu opery, tj. třeba úvodní sborová scéna v inscenaci ("Dobrý den! Dobrý den") je dle původního libreta až součástí druhého výstupu. A některé výstupy jsou trochu zkráceny. Ale jinak jsem byl hodně spokojený. ()
Ňáký lidi tu furt jenom řvou. ()
Po všech stránkách kvalitní převedení Smetanovy opery na filmové plátno. Pištěkovy kostýmy, nápaditá režie i choreografie a děj odehrávající se působivě v plenéru vytvářejí doslova pohádkovou atmosféru. Víc než příjemný divácký zážitek. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize / František Karoch
Zajímavosti (1)
- Film se částečně natáčel na Kokořínsku. Hned v úvodu jsou vidět siluety hradu Kokořín, záběrem na věž tohoto hradu i celá inscenace končí. (HonzaBez)
Reklama