Bez kormidla

Ano je to tak, hudba dokáže člověka povznést když je šťastný, ale dokáže také pohladit a povzbudit, když je člověk na dně. Alespoň u mě to tak funguje. A hudba hraje důležitou roli i v tomto filmu. Na začátku je obrovská tragédie, jejíž detaily jsou divákovi servírovány postupně během filmu. Mezi tím hraje hudba a té je tu dost. Mému rockerskému uchu sice nelahodící, ale já jsem tolerantní člověk. Každopádně teď už nebudu mít rád Williama H. Macyho jen za Fargo nebo za nesnesitelného Franka z Shameless, ale i za tento silný a neotřelý příběh. (11.03.2016)

Jak dobře znají rodiče své děti? Někteří do detailů, jiní méně a zbytek skoro vůbec. Ač toho ohledně Joshe nebylo ve filmu mnoho objasněno, nemyslím si, že za to co způsobil, mohli jeho rodiče. Sam = Joshův táta v hereckém podání Billyho Crudupa mi byl sympatický a fandila jsem mu, aby našel sílu ne zapomenout, ale zbavit se balvanu na srdci - třeba písní... (27.04.2015)

Unylá prérijní romance. 1) 46letý Billy Crudop (otec Sam) zpívá a hraje na kytaru docela pěkně, stejně jako 25letý Anton Yelchin (kytarista Quentin, který se snaží přimět Sama k veřejnému vystupování) a celá skupina Rudderless. Písničky jsou jednoduché, příjemné a odpovídají náladě zemědělské Země červených lidí. 2) 64letý William H. Macy (vlastník baru Trill) spolupracoval na scénáři, na produkci a po čtrnáctileté přestávce se podruhé v životě chopil i režisérské taktovky. 3) První hodina snímku je hrozně pomalá, všechno se táhne, jako kdybych šel tou oklahomskou prérií pěšky a sám. Zbylých svižnějších 45 minut to už nespraví. 4) Spoiler. Film se vůbec nezabývá tím, co Josh (Samův syn) udělal a proč to udělal. Chápu, že režisér se soustředil na prožitky otce, ale mně to tam prostě chybí. 5) Vlastně se mi nejvíc líbil bar Trill, kam můžete jen tak přijít s kytarou a první, co vám tam řeknou, je, abyste zapsali do notesu, co budete hrát. (19.04.2015)

Film by to byl průměrný, ale do podprůměru ho u mě strhává to, že se vydává tou nejlacinější, nejprošlapanější cestou plnou klišé. Na tomhle filmu není vůbec nic překvapivého. Od prvního setkání zlomeného muže a nadšeného mladíka, který netuší, jakou zátěž si s sebou muž vleče, se dá dopředu uhodnout snad každá scéna. Scenáristická lenost nebo nemohoucnost táhnou snímek dolů jako loď s probořeným kýlem. Tou laciností je to totiž falešné. (19.02.2018)

Tenhle film je tak malý, že ho možná přehlídnete, jenže příběh je tak silný, že ho nemusíte vůbec pobrat. A bohužel se to může stát každému z nás a neuděláte s tím vůbec nic! Ve filmu dostanete takovou sodu pocitů, která s Vámi tak zamává, že se začnete vlastně stydět jak jste dokazali být někdy tak jednoznačně přímočarý, když pravda má hned několik stran, barev a pocitů. Ovšem důležitý je, že z mnoha věcí nás vytáhne nebo zatáhne hudba. Je to lék na veškeré bolístky i radosti. Stejně tak i tenhle film po celou dobu provází hudba díky příběhu o jednom klukovi co napsal silný texty, který zpívá jeho táta. Ovšem celý příběh je jak pomeranč, pomalu odlupujete slupku za slupkou až se dostanete k jádru věci a TA! Ta Vás jednoznačně posadí na zadek! Za mě velmi milé překvapení, že tak malý film dokáže vykouzlit něco, co každý druhý film v distrubuci kin nemá ani v titulkách, a to včetně kamery i herců jako Billy Crudup a Anton Yelchin a otázkou zůstává jestli známe svoje děti? Emotikona like (26.04.2016)