Režie:
Bodo KoxScénář:
Bodo KoxKamera:
Arkadiusz TomiakHrají:
Wojciech Mecwaldowski, Piotr Głowacki, Magdalena Różańska, Eryk Lubos, Teresa Sawicka, Magdalena Popławska, Sebastian Stankiewicz, Wojciech Kalarus (více)Obsahy(1)
Komorní příběh Jacka a jeho autistického bratra Tomka se odehrává v panelovém, klaustrofobicky působícím domě na sídlišti nesoucím zjevné stopy socialismu. Jednoho dne se Tomek setká s tajemnou sousedkou Magdou. Osobitý, v nadsázce vyprávěný debut s přesvědčivostí vtáhne diváka do vizuálně bohatého, až pohádkového světa. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
Tady ta chtěná, podbízivá líbivost mě nebaví. Je to laciný, ale jak vidno, diváci na to slyší. Ona je cvok, ale krásná, on je retard, ale úžasně maluje, geniálně hraje na klavír, a když scénarista zavelí, moudře rozpráví. Ne, takhle to fakt nefunguje a z regulérních debilů jejich pečovatelé nevyždímou ani náznak něčeho podobně hodnotného. Prostě to tam není, není z čeho brát, neexistují výkyvy, neexistuje naděje. Filmy, které tvrdí opak, staví na lži. Že vám to nevadí? Mně ano. ()
Poláci už nějaký ten pátek dokazují, že ve své domovině mají poměrně silnou základnu filmařských mistrů, kteří dokáží přijít s něčím originálním. Opět a zase se mi to stalo u tohoto filmu, který mi osobně příliš nepřirostl k srdci, ale je na něm vidět velký um hlavně kamery, která z obyčejného paneláku udělala jedno hodně neobyčejné místo. ()
Rozhodne zaujímavý snímok zasadený do šedého sveta panelákového sídliska. Prostredie ešte viac dotvára svet bez života a fantázie... to by však nesmeli na jednom poschodí v jednom činžiaku bývať dve pozoruhodné osoby. Autistický Tomáš a tajomná susedka Magda. Ich svety sú podobné a dokážu objavovať bohatstvá života. Aj pre diváka je táto exkurzia zábavou a hlavne ho prinúti zamyslieť sa nad vlastným životom. ()
K tématům jako jsou umírající, mentálně či jinak postižení lidé mám ve filmech obecně velmi obezřetný odstup, protože co si budeme povídat, naprostá většina takto natočených snímků se ať už zcela vědomě nebo bezděky nevyhýbá patosu, citovému vydírání i určitým zažitým klišé, což není zrovna můj oblíbený šálek kávy. Proto jsem ráda, když se jednou za čas objeví snímek, který nejen, že toto všechno svým zpracováním popírá, ale ještě k tomu mu nechybí jistá dávka originality, nadhledu a povznášející fantazie. Odhaduji, že snímek asi nebude pro každého, ne každý ustojí to pomalé tempo a někdo má raději ty prvoplánově hřejivé snímky, ale ty kdo mají zájem mohu ujistit, že ačkoliv se Dívka ze skříně zaobývá smutnějšími stránkami života, rozhodně není depresivní a přestože nehýří emocemi neznamená to, že by ve mne něco nezanechala. Právě naopak. ()
Pár momentů, které vzbuzovaly emoce, plus pár momentů, které u mě vyloudily úsměv či dokonce salvu smíchu. Výsledkem je zajímavý pohled na deprese a duševní nemoci. Pro mě zvláštní film s příjemnou hudbou, smutným koncem a jednou nezapomenutelnou klavírní scénou autisty Tomka a následnou bravurní otočkou (kdo viděl,pochopí), za kterou přidávám čtvrtou hvězdičku. ()
Reklama