Bakaláři 1997
Obsahy(1)
Humorné situace, které se přihodily při události tak radostné, jakou je první nastěhování rodiny do vlastního bytu... Mladí manželé (V. Žilková a M. Vladyka) konečně získají svůj vlastní byt a radostně ho předvádějí ženiným rodičům (L. Švormová a P. Kostka). Po oslavě je orientace v novém prostředí nesnadná, takže když se v noci muž probudí a chce jít na toaletu, omylem vyjde na chodbu a zabouchne za sebou dveře. Nemůže se dozvonit na manželku, a tak se vydá pro náhradní klíče ke tchánovi, který bydlí nedaleko. Jenže je oblečen tak trochu nalehko... (Česká televize)
(více)Recenze (5)
"No, není to zrovna rezidence Viktora Koženýho, ale konečně mám ve svejch pětatřiceti letech vlastních pár metrů čtverečních !!" Jméno režiséra Jaroslava Hanuše se v mém povědomí usadilo především v souvislosti s naprosto tragickými českotelevizními seriálovými (s)hity jako Náměstíčko či Šípková Rúženka, a tak už od něj vlastně ani už dlouhá léta nic kvalitního či zajímavého nečekám, nicméně posrat bakalářskou povídku, to už chce opravdu pořádný kus "talentu" !! Nic naplat, nakonec se mu to povedlo, byť na jeho obranu musím přiznat, že velký díl viny nese i herec a zejména divadelní režisér Antonín Procházka, který směřuje tuhle mikrokomedii, ačkoliv zde se o humoru příliš mluvit nedá, znovu do vod bakalářskému konceptu nesmírně stylisticky vzdálených, která by slušela hlavně divadelním prknům, navíc také zcela nesmyslně tříští subjektivizované vyprávění optikou Vladykova hrdiny zobrazením skutečností, které vidět rozhodně nemohl, mám na mysli ty pasáže s policajty, opět tak vykarikovanými, až se mi zvedá žaludek !! Nevím proč právě v polovině devadesátých let Česká televize svolila k podobným hokus pokusům s tímto projektem, zda prostě došly nápady, což se mi však zdá silně nepravděpodobné, protože samotný život platí za scénáristu z nejplodnějších, či právě tento odklon od realisticky pojatých příběhů měl maskovat neplodnost a sterilitu tvůrců, kteří svým předchůdcům, ať už Jaroslavu Dudkovi či Františku Filipovi coby režisérským bardům, nebo i scénáristům typu Jaroslava Dietla nesahají ani po kotníky, i kdyby stáli na štaflích !! Kolem jediného vtipného momentu, který stojí za zmínku, totiž těch zabouchnutých dveří, které se nakonec velmi chytře stávají součástí závěrečné pointy, prostě tvůrci nedokáží vystavět koukatelný děj ani při takto minimální stopáži, celé této krátkometrážní záležitosti schází tempo, vkus a vlastně i nápad, navíc jediným, kdo z herců stojí za zmínku, je jako již tradičně bezchybný Petr Kostka, jehož postava je však tak zhovadile napsaná, že to vlastně na celé téhle jalové pologrotesce, do jejíž roviny se povídka zhruba v polovině naprosto nesmyslně překlápí, nic nemění !! Miroslav Vladyka se snaží, ale marně, a tak mě těší snad jen fakt, že Hanušova oblíbenkyně Veronika Žilková moc prostoru nedostala, to bych šel s hodnocením možná ještě níž !! ()
Není nad tchána, který zeťákovi šťastně schvaluje podvádění vlastní dcery. ()
Na dobu vzniku ucházející povídka, kdy jsem se i několikrát zasmál. Chování páně Kostkovo je sice podivné, ale jinak má příběh celkem svižný a vtipný děj. ()
Vladyka běhá po ulici ve slipech, to je ale bžunda. Trošičku to zachraňuje Kostka, i když jeho přístup k podvádění vlastní dcery manželem je fakt trochu zvláštní. ()
Nevím proč je v zajímavostech uvedeno, že byla povídka natočena podle skutečné události, když to vlastně předpokládáme u všech povídek ze seriálu Bakaláři. Nicméně zde bych tomu opravdu věřil. V rozespalosti člověk dělá různé věci, zvláště když celý večer popíjel. Ovšem tvůrci to trochu zkomediálnili tak, jak to umí jen Češi. Takže policisté uvidí domnělého exhibicionistu v podobě svého velitele, nebo Václav Upír Krejčí nahání Miroslava Vladyku jako chlapa, který mu leze za ženou. Ovšem povedený trapas to je. ()