Plovoucí věžáky

Polští sousedé opět více, než příjemně překvapili. Snímek vyniká zvláštním zpracováním, občas mi připadalo, jako by některé scény byly náhodně rozmístěny a je na divákovi, aby si je zařadil do určité časové roviny. Jestli se odehrávají před nějakou dobou či v současnosti, případně na jaké události vlastně navazují. Chemie mezi Kubou a Michalem je parádní, stejně jako jejich společné scény, které jsou patřičně nabity sexem i vzájemnou touhou. Zejména moment "Public sex" je opravdu hodně vzrušující a klobouk dolů před klukama. A jsem překvapena, že takové parádní scény vznikly zrovna v polském filmu. Vždycky, když se dívám na podobné filmy, nebo vidím, jak lze díky úžasným a odvážným herců vytvořit takové silné scény, říkám si, jak je možné, že zřejmě všechny státy okolo nás jsou schopny natáčet takové filmy a vytvářet takové nezapomenutelné scény. Všechny, kromě nás. Ale odvaha v českém filmu, to už je zase jiná kapitola. Nebo, spíš vlastně asi žádná... Plovoucí věžáky přináší do žánru další snímek, který si rozhodně zaslouží pozornost. Jen škoda toho "f*cked up ending." To mě vážně nasrali:) (19.10.2014)

Svým smutkem a toporností okouzlující pokus osvětlit temné stezky ve zdánlivě jednoznačné mapě mezilidských svazků, podle níž se v Polsku projektují slepé autostrády budoucnosti a legitimizuje protikřesťanské náboženské (či nacionální) násilí. Ale jinak: studie chladu soudobých vztahů, námětu schopného svou hmatatelnou prázdnotou předčít i zabydlenou odcizenost novovlnných snímků přelomu padesátých a šedesátých let. Film mě zklamal. Již jen jeho zdánlivá věcnost mi přišla příliš reklamní: založená na sdílených – tedy konvenčních – obrazech, odosobněných, nenarušitelných osobním prožitkem, zkušeností hrany, což se střetávalo s vlastním bolestným příběhem, který – kvůli své rezignaci na sebe sama - v tomto provedení klesal v plačtivý kýč, tvrzený polymorfní krutostí, jež jej pointovala. Místy až fetišistická pozornost postav k vlastním i cizím tělům tak znenáhla začala vyznívat směšně: jako když se figuriny v obchodních domech začnou pozorovat a vážit lichost své uniformity. Miluji polštinu a radost z rozumění mi zatemňovala hluchotu dialogů, ale zpětně se i ta rozehřměla a nezbylo nic víc než výkřik. A přispělo k tomu i neherectví herců, plochost tváří a mělkost gest, z nichž se nedalo odečíst víc než z reklamních spotů. Kdo tak netečně reaguje na utrpení? A to je málo vzhledem k tomu, čemu chce hlavní hrdina vzdorovat, tedy předně vůči jazyku, který se soudobým polským diskursem jeví být měřítkem normality a vlády. Stereotypní, navyklé obrazy pochyb, nejistot a chtění nezmohly nic vůči slabosti, která se místy exponovala… Smutné a laciné (ale přiznávám, že v jiných očích i: tragické a „k nezaplacení“ .)… PS: Z kritického výstřelu proti polské exploataci se ztratila žena. Její „národní“ ponížení chápu jako ještě hlubší bezpráví, než jaké nasvěcují vytrvalé, ale svévolné zářivky vzpírajícího se režiséra. (20.05.2017)

Zprvu jsem byl nadšen, že Poláci se pustili do této tematiky a i z hlavních hrdinů, že to byli normální hezcí mladí chlapi a ne vykroucené buzny. Ale mé nadšení postupně trochu opadlo a především zavěr - pro mě hnus, nesnáším krváky, násilí, jako kdyby film sám nabádal, že za to, jak se představitel choval, zaslouží smrt... 6655 (24.07.2023)

I když hlavní hrdina byl možná rozháraný příliš, bylo skvěle zachyceno jeho mlčenlivé (rozumějte: chlapské) utrpení. V případě jeho milence pak odmítání homosexuála příbuzenstvem, ačkoli se navenek mohli tvářit tolerantně. Gay romance vedle udržování hetero vztahu byla tentokrát uvěřitelná. Zvláště když postava heterandy pořád zamilované navzdory odhalení jiné orientace partnera byla napsaná, zahraná a obsazená mnohem lépe než v Letní bouři . K tomu přirozená a funkční nahota a hetero i homo erotické scény. Nicméně opět zavádějící spojování synovy homosexuality s dominantní matkou a nepřítomným otcem, zde navíc "obohacený" o incestní pnutí z matčiny strany (i kdyby to byla macecha). Nelíbilo se mi ani téměř ospravedlnění útoku jako pomsty, protože gay se mohl stát obětí i bez provokace, najmě když útočník homofob byl. 78% (P. S.: Koukám, že podle anotace to byla matka, ale nemám dojem, že by to ve filmu bylo takhle jasně. Nebo se zdráhám uvěřit, že to pnutí bylo opravdu incestní.) (19.03.2021)

Nedávno jsem podruhé zhlédnul dokument The Celluoid Closet, kde mj. zaznělo, že gay postavy vystupující v amerických filmech cca. v 50. a 60. letech minulého století měly jasný úděl „Jsi-li gay, budeš trpět a špatně dopadneš…“ Nebudu zastírat, že jsem se na zkouknutí mého prvního polského filmu s queer tématikou velice těšil, ale v konečném důsledku mi přišlo, že vyznění filmu patří právě do poloviny minulého století. Když k tomu přičtu velice odfláknutý vývoj děje, nemohu hodnotit jinak než podprůměrem a doufat v nějaké lepší polské příště… (07.08.2014)