Todos los colores de la oscuridad
All the Colors of the Dark
They're Coming to Get You
Režie:
Sergio MartinoHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Edwige Fenech, George Hilton, Ivan Rassimov, Nieves Navarro, Marina Malfatti, Sergio Martino, George Rigaud, Dominique Boschero, Maria Cumani Quasimodo (více)Obsahy(1)
Jane žije v Londýně s Richardem. V pěti letech byla svědkem vraždy její matky a nedávno při autonehodě přišla o dítě. Teď ji pronásledují noční můry o modrookém muži, který se ji snaží zabít nožem. Její sestra Barbara jí přesvědčí, aby se zúčastnila černé mše, která jí pomůže zahnat a zapomenout na noční můry. Jane souhlasí a mše se zúčastňuje. Po mši se ale Jane necítí lépe. Spíš se zdá, že noční můry, které měla, se stávají realitou. (Chatterer)
(více)Recenze (44)
Koukal jsem na to po o rok mladším a perfektním Torsu (1973) a furt mi moc nebylo jasné, na jaký to horrorový subžánr koukám. Z nějakého neznámého důvodu jsem myslel, že to bude giallo, ale nebylo. Příběh se točí pořád dokola v halucinogenních a snových smyčkách, což vyloženě nesnáším. Divák přestává rozeznávat co je skutečnost, co halucinace a co sen, stejně jako hlavní hrdina(ka). Hlavní hrdinka je sice nádherný kus ženský a ňadra má první polovinu filmu skoro stále venku, ale to nějak film nezachrání... Vyústění filmu a zjištění proč, zač, nač pak příjde běhěm několika minut a je konec ... Tyhle horrorové subžánry opravdu moc nemusím. Ale musím pochválit perfektní bezchybné technické zpracování a že chtě-nechtě film diváka vtáhne a nepustí, ať divák chce nebo ne... ()
Pecka, krásně lavírující přesně na pomezí reality a snů, s trochou okultismu a Edwigou Fenech ve vrcholné formě. Ta holka prostě za celý film nesleze z plátna a její psychózy podává s mistrovskou noblesou, spojenou až s náročným fyzickým výkonem. Snové představy hýří obrazovými nápady, sídlo okultistů se svými uhozenými členy a jejich praktiky jsou krásně znepokojující a sem tam Martino přijde s pěknou hrou světel a barev, kde přavažuje rudá a je to tak krásně nakašírovaný, že by i Argento záviděl. Gore je decentní, což přesně pasuje do nálady snímku, i když takový Fulci by to rozjel asi ještě krvavěji. A ty ďábelský oči Ivana Rassimova jen tak z hlavy nedostanete.__ PS: Mám to jako kamarád p6qwre, musel jsem si Fenech, tuhle mezi fajnšmekry považovanou kultovní herečku italské giallo a hororové scény, dát do topky. Nejen, že se na tu holku krásně dívalo, ale ona fakt sakra uměla hrát. ()
Nejlepší, anebo druhý nejlepší film Sergia Martina, který jsem dosud viděl (nemůžuse rozhodnou mezi jím a Torsem). Divák celou dobu netuší, zda-li se jedná o obyčejnou giallo detektivku, psychologický horor, či dokonce něco nadpřirozeného, což neobyčejně silně poutá jeho pozornost. Navíc je to moc pěkně natočené, poměrně dobře zahrané, s pěknou vizuální stránkou a několika dávkami pořádného napětí. Horror movie of the year ()
Film, který se leckde schovává do škatulky giallo, ačkoli s ním má pramálo společného. Jde spíše o halucinaci slepenou nepříliš složitým příběhem (i přesto se divák občas neorientuje), ve které je důraz kladen na audiovizuální složku. A ta je tak dokonalá, jak jen na začátku sedmdesátých let v Itálii být mohla. Stačí úvodní snová scéna a znalý divák má jasno. Ten neznalý se bude chvíli ztrácet v modrých očích Ivana Rassimova a poté buď propadne kouzlu tohoto nevšedního díla anebo se vrátí zpátky do stáda. ()
Třetí martinovské giallo opět jako v jeho prvotině s Edwige Fenech a Georgem Hiltonem, škoda, že už naposled. Toto byl, jak jsem už dříve napsal, přímo reprezentativní italský pár 70. let. Nesdílím názor s uživatelem J*A*S*M, který tento film označuje jako druhé nejlepší, nebo dokonce vůbec nejlepší martinovské giallo. Prní a druhé jsou zatím dle mého názoru nepřekonané, a to i ve svém žánru, navíc je tam ještě "Torso", které jsem jako jediné od Martina zatím ještě neviděl. Překvapivě dobré však bylo i "Your Vice Is a Closed Room and Only I Have the Key", které nepatří zrovna k jeho nejznámějším. Každému se pochopitelně líbí něco jiného, ale když já si už zvykl na grandiózní, vygradovanou zápletku s mnoha spiknutími, intrikaření v ději a na velkou pointu nakonec. Tento film není zas až tak typickým giallem, vraždy tu jsou, ale nejen, jak má být zvykem, mladých krásných žen. Film bych spíše označil nálepkou psychologický a značně i psychedelický thriller. Úvod je skvělý, předznamenává opět něco velkého, divoké sekvence všemožných nočních můr, satanistické okultní rituály za značně halucinogenní atmosféry (à la Rosemary), modrooký tajemný muž s dlouhým nožem, hojně zastoupená je tu nahota a sex (především pak sexuální orgie), hezké lokality (někde v Anglii). Vizuálně je film opět silný a neuvěřitelně barvitý, ale na druhou stranu i dost zmatený (což mi tentokrát trochu vadilo) a místy i nudně monotónní, navíc nějaké zajímavé spiknutí a intrikaření v ději nám taky nenabídne, i když děj se zdá je na první pohled zajímavý. Konec byl tentokrát jasný zcela v žánru obyčejné detektivky s jedním jediným zbývajícím pachatelem nakonec a skoncováním se zlým přeludem. Scéna Edwige ve snu u výtahu a pak náhle za několik minut úplně stejná v reálu byla dobře vypečená, ale to bylo tak vše. Člověk se časem trochu ztrácel a neorientoval asi jako hlavní hrdinka, která nevěděla, jestli je to skutečnost nebo jen zlý sen. Edwige Fenech jako sexuálně frustrovaná Jane zahrála svou paranoidní a poblázněnou úlohu velmi dobře, určitě se jedná o jednu z jejích nejlepších rolí, podobné té Bolkanovské v "A Lizard in a Woman's Skin", navíc ji to v ní snad nejvíc slušelo, člověk je přímo nucen stále ji sledovat, její obrazová přítomnost je prostě jedinečná, to vše se popřít nedá. Škoda jen, že tu nedošlo k nějakému zajímavému intimnímu sblížení mezi kráskami Fenech+Navarro, jak už naznačil uživatel giallo. Lepší průměr 71%. Komentář zde jako devátý v pořadí. ()
Další režisérův nadprůměrný zářez, i když tentokrát už nedosahuje kvalit jeho nejslavnějších děl. Martino sem použil už osvědčenou hereckou trojici z jeho staršího The Strange Vice of Mrs. Wardh a giallo jako takové spíše lehce olizuje, jelikož přidává mysteriózní zápletku v podobě podivného kultu, který je hrdince neustále v patách. Pointa mě tentokrát nijak nevzrušila, větší pozornost jsem totiž věnoval úžasné vizuální stránce. ()
Inspirace Rosemary má děťátko sice značná, ale Martinoova filmařina mě prostě baví. Je to napínavé, krásně natočené (ty barvy!) a na Edwige Fenech bych se mohl dívat pořád. ()
Předchozí Martinovo THE STRANGE VICE OF MRS. WARDH, z něhož si sem opět přivedl Fenech a Hiltona, mělo aspoň slušný rozjezd, tohle je ale od začátku těžká nuda, kterou jsem ani nedokoukal. Sexy Fenech (která se naštěstí nenechá dvakrát přemlouvat, aby se odhalila) to bohužel nezachrání. ()
Nechci se hádat, ale tohle má ke klasickému giallu hodně daleko.... Spíše mysteriozní thriller, který se lehce inspiroval románem (a podle něj filmem) I.Levina - Rosemary má děťátko, érou hippies a LSD. Halucinogenní mozaika není žádnou bombou a mnohého dnešního diváka zřejmě odradí či přímo otráví. Pro fanoušky italských podivností však bude tenhle snímek jistě přitažlivý. Kombinace vynikající kamery a hudby vytváří tajuplnou až tísnivou atmosféru. Nejde přímo o vyvolání strachu, ale jakéhosi podivného neklidu. Film též využívá oblíbené postupy ze 60.let - násobení a opakování scén, jejich zmnožování. Gore je umírněné, sem tam trocha krve, psa očividně podřízli jen jako. Zato červená barva, tak oblíbená v italském filmu, je téměř na každém rohu - šaty, v interiérech, světlo, či víno....o krvi samozřejmě nemluvě. Příběh zmatené ženy, která hledá záchranu v náručí podivné sekty, je jízdou do náruče vraha... Velkou devizou je krásná Fenechová i esteticky podávaná nahota. Divák se možná bude občas cítit, jako by sám ujížděl na LSD. ()
Vizuálne nadpriemerné, ženy úplne fatálne, príbeh relatívne originálny až do detailov vybočujúci z giallo štandardu (vrah nemá ani masku ani slávne kožené rukavice) - na druhej strane scenár je riadny chaos a priveľmi stojí na wake-up scenes a tým pádom účelovosti. Každopádne zaujímavé giallo. ()
Tenhle kousek si mě získal hned svým začátkem a nepustil až dokonce. Film si dokáže pohrát s divákem tak, že si místy připadáte zmatenej jako hlavní hrdinka. Co je pravda a co je sen ? Co je reálné a co je halucinací ? Parádní vizuál i hudební doprovod + Edwige Fenech je pořádná samice. I přesto ve srovnání s Martino(vým) filmem " Torso " prohrává. Slabší 4 hvězdy. ()
Martino sa snaží byť tak mystický, až tá mystika prechádza do zmätenosti a miestami sa vytráca dokonca aj atmosféra. Skrátka z námetu a z toho, že vám vo filme hrá Edwige Fenech takúto postavu, sa dalo vyťažiť viac. Miešanie predstáv s realitou býva na plátne veľmi príťažlivé, len Martino v tomto filme akoby nepoznal mieru a ku koncu som už len túžil, nech to má aspoň logické vyústenie. To sa dostavilo, zároveň sa ale nedostavilo prekvapenie, i keď sa film tváril, že má tých es v rukáve viac. ()
Velice zajímavý a atmosferický mix thrilleru, mysteriozního filmu a tak trochu i gialla. Hned na začátku snímku jsem vzpomenul na Argenta, protože úvodní scéna byla jako vystřižená z Profondo Rosso. A musím konstatovat, že je to zároveň nejlepší scéna filmu. Ta mě dokázala správně naladit a já byl jsem napnutý, co bude dál. Příběh se pak začne pěkně odvíjet, bohužel, je ale prokládán velkým množstvím halucinogeních scén, které mě spíše nudily. Naštěstí je Martino zdatný režisér a dokázal mojí pozornost udržet. Především díky výborné kameře, krásným herečkám a částečně i atmosféře(hudební složka zajímavá) a samozřejmě pointě. Na ty je Martino fakt machr a opět nezklamal. PS:Zajímavé na filmu je, že se na plátně setkali největší soudobé giallo krásky Edwige Fenech a Nieves Navarro, škoda jen, že neměli spolu nějakou "pořádnou scénu". ()
Italští hrdinští úchylové (po pádu morální cenzury) točí pro úchyly...v zářivých hippies barvách a se známými herci, kteří jsou ochotní natočit jakoukoliv prasárnu.... ()
Vzhledem k tomu, že Edwige Fenech je trvalou součástí všech romantických snů mého života, v minulých jsem nevěděl, že vlastně sním o ní, protože jsem k ní teprve spěl a ty sny nebyly výlučně romantické, současné nebudu popisovat , jsou pro změnu až příliš vyspělé a do komentáře se nehodí a ty budoucí počítám budou skutečně už jen romantické, nemusel bych k tomuto hypnotickému ne až tak giallu vůbec nic psát a jen tiše a s nepřítomným pohledem ohodnotit zejména výkon mé vysněné femme fatale. Avšak i když od ní s vypětím všech sil odhlédnu, zůstane mi sice méně poutavý, přesto pořád dost dobrý, film s podivnou formou vyprávění balancující na hraně reality a snu, avšak pro mne vcelku přehledně, s rozeznáváním toho, co má a nemá býti sen jsem neměl problém a kontinuitu vyprávění jsem si užil bez větších zmatků. Rozptylovalo mne spíš něco jiného, velmi příjemně ovšem..ach, ach Edwige ! ()
Začne sa hneď zostra, v samotnom úvode filmu panuje giallo, potom sa presedlá na psychothriller, sem-tam prejdeme k horroru. Ťažko povedať, či táto žánrová prelietavosť je na škodu alebo nie. V každom prípade prvá polovica je lepšia, príbeh má grády a napatie, potom to ide pre mňa neželaným smerom, ale napokon sa dopracujú tvorcovia k želanému výsledku. zásluhu na tom má hlavne sex symbol 70-tych rokov v Taliansku Edwige Fenech, tá je skvelá a rola jej padla ako uliata. ()
Výborně zkombinované aroma italského psychologického sedmdestákového thrilleru je úžasné. Ta móda, neumělá ženskost žen, minisukně v kombinaci s kozačkami (můj soukromý fetiš) a nijak neskrývaná přirozená nahota (ve smyslu, že když má být někdo nahý, tak je prostě nahý a nikdo se to nesnaží nějak zakrývat nebo tupit nezvyklými úhly kamery). Vždycky mě překvapovaly pointy a vyvrcholení mnohých podobných italských snímků, které z dnešního pohledu už nejsou moc "košer", ale přesto mají své kouzlo (snad svou lehkou naivitou nebo lépe řečeno prostotou a jednoduchostí). Všechny tyhle klady však dost výrazně převyšují dva výrazné nedostatky, je to poněkud zdlouhavé a v souvislosti s tím poměrně nudné. ()
Giallo, ktoré sa vymyká kontrole už len z toho dôvodu, že to vlastne ani Giallo nieje. Svojím spôsobom. Širokoúhla kamera, európsky pôvod, náznaky, excentrický vrah...a predsa to nieje tak, ako sa to javiť môže. Pripadá mi to, ako keď sa dnes nejaký tvorcovia snažia o iný prístup k zavedeným žánrovým pravidlám. Vtedy to ale fungovalo...dnes je to kvôli politickej korektnosti už len kalkul. ()
Ta začiatočná snová sekvencia mi hneď ozrejmila,že film bude hrať na parádny vizuál a že to nebude normálne klasické giallo som pochopil za pár minút.minút. Ked mám pravdu povedať z gialla to má len máličko,ja by som to viac nazval Mysterióznym psycho thrillerom.Kamera vynikajúca,očný kontakt zachovaný a vizuál je prekrásny.Ta seansa z obetovaným zvieraťa bola bizarná ale hlavne bláznivá.Martino vedel vytvoriť strach aj napätie. ()
„Tutti i colori del buio“ není nejlepším snímkem italské kinematografie, ani v rámci žánru mysteriózního thrilleru. Přece jen, ta pointa, respektive odhalení pravdy to trochu kazí, protože celou dobu na něco čekáte, ale ono to finální zjištění není až tak odzbrojující. Přesto se vám dostává snímku, který má velmi specifickou atmosféru, která vás dostane a která si s vámi bude zahrávat. Hlavně s vašimi očekáváními a tím, jak přijmete celý závěr, který je až hitchcockovsky doslovný, ale aspoň uzavřený. ()