poster

Poslední Mohykán

  • Západní Německo

    Der letzte Mohikaner

  • Západní Německo

    Holzauge sei wachsam

  • Španělsko

    El último mohicano

  • Itálie

    La valle delle ombre rosse

  • anglický

    The Last of the Mohicans

    (neoficiální název)
  • Československo

    Posledný Mohykán

  • USA

    The Last Tomahawk

Western

Západní Německo / Španělsko / Itálie, 1964, 92 min

Režie:

Harald Reinl

Předloha:

James Fenimore Cooper (kniha)

Scénář:

Giovanni Simonelli

Kamera:

Ricardo Andreu
  • Tormentor665
    *

    No co dodat, hodně špatné. Vinetoua máme spjatého s patetickým českým dabingem určeným především dětem pod deset, navíc charisma dobrých a krásných hrdinů se nedá popřít. Tohle jsem viděl v originálním jazyce, takže vyplynulo na povrch mizerné herectví většiny hlavních postav. Už dát roli Sokolího Oka Steffenovi, jehož nenadání možná přežijí spaghetti westerny, ukazuje na zoufalost, kterou drží nad odpadem jen ten konec. Takový jsem nečkal po tom, jak Reinl análně znásilnil románovou předlohu. Výprava mizerná (jak jinak), herci nezajímaví (kdyby byl alespoň Kinski nebo Horst Frank!), akce nezajímavá. Pokud o tom nemusíte psát článek, tak se na to nedívejte.(12.2.2014)

  • tahit
    ***

    Film se natáčel v jižní oblasti kouzelné Andalusie (Almeria), kde se tuším natočilo určitě více westernů, a část také v atelierech Berlína tehdejšího Západního Německa. Byť režisér Harald Reinl posunul dobu a změnil britské vojáky v červených kabátech za modré oblečení vojáků USA cca o sto let později, no tak výsledek není úplně špatný. Na druhé straně děj tohohle filmu se vymyká mým utkvělým představám Cooperových románů s vážnějším nádechem. Spíše kostra příběhu trochu kopíruje film Poklad na Stříbrném jezeře, protože jde o zlato. A namísto statečného Vinnetoua a jeho neméně zdatného bílého bratra Old Shatterhanda nastupují Unkas a Sokolí Oko. I když žel v ději Poslední mohykána už není ta síla těch z nejlepších mayovek. Pro úplnost budiž podotknuto, že duch románů Karla Maye byl asi přeci jenom Reinlovi bližší než klasická americká dobrodružná literatura, respektive indiánky od spisovatele Jamese Fenimora Coopera. Osobně si také myslím, že styl jeho filmové práce se více hodil vyloženě k Mayovým románům. Možná si to také třeba režisér zřejmě sám uvědomil a už žádný film od tohoto amerického spisovatele nenatočil. Nakonec zcela jednoduše, film není bez kazů, ale asi uspokojí určitě valnou část příznivců starších filmů dobrodružného žánru.(14.11.2011)

  • majo25
    ***

    Posledný mohykán trochu (alebo o dosť) inak, ako to poznáme z filmu, ktorý sa natočil o 28 rokov neskôr. V niektorých momentoch ani nie na škodu - vysoké skalisté hory a prašné prérie pod kopytami koní dodávajú westernovskú atmosféru. Príbeh obstojí rovnako, na akciu sa pozerá veľmi dobre. Záporom sú nevýrazní herci, zaujme iba hlavný záporák - náčelník Muongov; tiež hudba je miestami kostrbatá. Každopádne, vinnetuovky dopadli Reinlovi oveľa lepšie. Hodnotenie: 65%(29.11.2013)

  • Bluntman
    ****

    ZLÍNFEST "Myslím,..." (záběr na most v planech šlehajících až k nebesům) "... že ten most nepřejdeme." (záběr na hořící most padající dolů) S over-voicem a obdobně naladěným publikem může tahle realizačně zdařilá snaha o navázání na "mayovky" nabýt téměř kultovního statutu a spadat do klonky guilty pleasure.(4.6.2009)

  • Mariin
    ****

    Reinlův „Poslední Mohykán“ je v podstatě western, natočený jen velmi volně na motivy románu J. F. Coopera. Na rozdíl od krajiny rozsáhlých lesů a Hurónských jezer se ocitáme ve vyprahlé písčité krajině s bizarními skalními útvary, připomínajícími spíše Arizonu či soutěsky Colorada. Nutno uznat, že zpracování Haralda Reinla je opět zdařilé, i přesto, že scénář je vlastně novým dílem a dokonce časově posouvá děj přibližně o 100 let později, místo 18. století a válek mezi Francouzi a Angličany tu spatřujeme kolorit 19. století; tomu odpovídají i oděvy dívek a uniformy americké armády. Příběh je napínavý, s poutavými záběry exteriérů a častými souboji, přesto Reinl dává jako obvykle prostor i humoru; nezvykle svižná hudba zavedeného Petera Thomase je místy rovněž působivá a má své kouzlo, místy ale naopak napínavost děje sráží (celkově určitě nepatří k Thomasovým povedeným dílům). Hlavní hrdinové, rudý Unkas a bílý Sokolí oko se oslovují „Můj bratře“ a je zde zcela patrný úmysl pokračovat ve stylu mayovek, včetně Unkasových proslovů o bratrství všech lidí a o míru. Magua výborný. Ovšem Anthony Steffen mi tu jako Sokolí oko vůbec nesedí. Černovlasou Koru představuje Karin Dorová, která, ač nebyla nijak skvělá herečka, dodává těmto filmům místy až pohádkovou roztomilost a hlavně vyvolává nostalgii nás, kteří jsem vyrůstali na mayovkách a dodnes na ně nedáme dopustit.No, a Alice je až příliš německy kyslíčníková blondýnka. Po výtvarné stránce má film přesto ode mne nejvyšší hodnocení, herecky silný nadprůměr (až na Steffena), hudební doprovod tentokrát Reinlovi nevyšel a - dle mého názoru - filmu dost ublížil. Film promítala česká kina v roce 1979.(5.2.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace