
Lovu zdar! (studentský film)
-
Good luck, Hunters!
(festivalový název) -
Long Live Hunting!
(festivalový název)
Dokumentární
Česko, 2014, 66 min
Režie:
Jaroslav KratochvílScénář:
Jaroslav KratochvílKamera:
Prokop SoučekProducenti:
Pavla Janoušková KubečkováStřih:
Adam Brothánek, Ada SolomonZvuk:
Marek Poledna, Jan KalužnýObsah
-
Dokumentární esej představuje svéráznou trojici mužů, kterou spojuje vášeň pro lov. Myslivost pojímá každý z nich po svém a diváka vábí na exotickou safari, na parohatou sbírku trofejí či na posed v lese. Přehlídka všeho, co k myslivosti patří, začíná na dechovkovém bále, pokračuje v kuchyni, kde se vaří zvěřina, a končí na soutěžním klání v imitaci jelenů. V obecnosti je však film hlubším zamyšlením nad motivy člověka – lovce, který bohorovně rozhoduje o životě a smrti. S vtipným nadhledem se mu současně daří stopovat tenoučkou hranici mezi vznešenou vášní pro sběr trofejí a obyčejným fetišismem.(Verbascum Imago)
- Dokument je studií člověka – lovce v postmoderní době neustálých lovů, naháněk, kořistí a trofejí. Snímek je soustředěným pohledem do nitra myslivecké a lovecké vášně v její české a středoevropské podobě a propojenosti. Postupně ale opouští lov v hranicích určených lesem – loukou – honitbou a rozšiřuje ho o jeho antropologický rozměr. Na tomto základě vypovídá o lovu jako obecném fenoménu dotýkajícího se každého z nás a lidské touze vizualizovat své úspěchy do podoby různorodých trofejí. Ty o nás říkají, kdo jsme, či lépe řečeno za koho chceme, aby nás okolí považovalo. Mnohdy je pak význam určité činnosti přebit silou jejího zobrazení. Ne náhodou se anglicky obrázek řekne právě image. Dokument přivádí na scénu pět rozdílných osobností, pět lovců a myslivců reprezentujících rozdílné přístupy k lovu a k životu obecně, a sleduje jejich zvířecí i soukromé lovy a honitby, ale také to, jak nakládají se získanými kořistmi ve všech jejích podobách.(Cena Pavla Kouteckého)
- Tři nefalšovaní myslivci vábí diváky na exotickou safari, na svou sbírku trofejí i na posed v lese. V polkově svižném tempu snímek představuje různé techniky lovu a zvláštní varianty osobního vztahu k myslivosti. Autor se vydává po pachu samců v zeleném a s nadsázkou a vyhraněnou poetikou zobrazuje celý proces lovu od vábení zvěře, přes její vykuchání, až po závěrečné pozření. Dokumentární esej si v ucelené formě bere na mušku českou myslivost, ale z myslivců si rozhodně nestřílí.(MFDF Ji.hlava)
- ,,V každém muži je trochu toho lovce," vysvětluje jeden z protagonistů filmu, který nahlíží na různé dimenze lovu jako jednoho z rysů české národní povahy. Dokumentární panoptikum sleduje několik výrazných charakterů a pozoruje specifika lovecké kultury, s nimiž se každý z nás aspoň jednou za život setkal. Od svérázu českého národního lovu po mechanismus fungování afrického loveckého safari i význam lovecké vášně pro sběr trofejí... Film nabízí zamyšlení nad motivy člověka – lovce, který si osobuje právo rozhodovat o životě a smrti.(Jeden svět)
- přehled
- komentáře
- zajímavosti
- ocenění
- videa
- galerie
- ext. recenze
- ve filmotéce
- v bazaru
- diskuze
-
Photo © 18. MFDF Ji.hlava 2014
angeline
U dokumentů tohoto typu je silná tendence dosazovat, jaký by měl a neměl být. Jaktože to není kritičtější? Jaktože to jasně neříká, že lov je fuj?! Ale požadujeme snad po každém dokumentu, aby nám zcela jasně vymezil, co je správné? Představa, že dokument musí vždy za každou cenu hodnotit, je podle mě scestná.(29.5.2015)
Jacques1
Jedinečný a zábavný dokument . Člověk musí obdivovat s jakou zasvěceností lovec ze safari zná, obdivuje a miluje zvířata natolik, že jejich zabití je jedinou možností, která může ukojit jeho žárlivou lásku, která nesnese odloučení od milovaného objektu. Dokument je vlastně metaforou metafyzického základu vlastnické lásky, která se ukojuje, nikoli v uznání druhého, ale v jeho naprostém zničení, a tak zrušení možnosti jeho ztráty a věčném přivlastnění v podobě trofeje(1.3.2015)
pagacova
Jsem si ujasnila a stanovila vlastní hranice hodnocení myslivce magora a myslivce myslivce. Kontroverzní téma , jehož kontroverzi si člověk uvědomí až u mouder typu "zastřelit zvíře je lepší než orgasmus". Škoda, že se mi nepodařilo na festivalu vidět i Danielův svět, mohlo to být zajímavé pojednání o lidských úchylkách...(28.10.2014)
Biges
Jaroslav Kratochvíl se snažil vytvořit vyvážený film o myslivcích, možná snad s jemným nádechem ironie. Nicméně natočit pozitivní film o myslivcích je asi jako vytvořit oslavný film o řeznících. Člověk se zkrátka nemůže ubránit dojmu, že jde o skupinu psychopatických maniaků. Ne v tom smyslu, že by se s krvežíznivým řevem vrhali a s holýma rukama se snažili skolit mocného kňoura, ale právě naopak v tom, s jakým klidem mluví o zabíjení bezbranných bytostí, kdy se neopomene zdůraznit, jak je vlastně mají rádi a jak jim po ritualizovaném „honu“ nezapomenou „poděkovat“. Jde v podstatě o klidně mluvící muže, kteří s přehledem mluví o zabíjení, jak se to má a nemá dělat a jak pěkně o ta zvířata pečují. Spolu s jejich uniformami se mi jakoby zaměňovali s nacisty klidně mluvícími o „konečném řešení“ – samozřejmě „humánně, rychle a bez bolesti“. Nesmí chybět klasické argumenty o tom, že se to tak činilo vždy, a o tom, že je třeba stavy zvěře „regulovat“, kterýžto argument je vzápětí popírán záběry na množení zvěře v chovných stanicích, která je pak vypouštěna do přírody (aby byla zastřelena…). Samozřejmostí je pak dokrmování zvěře v zimě a vzhledem k vystřílení predátorů je pak jasné, že jsou zvířata „přemnožena“. Jako pohled do nějakého satanizovaného světa pak působí, že vše toto je ritualizováno, posvěceno dokonce mší, na které kněz nad těly usmrcených zvířat děkuje bohu. Jinak kamera, zvuk, střih i dramaturgie vynikající, takže ačkoli absolventský film, tak zcela profi.(16.4.2016)
kinderman
Ve filmu lze vidět odporného katolického kněžíka, který svoje lovecké machrování vplétá do průběhu mše a s rukama (doslova) od krve rozumuje v lese o stvořitelských rukou Božích, safari zubaře, který vedle trofejí a zážitků sbírá také mlýnky, elektroměry a vyřazené Nokie, amatérského básníka, který recituje své kostrbaté verše o jelenech a bizarní názvy ještě bizarnějších odborných studií, a debílka z Českomoravské myslivecké jednoty, který blouzní o významném podílu požívání zvěřiny na vývoji lidského mozku. Tyhle fořty jsem nikdy neměl rád a potěšilo by mě, kdyby se safari zubař napříště rozhodl ulovit a vycpat Jardu Palase, dlouholetého předsedu Jednoty, silné lobby, která tyhle úchylné zelené střelce s netrpělivými prsty na spouštích zastřešuje. Jinak ovšem výborný dokument, protože ti výše popsaní lidé si vůbec neuvědomují, co všechno o sobě před objektivem vlastně prozrazují.(7.3.2015)