Džigoku de naze warui
Why Don't You Play in Hell?
Do poslednej klapky krvi
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoKamera:
Hideo JamamotoHrají:
Hiroki Hasegawa, Fumi Nikaidó, Gen Hošino, Šin'iči Cucumi, Džun Kunimura, Tak Sakaguči, Akihiro Kitamura, Taró Suwa, Denden, Mickey Curtis, Tecu Watanabe (více)Obsahy(2)
Bezbřehá krvavá lázeň se rozpoutá ve chvíli, kdy ctižádostiví amatérští filmaři narazí na šéfa japonské mafie, který chce natočit film se svou dcerou. Štáb náhle dostává jedinečnou příležitost - zrežírovat velkou finální řežbu jakuzy! Mezi dvěma znepřátelenými klany jakuzy právě probíhá válka - to však nemůže odradit skupinku dychtivých amatérských filmařů zvanou The Fuck Bombers od splnění jejich snu. Chtějí totiž natočit největší akční nářez vůbec. Před deseti lety vedl mafiánský boss Ikegami útok proti svému rivalovi, donu Mutovi. Teď, když nastal čas jeho pomsty, se ale Muto nemůže soustředit na nic jiného, než je dokončení jeho mistrovského díla - celovečerního filmu s vlastní dcerou v hlavní roli. Snímek potřebuje dotočit dřív, než bude jeho žena propuštěna z vězení. The Fuck Bombers náhle stojí před životní příležitostí - mohou zachytit velkou finální řežbu jakuzy. Navíc na klasický, pětatřicetimilimetrový materiál! Hrátky s peklem jsou komediální reflexí tradičních jakuza filmů v tarantinovském stylu - nakonec dojde i na nejkrvavější lázeň všech dob. (Cinemax)
(více)Recenze (84)
Šionista :-) nejsem, u těch pár filmů, které jsem od něj viděl, jsem nikdy nešel nad tři hvězdy, a třeba takové Koi no Tsumi jsem málem nepřežil, ale tohle mi sedlo. Hravá filmová meta hříčka, které snad každému filmovému nadšenci musí čas od času vykouzlit přiblbý úsměv na tváři. Ujeté je to samozřejmě hodně, ale tentokrát tak nějak přístupně i západnímu divákovi. 9/10 ()
Šialene dejovo i štýlovo roztrieštená a aj na ázijskú produkciu prehnane afektovaná zlátanina. Dokonca aj ten masaker ma nudil. ()
49 MFF KV ()
Explózia nápadov, umožnujúca divákovi zažiť pocit ako keď videl svoj prvý film, vôbec netušíte, čo sa bude v nasledujúcej scéne odohrávať a nechávate sa unášať pevnou rukou režiséra a scenáristu v jednej osobe. A navysše ide o jedno z najkrajších vyznaní lásky k filmu (hlavne 35mm) a pamfletu za obrodu kvalitnej japonskej kinematografie. To všetko korunované obrovskou porciou zábavy. Osobne najsilnejší filmový zážitok na Berlinale/EFM 2014 a jeden z ašpirantov na film roka. ()
Láska k filmování "usmiřuje" klany Jakuzy a přemůže i smrt. Epic. Cigi cigi hagi šigi, mám zoubky jak perličky tyvole. ()
,,DRAHÝ BOŽE FILMU, POMOŽ MI NATOČIT VELKÝ FILM. POTOM ZEMŘU ŠŤASTNÝ... NEBO BUDU ZAVRAŽDĚN...“ /// Ujetost pro Tarantinovy šikmooký následovníky. Přehršle černýho ftipu, spousta špatných záběrů a triků a profláklej hudební motiv ve filmu, ve kterým realita prohrává s šíleností a touhou bavit v Sono stylu (jen bobříky tady nahradili chlápci s katanama). Spojení parodický filmařiny s gore romantikou…PROSTĚ FILM, PRO KTEREJ SE MÁ CHCÍPNOUT! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým snem je umřít na pozici (Filmový kreténe!). 2.) Vobčas si taky něco natočim…. 3.) Thx za titule ,,Fialamail“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE *** NAPĚTÍ ne ()
Šion Sono natočil Japonský trhák na Tarantinův styl, no ale na mě tohle bylo trochu moc. Klasicky přepálená stopáž zabalená v poměrně zajímavém a originálním příběhu, který poslední půl hodinu vyvrcholí v absolutní Ultra, SPLATTER masakr, který působí bohužel vtipně nikoli drsně. Efekty vytvořené snad v After Effects a celkově zpracování gore je za mě hodně podprůměrné, což hororového fanouška milující gore obrovsky zamrzí. Na druhou stranu alespoň mě potěšila hlavní protagonistka Mitsuko, která je nekompromisní a sexy fena, kterou budete chtít při sledování filmu opíchat k zešílení!! Při sledování jsem si několikrát řekl WTF, REALLY? Japonci jsou holt blázni a jejich forma mi příliš nesedí, byť to dělat Korea na drsnéj, špinavéj,vizuálně dechberoucí způsob, tak definitivně mé pocity jsou mnohem více pozitivnější. Příliš nadšený nejsem, ale jistou kvalitu film rozhodně má a nelituji zhlédnutí.6/10 ()
Zatímco jiní japonští režiséři, jejichž jména se na přelomu tisíciletí ustálila v povědomí západních filmových nadšenců, dnes buďto přešli do mainstreamu, nebo jejich tvorba stagnuje či přímo utichla, Šion Sono si nadále uchovává punc nonkonformního tvůrce, a navíc nikterak nepolevuje v kadenci nových snímků. Ačkoli nelze říci, že by každý jeho nový snímek byl mistrovským dílem, a občas je také evidentně v područí poptávky ("Guilty of Romance"), v pravidelných intervalech nadále přichází se snímky, které uhranou svou osobitostí. "Why Don't You Play in Hell?" i v předestřeném kontextu překvapí coby dílo vyznačující se až nevídanou svobodomyslností. Snímek pojednávající o skupině nadšených filmařských amatérů, kteří prostě chtějí točit film a neberou při tom ohledy na jakékoli normy či pravidla, si sám uchovává totožný přístup. Máme tu osvěžujícím způsobem nepředvídatelnou erupci nápadů, ale současně i dílo vykazující velkou řemeslnou profesionalitu a léty tříbenou reflexi populárních žánrů – výsledek tedy představuje dokonalý hybrid postupů, které by člověk spojoval s jindy protichůdnými světy nadšených debutantů a ostřílených veteránů. Žánrově Sono film koncipoval jako mnohovrstevnatou reflexi jakuza filmů. Staví tak proti sobě jeden gang jak vystřižený z šedesátkových ninkjó jakuzáren (ctnostní hrdinové, vzletné ideály, historické dějiště, souboje na meče) a druhý zase jakoby pocházející z videoprodukcí osmdesátých a devadesátých let (hulvátští bouchači, šéfové jako byznysmeni, divoké přestřelky). Vyprávění pak kulminuje v klasickém finále nagurikomi (vtrhnutí do sídla nepřátelského gangu) a vše při tom zaznamenává de facto reportážním stylem revizionistických džicuroku jakuzáren ze sedmdesátých let. Ale namísto tarantinovského eklektismu Sono nespřádá ze starých prvků ultimativní jakuza film, nýbrž vytváří travestii, kde do klasických situací umísťuje neadekvátní postavy. Současně ale "Why Don't You Play in Hell?" představuje melancholickou ódu na klasický filmový materiál a oslavu filmu coby média na naplňování snů. Také v této rovině se ukazuje Sonova osobitost, protože namísto obvyklých stařeckých mudrlací a teskných oslav ukazuje sílu filmu právě v rovině nadšenecké nespoutanosti a idealismu, jenž spojuje revoluční mistry, nové talenty i zetkové fušery a amatérské fandy – jak říká David „The Rock“ Nelson: „Jestli máte kameru, prdněte do ní kazetu a prostě točte!“ ()
Sympatická a nehloupá pitomost na osvěžení dlouhého festivalového dne. ()
Docela dobrá komedie. S velmi výbojným obsazením. V rukou blázna. ()
Doufám, že Šionovi říkají enfant terrible, protože si to zaslouží jak bič. Celoživotně mi nic moc neříkají přespříliš sentimentální vyznání lásky k filmu typu "Bio Ráj" či "Osm a půl", ale tohle je kruci ono! ♥ ()
Jak byl Hugo krásná a dojemná pocta vynálezu filmu a počátkům západní kinematografie, tak tohle je naprosto šílená, z řetězu utrhlá pocta východní filmařině, Bruce Leemu a krvavým samurajům. Po stránce vyprávění to je ovšem trochu rozpolcené, první polovina o dost slabší než ta druhá, k závěrečnému šílenství vede na můj vkus až příliš mnoho cestiček. A jen některé z nich baví tak jak by měly. Ovšem, závěr je velká zábava, která boří zdi nevídaným způsobem. Originalita v počátečním nápadu se nezapře. Dcera bosse je kost. ()
Je to veľmi dobrá akčná gangsterská komédia od Siona Sona. Má dosť dobrý príbeh o šéfoch dvoch vplyvných zločineckých organizácií, ktorí spolu bojujú už roky, pričom jeden z nich aj tak najviac chce, aby jeho dcéra, ktorá sa v detstve preslávila úspešnou reklamou konečne stvárnila hlavnú hrdinku v plnohodnotnom filme a druhý k nej zase kvôli ich dávnemu osudovému stretnutiu prechováva určité city. Ale práve sa do nej zamiluje aj nesmelý mladík, ktorý sa kvôli tomu očakávane dostane do veľkých problémov a navyše stále je tu nadšený tím amatérskych filmárov, ktorí najviac túžia len po tom, aby natočili ten najlepší film a vďaka obom organizáciám dostávajú svoju šancu. So spracovaním som veľmi spokojný, už od začiatku cítiť, že toto bude skutočne vydarená zábava a to sa aj stane. Sono sa opäť postaral o skvelú atmosféru a perfektne uletené prevedenie s viacerými výbornými nápadmi, vďaka čomu miestami jedna vydarená sekvencia strieda druhú a navyše je tu plno zaujímavých postáv, z ktorých cítiť potenciál a tak som sa skutočne tešil na ďalšie dianie. Jedine ma mrzí, že v strednej časti tomu po obsahovej stránke občas dochádza dych, ale aj tak tento výborný štýl to s ľahkosťou stále drží na slušnej úrovni a navyše cítiť, že finále bude stáť za to. A presne sa to aj splní, záverečné točenie filmu už snáď ani nemohlo byť lepšie, hranica nadšenia sa u mňa dostala až na vrchol a z filmu zanechala skutočne vynikajúci pocit. Po stránke humoru som veľmi spokojný, je ho tu plno a miestami je to tak perfektne absurdné, že som sa musel smiať každú chvíľu a rovnako nesklame ani akcia, ktorá je mimoriadne zábavná, pričom mŕtvych je tu nespočet. Herecké obsadenie je na tom dobre, hlavné postavy síce nemajú taký náboj, ako vo väčšine iných režisérových filmoch, ale aj tak sú výborné, či už mladíci, alebo šéfovia organizácií a v malých úlohách potešia aj starí známi, hlavne Megumi Kagurazaka alebo Denden. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Sion Sono mi len znovu potvrdil, že je právom mojim najobľúbenejším režisérom, perfektná vizuálna stránka, atmosféra a celkové prevedenie, tu sa nedá nič vytknúť. Škoda tých pár slabších miest, ktoré mi bránia dať plné hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný. Medzi tie lepšie Sonove diela sa Why don't you play in hell? síce nezaradil, ale stále je to výborný film, ktorý si veľmi rád pozriem znovu. 80% ()
Hiraka má veľký sen. Chce byť režisérom, ktorý natočí veľkolepý akčný film. Spolu s pár priateľmi zakladá amatérsku produkciu, zvanú "Fuck Bombers". Ich počiatočný spôsob práce je prostý. Zober kameru do ruky a toč čo ťa na ulici postretne. Jedného dňa sú svedkami vybavovania účtov medzi členmi Yakuzy. Po vyhlásení prímeria sa zdá, že ulice veľkomesta budú opäť kludné. Opak je však pravdou. Po 10 rokoch dostáva Hiraka a jeho kolektív "Fuck Bombers" príležitosť dokončiť svoje dielo. Šion Sono je japonský Tarantino. Tento krát si totiž zvolil spôsob spracovania, aký u neho nebýva celkom zvykom. Inokedy ťažký, depresívny snímok je v tomto prípade poriadne odľahčený. Divák ho musí brať s nadhľadom. Pointa príbehu je skutočne banálna a hlúpa. No v tomto prípade to ani inak nejde. Sono zosmiešnil svet Yakuzy, ako sa len dalo (boh vie čo si o tom myslia). Herecké výkony nemá zmysel komentovať. Typické znaky Sonovej tvorby sa prejavujú formou špecifického humoru či samotným záverom, kedy sa film zvrtne na totálny "splater", ktorý nemá žiadnu logiku (!!!). Romanticko - melancholický doplnok, ktorý sa v závere "nečakane" objavuje, je pre Sona najpríznačnejší. Nuž, ale to už je "náš" Šion. Je proste iný ako ostatní. Sme radi že ťa máme :) ()
Z první a třetí třetiny jsem byl nadšený, exploze nápadů, humoru a krve. Prostředek mi přišel zbytečně zdlouhavý/ nezábavný. 7/10. P.S. Jednorožec!!! ()
[AFF 2014] Japonský film si už preskákal všeličo a v súčasnosti sa to zaujímavé sústredí len v bezprostrednej blízkosti pár výstredných, neslávne (a poniektorých slávne) známych mien súčasnej scény, medzi ktorých sa radí aj pološialený génius Šion Sono. Uprostred ďalšieho bizarného úletu v štýle Love Exposure o partii filmových nadšencov, pomedzi useknuté končatiny, komické postavy, absurdné scény reflektujúce popkultúrne trendy a vývoj kinematografických prúdov nenásilne vkladá (paradoxne vzhladom na obsah filmu) kritiku filmového priemyslu a ekonomiky, a nostalgickú poctu tradičnému spôsobu natáčania (odsudzovanie videa a vyzdvihovanie 35 mm formátu). A samozrejme desiatky odkazov, citácií, štýlový humor, brutálne akčné scény a množstvo parodicko-cinefilných momentov, vyjadrujúcich Sonovu ultimátnu lásku k filmu nekomerčnému a nekonvenčnému. Dokonalá nepredvídateľnosť a nálož nápadov z neho robia nákazlivo vtipnú a znovupozerateľnú záležitosť, ktorá neomrzí. 95% ()
Hodinu a půl dlouhá příprava na geniálně pošahanou ultragore ultraWTF bitku na katany. Tolik krve se ve filmu asi ještě nikdy neobjevilo a je to nádherně švihlé, ale taky "jen" nádherně švihlé - na rozdíl od starších Sonových filmů (filosofující psycho Suicide Circle a čtyřhodinový epos o focení dívčích kalhotek Love Exposure) mi tu byly postavy vlastně úplně ukradené, hlubší myšlenky neexistují, a příběh je taky v podstatě o ničem - opravdu je to všechno co se ve filmu děje jen kvůli té finální půlhodině. 8/10 ()
Další neskutečnej Sonův nářez.Od dramatu přes komediální linku až po krvavý jatka.Se skvělou hudbou a jednou obzvlášť chytlavou písničkou.Skvělej vizuál a hlavně herecký obsazní.Plno známých herců(aspoň teda pro mě).Film je potřeba brát s velkou nadsázkou a pak si ho neskutečně užijete.Hlavně musíte přistoupit na Sonovu hru ale na tu já už přistoupil dávno a teď se u každýho jeho filmu parádně bavím.Sono je prostě úleťák jen jeho tvorba nesedne každýmu.Ale já ho prostě žeru a vždycky mě dokáže překvapit.Každej jeho film je jinej ale přesto je na každým znát že ho svým osobitým stylem natočil právě Sono.A hlavně opět parádní a neskutečně promyšlenej scénář.Pro mě zatím Sonova největší ulítlost.PS.Sono opět nezklamal a jedna z postav se jmenuje Mitsuko ()
Malá roztomilá holčička z japonské reklamy na bílé zoubky (ne, tu písničku už nikdy nechcete slyšet) přijde domů, sveze se v rybníku krve až do pokoje její matky, kde jí matčin milenec se šťastným výrazem oznámí, že ho její matka "dneska fakt dostala"... Snímek plný pravděpodobně geniálně parodických gagů na všechny ty japonské gangsterky, krvavé bijáky a milostné hříčky je ideální pro půlnoční projekce s lahví (lahvemi) vína, nějak jsem ho ale moc nepochytila a tuhle jeho promyšlenou filmovou dokonalost zas až tak nepobrala... ()
Whoooa! Tenhle multižánrový maniakální filmový mazanec upekli pejsek s kočičkou. Film má parádní rozjezd a v první půlhodině se vůbec nezastaví. Krev, humor, meta vtipy, pomrkávání na filmové fanoušky, hra se žánry, sebeparodie, akční scény... A končí to více než dvacetiminutovou sekvencí, ve které se spolu řežou dva mafiánské klany, vzduchem létají končetiny, krev stříká na všechny strany, po zemi se válí kokain a všechno to natáčí rozjuchaní filmaři na kolečkových bruslích, kteří se u toho ďábelsky smějí. Zběsilému tempu značně překáží akorát občasné pokusy o seriózní pasáže, které se svou vážností do maximálně ujetého zbytku vůbec nehodí a působí spíš trapně. Jinak palec nahoru, zvlášť když víte, do čeho jdete, a vyhovují vám brutálně přestřelené šílenosti v japonském stylu. ()