Der unheimliche Mönch
Tajomný mních
The Sinister Monk
Režie:
Harald ReinlKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Peter ThomasHrají:
Karin Dor, Harald Leipnitz, Siegfried Lowitz, Ilse Steppat, Dieter Eppler, Uschi Glas, Eddi Arent, Kurt Waitzmann, Dunja Rajter, Hartmut Reck (více)Obsahy(1)
Černobílý německý film na motivy kriminálního příběhu Edgara Wallace. Vrah v mnišské kutně pomocí biče postupně zabíjí osoby v dívčím penzionátu, který je umístěn ve starobylém zámku. Velké nebezpečí hrozí slečně Gvendolíně (Karin Dorová), která se stala dědičkou značného jmění, po němž prahnou i její příbuzní. Inspektor Bratt (Harald Leipnitz) se záhadným vraždám pokouší přijít na kloub a nakonec dochází k překvapivému odhalení. Tajemný mnich je posledním z černobílé série západoněmeckých filmových detektivek a bývá diváky hodnocen mezi nejlepšími spolu s Vohrerovými filmy Hostinec na Temži a Mrtvé oči Londýna. (Mariin)
(více)Recenze (40)
Říkal jsem si, že si prostě musím doplnit základní vzdělání alespoň jednou detektivkou podle Edgara Wallaceho, když je mají na svědomí stejný producent, režiséři, někteří členové štábu a herci z mayovek. Vybral jsem si Tajemného mnicha, relativně nejlíp hodnocený snímek, který samozřejmě natočil Harald Reinl. Výsledek je hrozně ambivalentní - na jedné straně důstojná atmosféra, vtípek s barevnými úvodními titulky (zbytek je černobílý), klasické lokace a většinou uměření herci. Na straně druhé nefunkční pokusy o (německý, no) humor, v mnoha okamžicích zbytečně řvavá Thomasova hudba, příliš mnoho smrtí, tři čtvrtě filmu se nic moc neděje a v závěru se vše strašně rychle vyřeší. Takže - viděl jsem, hodnotil jsem, moc jsem se nebavil, obeznámen s tímhle stylem jsem a to by mohlo tak nějak stačit. ()
Moje druhá Wallaceovka (po Indickém šátku) měla znovu stylového záporáka, u kterého nebylo vůbec jednoduché uhodnout jeho identitu, a pak také vcelku těžce uchopitelný humor, který byl ještě absurdnější než ve výše zmíněném snímku, a přišlo mi, že místy už poněkud vyzníval do ztracena. Atmosféra byla velmi zvláštní (stejně jako hudba), za což podle mě krom patetického chování postav (jedna potrhlejší než druhá) může to špionážní podbarvení. Klasická vyvražďovačka je díky němu značně rozmělněná, čímž se ztrácí koncentrované napětí. Celkově mi však tato v základu velmi zdařilá detektivka vychází přece jenom ještě na slabší 4*. „Ten, kdo objeví mrtvolu, je podezřelý!“ - „Ale…první jste byl vy!“ – „Já?“ – „Ano, pane. Přišel jsem a našel vás tu s mrtvolou. Zíral jste na ni!“ – „Já jsem nezíral, já jsem…přemýšlel.“ ()
Mladé mníšky umierajú v noci strašnou smrtiacou zbraňou záhadného vraha. Ide o hádam prvý film, z ktorého som mal príjemné zimomriavky; cesta nočnou neosvetlenou chodbou získala nové, dovtedy netušené rozmery. ()
V podstate zaujímavé iba kvôli odhaleniu identity “mnícha” a vedľajšej príbehovej vsuvke. Celkový nádych je skôr “komediálny”, bez vážnosti, potenciál kaštieľa zas ťažko nevyužitý a tak je samotný snímok pre mňa čisto priemernou záležitosťou, ktorý nijak extra nenadchol. P.s.: Tá hudba je fakt “skvostná”. Pochovala každú jednu scénu, ktorá mala atmosféricky navnadiť, pričom tie herecké teátra v závere fakt pobavili :) ()
Účel světí prostředky, ponurý zámek, krásné ženy, všudypřítomná mlha a věhlasný Scotland Yard. A nejen to, dalo se u toho báječně vypnout a přestat přemýšlet. ()
Je neuvěřitelné, jak staré německé wallaceovky fungují i dnes. Černobílý obraz evokuje staré gotické horrory, hudba je tajemná i rozjuchaná v duchu 60.let, staré sídlo uprostřed lesů, mlha, tajemný zabiják a kopa krásných dívek v čele s nádhernou Karin Dorovou. Nechybí ani drobné vtípky či průpovídky(sekera stará!) typické pro britskou literaturu a film. Snímek má spád, napětí, tajemnou atmosféru a překvapení na závěr. A vražd? Těch je tu požehnaně! ()
Je to slušné, ale.. "na úrovni" itals.giallo. ()
Jako parodie (samozřejmě nechtěná) dobrý. Mystérium okolo maskovaného vraha je (přinejlepším) nulové, hudební doprovod naprosto strašný a hlavně neuvěřitelně nevhodný a motiv pronásledování poštovního holuba vrtulníkem má podle mě kultovní potenciál... Ovšem remaku v rukách schopných tvůrců bych se asi vůbec nebránil. 40 % ()
Tajomný mních mi pripadal výpravnejší a rýchlejšie ubiehajúci, ako nedávno videné Mŕtve oči Londýna, pretože sa do Londýna aj pozrieme a užijeme si viac exteriérových scén. Stále je to ale pre mňa také malé guilty pleasure, ktoré nedokážem brať vážne a užívam si ho ako nostalgickú záležitosť. Mne na Wallaceovkách nemeckí herci a nemčina skôr prekážajú, ťažko sa mi vžíva do anglickej atmosféry, ktoré musia mať ich predlohy. Ono to občas vyvolávalo vo mne pocit, že sledujem nejaký klasický nemecký erotický retro film. Je potešujúce, že záverečné odhalenie vraha je pomerne nečakané, tipnúť si, kto to z mnohých podozrivých je a prečo vraždí, nie je tak jednoduché, ako by som od podobného typu filmu čakal. ()
Výborné německé krimi, které později posloužilo jako jeden ze zdrojů pro giallo žánr. Už aspoň vím, odkud Argento čerpal pro svoje díla. Jinak samotný snímek se asi nejvíce v rámci gialla přiblížil Bavově The girl who know too much, ale je mimálně o řád lepší. PS: Pozorný jedinec může vraha lehce odhadnout už od půlky. ()
Působivý kriminální film na motivy Edgara Wallace z úspěšné řady, natočené Haraldem Reinlem. Tajuplný příběh, odehrávající se v dívčím penzionátu na zámku Darkwood, má i hororové prvky. A jako obvykle, Reinl sem, mezi napětí a tajemno, dokázal zanést i prvky humoru. Setkáme se tu i s některými herci, kteří hráli souběžně v německých mayovkách: Karin Dorová tu hraje půvabnou Gvendolínu, Harald Leipnitz inspektora Bratta a Eddi Arent školského pedela Smithe. Velmi zdařilé, doufejme, že film bude znovu k vidění i u nás... ()
V sousedním Reichu se v šedesátých letech roztrhl pytel s adaptacemi kriminálních románů z pera Edgara Wallace, který byl velice plodný autor nejen kriminálních příběhů, ale i jiných žánrů např. sci-fi. Do dneška se prodalo více než padesát milionů výtisků jeho knih a po Siru Arthurovi Conanovi Doylovi je druhý nejúspěšnější britský autor detektivního románu, protože Agathu Christie nepočítám, jelikož patří do jiného levelu. Narozdíl od Doylea nepsal o detektivech, ale o práci policejních složek a to zejména o Scotland Yardu. Jak už jsem psal, tak se v západním Německu v šedesátých letech natočilo více než třicet filmů podle děl tohoto velikána britské literatury, z nichž některé byly expandovány i do našich kin v dobách socialismu. Tento filmový příběh byl inspirován knihou Černý opat a narozdíl od knihy zde byl vynechán podpříběh o zlatém pokladu. Setkáváme se zde s tajemných mnichem, který vraždí v okolí dívčí školy celkem originálním způsobem. Ihned to začne vyšetřovat Scotland Yard, což ho nezastaví a v starobylém sídle se rychle začne šířit strach. Pak zde máme také nenasytné dědice, kteří jsou schopni udělat cokoliv pro dosažení svého cíle. Němci se s tím nemazali a příběh nám podali pěkně za syrova a s jejich ráznou němčinou nás dovedli do napínavého konce, který asi málo kdo čekal. Je na tom vtipné, že se film odehrává v Anglii a my celou dobu slyšíme tu němčinu a vidíme ty německé ksichty, což moc neštymuje vaším očím a uším. Zároveň charaktery hlavních postav nejsou moc rozebírány a tak vidíme jen akční děj někdy až s hororovými prvky. Taktéž natáčení probíhalo převážně v Reichu a to v západním Berlíně a poblíž města Hameln, které se proslavilo legendou o Krysaři. Minimálně se natáčelo i v Londýně. Z hereckých výkonů určitě zaujala Karin Dor, kterou známe z mayovek jako Ribanu a zde si zahrála půvabnou Gwendolínu. Pro mě celkem milé černobílé překvapení a proto dávám 80%. ()
Nebylo to špatný, ale očekával jsem něco absolutně jiného, nejblíže to má ke kriminálkám s Jerry Cottonem, kterého rejža taky natočil, ale s hororem pramálo. Jen hudbu bych označil za velmi diskutabilní, u muže z FBI neřeknu, ale tady. ()
Moje druhá wallaceovka a naprosto parádní. A to i díky opravdu nádherné Karin Dor, na které bych nejen oči nechal spočinout. Lehká a přitom příjemně mrazivá detektivní tak trochu fraška skvěle odsýpá, mordýř v kápi je vynikající a jeho identita byla pro mne obrovským překvapením, hluchá místa neexistovala a vše prošpikováno jemným, mnohdy i kapku černým humorem. Wallaceovky se tímhle kouskem usadily v mém filmovém hledáčku. ()
24. wallaceovka v poradí v povonovom Nemecku patrila vo svojej krajine k najúspešnejším. Ako z mála bola uvedená aj v našich kinách. Vyznačovala sa temnou atmosférou a rýchlym tempom ako to bolo zvykom. ()
Film, u kterého jsem se kdysi jako malý před půlnocí, když jej dávali v televizi, i trochu bál. Nové zhlédnutí po letech mne však zklamalo. Přišlo mi poněkud zbytečné ladit vše do parodie někdy až přehnané a včetně přehnané hudební stopy, když se daly využít hororové prvky a atmosféra staré Anglie pro lepší vedení příběhu. Vezměte si třeba Fantoma Morrisvillu, tam ty dekorace hrají svou roli, je to parodie, ale funguje to i jako tajuplný příběh samotný. Zde jsem měl zmatek, kdo je Lola, kdo Gvendolína, kdo se komu dvoří, který chlap ke komu patří, jak kdo mohl vědět, že zrovna teď tudy pojede někdo v autě atd., atd. Je to příjemný návrat do let minulých, ale myslím, že zrovna zde si Wallace zasloužil poněkud důstojnější a ne tak zbytečně přehnanou a třeskutou adaptaci. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 10.12.1982 + R: ČST 2 = 24.3.1983, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = JURAJ BINDZÁR (19.2.2009) - mních s bičom a môj prvý film s hviezdičkou, kvôli ktorému som na druhý deň skoro zaspal do školy. Ale to hviezdne postavenie v našej triede, čo som získal keď som dej cez prestávku "líčil" spolužiakom ktorí šťastie vidieť to, nemali :-) na to sa nezabúda. A prvý bozk od spolužiačky ... :-) ()
Tenhle film má s horrorem společné snad jen to, že by mohl být předobrazem pozdějších giall (ať už v jistých postupech, stylech, či závěrečné pointy) a mohl by využít atmosféru prostředí, kdyby to jen tak brutálně nekazila hudba. Která sama o sobě není špatná, ale než něco tajemného, mysteriózního či dokonce alespoň trochu mrazivě strašidelného a napínavého, z toho dělala spíše zábavnou bondovku. když už jsme u toho, zajímavé na filmu je, že se v něm objevily dvě herečky, které se později objevily v bondovské sérii, každá v jiné bondovce. Vraha jsem odhadnul prakticky hned, jak se objevil. Neměl jsem k tomu žádný pádnů důvod ani důkaz, prostě se mi jen vnucoval, což považuji za největší negativum filmu, společně s tím, že se všemožně pokoušel kazit jakékoliv napětí a atmosféru. ()
Jak napsal Jindřich Honzl: "Krvavá krutost, barvotisková něha, operní nádhera i špinavý kout bídy, andělské oči poezie i horečně zastřené oči vrahů, nenávist, útěk a samota výjimečných citů - zda to nejsou senzace, jež vábí všechny?" ()
Já blbec nějakým omylem čekal pošahanej gotickej horor, takže jsem byl příjemně překvapenej. Protože se mi dostalo poctivý a i po půl století slušně fungující kriminálky s anglickou atmosférou. Poslední půlhodinka má grády a navíc tu proběhne i pár konverzačních vtípků. Nejvíc mě ale položila hláška z policejního vrtulníku, která byla vtipná spíš nechtěně: "Tady 1Y-7, přebírám sledování holuba." ()