Dohonit vítr

Taková trošku netypická skandinávská kombinace dramata a komedie, u které hlavní roli hraje moc hezká a příjemná Maria Blokhus, která celý ten příběh neuvěřitelně rozjasňuje. (16.08.2016)

Mně se na severských filmech líbí mimo jiné ještě jedna věc. Nechají divákovi volný prostor, nenaservírují mu to všechno do puntíku, ale máš fantazii a oči, tak taky trochu přemýšlej. To podstatné se stejně postupně dozvíme, ale viděli jste Anniny oči, když šla k babičce s kopretinou v ruce? Ty slzy a smutek? Annu hrála Marie Blokhus výtečně. Její city, které nám odkrývala buď právě v těchto situacích a nebo ty umně skrývané, kdy byla v blízkosti Havarda byly dokonalé. Byla to směsice emocí nejen těch, které na mě vykukovaly z několika tváří hlavních protagonistů, ale kde se měly možnost projevit i u mě, když jsem například sledovala dědečkovu proměnlivou náladu a postupné sbližování se svojí vnučkou. K tomu vhodný hudební podkres a exteriéry, po kterých jsem měla touhu zamířit tam alespoň na jeden týden a pokochat se osobně tou nádherou. (12.01.2015)

„Oběd je hotovej.“ - „Nemám hlad.“ - „Když nebudeš jíst, umřeš.“ - „Nějak se s tím smířím.“ Sympatizovat s hlavní hrdinkou není těžké. Obyvatelé její rodné hroudy jsou k ní totiž velmi „vřelí“, ať už brutálně upřímný děda, neochotný správce kostela či chladný expřítel. Alespoň promiskuitní kamarádka z dětství (její jednoduchost mě bavila) spolu s morbidní holčičkou Emmou (takhle si má hrát správné dítě!) s ní prohodí nějaké to slovo. Jenže Anna se nechce vzdát…Dohonit vítr je film o vyrovnávání se s minulostí, nalezení sebe sama, otevírání starých ran, vytahování kostlivců ze skříně, odpouštění a nalezení klidu. A ač jde primárně o smutnou látku, vážní určitě nezůstanete díky až překvapivé koncentraci černého a suchého humoru. K tomu si můžete připočíst též dobré dávkování informací a specifickou atmosféru, které pomáhá krom hudby i kamera těžící z nádherného prostředí. Pro mě kvalitní komorní záležitost za silné 4*. „Minulej tejden to byl hranej sesuv bahna.“ - „A to vypadalo jak?“ - „Seděla na prkně šest hodin jako jedinej přeživší.“ (05.01.2020)

Doporučuji (15.01.2015)

Pozor, očakávajte ostrý, uštipačný, sarkastický humor! Dedo strieľa jednu hlášku za druhou, ako z guľometu! Dráma ne-dráma, váľal som sa od smiechu do popuku! A navyše krásna norská drsná príroda, prímorská dedinka, domčeky, ako z LEGA®... Parádne sa na to dívalo. (25.09.2013)

Príjemný ľudský príbeh so zaujímavými postavičkami (počnúc dedom a končiac predavačkou - kamarátkou Anny), natočený v nádhernom, fotogenickom prostredí Trøndelag. (26.02.2015)

Komorný príbeh o vnučke a zatrpknutom starom otcovi, ktorých prenasleduje dávná rodinná tragédia je typickým severským filmom. Hoci navonok posobí chladne, je hrejivou sondou do dvoch generácií. Tvorcovia ponechávajú mnoho priestoru divákovi, nesnažia sa všetko vysvetľovať. Príjemný malý film. (14.04.2015)

Příjemný komorní snímek, který si tak pomalu plyne a postupně lehce načtrtává, co se stalo v minulosti hlavních postav. Za největší devizu filmu považuji nádhernou scenérii, nejspíš se to natáčelo v severním Norsku, takže by díky golfskému proudu by nemuselo být nesnesitelné do této oblasti zavítat. (25.03.2014)

Mladá norská venkovanka usazená v Berlíně se vrací jako světobčanka do rodného hnízda a zjišťuje, že zanedlouho splyne se zdejší prostředností k nerozeznání. Ačkoliv nepřestává žít svou divadelní rolí, odstupem od svých nejranějších kroků, prvních a nenapravitelných vin a neodčinitelných ne-lásek, splývá se vší zdejší odcizeností. Neodchylně od prvního záběru, žije svou umělostí, dyzajnem, a ponořená vně sebe opisuje donekonečna svůj stín, zatímco svědci její nedávné tváře odsuzují svou paměť z nezapomínání. To vše snímáno slepou reklamní kamerou, v záběrech stříhaných bezduchou myslí žijící v umělých efektech citů. Když se konečně, po osudových střetech s prvním a prvnějším milováním a po zásadních životních vyznáních přesype písek z přesýpacích hodin na samé dno, nezbyde nic než předvídatelné vyvrcholení, či přiznání si zákonitosti, že i každá reklama jednou skončí cizím příběhem… (07.04.2018)

Kamera.Nádhera. A příběh...ten nevlídný sever, kde i léto vypadá jako říjen, musím uznat, má svoji podmanivou krásu. Uznávám nerada, já teplomilka. Ale musím. jedna zemřelá babička a její vnučka, přijíždějící na radu svého snoubence , za svým ovdovělým dědečkem, se kterým, zdá se, to nebude mít zrovna jednoduché. Starý život vyplouvá na povrch a odkrývá nejedno bolavé tajemství. A konec trochu naděje...snad.. Vynikající herecké výkony a hudba, moc hezký film. (31.08.2015)

výborná nórska dráma osadená do úchvatnej nórskej krajiny, s výbornou herečkou, a sarkastickými, niekedy nechtiac aj humornými "ponaučeniami" a rozprávaním namosúreného dedka, ktorý tak statočne a boľavo znášal stratu svojich najbližších... K tomu všetkému nenásilné citlivé sláčiky, dokresľujúce náladu a atmosféru prežívaných pocitov z filmu. Nórsko , krajina, vidiecka architektúra ľudia ... .. mno .. naozaj sa milovníkom drám oplatí nahliadnúť . (12.11.2015)

Mnohé věci zůstaly nevyřčené, mnohé křivdy zapadaly pod nánosy prachu a mnohé lásky skončily. Anebo ne? Mikropříběh ze života norské vesnice, kam se vrací Anna, aby se naposledy rozloučila s babičkou a pak odjela navždy.... 75% (18.05.2015)

V hlavní roli vítr a bolest ze zlých vzpomínek na mrtvé, které na rozdíl od nich nelze pohřbít, protože jsou i po letech živé. Postavy tedy před nimi alespoň utíkají. Anna do Německa za kariérou a nepříliš funkčním vztahem, její dědeček do dobrovolně zvoleného vyhnanství samoty a tesař Håvard k práci a péči o malou dcerku. Když smrt Anniny babičky zapříčiní jejich setkání a každý z nich se musí podívat pravdě do tváře. Dohonit vítr je citlivá a poetická záležitost, kde silněji než slova mluví propracované záběry sychravé pobřežní krajiny a také gesta a tváře hlavních protagonistů, zvlášť Marie Blokhus, která hraje Annu. Odpustit sobě je často těžší, než odpustit druhým. „Však když jsem posoudil vše, co jsem vytvořil svýma rukama, za jakým cílem jsem se lopotil, všechno bylo bez významu, pouhé pronásledování větru.“ (05.05.2016)

Film je natočen s lehkostí a přirozeností o obyčejném životě, lásce i smrti, bez pohádkové pointy ( velmi oceňuji. Bohužel ale na filmu nebylo nic tak výjmečného, abych ho dokázala docenit a vidět ho znova určitě taky nezatoužím. Viděno v rámci Zahraniční výzva / Norsko (10.04.2016)

FebioFest 2014 - Překvapivě výtečný. Sarkastický, černý humor, paráda. (09.05.2014)

Tak nějak mi to sedlo, děda je excelentní! (15.07.2019)

[FebioFest 2014, Praha] Milý festivalový snímek, který především díky krásné norské přírodě a hláškujícímu dědovi určitě stojí za zhlédnutí. Právě postava dědečka Anny je nejen tím, co drží film pohromadě, ale zároveň i důležitým faktorem, díky kterému komorné (samo o sobě nepříliš zajímavé) drama nespadá do roviny absolutní nudy. Malá, byť malebná vesnička, ve které se děj odehrává toho totiž moc nenabízí a ani vedlejší postavy příliš nezaujmou. Celkově u mě ale převládla spokojenost - 4* a mé doporučení jsou tak zcela na místě. (14.04.2014)

Anna přijíždí kamsi na norský venkov k mrzoutskému dědečkovi na babiččin pohřeb. Děda je naštvaný na celý svět, protože nejen že ovdověl, ale před časem přišel i o syna a snachu, Aniny rodiče. Jak už to tak bývá, hrany se časem obrušují a vnučka s dědou nacházejí k sobě cestu. Dobré, ve druhé půli emocemi nabité drama. (14.08.2019)

Život hrdinky s dědou a bývalým chladným přítelem v rodné vsi. Nic moc.(50%) (11.06.2022)

Severský humor je dost osobitý a našinec ho tam musí tak trochu hledat, ale je to pěkný. (19.07.2019)