Režie:
Karyn KusamaKamera:
Bobby ShoreHudba:
Theodore ShapiroHrají:
Logan Marshall-Green, Tammy Blanchard, Michiel Huisman, Mike Doyle, Toby Huss, John Carroll Lynch, Michelle Krusiec, Marieh Delfino, Lindsay Burdge (více)Obsahy(2)
Muž pronásledován svou vlastní minulostí dostane pozvání k večeři od své bývalé manželky a jejího nového manžela do domu, kterému kdysi říkal domov. Brzy však shledává, že jeho hostitelé a další stolovníci mají nečisté postranní úmysly. Večer začíná vyplňovat stoupající paranoia a hrůza. Nikdo si však nemůže být jist, co je opravdu skutečné a co nikoli... (FAITH.BABE)
(více)Recenze (257)
Slušné budovanie paranoja-napätia poznávaním postáv konverzovaním, narušovaným občasnými vypätými situáciami. Príjemne sofistikovaná, menej mainstreamová a inteligentnejšia varianta známej Očisty. ()
On takový sraz po letech může být někdy dost opruz. Vezměte si například takového mě. Zrovna nedávno jsem byl pozván na výroční setkání dosud bezkonkurenčně nejzářivějšího ročníku Hornického učiliště v Orlové Lutyni, tedy mého. A že jsme byli hvězdy! Dvaadvacetihlavý soubor se kvocientně blížil ke krásné sto padesátce, sice v součtu, ale na to sere pes, a to v celé historii ústavu nikdo nepamatuje. A to víte, jeden chce být za šviháka, tak si koupí korzet, na čtrnáct dní vysadí lahváče, schválně parkuje svou vytuněnou felícii až 100 metrů od baráku, aby působil vysportovaně, složitě si vytrhává chlupy z nosu a uší, holí záda, cáká se Pitralonem a pečlivě lepí načechrané tupé sekunďákem, aby mu náhodou neupadlo, až bude na parketě divoce máchat přehazovačkou na Kabáty. Pak nadejde den D a vy s usilovně zataženým panděrem, v nejlepších hadrech od Vietnamců a depilovaným obočím, okázale pašujíc melouny mezi atrofovanými bicáky s povislou kérkou FCB a rachitickým hrudníčkem, ležérně atletickým krokem vplujete do krepovým papírem nazdobeného sálu Kulturního domu Petřvald, načež zjistíte, že celá ta úmorná snaha byla totálně na piču. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že přišla vniveč. Dvě největší a taky jediné mrdny ze třídy mají každá špatně oholené vole, pod námahou sténajícími šaty navlečené tři pneumatiky Myšelín a v náruživé konverzaci o tříselných mykózách, svědivých vaginálních výtocích a pásových oparech na sebe prskají Ostravský kahan. Obklopeny jsou partičkou proplešlých otyloňů, hltajících každé jejich tlusté slovo a slintajících si na fiží ještě z dob, kdy Dýtr Bólen fistulí ojížděl Žeronýmův Kedylek, protože ty vlastní prasnice, co mají doma, jsou trojnásobné. „Co tu, kurva, dělám?“, probleskne vám hlavou, elegantní otočkou nastavíte obdivným pohledům těch dvou, nyní okouzleně ztichlých dojnic vkusnou nášivku Ajronů na zádech, kterou zároveň propalují závistivé oči všech zfotrovatělých papučáků, a vyrážíte rozehrát osvědčeného Oldřicha Nového na nějakou do bezvědomí ožralou dvacítku na Stodolní. *** Tohle rozhodně není ten případ. Partička sympatických lidí včele s Tomášem Tvrdým-y ryloudyt a jedna neskonale odporná obluda s bradavicí mezi očima rozehrávají interesantní, zábavnou a dialogově vycizelovanou psychotaškařici, u níž by se skvěle gradované napětí dalo krájet, decentně vypointovanou roztomilou vybíjenou. Soudným divákům chladně doporučuji jako obvykle ignorovat výtěry zdejších sebestředných teploušů (J*A*K*U*B měl ovšem tentokrát světlou heterochvilku, asi jej opustil gayfriend), upnout se k jedinému prokazatelně objektivnímu, vkusnému a správně orientovanému filmovému kritikovi na internetách, tedy mně, a jít do toho naprudko bez lubrikantu. ()
Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu. ()
„DNES V NOCI SE PROJEVÍ NAŠE VÍRA. NEJTĚŽŠÍ JE ZAČÍT. UDĚLAT PRVNÍ KROK…“ /// Výjimečná noc, tuze zvláštní společnost (oslavující lahvemi za miliony dolarů) a dům plnej vzpomínek. Will na sebe od začátku bere odpovědnost za hustou psychózní atmosféru, která většinou tomuhle podivínskýmu večírku sluší. Osoby si, místo toho aby hráli flašku, vyprávěj děsivý životní zážitky (zabít manželku bylo fakt špatný…) a zábavný je hlavně to, že nevím, kdo je vlastně magor, páč situace se na frontě se mění každou minutu. Osvětlující finále jsou fakt nervy a závěrečná pointa úsměvná (černě). Psychothrillerová hra na debila, který ovšem chvíli trvalo, než mě vcucla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) K tomu, abych si připadal jako debil stačí, aby lidi mluvili. 2.) Věřím. 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Bohužel 75 nudných keců a 15 minut akce, která už Vás ani nebaví, protože jste celým filmem unuděni k smrti! 10% ()
The Invitation jsem vskutku podcenil, už jen tím, že jsem trailer nesdílel mým fanouškům na stránce, pač mi přišel nevýrazný,ale samotný film však dopadl lépe. Prvních 30 minut jsem si sice zoufale okousával nehty nudou, ale se začátkem hry " I Want", jsem akutně zbystřil a má pozornost filmu byla získána a oddána až do konce. Lehce sice zamrzí, že je film poměrně čitelný a né příliš šokující, co se týká vývoje děje a samotný závěr byť byl překvapivě akční a napínavý, tak nikoliv brutální a nervy drásající jak tomu bylo například v Mother´s Day či Inside. Velkým plusem jest úplně poslední záběr, který hodnocení zvyšuje snad o 15%. Dobrý film, ale byl zde potenciál se stát peckou dekády s okamžitým kultovním statusem, kdybych seděl za scénářem JÁÁ!!! :D 75% ()
Čakal som, čo z toho vylezie a nakoniec som síce z konca nebol odvarený (navyše ho dlho pred koncom ako jednu z možných teórií použijú aj samotné postavy, ale skôr zo žartu a potom túto teóriu už nijako ďalej nerozvíjajú, čo mi pripomenulo jojkársku zábavnú reláciu Inkognito), ale i tak je to ľahko nadpriemerný kúsok s trilerovou/hororovou príchuťou. Hodinu sa to tvári ako dráma, pričom tušíme, že niečo nie je v poriadku (na čo ostatne neustále poukazuje aj hlavný hrdina strašne sa podobajúci na Toma Hardyho, v skutočnosti ide o týpka z Promethea, ktorý Noomi Rapace urobil chobotničku). A potom príde nervydrásajúce finále. No, hm, to je nakoniec o čosi menej nervydrásajúce, než by si zrejme tvorcovia želali, ale i tak je to solídne zakončenie zaujímavo nastaveného príbehu. SPOILERY Ale pár vecí mi nesedelo (to bola fakt poriadna náhoda, že Choi sa ukázal práve vtedy, kedy sa ukázal – ak by sa dovtedy ukrýval v dome a teda bol v tom tiež namočený, tak by som to bral, ale nie, Choi o ničom netušil a skutočne bola jedna neskutočná náhoda, že sa objavil „vtedy“). A nebolo dopovedaných (niekedy je náznak lepší, než tvrdé ukázanie, ale i tak asi mohli/mali ukázať, ako dopadla tá baba, čo z večierku odišla ako prvá). SPOILERY ()
// Mansonovský indeed. Film konceptem dost podobnej letošnímu My, akorát bez těch otravnejch děr v logice, který ale zase Jordan Peele vyrovnával stylovou režií a parádními herci. The Invitation v těchhle aspektech naopak trochu plave, i když se Karyn Kusama viditelně snaží, nicméně atmosféra pěkně houstne s každou minutou, ne-li vteřinou, a vyústění pak rozhodně stojí za to. Celkově je to finále super, není nijak hloupě natahovaný, jak to většinou v hororech bývá, a ještě na konci stihne vytáhnout jedno poslední eso z rukávu. Kolem a kolem paráda, které moc nescházelo, abych šel s hodnocením ještě víc. Takhle velmi solidních 8/10. ()
Asi budu za barbara, ale já tyhle konverzačky zkrátka nedokážu moc ocenit. Ne že by se za těch osmdesát minut nic nedělo, ale těch pár podezřelých ksichtů, či různých náznaků a flashbacků prostě nestačilo pro Bloodyho zmlsanou držku. Poslední čtvrthodinka pak měla být alespoň řádnou satisfakcí, jestli se však povedla, na to už si odpovězte sami. Jo a docela zdatně v tom hraje brácha Toma Hardyho. Jen o čtyřicet kilo lehčí. (50%) ()
Na poli večeří, na kterých vládnou nevyřčené pochyby o podávaném jídle a důvodech, proč já vůl vlastně přišel, příšerný čajíček. Všichni diváci dopředu vědí, že motivace pozvánky na tuhle konverzační party nespočívala v tom, aby se podívali jak hodují obyvatelé kopců u Los Angeles, vyslechli si jaký mají rodinný život, koho by po dvou sklenkách kvalitního vína chtěli prcat, případně jak tvrdou stolici ten den vlastně měli. Přesto je film převážně jen o tom. Z 90 minut je 70 o chlastání vína, nudných historkách ze života, schizofrenní potřebě s děsně důležitým pohledem očumovat interiér a výbavu domu, to vše za doprovodu krátkých flashbacků na smrt syna hlavní postavy, který chcípl u něčeho tak adrenalinového jako hraní si s míčkem na zahradě. Vše doplňuje naprosto nulová atmosféra bez sebemenšího napětí a paranoie, kdy režisér nedokáže "tajuplně" podat ani klišé v podobě náborového videa do sekty. Místo aby divák trnul, o co sakra vlastně jde, byl paranoidní spolu s hlavním metrosexuálním houmlesem, pochyboval o pohnutkách pozvání, objevoval pravdu a chápal ho v té hipsterské póze zdrceného fotra po smrti retardovaného syna, pouze se přes hodinu škrábe ve vlastním zadku, který se rozhodl být taky hipstersky zarostlý a klade si řečnickou otázku, zda by tu přístupnou zblázněnou kurvu ze sekty prcal i bez gumy. Závěrečná skromná vybíjená, kterou jsem v polospánku přivítal málem potleskem vestoje jak komouše Zemana na srazu českých downů jeho fanouškovská základna, je tak strašně impotentní a ještě mnohem méně napínavá, že místo nějaké gradace už tak nulového děje jen utvrdila v přesvědčení, že jde o nedotažené nezávislé béčko, kde rozpočet padl na herce a na scénář jaksi nezbyly prachy nebo ochota předvést něco víc. 55% ()
Invitation, jenž není ani tak hororem jakožto spíše tíživou psychologickou hrou, se může směle řadit mezi nejlepší snímky roku 2015. Koneckonců marně na něm hledat něco, co by stálo byť jen za hnidopišské kritické slovo. Ať už se jedná o perfektní režii Karen Kusamy, znepokojivou atmosféru precizně dokreslující hudební doprovod Theodora Shapira či třeba výborně zvládnutý casting v podobě obsazení ústředních i vedlejších postav i s jejich absolutně uvěřitelnými charaktery. Když už za každou cenu něco vytknout, tak snad jen tolik, že The Invitation příchází na scénu v naprosté tichosti a bez fanfár, kvůli čemuž tak unikne pozornosti velké části divácké obce. Myšlenkové rozpoložení diváka v průběhu snímku na chlup odpovídá myšlenkovému stavu hlavního hrdiny. Jak divák, tak Will jsou nuceni neustále upírat svou pozornost k na první pohled bezvýznamným jednotlivostem, jejichž sled však ve výsledku přináší stále sílící tušení, že něco není tak, jak má být. Tato propracovaná hra s myslí zúčastněných je tak intenzivní, že si ji divák bude v hlavě dohrávat ještě hodně dlouho po závěrečných titulcích. Osobně jsem v krátké době přidal i druhou a třetí projekci, protože Invitation zkrátka jen tak nepustí. ()
Karyn Kusama perfektně buduje napětí, skvěle dotahuje myšlenkový potenciál - nepředvidatelnost graduje až s neuvěřitelným nádechem. Ztělesňující pocit z depresivního prostředí, skvělou hrou postav a manipulaci diváka. Závěr skvělý. ()
Skvělé vybudování potenciálu, aby se nakonec stala ta nejvíc fádní věc vůbec. Řada zručně podaných klišé. ()
Skvělá psychologická hra, v jejímž středu se odehrává boj instinktů s rozumem. Film je skvěle vystavěn, netrpí logickými dírami, ani patosem, přestože je v jádru docela emocionální. Atmosféra je místy pořádně hustá, i v pouhé konverzací dřímá pořádná dávka napětí. Všechna ta podivnost nakonec vrcholí v působivý závěr. 8/10 ()
Celou dobu se filmu daří minimálními prostředky budovat dokonalý pocit hrůzy, a i když dlouho oddalované vyvrcholení mohlo být možná ještě o něco lepší, v podstatě tu není moc nač si stěžovat. Kvalitních horrorů je dnes jak šafránu - tenhle mě do svých spárů chytil poměrně rychle, a až do konce nepustil. Srovnám-li s Hvozdem (The Woods) ze stejného roku, nelze než hodnotit velmi vysoce. Zatímco Hvozd, v němž se to hemží slizem a monstry, se marně pokouším dodívat už celé měsíce, na The Invitation, kterému stačí psychologické hrátky při oslavě v domě na kopci, mi stačila hodina a půl. Spokojenost pak ještě jistí úplně poslední zneklidňující záběr. ()
Partia dlhoročných priatelov sa po dvoch rokoch stretáva, aby si užila spoločný večer. Spoznajú aj niekolko nových členov a dobre sa bavia. Teda až do chvíle, kedy jeden z nich prinesie notebook a na ňom pustí zvláštne video o sekte z Mexika. V tej chvíli začne mať Will zvláštny pocit, že tento večer je niečo iné, ako len obyčajná schôdzka kamarátov po dlhom čase. Keďže však trpí psychickými problémami, nikto mu neverí. Sú naozaj všetci priatelia v ohrození, alebo sú to len výplody Willovej pomätenej mysle? - Tak toto neskončilo velmi dobre. Už od začiatku je dej úplne slabý, vzťahy katastrofálne vykreslené a všetky postavy zahrané bez akejkolvek prídavnej hodnoty. Najhoršie je to, že keďže pozerám všetky horory bez informácií a trailerov a vždy až do úplného konca, čakám vždy na ten velkolepý moment, kedy má prísť vyvrcholenie. To v The Invitation však príde tak neskoro a je tak nekvalitné, že už nemôže nič zachrániť. Tešil som sa aspoň na nejaký obsiahlejší bodycount, keďže hercov bolo plno, ale nič výrazné sa nedostavilo. Tiež som sa tešil na nové neopozerané ženské tváre u hororu, pretože väčšina moderných Scream Queens má v poslednej dobe mierne volno, ale nikto zaujímavý sa tu nenašiel. Za pozornosť však stojí chlapček Aiden Lovekamp, ktorý sa objavil v niekolkých hororoch posledných rokov a ak sa bude tohto žánru držať, môže z neho vyrásť velká hviezda. The Invitation je však velmi slabým hororom, takže si zaslúži aj velmi slabé hodnotenie. + herec z World War Z + herec z Nocturna + herec z Martyrs + herec z American Horror Story: Hotel + herec z Circle + herec z Paranormal Activity 4, Cooties, The Boy a Paranormal Activity: The Ghost Dimension ()
Jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy viděl. Fantastická tísnivá, znepokojivá a nepříjemná atmosféra budovaná decentně naznačujícím scénářem, snaživou kamerou a super hudbou/zvukem. Bál jsem se, že závěrečná pointa to celé shodí, ale i když jsem ji v podstatě předvídal, stejně mě pak přetáhla přes hlavu jako kladivo. Vytknul bych snad jen plochost postav a vláčnost ke konci, ale i tak to na mě fungovalo na výbornou. ()
Pokud je zármutek nemoc, je lékem život nebo smrt..? Znepokojující, pomalu spalující thriller o jedné neortodoxní párty bojovníků proti úzkosti. Divák tápe v nejistotě mezi podivínstvím a podezíravostí, zkouší nahlédnout do nitra postav, má o ně strach. Když se patnáct minut před koncem přepnulo na jiný žánr, mohlo všechno skončit fiaskem, ale Invitation ještě šláplo na plyn. Lze polemizovat nad vybroušenějším scénářem či poslední scénou, ale proč bych to vsáklý atmosférou a plný dojmů dělal. Červená lucerna označuje bordel, vítejte v L.A.. ()
Creepy as fucking hell !!! Pre mňa to NAJLEPŠIE čo sa tento rok (zatiaľ) urodilo, resp. objavilo, a to bez nejakého úzkoprsého škatuľkovania. Pohlcujúci, atmosférický, znepokojivý a premyslený... zážitok. ()
The Invitation přináší netradiční pojetí subžánru "Home Invasion." Komorní, psychologická a tíživá konverzačka s příslibem čehosi podivného ve vzduchu. A divák spolu s Loganem Marshallem-Greenem tápe a přemýšlí, co se to vlastně sakra děje. Kdo ze všech těch lidí je magor? Je to jenom jeho bývalá žena a její nový manžel? Nebo v tom jedou i ostatní? Nebo snad hrabe hlavnímu hrdinovi? Co se vlastně stalo mezi ním a jeho ženou? A proč jsou všichni tak zatraceně divní? Jak děj postupuje kupředu, začíná si být hlavní hrdina čím dál víc nejistý tím, co se okolo něho vlastně děje. Podivná pohostinnost se zhruba 15 minut před koncem filmu během jediné scény rázem změní na boj o přežití. A samotný poslední záběr na celé město dává docela jasnou odpověď na to, čeho jsme byli svědky. Sdílené šílenství ve své tiché kráse i hrozbě. ()