Reklama

Reklama

Recenze (2)

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Vernier rád své filmy přesně lokalizuje, rád obrací genius loci naruby, aby v duchu místa načapal démona. Orléans si vymezil takřka geodeticky „vertikálou“ strip dance tyče a vertikálou Johanina hraničního kůlu. U tyče se vlní dvě tanečnice, které se klientům iluzionisticky představují jako ztělesnění exkluzivity a zároveň v klientech obchodnicky budují iluzi, že i klient pro ně představuje cosi výjimečného (vše ve jménu představy vlastní lepší budoucnosti). Ke kůlu směřuje dívka, jež má pro mnohatisícihlavý (a tudíž bezhlavý) dav představovat Janu z Arku, která představuje symbol, jenž představuje hodnoty, jež představují…         Pro mě film ústí do svého středu, do orleánského hájku, mezi vertikály stromů, kde se striptérky náhodně setkávají s „Johankou“, aniž by v tu chvíli pro někoho něco představovaly nebo si samy cokoli představovaly. Setkávají se v čistém před-stavu představ. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Orléans 2011. Joane a Sylvia mají dvacet let a živí se jako tanečnice ve striptýzovém klubu na předměstí. Rozmlouvají a rozumují o svém postavení a parspektivách. Ve středu města pak probíhají bombastické slavnosti k výročí Jany z Arku a obě se tam ocitají...Spíš dokument než dokudrama nabízí kontrastní pohled na historii, osobnosti a dekadentní či utilitární současnost.  (50%) ()

Reklama

Reklama